Part 4
(93) Všechna potrava dovolena byla
synům Israele, vyjma té, kterou
(94) Kdožkoli poté vymyslí si
lež o Bohu tenť jest z nepravostných.
(95) Rci: „Bůh jest
pravdomluvný: pročež následujte víru Abrahama,
muže pravé víry, jenž nepatřil k těm, již
slouží mnoha bohům.
(96) Prvním chrámem,
jenž založen byl pro lidstvo, jest zajisté onen v Bekce: chrám
požehnaný, jenž vedením jest veškerenstvu.
(97) V něm jasná jsou
znamení: v něm místo jest Abrahamovo: a kdož
vstoupí tam, jest bezpečen. A povinností lidstva k Bohu jest
pouť do chrámu tohoto, komukoliv lze ji vykonati. Pokud se
týče těch, kdež neuvěřili — v pravdě
Bůh jest tak bohat, že obejíti se může bez
stvoření veškerého.
(98) Rci: „Vy, kteříž
obdrželi jste Knihu, proč zapíráte znamení
božích Bůh zajisté jest svědkem toho, co konáte.“
(99) Rci: „Vy, kteříž
obdrželi jste Knihu, proč odpuzujete věřící
od stezky boží? Rádi byste křivou ji učinili
ač doznati musíte, že jest pravá: a Bůh zajisté
není lhostejným k tomu, co konáte.“
(100) Vy, kteří jste
uvěřili: budete-li poslouchati poté, když jste byli
uveřili, některé z těch, kdož obdrželi Knihu, tito
způsobí, že stanete se nevěrícími.
(101) Však jak můžete
státi se (zas)
nevěřícími, kdyz
předříkávána jsou vám znamení
boží a prorok boží jest mezi vámi? Ten, kdo
pevně přidržuje se Boha, veden jest ke stezce přímé.
(102) Vy, kteří jste
uvěřili, bojte se Boha pravou bázní a neumírejte
jinak, než odevzdáni do vůle boží.
(103) A přidržujte se pevně
provazu Boha všichni a neodtrhujte se od něho nikdy: a
připomínejte si milosrdenství prokázané vám
Bohem, jak spojil opětně srdce vaše, když byli jste si
nepřáteli a z milosti jeho stali jste se opět bratry: byli
jste na pokraji propasti ohnivé a on odtáhl vás od ní.
Takovým způsobem objasňuje vám Bůh znamení
svá, abyste dobře byli vedeni.
(104) A aby stal se z vás
národ, volající druhé k dobru, nakazující
skutky spravedlivé a zabraňující skutkům
špatným. Takovému národu zajisté dobře se povede.
(105) A nebuďte jako ti, kdož rozpadli
se a dali se do hádek poté, když byla jim přišla
jasná znamení: těmto trest velký jest
přichystán,
(106) v onen den, kdy zbělejí
některé tváře a některé zčernají. Těm,
jichž obličeje byly zčernaly, řekne Bůh: „Vy tedy
stali jste se neveřícími poté, když jste byli
uvěřili? Okuste nyní trestu za nevíru svou!“
(107) Však ti, jichž
tváře byly zbělely, obklopeni budou milosrdenstvím Boha
a v něm přebývati budou věčně.
(108) Taková jsou znamení
Boha: předříkáváme ti je v pravdě, a
Bůh zajisté nechce utiskovati lidstvo.
(109) Bohu přináleží
vše, co na nebi jest i na zemi a k Bohu navracují se všechny
věci.
(110) Jste nejlepším
národem, jenž kdy povstal mezi lidstvem: nakazujete skutky
spravedlivé a zabraňujete skutkům zlým, a
věříte v Boha: a kdyby ti, kterí obdrželi Knihu,
byli uvěřili, bylo by to bývalo lepším pro
ně. Někteří z nich jsou věřící,
ale většina jich jest špatna.
(111) Uškodí vám pouze
nepatrně a budou-li bojovati s vámi, brzy ukáží
vám záda svá; a pak nebude jim pomocníků.
