Maryam

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Káf. Há. Já. `Ain. Sád.

(2) Toto jest zmínka o milosrdenství Pána tvého nad služebníkem jeho Zachariášem:

(3) když volal k Pánu svému voláním skrytým,

(4) a řekl: „Pane můj, zajisté ochably kosti mé a zastkvěla se hlava má šedinami, ale nikdy nebyl jsem ve své modlitbě k tobě, Pane můj, oslyšán:

(5) jáť obávám se o ty, kdož přijdou po mně; má žena pak neplodna jest, pročež dej mi od sebe následníka,

(6) jenž dědicem byl by mým a dědicem Jakuba: a učiň jej, Pane můj, zalíbeníhodným.“

(7) „Zachariáši, oznamujeme ti narození mládce, jehož jméno bude Jahjá: neučinili jsme mu před ním jmenovce.“

(8) Řekl: „Pane můj, jakž narodí se mi syn, když žena má neplodna jest a já sám dospěl jsem zesláblosti stáří?“

(9) Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to, neboť stvořil jsem tě před tím, když nebyl's ničím.“

(10) Řekl: „Pane můj, učiň mi znamení.“ Řekl: „Znamením tobě bude, že nebudeš mluviti s lidmi po tři noci, (ač) v plném zdraví.“

(11) I vyšel ze svatyně k lidu svému a činil jim posuňky, aby chválili Boha z jitra i z večera.

(12) „Ó Jahjá, vezmi Knihu s pevným předsevzetím,“ (řekli jsme) a dali jsme mu soudnost již v dětství,

(13) jakož i slitovnost od nás a bezúhonnost: a bohabojným byl,

(14) a bez provinění vůči rodičům svým a nebyl zpupnýn a neposlušným.

(15) Pokoj budiž s ním v den, kdy narodil se i v den, kdy zemřel a v den, kdy vzkříšen bude!

(16) A zmiň se v Knize o MARII. když vzdálila se od rodiny své k místu východnímu:

(17) a vzala na se závoj (aby skryla se jím) před nimi: a poslali jsme k ní ducha svého, jenž vzal na se podobu před ní muže urostlého.

(18) Řekla: „Béřu útočiště k Milosrdnému před tebou, bojíš-li se jej.“

(19) Řekl: „Jáť pouze jsem poslem Pána tvého, abych obdařil tě synem svatým.“

(20) Řekla: „Jak budu míti syna, když nedotkl se mne muž a nejsem nepočestnou?“

(21) Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to a učiníme jej znamením lidstvu a milosrdenstvím od nás; věc jest to rozhodnutá.“

(22) I obtěžkala jím a vzdálila se k místu dalekému,

(23) a přišly na ni bolesti u pně datlovníku. Řekla: „Kéž byla bych zemřela před touto chvílí a kéž byla bych zapomenuta, nadobro zapomenuta!“

(24) A zavolal na ni (hlas) zpod ní: „Nermuť se, neb Pán tvůj učinil pod tebou ručej:

(25) a zatřes k sobě pněm datlovníku i spadnou na tebe datle čerstvé, uzrálé:

(26) i jez a pij a buď veselé mysli, a spatříš-li z lidí někoho, rci: Učinila jsem slib Milosrdnému postiti se; a nebudu mluviti dnes s nikým z lidí.“

(27) I přišla pak s děckem k lidu svému, nesouc je. Řekli: „Marie, učinila's věru, věc podivnou.

(28) Sestro Áronova, otec tvůj nebyl mužem špatným, aniž matka tvá byla nepočestná.“

(29) I ukázala na děcko. Řekli: „Jak budeme mluviti s někým, jenž v kolébce jest děckem?“

(30) Řekl (Ježíš): „Jáť služebník jsem Boha: on dal mi Knihu a učinil mne prorokem;

(31) a učinil mne požehnaným kdekoliv byl bych: a poručil mi modlitbu a dávání poviné almužny, pokavaď budu mezi živými.

(32) A (dal mi), abych úctu měl vůči matce své: aniž učinil mne zpupným zbídačelcem.

