Al-Ahzaab

Madinan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Ó proroku, boj se Boha a neposlouchej nevěřících a pokrytců: Bůh zajisté vševědoucí jest a moudrý.

(2) A následuj, co vnuknuto ti bylo Pánem tvým: zajisté Pán tvůj o tom, co činíte, dobře zpraven jest.

(3) A spoléhej na Boha: neb Bůh postačitelným jest ochráncem.

(4) Bůh nedal člověku dvé srdcí v nitru jeho, aniž učinil manželky vaše, které zapuzujete, jako matky vaše: aniž učinil přijaté syny vaše, jako krevní syny vaše. Tato slova nalézají se v ústech vašich, ale Bůh mluví pravdu a vede cestou pravou.

(5) (Přijaté syny) nazývejte jmény otců jejich: toto spravedlivějším jest u Boha, a neznáte-li otců jejich, nechť jsou bratry vašimi ve víře a soudruhy vašimi. A není viny vám tehdy, když mýlíte se v tom, aniž by za tím byl úmysl srdcí vašich: Bůh pak velký jest v odpouštění, slitovný.

(6) Prorok bližší jest věřícím jich samých a manželky jeho jsou matky jejich. Rodní bratři a sestry jsou si navzájem bližší, dle Knihy boží, věřících a vystěhovalých: leda byste cos dobrého učinili přátelům svým; to zajisté v Knize jest (již) zapsáno.

(7) A (pomni), když učinili jsme smlouvu s proroky: s tebou, a s Noemem, a s Abrahamem, a s Mojžíšem, a Ježíšem, synem Mariiným: a učinili jsme s nimi smlouvu přísnou:

(8) aby Bůh mohl dotazovati se pravdomluvných ohledně pravdy jejich. Neb připravil nevěřícím trest bolestný.

(9) Vy, kteříž jste uvěřili, buďte pamětlivi milosti boží dané vám, když přišla na vás vojska a poslali jsme na ně vichr a vojska neviditelná vám: a Bůh přihlížel k tomu, co činili jste,

(10) Tehdy, když napadali vás shůry i zdola, a když zatemňovali se zrakové vaši a srdce vaše vylézala vám ač k hrdlúm: tehdy domýšleli jste si o Bohu mnohé domněnky.

(11) Na onom místě velkou zkoušku podstupovali věřící a třásli se třesením silným.

(12) A když pokrytci a ti, v jichž srdci jest choroba, říkali: „Slíbil nám Bůh a prorok jeho pouhý klam.“

(13) A když říkal jeden sbor jich: „Ó obyvatelé Jathribu, není zde místa (útulku) pro vás: i vraťte se.“ A žádala jiná část jich proroka o dovolení k návratu, řkouce: „Zajistéť domy naše bez ochrany jsou.“ Však nebyly bez ochrany a oni pouze chtěli prchnouti.

(14) A kdyby byl (nepřítel) vešel do města se všech stran a oni vyzváni byli k rozbroji, byli by jej způsobili; však byli by zůstali v něm jen na krátko.

(15) A přece před tím byli zavázali se Bohu, že neobrátí se zády svými: a za slib daný Bohu nutno zodpovídati se.

(16) Rci: „Neprospěje vám útěk, neb prchnete-li smrti či zabití, tehdy těšiti budete se (světu) pouze maličko.“

(17) Rci: „Kdo jest ten, který ochrání vás před Bohem, bude-li chtíti poslat na vás zlo, aneb bude-li chtít popřáti vám milosrdenství?“ Nenaleznou vedle Boha sobě ochránce, ni pomocníka.

(18) Bůh dobře zná působitele překážek mezi vámi a ty, již říkají bratřím svým: „Pojďte k nám,“ a ukazují udatnost jen malou.

(19) To z lakoty vůči vám: a když přijde (chvíle) strachu, tu vidíš je ani hledí na tebe, točíce očima svýma jako ten, na něhož padají mrákoty smrti. Však když zajde (chvíle) strachu, napadají vás ostrými jazyky svými z lakoty pro nejlepší část (kořisti). Tito nemají víry a propadnouti dá Bůh konáním jejich: a věru jest to Bohu snadným.

