Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvála Bohu, jemuž
přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi: a
jemuž přináleží chvála v životě
budoucím: onť moudrý jest, o všem zpravený.
(2) Ví, co vchází do
země a co vychází z ní: a co sestupuje s nebe i co
vstupuje na ně: a on slitovný jest, velký v
odpouštění.
(3) Říkají ti,
kdož neuvěřili: „Nepřijde na nás hodina (soudu).“ Rci:
„Naopak, při Pánu svém přisahám, že přijde
dojista na vás!“ Onť zná věci skryté a neujde mu ani co
obnáší váha zrnéčka, na nebi i na zemi;
aniž co menšího toho, aneb většího jest, co
nebylo by v Knize zjevné,
(4) aby Bůh odměnil mohl ty,
kdož uvěřili a konali dobré skutky: těmto dáno bude
odpustění a odměna hojná.
(5) Však těm, kdož
snažili se znemožniti znamení naše, těm
schystán jest trest muk bolestných.
(6) A dobře vidí ti, jimž
dáno bylo vědění, že to, co sesláno ti bylo
od Pána tvého, jest pravdou a že vede to ke stezce Mocného,
Chvályhodného.
(7) A říkají ti,
kteří neuvěřili: „Chcete, abychom ukázali
vám muže, jenž poví vám, že až budete
rozpadnuti úplným rozpadnutím, vzbuzeni budete ve
stvoření novém?
(8) Vymyslil lež o Bohu, aneb
posedlí jest Džinny.“ Naopak, ti, kdož nevěří
v život budoucí, ztrestáni budou a v bludu dalekém se
nalézají.
(9) Což nevidí to, co
před nimi jest a za nimi z nebe a země? Kdybychom chtěli,
rozpoltili bychom zem pod nimi, aneb dali bychom spadnouti na ně kusu
oblohy: zajisté v tomto jest znamení pro všechny
služebníky boží kajícné.
(10) A kdysi poskytli jsme Davidovi milosti
své (řkouce):
„Ó hory, pějte s ním, i vy, ptáci,“ a
změkčili jsme proň železo,
(11) (řkouce): ,,Rob brnění a
uspořádávej kruhy (jeho): a konejte dobro, neb já to, co
konáte, (dobře) obzírám.“
(12) A (podmanili
jsme) Šalamounovi vítr:
jitřní (vanutí) jeho trvalo měsíc a i
večerní (vanutí) jeho trvalo měsíc: a dali jsme
vyvříti mu pramen tekuté mosazi: a mezi Džinny byli
někteří, kdož pracovali pod dozorem jeho z
dovolení Pána jeho a kterémukoliv z nich, jenž odchýlil
se od rozkazu našeho, okusiti dáme trestu plamene.
(13) Konali proň, cokoliv chtěl z
vysokých kleneb a soch; a tácy jak nádrže (napájecí)
a kotly (k vaření) pevně spájené. Čiň, rode
Davidův, díky!, neb málo jest služebníků
mích vděčných.
(14) A když usoudili jsme mu smrt, nic
neukazovalo na to, že jest mrtev, vyjma živočicha zemského,
jenž hryzl hůl (jej
podpírající). A
když spadl, bylo jasno Džinnům, že kdyby znali věci
skryté, nebylo by jim bývalo dlíti tak dlouho v trestu potupném.
(15) Obyvatelé SABY měli pak v
sídle svém znamení: dvé zahrad, (jednu) se strany pravé a (druhou) se strany levé: „Požívejte z
výživy, dané vám Pánem vaším a buďte
mu vděčni: krásnou máte zemi a Pána
milostivého.“
(16) Však odvrátili se i
poslali jsme na ně záplavu hrází a zaměnili jsme
dvě zahrady jejich za jiné dvě zahrady,
vydávající plody trpké a tamaryšky, a stromů
lotusových něco málo.
(17) Takto odměnili jsme je za to,
že byli nevděčni: však odměníme tak jiné,
než nevděčníky?
(18) A učinili jsme mezi nimi a mezi
městy, jimž požehnali jsme, města patrná a
určili jsme v zemi cestu (řkouce): „Cestujte po ní za nocí i za
dnů v bezpečí.“
(19) Však řekli: „Pane
náš, učiň delšími cesty naše“ a tak
prohřešili se proti sobě samým. I učinili jsme je
příslovečnými a rozervali je úplným
rozerváním: zajisté v tomto jest znamení pro všechny
trpělivě vyčkávající a vděčné.
(20) A shledal Iblís, že
správným byl jeho, úsudek o nich; i následovali jej
všichni, vyjma hloučku věřících.
(21) Ale neměl nad nimi jiné moci,
než oné, jíž bychom rozeznati mohli ty, kdož
uvěřili v život budoucí, od těch, kdož byli v
pochybnostech o něm: a Bůh všechny věci střeže.
(22) Rci: „Zavolejte na ty, jež
mníte (býti) vedle Boha: vězte, že nemají
moci ani nad tím, co obnáší váha zrnéčka,
na nebi a na zemi: aniž mají podílu jakého ve (stvoření)
obou, aniž má Bůh mezi nimi pomocníka.“
(23) Neprospěje nijaká
přímluva u Boha, leda tomu, jemuž dovolí (Bůh):
teprve když zbavena budou srdce jejich strachu, řeknou: „Co řekl
Pán váš?“ Řeknou: „Pravdu.“ A on
nejvyšší jest, velký.