(33) A (dal mi), aby pokoj byl nade mnou v den narození mého i v den smrti mé a v den, kdy vzkříšen budu mezi živými.“

(34) Totoť jest Ježíš, syn Mariin: totoť jest pravdivé podání ohledně toho, v čem mají pochybnosti.

(35) Nepřísluší Bohu, aby učinil sobě syna: chválen budiž! Když rozhodne o věci, řekne pouze: „Staň se!“ a stane se.

(36) Bůh zajisté jest Pánem mým a Pánem vaším: pročež uctívejte jej, totoť jest stezka přímá.

(37) A rozcházejí se strany mezi sebou v názoru: a běda těm, kdož neuvěřili, při spatření dne velkého!

(38) Ohlašuj jim a ukazuj jim den, kdy přijdou před nás: však nepravostní dnes jsou v bloudění zjevném.

(39) A varuj je přede dnem nářku, kdy rozhodnuto bude o věci, mezitím co oni jsou v lhostejnosti a nevěří.

(40) Zajisté my zdědíme zemi a vše, což na ní jest, a oni k nám se navrátí.

(41) A zmiň se v Knize o Abrahamovi, neboť on byl mužem pravdomluvým a prorokem.

(42) Když řekl otci svému: „Otče můj, proč uctíváš to, co neslyší a nevidí, aniž prospěšno ti může býti v čem?

(43) Otče můj, nyní přišlo mi vědění, které nepřišlo tobě: i následuj mne a povedu tě cestou rovnou.

(44) Otče můj, neuctívej Satana, neboť Satan byl Milosrdného neposlušen.

(45) Otče můj, zajisté obávám se, aby nedotkl se tě trest od Milosrdného a abys nebyl Satanovi přítelem.“

(46) Řekl (otec): „Ty tedy zříkáš se božstev mých, Abrahame? Nezanecháš-li toho, dojista kamenovati tě budu! A teď odejdi ode mne na dlouho!“

(47) Řekl: „Pokoj budiž s tebou: budu prositi za odpustění pro tebe Pána svého, neboť on jest ke mně laskavým:

(48) a vzdaluji se vás a toho, co uctíváte vedle Boha a uctívati budu Pána svého: možná, že nebudu v modlitbě své k Pánu svému oslyšán.“

(49) A když vzdálil se od nich a od toho, co uctívali vedle Pána svého, obdařili jsme jej Isákem a Jakubem: a oba učinili jsme proroky.

(50) A poskytli jsme jim darů z milosrdenství svého a dali jsme jim pověst pravdy vznešenou.

(51) A zmiň se v Knize o Mojžíšovi, neboť on upřímným byl a byl poslem i prorokem.

(52) A volali jsme naň se strany hory Sinai pravé a způsobili jsme, aby přiblížil se k rozmluvě tajné.

(53) A obdařili jsme jej z milosrdenství svého bratrem jeho Áronem, též prorokem.

(54) A zmiň se v Knize o Ismaelovi, neboť on byl věrným ve slibech svých a byl poslem i prorokem.

(55) A nabádal lid svůj k modlitbě a dávání povinné almužny a byl u Pána svého oblíben.

(56) A zmiň se v Knize o Idrísovi, neboť on byl spravedlivým a prorokem.

(57) A Pozdvihli jsme jej na místo vysoké.

(58) Tito jsou, kterým požehnal Bůh z proroků z potomstva Adamova a z těch, které spasili jsme s Noemem: a z potomstva Abrahama a Israele a z těch, které vedli jsme (cestou pravou) a vyvolili jsme si. Když předčítána jim byla znamení Milosrdného, padli k zemi obráceni tvářemi svými úctou a plačíce.

(59) Však po nich následovali potomci, kteří stranou odhodili modlitbu a následovali jen náruživosti své: a tito potkají jen blud,

(60) vyjma těch, kteří kajícně obrátí se a uvěří a konati budou dobré skutky: tito vstoupí do zahrady (ráje) a nebudou utištěni v nejmenším:

(61) do zahrad Edenu, jež slíbil Milosrdný služebníkům svým z věcí skrytých: a zajisté slib jeho naplní se.

(62) V nich nebudou slyšeti ničemností, pouze „Pokoj s vámi!“ a v nich výživu budou dostávati z jitra i za večera.