(20) Domnívali se, že SPOJENCI neodejdou: a kdyby opět přišli spojenci, rádi by obývali mezi Araby pouště, vyptávajíce se jich na zprávy o vás: neboť ač byli s vámi, bojovali pouze nepatrně.

(21) Zajisté pak měli jste v proroku božím vzor krásný pro všechny, kdož doufají v setkání s Bohem a v den poslední, a vzpomínají Boha často.

(22) A když viděli věřící spojence řekli: „Toto jest, co slíbil nám Bůh a prorok jeho: a pravdu děli Bůh a prorok jeho“ a vše to rozhojnilo v nich víru a odevzdanost do vůle boží.

(23) Jsou mezi věřícími muži, kteří dodrželi pravdivě závazek svůj vůči Bohu: někteří dosloužili čas svůj, někteří vyčkávají naplnění jeho a nezměnili se nijakou změnou.

(24) Věru pak odmění Bůh upřímné za upřímnost jejich a ztresce pokrytce, bude-li chtíti, anebo s odpuštěním obrátí se k nim, neb Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.

(25) A odrazil Bůh ty, kteří neuvěřili, v zuřivosti jejich a nedosáhli ničeho dobrého. Bůh dostačí věřícím v boji a Bůh zajisté silný jest a mocný.

(26) A způsobil, aby ti z lidu obdrževšího Knihu, kteří pomáhali spojencům, vyšli z pevností svých a vrhl v srdce jejich strach, takže pobili jste část jich a část jich zajali.

(27) Bůh učinil vás dědici země jejich a obydlí jejich a statků jejich: i země, jíž dosud nedotkla se noha vaše: neboť Bůh nade všemi věcmi moc má.

(28) Ó proroku, rci manželkám svým: „Žádáte-li si života pozemského a zdoby jeho, pojďte: dám vám pěkný podíl a propustím vás propuštěním pěkným.

(29) Však žádáte-li si Boha a proroka jeho a příbytku v živote budoucím, Bůh zajisté přichystal těm z vás, jež dobře činí, odměnu velkou.

(30) Ó ženy prorokovy, dopustí-li se která z vás smilstva dokázaného, zdvojnásoben jí bude trest podílem dvojím: a Bohu bude to snadným.

(31) Však bude-li kterákoli z vás pevně oddána Bohu a prorokovi jeho a bude konati dobro, dáme jí odměnu její dvakráte a připravili jsme pro ni podíl štědrý.

(32) Ó ženy prorokovy, nejste jako jiné ženy: bojíte-li se Boha, tedy nebuďte příliš blahosklonnými v řeči, aby nepožádal vás ten, v jehož srdci choroba jest: ale mluvte řečí přístojnou.

(33) A zůstávejte klidně v domech svých a nevystrojujte se vystrojováním dob nevědomosti své dřívější: a zachovávejte modlitbu a dávejte povinnou almužnu a buďte poslušny Boha a proroka jeho: Bůh jedině chce odejmouti od vás nečistotu domu (svého) a očistiti vás očištěním.

(34) A připomínejte si, což čteno jest v domech vašich ze znamení Boha a moudrosti: neboť Bůh prozíravý jest a o všem zpraven.“

(35) Mužové a ženy, odevzdaní do vůle boží, věřící mužové a ženy, oddaní mužové a ženy, pravdomluvní mužové a ženy, trpělivě vyčkávající mužové a ženy, ponížení mužové a ženy, almužnu dávající mužové a ženy, postící se mužové a ženy, počestnost zachovávající mužové a ženy, Boha často vzpomínající mužové a ženy — těmto všem přichystal Bůh odpuštění a odměnu velkou.

(36) Nepřísluší věřícímu muži neb ženě, aby, když rozhodne Bůh a prorok jeho nějakou věc, měli svou vlastní vůli ve věci své: a kdo neposlušen jest Boha a proroka jeho, tenť zbloudil zblouděním zjevným.