(112) Pohanou zasaženi budou, kdekoliv
se zastaví, nebudou-li hledati spojení s Bohem a spojení s
lidmi. A přivodili na se hněv boží a zasaženi jsou
chudobou, to proto, že neuvěřili ve znamení boží
a ubíjeli proroky bezprávně, proto, že neposlušni
byli a páchali nepravosti.
(113) Nejsou stejnými všichni
mezi těmi, kteří obdrželi Knihu: jsou mezi nimi lidé
přímí, již opakují znamení
boží po celé noci a klaní se Bohu.
(114) Věří v Boha a v den
poslední a nakazují skutky spravedlivé a zabraňují
skutkům zlým a předhánejí se v konání
dobrých skutků: tito zajisté jsou ze spravedlivých.
(115) A cokoli dobrého učiníte,
odměna za to nebude vám zapřena: a Bůh dobře
zná ty, kdož bojí se ho.
(116) Těm pak, kdož
nevěří, neprospějí pranic majetky a děti
jejich proti Bohu: úděIem jejich bude oheň a v něm
přebývati budou věčně.
(117) To, co rozdávají oni
almužnou v tomto životě pozemském, podobno jest ledovému
větru, jenž zasáhl a zničil role těch,
kteří nespravedlivi byli vůči sobě, samým: Bůh
nečiní jim útisku, však oni sami sobě
škodí.
(118) Vy, kteří jste
uvěřili, nevcházejte v důvěrné styky, vyjma mezi
sebou: nevěřící jistě by vás pokazili,
neboť žádají si zkázy vaší. Zášť
zjevnou stala se již v ústech jejich, však daleko
horším jest to, co skrývají nitra jejich.
Důkazy, toho ukázali jsme vám již jasně,
dovedete-li chápati.
(119) Hle, vy jste ti, kdož
milují je, však oni nemilují vás: vy
věříte v Knihu celou a oni, když potkají
vás, praví: „Uvěřih jsme,“ ale jen co poodejdou
stranou, zlostí hryzou si prsty. Rci: „Zemřete ve vzteku svém:
Bůh zajisté ví, co skrýváte v hlubinách
srdcí svých.“
(120) Potká-li vás co dobrého,
hněvají se: a potká-li vás co zlého, mají
radost z toho. Však budete-li trpěliv a budete-li báti se
Boha, neuškodí vám v nejmenším vychytralost
jejich: neboť Bůh dobře zpraven jest o Konání
jejich.
(121) A (vzpomeň), když vyšel's z domu svého zrána
abys připravil pro věřící pole k bitvě: a
Bůh slyšel a věděl o všem.
(122) Když dva oddíly vaše
byly plny obav a počaly ztráceti mysl: a Bůh postavil se na
ochranu obou z nich. V ochranu Boha tedy nechť poroučí se
věřící.
(123) Bůh pomohl vám již v
boji u Bedru, kdež byli jste slabšími: protož bojte se
Boha, abyste mu byli vděčnými.
(124) Tehdy řekl jsi
věřícím: „Zdaž nedostačí vám,
když rozmnoží Pán váš vojsko vaše o
tři tisíce andělů, sestoupivších s nebe?
(125) Zajisté: však vytrváte-li
a budete báti se Boha, tu když nepřítel prudce
udeří na vás, pošle vám Bůh na pomoc
pět tisíc andělů vybraných.“
(126) Toto učinil vám Bůh
pouze radostnou zvěstí, aby tak upokojena byla srdce vaše: a
vítězství přichází jedině od Boha,
Mocného, Moudrého,
(127) aby posekáni byli do jednoho
nevěřící, aneb povaleni a převráceni v
pádu a porážce úplné.
(128) Netýká se tebe,
přijmuto-li bude pokání jejich, aneb potrestáni-li
budou Bohem: neboť oni v pravdě jsou nepravostni.
(129) Bohu
přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi:
odpouští, komu chce a tresce, koho chce: a Bůh velký
jest v odpouštění, slitovný.
(130) Vy, kteří jste
uvěřili: neživte se lichvou, zdvojnásobujíce
neustále půjčky, ale hojte se Boha, aby dobře vedlo se
vám.
