Yaseen

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) JÁ. SÍN.

(2) Při Koránu moudrém,

(3) tyť zajisté s jedním z poslaných,

(4) na stezce přímé!

(5) Seslání jest to Mocného, Slitovného,

(6) abys varoval lid, jichž otcové nebyli varováni i žijí v lhostejnosti.

(7) A pronesen byl již rozsudek, nad většinou jich: proto neuvěří.

(8) Obtěžkali jsme šíje jejich řetězy, sáhajícími jim až k bradám, takže dozadu sražené jsou hlavy jejich.

(9) A učinili jsme před nimi přehradu i za nimi přehradu; a clonou pokryli jsme oči jejich, takže nelze jim viděti.

(10) A jedno jest jim, varuješ-li je, či ne: neuvěří!

(11) Pouze ty varovati budeš, kdož následují Napomenutí a bojí se Milosrdného v skrytosti: těm zvěstuj odpuštění a odměnu hojnou.

(12) Myť zajisté křísíme mrtvé a zapisujeme skutky jejich a stopy jejich: a všechny věci zanášíme v Knize prvotní zjevné.

(13) A čiň jim podobenství v obyvatelích města, když přišli k nim poslové;

(14) když poslali jsme k nim poslů dvé a lháři nazvali je: i na posilu třetího poslali jsme, a řekli: „Myť zajisté posláni jsme k vám!“

(15) Řekli: „Vy pouze jste lidé jako my a Milosrdný neseslal ničeho. Vy pouze lháři jste.“

(16) Řekli (poslové): „Pán náš ví, že my k vám posláni jsme:

(17) a na nás jest pouze hlásání zjevné.“

(18) Řekli: „Poradili jsme se ptakověštbou ohledně vás: a nepřestanete-li, dojista ukamenujeme vás a dojista stihne vás od nás trest bolestný.“

(19) Řekli (poslové): „Vaše (zlá) věštba, zůstane s vámi, i když jste byli napomenuti. Ale vy jste lidem výstřednickým!“

(20) I přiběhl z druhého konce města muž ve spěchu, volaje: „Ó lide můj, následujte poslané:

(21) následujte ty, kdož nežádají si od vás odměny a jsou vedeni cestou (pravou)!

(22) Proč neměl bych uctívati toho, jenž stvořil mne a k němuž navráceni budete?

(23) Zdaž vezmu si vedle něho božstva (jiná)? Chtěl-li pak by Milosrdný přičiniti mi protivenství, neprospěla by mi přímluva jejich pranic, aniž spasiti by mne mohli.

(24) Tehdy pak zajisté byl bych v bloudění zjevném.

(25) Zajisté uvěřil jsem v Pána našeho: pročež slyšte mne!“

(26) Bylo řečeno mu: „Vejdi v ráj!“ I řekl: „Kéž by jen lid můj věděl,

(27) jak odpustil mi Pán můj a jak učinil mne jedním z poctěných!“

(28) A neseslali jsme na lid jeho poté vojska s nebe, aniž co jiného seslali jsme.

(29) Pouze jedno vzkřiknutí zaznělo a hle, byli zhubeni!

(30) Běda služebníkům mým! Žádný nepřišel jim prorok, aniž by si nebyli smích z něho tropili.

(31) Což neviděli, kolik zahladili jsme pokolení před nimi a že zajisté k nim se nenavrátí?

(32) Nýbrž že všichni dohromady nám budou předvedeni.

(33) Znamením jim jest země zmrtvělá, již křísíme a dáváme vycházeti z ní zrnům (obilným), z nichž pojídají.

(34) A učinili jsme na ní zahrady datlovníků a révy vinné, a dali vyvříti na ní pramenům:

(35) aby pojídati mohli z plodů (všeho) toho, ač nevytvořily jich ruce jejich. Což nebudou vděčni?

(36) Chválen budiž ten, jenž stvořil druhy všechny, ve všem, co vydává země, v nich samých, a v tom, o čem nevědí!

(37) Znamením jim jest noc: svlékneme s ní den a hle, v temnotách jsou!

(38) A slunce, běžící k sídlu svému: takové jest určení Mocného, Vševědoucího!

(39) A měsíc: určili jsme mu období, dokud nezmění se v podobu starého listu palmového.

(40) A slunci není dovoleno, aby dostihlo měsíce; aniž noc předstihne den; však oba svou drahou po obloze jdou.

(41) A znamením jest jim, že nesli jsme potomstvo jejich v arše přeplněné,

(42) a stvořili jsme pro ně (lodi) jí podobné, na nichž plují:

(43) a chceme-li, utápíme je, a není vysvoboditele jim, aniž jsou spaseni,

(44) leda z milosrdenství našeho, pro těšení se (světu) dočasné.