(63) Taková bude zahrada, jejímiž dědici učiníme ty ze služebníků našich, kteří byli bohabojní.

(64) A nesestupujeme s nebe, vyjma z rozkazu Pána tvého, jemuť přináleží, což před námi jest i za námi a cožkoliv mezi tím jest: a Pán tvůj jistě není zapomětlivým.

(65) Onť Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi nimi jest: pročež uctívej jej a buď vytrvalým v uctívání jej: zdaž znáš koho, jenž byl by s ním soujmenným?

(66) A dí člověk: „Zdaž poté, až zemru, vyveden budu z hrobu živým?“

(67) Zdaž nepomní člověk, že stvořili jsme jej před tím, když nebyl ničím?

(68) Při Pánu tvém přisahám, že dojista shromáždíme je i zlé duchy: pak předvedeme je kol pekla na kolenou.

(69) Pak oddělíme od každé skupiny ty, kdož nejurputnějšími byli proti Milosrdnému v odboji:

(70) a pak my nejlépe budeme věděti o těch, kdo nejvíce zaslouží si v něm sžíhání.

(71) A není nikoho, jenž nevešel by do něho: to u Pána tvého jest určením rozhodnutým.

(72) Poté pak spasíme ty, kdož bohabojnými byli a ponecháme nepravostné v něm klečící.

(73) A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, říkají ti, kdož neuvěřili, k těm, kdož uvěřili: „Která z obou stran jest lepší postavením a která jest lepší společností?“

(74) Však kolik zahladili jsme před nimi pokolení, jež lepší byla jich bohatstvím a nádherou!

(75) Rci: „Těch, kdož v bludu nalézají se, nechť prodlouží Milosrdný délku žití, až spatří to, co přislíbeno jim bylo — ať již trest v tomto životě, anebo hodinu (soudu): a tehdy seznají, kdo v horším jest postavení aneb slabším v posile:

(76) však Bůh rozmnoží ty, kdož (dobře) jsou vedeni, (dobrým) vedením. a dobré skutky, jež trvají jsou lepší u Pána tvého odměnou a lepší náhradou.“

(77) Zdaž viděl's onoho, jenž neuvěřil ve znamení naše a řekl: „Dojista dány budou mi statky i děti.“

(78) Což dospěl znalosti věcí skrytých, aneb učinil s Milosrdným smlouvu?

(79) Jistě, že ne: a zapíšeme si, co říká a prodloužíme mu trestu jeho délku.

(80) A my zdědíme to, o čem mluví, a přijde k nám samojediný.

(81) A přibrali si vedle Boha božstva, aby byla jim oporou.

(82) Však ne: božstva ta zaprou uctívání jich a budou jim protivníky.

(83) Zdaž neviděl's, že poslali jsme zlé duchy, aby dráždili je ke hříchu?

(84) Nesnaž se uspíšiti (lhůtu) jejich, neb my sami spočteme (jich dní) počet.

(85) V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného s poctou:

(86) a poženeme provinilce k peklu jak k napajedlu:

(87) tehdy neprospěje jim přímluva, leda těm, kdož byli učinili s Milosrdným smlouvu.

(88) Říkají: „Učinil sobě Milosrdný syna.“

(89) Tím vyřkli jste věc úžasnou!

(90) Málem nebesa by rozpoltila se z toho a roztrhla se země a hory zbortily se v kusech:

(91) z toho, že připisují Milosrdnému syna:

(92) když není třeba Milosrdnému, aby učinil si syna,

(93) neboť vše, což na nebi jest i na zemi Milosrdnému jen co služebník se blíží:

(94) zaznamenal si je všechny a spočetl (přesným) počtem:

(95) a každý z nich přijde k němu v den zmrtvýchvstání, jeden za druhým.

(96) Těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, popřeje Milosrdný lásky.

(97) Zajisté pak učinili jsme jej snadným, v tvé vlastní řeči, abys radostnou zvěst věstil jím bohabojným a abys varoval jím lidi hašteřivé.

(98) A kolik zahubili jsme před nimi pokolení! Zdaž pozorovat z nich můžeš koho, aneb slyšet je zašeptnouti?