Al-Hijr

Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Alif. Lám. Rá. Tato znamení jsou Knihy a Čtení zjevného.

(2) Častokráte přáti si budou nevěřící, aby byli z odevzdaných do vůle Boží.

(3) Nech je, ať hodují a užívají a klamati dávají se nadějí: však zvědí!

(4) Nezahladili jsme nikdy města, aniž by dáno bylo mu písmo povědomé.

(5) Nelze nikterému národu uspíšiti lhůtu svou, aniž zpozditi ji.

(6) A říkají: „Ty, jemuž sesláno bylo Napomenutí, zajisté zlým duchem jsi posedlý:

(7) zdaž nebyl bys přišel k nám provázen anděly, kdybys byl pravdomluvný?“

(8) Nesesíláme andělů svých, leda s právem a tehdy nebylo by již poshověno nevěřícím.

(9) Zajistéť seslali jsme Napomenutí a jistě chrániti je budeme.

(10) A již před tebou poslali jsme vyslance k sektám předešlých:

(11) a nepřisel ani jeden prorok k nim, aniž by se mu nebyli vysmívali:

(12) a na stejnou dráhu uvedeme srdce provinilců.

(13) Neuvěří v ně, jakž minulá zvyklost byla předešlých:

(14) i kdybychom otevřeli nad nimi bránu v nebesích a oni vzestupovali směrem k ní,

(15) stále by říkali ještě: „Opojeni jsou zrakové naši, ba v pravdě lid jsme očarovaný!“

(16) Ustanovili jsme na nebi znamení zvířetníku a zkrášlili jsme je pro (vzhled) pohlížejících:

(17) a ochránili je před každým Satanem kamenovaným,

(18) vyjma toho, jenž naslouchá pokradmu a v zápětí stižen jest šlehem plamene viditelným.

(19) A rozprostřeli jsme zemi a rozházeli po ní temena hor a vzrůsti jsme dali na ní všem věcem dle zvážení:

(20) a zaopatřili jsme na ní výživu vám, jakož i těm, kterých nevyživujete.

(21) Není věci, jíž zásoby nebyly by v naší moci: a poskytneme je shůry jen v množství stanoveném.

(22) A vyslali jsme větry zúrodňující a seslali jsme s nebe vodu, jíž napájíme vás: a vy nejste pány nádrží jejich.

(23) Zajisté my jsme to, kteříž obživujeme a umrtvujeme a my (všeho) jsme dědici.

(24) Zajisté znali jsme ony, kdož předešli vás a známe ty, kteří po vás přijdou.

(25) V pravdě Pán tvůj shromáždí je všechny, neboť moudrý jest a vševědoucí.

(26) Stvořili jsme pak člověka z hlíny, z bláta hrnčířského:

(27) před ním pak stvořili jsme Džinny z ohně sžírajícího.

(28) (Pomni), když řekl Pán tvůj k andělům: „Jáť zajisté tvořím člověka z hlíny, z bláta hrnčířského:

(29) a až vytvořím podobu jeho a vdechnu do ní ducha svého, padnete na tváře své, uctívajíce ho.“

(30) I padli na tváře své andělé všichni, vesměs,

(31) vyjma Iblíse jenž, odepřel připojiti se k uctívajícím.

(32) Řekl (Bůh): „Ó Iblísi, proč nepřipojuješ se k uctívajícím?“

(33) Řekl: „Nepadnu na tvář svou před člověkem, jejž stvořil's z hlíny, z bláta hrnčířského.“

(34) Řekl Bůh: „Vyjdiž odsud — zajistéť kamenován jsi!

(35) A dojista prokletí bude nad tebou až do dne soudného.“

(36) Řekl: „Pane můj, poshov mi do dne vzkříšení jejich.“

(37) Řekl (Bůh): „Budiž jedním z těch, jimž poshověno jest,

(38) až do dne lhůty stanovené.“

(39) Řekl: „Pane můj, za to, že's zlákal mne, zajisté krášlit budu lidem (pobyt) na zemi a všechny zlákám je,

(40) vyjma služebníků tvojich upřímných.“

(41) Řekl (Bůh): „Tato cesta, podle mne, jest správná,

(42) neboť nad služebníky mými zajisté nebudeš míti moci, vyjma těch, kdož následovati budou tě, byvše zlákáni.“

(43) V pravdě, peklo zaslíbeným jest místem těchto všechněch.

(44) V ně sedmero vede bran a u každé brány bude z nich oddíl určitý.

(45) Však bohabojní dlíti budou uprostřed zahrad rajských a pramenů:

(46) „Vstupte do nich v pokoji a bezpečí!“

(47) Zprostili jsme nitra jejich veškeré zášti: bratrsky hověti si budou na lehátkách, pohlížejíce si tváří v tvář:

(48) tam nepostihne jich nikdy únava, aniž kdy ztad vypuzeni budou.