(45) A když řečeno jest jim: „Bojte se toho, co před vámi jest i toho, co jest za vámi, abyste slitování dosáhli,“ (nedbají).

(46) A nepřijde jim znamení ze znamení Pána jejich, aniž by se od něho neodvraceli.

(47) A když řečeno jest jim: „Rozdávejte (almužnu) z toho, čímž obdařil vás Bůh,“ říkají ti, kdož neuvěřili, k těm, kteří uvěřili: „Zdaž krmiti budeme ty, jež nakrmil by Bůh, kdyby chtěl? Vyť pouze jste v bludu zjevném.“

(48) A říkají: „Kdy naplní se onen slib, jste-li pravdomluvnými?“

(49) Co čekají jiného, než vzkřiknutí jediné, jež přikvačí na ně, mezitím, co hašteří se?

(50) A nebudou s to, aby učinili závěť, aniž k rodině své se navrátí.

(51) A zatroubeno bude na roh, a hle, z hrobů svých k Pánu svému vylézati budou.

(52) Řeknou: „Běda nám! Kdo vzbudil nás z našeho místa spánku? Totoť jest, co slíbil nám Milosrdný a pravdu měli poslové.“

(53) Pouze jedno vzkřiknutí bude a hle, všichni budou nám předvedeni.

(54) A v onen den nebude ukřivděno žádné duši a odměněni budete jen dle toho, co činili jste.

(55) V den onen obyvatelé zahrady (rajské) budou zaměstnáni radováním se.

(56) Oni a manželky jejich, ve stinném (loubí) na pohovkách odpočívati budou.

(57) Tam ovoce budou míti a vše, oč požádají.

(58) „Pokoj vám!“ bude pozdrav jim od Pána jejich slitovného.

(59) Buďte pak odděleni dnes, ó provinilci!

(60) Neučinil jsem s vámi úmluvu, synové Adamovi: „Neuctívejte Satana, neb nepřítelem jest vám zjevným?

(61) Nýbrž uctívejte mne: totoť jest stezka přímá!

(62) Však on již zavedl v blud vás počet velký: což nepochopili jste toho?

(63) Totoť jest peklo, jež slíbeno bylo vám:

(64) pecte se v něm dnes za to, že nevěřili jste!“

(65) V den onen zapečetíme ústa jejich: a mluviti budou k nám ruce jejich a dosvědčí nohy jejich to, co konali.

(66) A kdybychom chtěli, zaclonili bychom oči jejich; pak o překot pádili by po stezce, však jak viděli by ji?

(67) A kdybychom chtěli, dali bychom ztrnouti jim na místech jejich, takže by nebylo lze jim jíti vpřed, aniž vrátiti se.

(68) A tomu, jemuž prodloužíme věk, ohneme tělo stářím: což toho nepochopí?

(69) A nenaučili jsme jej básnění, aniž jest mu ho třeba. Neb toto jest pouze Napomenutí a Čtení zjevné,

(70) aby varován byl jím, kdožkoli živ jest, a aby pronesen jím byl rozsudek nad nevěřícími.

(71) Což neviděli, ze stvořili jsme pro ně mezi věcmi, jež urobily ruce naše, dobytčata, nad nimiž vládci jsou?

(72) A podrobili jsme jim je: na nich pak jezdí a z nich požívají:

(73) a z nich mají užitek (mnohý) a nápoje — což nebudou, nám vděčni?

(74) Nicméně vzali si vedle Boha božstva (jiná), aby snad měli pomocníky.

(75) (Tato) nejsou s to, aby pomohla jim: a oni jsou jen vojem (pro ně) pohotovým.

(76) Nermutiž tě nijak řeč jejich: myť zajisté víme, co tají, i co veřejně přiznávají.

(77) Což neviděl člověk, že stvořili jsme jej z kapky (semene): a hle, on protivníkem jest (nám) zjevným!

(78) A činí nám podobenství, zapomenuv stvoření své, řka: „Kdo vzkřísí kosti zetlelé?“

(79) Rci: „Vzkřísí je ten, jenž stvořil je po prvé, neb on v tvoření veškerém jest učený:

(80) ten, jenž učinil vám ze stromu zeleného oheň: a hle, z něho zapalujete si!“

(81) Což nemá ten, jenž stvořil nebe i zemi, moci, aby stvořil jim podobné? Věru, že ano: onť Stvořitelem jest učeným!

(82) Rozkaz jeho, když chce, aby co bylo, jest jen: „Staň se!“ a stane se.

(83) Chválen budiž (tedy) ten, v jehož ruce jest vláda nad věcmi všemi a k němuž navráceni budete!