(131) A bojte se ohně, jenž
přichystán jest nevěřícím,
(132) a poslušni buďte Boha a
proroka jeho, abyste nalezli slitování.
(133) A spěšte o překot,
abyste dosáhli odpuštění Pána svého a
ráje, jenž rozsahem stejný jest jako nebe i země a
jenž přichystán jest bohahojným,
(134) kteří
rozdávají almužnu v dobách dobrých i
zlých, přemáhají hněv svůj a
odpouštějí druhým, Bůh zajisté miluje ty,
kdož dobře činí.
(135) Kteří když byli
dopustili se špatnosti neb něčeho zlého vůči sobě
samým, vzpomenou na Boha a prosí jej za
odpuštění hříchů svých — a kdož
jiný odpouštěti může hříchy kromě
Boha? — a nesetrvávají v tom, co byli učinili, když
vědí, že jest to hříšno.
(136) Odměnou těchto bude
odpuštění Pána jejich a zahrady, pod nimiž
řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně.
Jak krásná jest odměna těch, kteří
konají dobro!
(137) Již před vámi
učiněny byly výstražné příklady.
Projděte zemí a vizte, jaký konec vzali ti,
kteří nazývali proroky lháři!
(138) Totoť jasné jest
prohlášení lidstvu a vedení i napomenutí
bohahojným.
(139) Neztrácejte mysli, aniž se
rmuťte, neboť vy dostanete se na vrch, budete-li
věřícími.
(140) Utrpíte-li
poranění, pomněte, že stejná zranění
utrpěli lidé před tím: podobným dnům
úspěchu či neúspěchu dáváme
střídati se mezi lidmi, aby tak seznal Bůh ty, kdož
uvěřili mezi vámi a mučedníky si vybral mezi
vámi: a Bůh nemiluje nepravostných.
(141) A aby Bůh vzal na zkoušku
ty, kteří uvěřili a zahladil
nevěřící.
(142) Zdaž domnívali jste se,
že vstoupíte do ráje dříve, než zví
Bůh, kdo zdatnými byli v boji a než sezná, kdo byli
vytrvalými?
(143) Vždyť přáli jste
si smrti dříve, než setkali jste se s ní
tváří v tvář: nuže, viděli jste ji a
na své vlastní oči — a ted váháte!
(144) Mohammed jest pouze prorok a před
ním již byli proroci: a kdyby zemřel, aneb byl zabit,
odvrátili byste se od pravé víry? Ten, kdo odvrátí
se, neuškodí Bohu v nejmenším: a Bůh
odměňuje ty, kteří jsou mu vděčni.
(145) Nikdo nezemře, vyjma z
dovelení božího, podle knihy, jež určuje
přesně lhůtu života. Kdožkoli žádá
si odměny v tomto světě, bude mu dána: kdožkoli pak
žádá si odměny ve světě budoucím,
dáme mu ji: a Bůh odměňuje ty, kteří jsou mu
vděčni.
(146) Jak mnohý prorok bojoval s
odpůrci, s nimiž byly zástupy četné, však nedali se
zastrašiti jakýmkoli protivenstvím, potkavším je
v boji na stezce boží, aniž ochabli či zbaběle
poddali se. A Bůh miluje ty, kdož pevně
vytrvávají.
(147) Říkali jen: „Pane
náš, odpusť nám viny naše a pochybení v
poslání našem: a upevni kroky naše a popřej
nám vítězství nad lidem
nevěřícím.“
(148) A Bůh dal jim odměnu v tomto
světě a krásnou odměnu ve světě
budoucím. A Bůh miluje ty, kdož dobře činí.
(149) Vy, kteří jste
uvěřili, poslechnete-li nevěřící,
přemluví vás k návratu do bludů vašich a
upadnete, ztrativše všechno.
(150) Ale za to Bůh jest ochranitelem
vaším a on zajisté nejlepším jest ze všech
ochránců.
(151) Vrhneme hrůzu v srdce
nevěřících za to, že Bohu dávali
společníky v božství, aniž by byli obdrželi k
tomu splnomocnění s hůry: přebýváním
jejich bude oheň a jak hrozné bude bydliště
nepravostných!