(37) A (pomni), když řekl's onomu, jemuž dobrodiní prokázal Bůh a jemuž i ty dobrodiní prokázal's: „Podrž manželku svou a boj se Boha,“ však skrýval's v nitru svém, co Bůh měl přivésti na světlo: a ty bál ses lidí, však spíše měl ses báti Boha. Však když konečně docílil Zeid čeho si žádal od (ženy své), oženili jsme tě s ní, aby nebylo věřícím viny v ženění se s (manželkami přijatých synů svých, když tito byli docílili, čeho si žádali od nich. A rozkaz boží má býti vykonán.

(38) Nebylo viny prorokovi v tom, co povinným učinil mu Bůh. Taková byla zvyklost Boha v jednání s těmi, kdož před tebou byli a rozkaz boží je určením předurčeným.

(39) S těmi, kdož hlásají poslání boží a bojí se Boha, ale nebojí se nikoho, vyjma Boha: a Bůh dostačitelným jest súčtovatelem.

(40) Není Mohammed otcem nikterého muže mezi vámi, nýbrž prorokem Boha a pečetí proroků a Bůh o všech věcech má vědomost.

(41) Vy, kteříž jste uvěřili, vzpomínejte Boha vzpomínáním častým:

(42) a chvalte jej z jitra i za večera.

(43) Onť jest to, jenž žehná vám i andělé jeho, aby vyvedl vás z temnot na světlo: a vůči věřícím jest slitovným.

(44) Přivítání jich v den, kdy setkají se s Bohem, bude: „Pokoj vám“ a on přichystal jim odměnu štědrou.

(45) Ó proroku, myť zajisté poslali jsme tě jako svědka, věštitele radostných zvěstí a varovatele:

(46) a jako toho, jenž zve (lidi) k Bohu z dovolení jeho, a jako svítilnu zářnou.

(47) I zvěstuj věřícím, že dojista dána jim bude Bohem milost velká:

(48) a neposlouchej nevěřících a pokrytců, však upusť od ubližování jim: však spoléhej na Boha, neb Bůh dostačitelným jest ochráncem.

(49) Vy, kteříž jste uvěřili, pojali-li jste za manželky ženy věřící, poté pak zapudili jste je dříve, než byli dotkly jste se jich, nemáte nijaké lhůty ohledně podržení jich: ale poskytněte jim podílu jejich a pak propusťte je propuštěním pěkným.

(50) Ó proroku, dovolili jsme ti ženy tvé, jimž dal jsi věna jejich; a ty, jichž zmocnila se pravice tvá z kořisti dané ti Bohem: a dcery tvých strýců a tet se strany otcovy, a dcery tvých strýců a tet se strany matčiny, jez vystěhovaly se s tebou: a každá žena věřící, jež odevzdala osobu svou prorokovi, chce-li prorok oženiti se s ní. To zvláštní (výsadou) jest tobě nade všechny věřící. Dobře víme, co povinným učinili jsme jim ohledně manželek jejich a těch, jichž zmocnila se pravice jejich, aby nebylo tobě viny. A Bůh velký jest v odpoustění, slitovný.

(51) Poodlož, kteroukoli bys chtěl z nich a vezmi k sobě na lože, kteroukoli bys chtěl, aneb kterékoliv bys žádal si z těch, které jsi byl od sebe oddálil: a nebude tobě viny v tom. Tak snadnějším bude, abys obradoval srdce jejich, a aby nermoutily se, a aby spokojeny byly s tím, co dáš jim, jednakaždá. A Bůh ví, co v srdcích vašich jest, neb Bůh jest vševědoucí, laskavý.

(52) Nejsou dovoleny ti ženy od nynějška, aniž dovoleno jest ti, abys vyměňoval za manželky své jiné, i kdyby oslnila tě krása jejich, vyjma žen, jichž zmocnila se pravice tvá: a Bůh na všechny věci pozor dává.