(24) Rci: „Kdo vyživuje vás s
nebes i ze země?“ Rci: „Bůh. A buď my, či vy jste na (správné)
cestě, aneb v bloudění zjevném.“
(25) Rci: „Nebudete tázáni
ohledně provinění našich a my nebudeme
tázáni ohledně toho, co vy činíte.“
(26) Rci: „Shromáždí
nás všechny Pán nás a pak rozsoudí mezi
námi dle pravdy: neb on jest Rozsuzovatel, Vševědoucí.“
(27) Rci: „Ukažte mi ty, jež
připojili jste k němu co společníky! Nikoliv! Naopak on
jest Bůh, mocný, moudrý.“
(28) A poslali jsme tě nejinak,
než abys všem lidem hlásal zvěst radostnou a varoval je:
však většina lidí není si toho vědoma.
(29) A říkají: „Kdy (naplní se)
onen slib, jste-li pravdomluvnými?“
(30) Rci: „Vám bude dostaviti se (jednoho) dne,
jehož příchod ani nezpozdíte o hodinu, aniž
uspíšíte.“
(31) A říkají ti,
kdož neuvěřili: „Neuvěříme v tento
Korán, ani v to, co bylo již zjeveno.“ Však kdybys jen mohl
viděti nepravostné, ani státi budou před Pánem
svým a metati jeden na druhého slova (výčitek)! I říkati budou ti, kdož
slabými byli, k mocným: „Nebýti vás, byli bychom
uvěřili.“
(32) A řeknou ti, kdož
mocnými byli k slabým: „Zdaž my jsme odvrátili
vás od (pravého) vedení poté, když přišlo vám?
Naopak: vy sami toho nesete vinu!“
(33) A řeknou ti, kdož
slabými byli, k mocným: „Naopak, byla to lest (vaše) za
noci a za dne, když nabádali jste nás, abychom
nevěřili v Boha a abychom činili mu rovné.“ A skrývati
budou lítost svou, když spatří muka svá. A
řetězy obtěžkáme šíje těch,
kdož neuvěřili: zdaž jinak budou odměněni,
než dle toho, co činili?
(34) A neposlali jsme nikdy městu
varovatele, aniž by nebyli řekli přebytku
těšící se v něm: „Myť zajisté v to, s
čím posláni jste byli, nevěříme.“
(35) A říkali: „My
bohatšími jsme statky i dětmi a nebudeme ztrestáni.“
(36) Rci: „Zajisté Pán můj
hojně obdarovává (výživou) koho chce, aneb odměřuje (dary své):
však většina lidí není si toho vědoma.“
(37) A nebudou to statky a děti
vaše, jimiž dostanete se blíže k nám: však
jen těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, dostane se
odměny dvojnásobné za to, co konali: a oni (v
povýšených)
komnatách ráje bezpečni budou.
(38) Však ti, kteří
snaží se znemožniti znamení naše, v trest
svůj uvedeni budou.
(39) Rci: „Zajisté Pán můj
hojně obdarovává (výživou), koho chce ze služebníků
svých, aneb odměřuje (dary
své): a cokoliv vydáte almužnou,
zpět bude vám dáno, neb on nejlepším jest ze
všech obdarovatelů.
(40) Jednoho dne pak
shromáždí je Bůh všechny, i řekne
andělům: „Zdaž onino vás uctívali?“
(41) Řeknou (andělé): „Chválen budiž! Tys spojencem
naším, ne oni. Naopak, uctívali Džinny:
většina jich v ně věřila“
(42) V den onen nebudete s to,
navzájem přičiniti si ani užitku, ani škody: a
řekneme k těm, kdož nepravostni byli: „Okuste trestu ohně,
jejž vylhanými jste nazývali.“
(43) A když čtena jsou jim
znamení naše jasná, říkají: „Totoť
jest pouze muž, jenž chce odvrátiti vás od toho, co
uctívali otcové vaši“ a říkají: „Totoť
pouze lež jest, jím vymyšlená,“ a
říkají ti, kdož neuvěřili, o pravdě,
když předvedena jim jest: „Totoť zajisté jest jen
kouzelnictví zjevné.“
(44) A nedali jsme jim nijakých
knih, z nichž by se učili, aniž poslali jsme jim před tebou
varovatele.
(45) A také ti, kdož byli před
nimi, nazývali lháři proroky naše: a (oni)
nedosáhli ani desetiny z toho, co dali jsme jim. Ale lháři
nazývali proroky mé; pročež jak zlý byl trest můj!
(46) Rci: „Radím vám pouze
jedno: abyste postavili se před Boha, po dvou, aneb po jednom a pak
rozvážili si: není soudruh váš posedlý
Džinnem: onť pouze jest varovatelem vám před
nedalekým trestem přísným.“
(47) Rci: „Nežádám si od
vás odměny, neboť odměna má
záleží jen od Boha a on všech věcí jest
svědkem.“
(48) Rci: „Zajisté Pán můj
vysílá jen pravdu; onť velmi dobře zná věci
skryté.“
(49) Rci: „Přišla pravda a
neobjeví se marnost a nevrátí se.“
(50) Rci: „Zbloudil-li jsem, pak jen ke
vlastní škodě bloudím: a jsem-li veden cestou (pravou), jest to
ze vnuknutí Pána mého, neboť zajisté on vše
slyší a jest blízek.“
(51) A kdybys viděl, jak
třásti budou se (bázní) a nebude jim východiska: a jak jati budou
z místa blízkého!
(52) A řeknou (pak): „Uvěřili jsme v něho.“ Ale jak
dosáhnou (víry) z místa dálného,
(53) když nevěřili v
něho před tím a vrhali posměšky na věci skryté
z místa dálného?
(54) A přehrada bude mezi nimi a
tím, po čem toužiti budou: jakž učiněno bylo s
podobnými jim před tím; neb zajisté byli v pochybnostech
váhavých.