At-Talaaq

Madinan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Ó proroku! - Zapuzujete-li ženy své, tedy zapuzujte je dle období jejich, a počítejte období ta přesně: a bojte se Boha, Pána svého. Nevyhánějte jich z domů jejich a nevyhánějte jich, ledaže by dopouštěly se cizoložství zjevného. Tyto jsou hranice (nařízení) božího a kdo přestupuje hranice boží, křivdí sobě samému: nevíš přece, zda snad Bůh vzbudí poté okolnost nějakou.

(2) A když dosáhly určené lhůty své, buď vezměte je zpět laskavě, aneb rozejděte se s nimi laskavě: a přiveďte za svědky osoby spravedlivé z vašeho středu a svědectví (přímé) čiňte před Bohem. Tímto napomínán jest, kdožkoliv věří v Boha a v den poslední: a kdožkoliv bojí se Boha, tomu popřeje Bůh (dobrého) výsledku!

(3) a obdaří jej, zkad (odkud ) nenaděje se. A tomu, kdo spoléhá na Boha, stačí Bůh; Bůh zajisté dosáhne cílů svých: daltě Bůh všem věcem předurčení.

(4) Pokud se týče oněch žen vašich, jež nemají naděje na čmýru (menstruaci) - máte-li pochybnosti o tom - tehdy období jejich budiž tři měsíce, a stejně takové pro ty, jež dosud neměly čmýry: a pro ty, jež těhotné jsou, lhůta bude dokud neslehly. A tomu, kdo bojí se Boha, Bůh usnadní záležitost jeho.

(5) Takovýto jest rozkaz boží, jejž seslal vám a tomu, jenž bojí se Boha, Bůh odejme špatnosti jeho a zvětší mu odměnu.

(6) Dejte příbytek (zapuzeným) tam, kde sami bydlíte, dle prostředků svých; a nečiňte jim příkoří, tak abyste vháněli je v tíseň: a jsou-li těhotny, tedy dávejte na ně, dokud neslehnou; a když kojí vám (děcko), dávejte jim plat jejich a poraďte se mezi sebou v laskavosti; však naleznete-li v tom nějakých obtíží, teď nechť kojí (děcko) žena jiná.

(7) Ten pak, kdo zámožný jest, nechť dává dle zámožnosti své: a ten, jehož živobytí odměřeno jest, nechť dává dle toho, co dal mu Bůh. Bůh neukládá duši většího břemena. než dle toho, co byl dal jí: a Bůh po těžkostech ulehčí.

(8) A kolik měst odvrátilo se od rozkazu Pána svého a proroků jeho! A súčtovali jsme s nimi súčtováním přísným a ztrestali jsme je trestem odporným.

(9) A okusila bědnost postavení svého a konec postavení jejich byla záhuba (plná).

(10) Schystal jim Bůh trest přísný: pročež bojte se Boha, lidé (pronikavého) rozumu, kdož uvěřili jste, neb Bůh seslal vám již napomenutí:

(11) proroka, jenž předčítá vám znamení boží jasná, aby vyvedl ty, kdož uvěřili a konají dobré skutky, z temnot na světlo; a toho, jenž věří v Boha a koná dobro, uvede (Bůh) v zahrady, pod nimiž řeky tekou - v nich přebývati budou věčně věkův a překrásné proň, Bůh schystal živobytí!

(12) Bůh jest to, jenž stvořil sedmero nebes a zemí tolikéž: rozkaz (jeho) sestupuje mezi nimi, aby věděli jste, že Bůh zajisté nade všemi věcmi moc má a že Bůh zajisté všechny věci obklopuje věděním svým.