(152) Bůh splnil vám již
slib svůj, když z dopuštění jeho porazili jste je,
dokud neztratili jste odvahu a neopřeli jste se rozkazu a byli jste
neposlušnými poté, když byl ukázal vám prorok
to, po čem jste toužili. Někteří z vás
žádali si odměny pozemské, někteří pak
žádali si odměny v životě budoucím: Bůh
obrátil vás na útěk před nepřítelem,
aby vás zkoušel, však nyní již odpustil
vám, neboť Bůh jest nejvýš milostiv vůči
věřícím.
(153) Když prchali jste a nedbali na
nikoho a prorok volal vás v zadu k boji: Bůh odplatil vám
utrpením za utrpením, abyste nermoutili se pro kořist,
jež vám byla ušla, aniž pro nehody, potkavší
vás. A Bůh dobře zpraven jest o tom, co konáte.
(154) Po utrpeních pak seslal
vám Bůh bezpečí a dřímota padla na
část vás. Druhá část, ponuknuta
vlastními náruživostmi, zabrala se v myšlenky
nespravedlivé a pošetilé o Bohu, řkouc: „K čemu jest nám
to všechno platno?“ Rci: „Všechno v naší věci
záleží od Boha.“ Tajili pak v nitrech svých, co
nechtěli ti doznati, řkouce: „Kdyby nám tato věc byla k
čemu platna, nikdo z nás nebyl by býval zde zabit.“ Kdybyste
byli zůstali v domech svých, ti, kterým určeno bylo,
aby byli zabiti, byli by vyšli ven, aby uložili se na stejném
lůžku, na němž nyní odpočívají;
aby Bůh vyzkoušel tajnosti niter vašich a odhalil to, co
tajíte v srdcích svých, neboť Bůh dobře
ví o tom, co skryto jest v nitru lidí.
(155) Ti z vás, kteří
dali se na útěk v den sražení se obou vojů,
svedeni byli Satanem za trest za nějaké poklesky své: však
nyní již odpustil jim Bůh, neboť Bůh zajisté
velký jest v odpouštění, slitovný.
(156) Vy, kteří jste
uvěřili, nebuďte jako nevěřící, již
říkají o bratřích svých,
kteří vydali se na cesty po světě, aneb vyšli do války:
„Kdyby s námi byli zůstali, nebyli by bývali zemřeli,
nebo nebyli by bývali zabiti.“ Bůh chtěl, aby zarmoucena
tím byla srdce jejich. Bůh dává život a
přivodí smrt: a Bůh pozoruje skutky vaše.
(157) A budete-li zabiti, aneb
zemřete-li na stezce boží, pak zajisté
odpuštění Boha a milosrdenství jeho lepší
jest všech statků, jež shromažďujete.
(158) Ať již zemřete, anebo
jste zabiti, zajisté u Boha budete shromážděni.
(159) O milosrdenství
božím mluvil's k nim měkkou řečí, a kdybys
byl býval přísným a tvrdého srdce, byli by se
bývali odtrhli od tebe. Tudíž odpouštěj jim a pros
za odpuštění pro ně a raď jim v
záležitostech války, a když jsi byl k něčemu
se rozhodl, spoléhej na Boha, neboť Bůh miluje ty, kteří
naň, spoléhají.
(160) Pomáhati-li vám bude
Bůh, nikdo nezvítězí nad vámi, však
opustí-li vás, kdo bude pomocníkem vaším poté?
Pročež na Boha necht spoléhají věřící,
(161) Nebude to prorok, jenž
ošidí vás: však ten, jenž bude šiditi,
objeví se s tím, oč ošidil, v den
zmrtvýchvstání. Pak odměněna bude
každá duše po zásluze své a nikdo nebude zkrácen.
(162) Zdaž ten, kdo jednal podle
vůle boží, bude roveň tomu, jenž přivedl na se
hněv boží a jehož bydlištěm bude peklo?
Zlá bude jeho cesta!
(163) Různé stupně odměny
budou u Boha jim dány: a Bůh dobře pozoruje skutky jejich.