(53) Vy, kteříž jste uvěřili, nevstupujte v domy prorokovy, leda že dovoleno bylo vám vstoupiti k pojedení, aniž byste vyčkávali až bude (jídlo hotovo). Však když pozváni jste, vejděte a když pojedli jste, rozejděte se: a nevcházejte v příliš důvěrný rozhovor, neboť to bolestně dotklo by se proroka a byl by nucen styděti se k vůli vám; však Bůh nestydí se za pravdu. A když žádáte je o nějaký předmět, žádejte oň zpoza clony: to bude čistším pro srdce vaše a srdce jejich. A není přípustno, abyste bolestně dotýkali se proroka božího, aniž ženili se s manželkami jeho po něm nikdy: neb bylo by to u Boha provinění velké.

(54) A přiznáváte-li co veřejně, aneb skrýváte to, vězte, že Bůh zajisté o všech věcech vědomost má.

(55) Nebude viny jim, (když odkryjí tváře své) před otci svými, neb syny svými, aneb bratry svými, neb syny bratrů svých, neb syny sester svých, neb ženami jejich, nebo před otrokyněmi svými. A bojte se Boha (ženy): Bůh zajisté všech věcí jest svědkem.

(56) Zajisté pak Bůh a andělé jeho žehnají prorokovi: pročež i vy, kteříž uvěřili jste, žehnejte mu a zdravte jej pozdravem.

(57) Zajisté pak těm, kdož ubližují Bohu a proroku jeho, zlořečil Bůh v životě pozemském i budoucím a schystal jim trest potupný.

(58) A ti, kdož urážejí věřící muže a ženy, aniž by si toho byli zasloužili, obtížili se pomluvou a hříchem zjevným.

(59) Ó proroku, rci manželkám svým a dcerám svým a ženám věřících, aby spouštěly níže svrchní roucha svá: tak snadnějším bude, aby byly poznány a nebyly uraženy kým: a Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.

(60) Nepřestanou-li pokrytci a ti, jichž srdce stižena jsou chorobou, a rýpalové v Medíně, dojista rozčilíme tě proti nim: a pak dojista nenecháme je tam býti sousedy tvými, leda na krátko.

(61) Zlořečeni jsouce, kdekoliv by nalézali se, jímáni budou a povražděni vražděním.

(62) Taková byla zvyklost Boha ohledně těch, kdož před nimi byli: a neshledáš ve zvyklostech Boha změny nijaké.

(63) Dotazovati budou se tě lidé ohledně hodiny (soudu). Rci: „Vědomost o ní má jen Bůh a kdo může říci ti, není-li snad hodina (soudu) blízka?“

(64) Bůh zajisté zlořečil nevěřícím a přichystal jim plamen (pekelný):

(65) v něm přebývati budou věčně věkův a nenaleznou ochránce, ni pomocníka.

(66) V den, kdy otáčeny budou tváře jejich v ohni, řeknou: „Kéž bychom byli poslušni bývali Boha a poslušni bývali proroka.!“

(67) A řeknou: „Pane náš, my poslušni byli jsme pánů a předáků svých: a oni zavedli nás se stezky (pravé).

(68) Pane náš, dej jim trest dvojnásobný a zlořeč jim zlořečením velkým!“

(69) Vy, kteříž jste uvěřili, nebuďte jako ti, kteří urazili Mojžíše: Zprostil pak jej Bůh viny v tom, co tvrdili, a (Mojžíš) byl u Boha velmi ctěn.

(70) Vy, kteříž jste uvěřili, bojte se Boha a mluvte mluvou přímou.

(71) Zlepší vám pak Bůh skutky vaše a odpustí vám viny vaše: a kdo poslušen jest Boha a proroka jeho, oblažen bude blažeností velkou.

(72) Nabídli jsme zástavu (víry) nebesům a zemi a horám, však odmítly vzíti ji na se a chvěly se bázní před ní: i vzal ji na se člověk, však zajisté stal se velmi nepravostným, nevědomým;

(73) proto, aby ztrestal Bůh pokrytce, muže i ženy, a mnohobožce, muže i ženy: a aby obrátil se (s odpuštěním) k věřícím mužům a ženám, neboť Bůh velký jest v odpouštění, slitovný!