(49) Oznam služebníkům mým, že velký jsem v odpouštění, slitovný:

(50) a že trest můj trest jest bolestný:

(51) a vypravuj jim o hostech Abrahamových,

(52) když vešli k němu a řekli: „Pokoj (s tebou)“ a řekl: „Zajisté ulekli jsme se vás.“

(53) Řekli: „Nelekej se, neboť přinášíme ti zvěst, že obdařen budeš synem moudrým.“

(54) Řekl: „Zdaž zvěstovati budete mi tuto novinu, když stáří dostihlo mne? Co v pravdě máte mi oznámiti?“

(55) Řekli jsme ti novinu pravdivou: tudíž nebuď z těch, kdož ztrácejí naději.“

(56) Řekl: „Kdož ztrácí naději v milosrdenství boží, vyjma zbloudilých?“

(57) Řekl dále: „Jaké jest poslání vaše, ó poslové?“

(58) Řekli: „Zajisté posláni jsme k lidu provinilému,

(59) vyjma rodu Lotova, kterýž zachráníme veškerý,

(60) kromě ženy jeho, jíž přisoudili jsme aby byla jednou z liknavých.“

(61) A když k rodu Lotovu přišli vyslanci,

(62) řekl (Lot): „Zajisté lidé jste mi neznámí.“

(63) Řekli: „Ovšem, přišli jsme k tobě za účelem, o němž (lid tvůj) pochybuje:

(64) přinesli jsme ti pravdu a pravdu mluvíme:

(65) vyjdi tudíž s rodinou svou za temna (této) noci a následuj je vzadu: nechť pak neobrací se z vás nikdo, nýbrž kráčejte, kamž nakázáno jest vám.“

(66) Dali jsme mu pak tento rozkaz neboť do posledního měl býti vyhlazen lid onen z rána.

(67) I přihnal se lid města, rozradován zprávou —

(68) Řekl (Lot): „Toto jsou hosté mí, pročež nezneuctívejte mne:

(69) a bojte se Boha a potupou nepokrývejte mne.“

(70) Řekli: „Zdaž nezapověděli jsme ti, abys (poskytoval útulku) komukoliv?“

(71) Řekl: „Zde jsou dcery mé, chcete-li se (smilstva) dopouštěti.“

(72) Při životě tvém, lid zajisté bloudil v opojení svém:

(73) a bouře zachvátila je při slunce východu:

(74) a obrátili jsme město vrchem do spodu a dštili jsme na ně kamení z hlíny vypálené:

(75) zajistéť v tomto všem znamení jest pro bedlivě badající.

(76) A města ona leží na cestě tam dosud zůstalé:

(77) zajistéť v tomto (všem) znamení jest pro věřící.

(78) Byli pak obyvatelé hvozdu též nepravostnými:

(79) a pomstou svojí zasáhli jsme je a obě města jsou dojista příkladem zjevným.

(80) A obyvatelé HEDŽRU lháři nazývali vyslance:

(81) a předvedli jsme jim znamení naše, však odvrátili se od nich.

(82) Ve skalách hor tesali si obydlí, aby byli v bezpečí,

(83) však bouře zachvátila je za jitra časného,

(84) a nic neprospěly jim jejich námahy.

(85) Zajisté stvořili jsme nebe i země a vše, což mezi nimi jest, jedině v pravdě: hodina (soudu) pak přijde nezvratně. Promíjej tudíž promíjením krásným,

(86) neboť Pán tvůj zajisté jest Stvořitelem, jest vševědoucím.

(87) Již dali jsme ti sedm veršů ke stálému opakování a Korán velebný.

(88) Nespočívej dlouhým pohledem na požitcích, jichž popřáli jsme několika párům z nich: nermuť se nijak pro ně, nýbrž skloň křídla svá nad věřícími.

(89) A rci: „Jáť v pravdě jsem varovatelem zjevným.“

(90) Seslali jsme (trest) na ty, kdož rozdělují:

(91) kdož dělí Korán na části.

(92) Při Pánu tvém! Jistotně budeme dotazovati se jich všechněch

(93) ohledně toho, co činili.

(94) Ohlašuj tudíž, což nakázáno ti bylo a straň se mnohobožců:

(95) my pak zajisté dostačíme ti oproti posměváčkům,

(96) kteří staví si vedle Boha boha jiného: však zvědí!

(97) Dobře pak víme, že svírá se ti hruď (bolem) nad tím, co říkají:

(98) pročež vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho a druž se k těm, kdož padají na tvář svou:

(99) a uctívej Pána svého, dokud nepřijde ti to, co jest jistotné.