(164) Laskavým byl jistě
Bůh k věřícím, vzbudiv jim proroka z jejich
středu, aby předčítal jim znamení jeho a
očišťoval je od hříchů jejich a učil je
Knize a moudrosti: ač před tím byli ve zjevném bludu.
(165) A když postihlo vás
neštěstí, jemuž podobného dali jste před tím
vy dvojnásob pocítiti, řekli jste: „Čím to
přijde?“ Rci: „Od vás samých.“ Bůh zajisté jest
všemocný.
(166) To, co postihlo vás v den
srážky dvou vojů, postihlo vás z
dopuštění božího, aby Bůh dobře seznal,
kdo jest věřícím,
(167) a aby seznal, kdo jest pokrytcem. Neb
když řečeno jim bylo: „Pojďte a bojujte na stezce
boží a odrazte nepřítele,“ řekli: „Kdy bychom
vyznali se ve válčení, následovali bychom
vás.“ V den onen mnozí z nich blíže byli k
nevíře než k víře, neb ústa jejich mluvila,
co nebylo v srdcích jejich: však Bůh dobře ví, co
skrývají.
(168) Ti, kdož říkali o
bratřích svých, sedíce doma: „Kdyby nás byli
poslechli, nebyli by bývali zabiti.“ Rci: „Nuže tedy, ochraňte
se před smrtí, mluvíte-li pravdu.“
(169) Nepovažujte ty, kteří
ubiti byli na stezce boží, za mrtvé. Nikoliv, oni žijí
u Pána svého, dobře jsouce zaopatřeni.
(170) Radujíce se z toho, co Bůh
dal jim v štědrosti své a naplněni radostí, že
těm, kdož následují ve šlépějích
jejich, však dosud jich nedostihli, nebude třeba báti,
aniž rmoutiti se.
(171) Naplněni radostí nad
dobrodiním Boha a štědrostí jeho: neboť Bůh
zajisté nepřipustí, aby ztratila se odměna
věřících.
(172) Těch, kdož poslušni
byli Boha a proroka poté, když postiženi byli
neštěstím, činili dobro a báli se Boha,
velká bude odměna.
(173) Těch, jimž řekli lidé:
„Lid shromažďuje se proti vám, bojte se ho“ a jichž
víra tím romnožena byla a řekli: „Bůh
dostačí nám: onť nejlepším jest ochráncem.“
(174) I vrátili se zahrnuti
přízní a štědrostí Boha a nic zlého se jim
nepřihodilo: a následovali to, co schvaluje Bůh. Bůh pak
velký jest v štědrosti své.
(175) Satan často straší
stoupence své: však nebojte se jich, nýbrž mne bojte se,
jste-li věřícími.
(176) Nermuť se pro ty,
kteří předhánějí se ve spěchu k
nevíře: tito zajisté v nejmenším neuškodí
Bohu, Bůh žádá si, aby neměli od něho
podílu v životě budoucím a velký trest bude jim
údělem.
(177) Ti, kteří koupili
nevíru za víru, zajisté v nejmenším
neuškodí Bohu a bolestný trest bude jim údělem.
(178) Nechť nedomnívají
se nevěřící, že ve prospěch jest jim
dlouhý věk, kterého jim popřáváme,
nýbrž popřáváme jim dlouhého věku jen
proto, aby rozmnoženy byly zlí skutkové jejich. A trest
potupní bude jim údělem.
(179) Nezamýšlí Bůh
ponechati věřící v témže stavu, němž se
nalézáte; neustane, dokud neoddělí zlé od dobrých.
Aniž zamýšlí Bůh odhaliti vám věci
skryté; k tomu Bůh volí, koho chce z proroků svých.
Věřte tedy v Boha a v proroky jeho: budete-li věřiti a
báti se Boha, obdržíte odměnu velkou.
(180) Nechť nedomnívají
se ti, kdož lakotí s tím, co dáno bylo jim Bohem ze
štědrosti jeho, že v prospěch jim to bude: naopak, ke
skodě jim to bude. To, čím lakotili, chomoutem jim bude v den
zmrtvýchvstání: a Bohu patří dědictví
nebes i země a Bůh dobře zpraven jest o skutcích
vašich.
