Abasa

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) ZACHMUŘIL SE a odvrátil,

(2) že slepec k němu přišel:

(3) však co mohlo ti říci, že by snad se nepolepšil,

(4) aneb napomenutí, tak aby prospělo mu, si nerozvážil?

(5) Pokud se týče bohatce,

(6) k němu pozorně ses choval:

(7) a nehledíš na to, že se nepolepšil.

(8) Však pokud se týče toho, jenž přichází k tobě s úsilím,

(9) a (Boha) bojí se,

(10) jej zanedbáváš.

(11) Ne tak! Korán zajisté jest připomínkou, -

(12) a kdožkoli chce, nechť si jej připomíná —

(13) (psaný) na listech převzácných,

(14) vznešených, přečistých,

(15) rukama písařů,

(16) převzácných, bez viny.

(17) Zabit budiž člověk! Jak zatvrzelý jest!

(18) Z čeho že Bůh jej stvořil?

(19) Z kapky (semene) dle (určeného) rozměru ho stvořil;

(20) pak cestu mu usnadnil;

(21) pak zemřít dá mu i pohřbí ho;

(22) pak, když chtíti bude, vzkřísí ho.

(23) Však ne - on dosud nesplnil, co Bůh mu byl nakázal!

(24) Nechť jen pohlédne na pokrm svůj:

(25) my zajisté vodu v proudech dštíme mu;

(26) pak zemi pukat dáváme v puklinách,

(27) i vzrůsti dáváme v ní obilí;

(28) a révě též a jeteli;

(29) a olivovníku a datlovníku;

(30) a zahradám hustě porostlým;

(31) a ovoci a travinám:

(32) k užitku vám a dobytčatům vašim.

(33) Ale když přijde děsný (trouby) vřesk,

(34) v den, kdy člověk bude prchati před bratrem svým;

(35) a matkou svou, a otcem svým;

(36) a ženou svou a dětmi svými:

(37) (v den ten) každý člověk bude sám (s sebou) míti práce dosti.

(38) V den ten budou tváře zářící,

(39) smějící se, radující se:

(40) a budou v den onen tváře prachem pokryté —

(41) halit je bude černota:

(42) toť budou nevěrci, ti zavilí!