(181) Zajisté slyšel Bůh řeč
oněch, kdož pravili: „Věru, Bůh chud jest a my bohati.“
Zapíšeme si dobře slova jejich a jich bezprávné
zabíjení proroků a řekneme: „Okuste
trápení ohně,
(182) za to, co ruce vaše poslaly
před vámi: a Bůh zajisté není utiskovatelem
služebníků svých.“
(183) Těm, kdož praví: „V
pravdě doporučil nám Bůh, abychom nevěřili
proroku, dokud nepředvede nám oběť, kterou
ztráví oheň s nebe“, rci: „Vždyť přišli
k vám proroci přede mnou s jasnými důkazy i s
oním, o kterém mluvíte. Proč tedy zabili jste je?
Řekněte, jste-li pravdomluvnými!“
(184) Nazývají-li tě
lhářem, (nedbej): neboť i před tebou lháři
nazývali proroky, kteří přišli s jasnými
důkazy a s Písmem a Knihou osvícení.
(185) Každá duše
okusí smrt: však odměny své obdržíte teprve v den
zmrtvýchvstání, A kdožkoli vyhne se ohni a
vstoupí do ráje, bude šťasten: a život tohoto
světa jest pouze přeludným požitkem.
(186) Zajisté zkoušeni budete ve
statcích svých i v sobě samých: a zajisté
přeslechnete od těch, kdož obdrzeli Knihu před vámi,
a od těch, kteří dávají Bohu
společníky, mnoho věcí zlých; však
budete-li trpělivi a budete se báti Boha, shledáte, že
jest to jednou z věcí předurčených.
(187) Když učinil Bůh smlouvu
s těmi, jimž dána byla Kniha, řekl: „Zcela jistě
vysvětlujte ji lidu a nezatajujte jí“: však oni zahodili ji za
záda svá a koupili za ni věc malé ceny. Hanba tomu, co za ni
byli koupili!
(188) Nedomnívejte se, že ti,
kdož radují se z toho, co provedli, a rádi
nechávají se chváliti za to, co nevykonali —
nedomnívejte se, že uniknou trestu. Údělem jich bude
trest bolestný!
(189) Bohu přináleží
panství nebes i země a nade všemi věcmi jest moc jeho.
(190) Věru ve stvoření
nebes i země a ve střídání noci se dnem
znamení jsou těm, kdož dovedou chápati.
(191) Těm, kteří
vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a
přemítají o stvoření nebes i země,
řkouce: „Pane náš, věru nestvořil's toto vše
zbytečně: při chvále tvé, nikoliv! I zachovejž
nás před trestem ohně.
(192) Pane náš, každého,
jejž uvrhneš do ohně, pokryješ tak potupou: a nebude
zastánců nepravostným.
(193) Pane náš, v pravdě
slyšeli jsme hlas volajícího, jenž volal nás k
víře: ‚Věřte v Pána svého,‘ a uvěřili
jsme. Pane náš, odpusť nám tedy viny naše,
smaž nepravosti naše, a dej zemříti nám jako
spravedlivým.
(194) Pane náš, dejž
nám, co slíbil's nám proroky svými a nezarmucuj
nás v den zmrtvýchvstání: neboť zajisté
není, abys nedodržel slibu svého.“
(195) A vyslyšel je Pán jejich,
řka: „Jáť zajisté nedopustím, aby ztraceno bylo
dílo kohokoliv z vás, ať muže, či ženy, neb
jedni vycházíte z druhých. A ti, kdož
vystěhovali se z vlasti své a vypuzeni byli z obydlí svých a
trpěli pro mne a bojovali, nebo padli: těchto zajisté smažu
hříchy a uvedu je v zahrady, pod nimiž řeky tekou.“ To
odměnou bude jim od Boha: a u Boha zajisté nejlepší jest
odměna.
(196) Nedej zmýliti se
zdánlivou svobodou nevěřících v zemi:
(197) pouze na krátko
popřána jim bude a pak obydlím jich bude peklo:
prabídné bude to místo odpočinku!
(198) Však údělem
těch, kdož báli se Pána svého, budou zahrady, pod
nimiž řeky tekou: v nich přebývati budou
věčně. Takové bude obydlí jejich u Boha a cokoliv u Boha
jest dobré jest pro spravedlivé.
(199) Mezi těmi, kteří
obdrželi Knihu, jsou někteří, kdož
věří v Boha a v to, co sesláno jím bylo
vám, i v to, co sesláno bylo jim, ponižujíce se
před Pánem svým: a nekupují za znamení
boží věc ceny nepatrné. Pro tyto přichystána jest
odměna u Pána jejich a Bůh zajisté rychlý jest v
účtování.
(200) Vy, kteří jste
uvěřili, vyčkávejte trpělivě a
předstihujte se v trpělivosti navzájem: buďte pevni a
bojte se Boha, aby dobře vedlo se vám.
An-Nisaa
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Ó lidé, bojte se Pána
svého, jenž stvořil vás z jedné duše, a z ní samé
stvořil ženu její a z nich obou vzniknouti dal
množství mužů a ŽEN: a bojte se Boha. v jehož
jménu kladete si vzájemné otázky a ctěte lůna, jež
nosila vás. Neboť zajisté Bůh dobře na vás
dává pozor.
(2) A dávejte sirotkům
cožkoliv jejich jest a nezaměňujte pěkné věci
špatnými a neubírejte ničeho ze jmění
jejich, abyste tím rozmnožili jmění svá:
neboť toto jest velkým zločinem.
(3) Obáváte-li se, že
byste nejednali spravedlivě se sirotky, pojměte z žen, které se
vám líbí, jen dvě, tři neb čtyři za
manželky, však obáváte-li se nějak, že byste
nejednali spravedlivě, ožeňte se pouze s jednou, anebo s
otrokyní, které pravice vaše dobyla. To usnadní vám
vyvarování se nespravedlnosti.
(4) Dávejte ženám
štědře jejich věno: a zlíbí-li se jim
odstoupiti vám něco z něho, užijte toho ve zdraví
a pohodlí.
(5) A nedávejte neschopným
jmění svého, které Bůh svěřil vám jako
zálohu k výživě jejich, nýbrž
vydržujte je z něho a odívejte a mluvte k nim
řečí laskavou.
(6) Zkoušejte schopnosti sirotků
až dostihnou stáří, kdy mohou vstoupiti v
manželství a shledáte-li, že mají zdravý
smysl, vy plaťte jim jmění jejich. Však střezte se
promarniti je přehnaným utrácením, dříve
než byli vyrostli. Bohatý (poručník) nechť zdrží se od
dotknutí se jmění sirotka: a kdo jest chudý,
nechť béře z něho jenom poctivě. A když
vyplácíte jim jmění jejich, dejte si to potvrditi svědky:
a Bůh jest postačitelný súčtovatel.
(7) Mužům
přináleží podíl z toho, co byli zanechali
rodičové jejich a příbuzní: a ženám
přináleží podíl z toho, co byli zanechali
rodičové jejich a příbuzní: ať
dědictví malé jest, aneb velké, nechť určen jest jim z
něho podíl.
(8) Když při dělení
pozůstalosti přítomni jsou příbuzní a
sirotci a chuďasové, obdařte je něčím z ní a
mluvte k nim řečí laskavou.
(9) A nechť bojí se utiskovati
sirotky ti, kteří v případě, že by sami
zanechali slabé potomky, strachovali by se o ně: nechť bojí se
Boha a jsou přímí v řeči.
(10) Zajisté ti, kdož
utrácejí jmění sirotků neprávě,
krmí ohněm útroby své a ztráveni budou plameny jeho.
(11) Bůh nařizuje vám
ohledně dětí vašich, abyste dávali hochovi
podíl dvou děvčat, a kdyby bylo více děvčat,
než dvě, nechť dány jsou jim dvě třetiny
dědictví po otci: však je-li pouze jedno děvče,
má dostati polovinu, a otec s matkou zemřelého mají
každý dostati šestinu dědictví, zanechal-li
zemřelý dítko, však nezanechal-li dítka a
dědici jeho jsou rodiče, tehdy matce jeho
přináleží třetina, a má-li bratry, tehdy
matka jeho obdrží šestinu poté, když odkazy a dluhy
zemřelého byly vyplaceny. Vy nevíte, který z
rodičů neb dětí vašich jest bližším
vám v prospěchu. Toto zákonem jest od Boha: Bůh zajisté
vševědoucí jest a moudrý.
(12) Polovina z toho, co zanechaly
ženy vaše, patří vám, nemají-li
dítek: však mají-li děti,
přináleží vám čtvrtina z toho, co
zanechaly, poté, když vyplaceny byly odkazy a dluhy jejich. A jim
patřiti bude čtvrtina z toho, co jste vy zanechali, nemáte-li
dítek: však máte-li dítky, tedy patřiti bude jim
osmina z toho, co zanechali jste poté, když vyplaceny byly odkazy
vaše a dluhy. Učiní-li muž nebo žena dědicem svým
vzdáleného příbuzného a má-li tento bratra neb
sestru, tu každému z obou náleží šestina a je-li
jich více, náleží jim dohromady třetina
dědictví poté, když vyplaceny byly odkazy zemřelého a
dluhy, aniž by tím bylo komu uškozeno. Toto příkazem
jest vám od Boha: a Bůh vševědoucí jest a
laskavý.
(13) Tyto jsou meze božích
zákonů a kdo poslechne Boha a proroka jeho, uveden bude Bohem v
zahrady, pod nimiž řeky tekou: v nich přebývati bude
věčně a velká v tom bude blaženost.
(14) A kdo neposlechne Boha a proroka jeho
a přestoupí meze zákona jeho, uvržen bude Bohem v
oheň, v němž přebývati bude věčně a
potupný bude jeho trest.
(15) Dopustí-li se
některá z žen vašich smilstva, zavolejte ke
svědectví proti nim čtyři z vás: a když tito
dosvědčí proti nim, tehdy zavřete je v domech, dokud
smrtí nezemřou, aneb Bůh nezjedná pro ně
nějakého východiska.
(16) A dopustí-li se dva mužové
mezi vámi smilstva, potrestejte je oba: však
obrátí-li se kajícně a polepší, nechte je
s pokojem, neboť Bůh rád popřává sluchu kajícným
a jest slitovný.
(17) Bůh sám rozhodne o
pokání těch, kdož páchali špatnost z
nevědomosti a brzy poté káli se. Těmto odpustí
Bůh: a Bůh zajisté jest vševědoucí, moudrý.
(18) Však nebude popřáno
sluchu těm, kdož páchali nepravosti a teprve když
některý z nich blízek byl smrti, řekl: „V pravdě,
obracím se nyní kajícně k Bohu,“ aniž těm,
kteří zemřou v nevíře. Pro tyto přichystali
jsme trest bolestný.
(19) Vy, kteří jste
uveřili; není dovoleno vám, abyste dědili po
ženách svých proti vůli jejich, aniž
zbraňovali jim (v provdání
se), abyste odejmouti jim mohli
část z toho, co dali jste jim před tím (věnem):
vyjma, kdyby dopustily se dokázaného smilstva. Buďte
laskavými a spravedlivými ve stycích s nimi: a
pociťujete-li k nim odpor, možná, že pociťujete
odpor k něčemu, v co Bůh vložil veliké dobro.
(20) Přejete-li si vyměniti
ženu za jinou a dali jste prvé z nich qintár, nestrhujte z obnosu
toho ničeho. Zdaž odejmouti chtěli byste jí co
nespravedlivě a zjevným násilím?
(21) A jakž chtěli byste
jí co odejmouti, když vešli jste v úzký
vzájemný závazek a když ženy vaše
přijmuly od vás pevnou smlouvu?
(22) A nebeřte si za manželky
ženy svých otců, neboť smilstvem jest to, odporným
a zlým zvykem: vyjma toho, co v minulosti se bylo událo.
(23) Zapovězeno jest vám
bráti si za manželky vaše matky, vaše dcery, vaše
sestry, vaše tety se strany otcovy i matčiny, vaše neteře
se strany bratrovy i sestřiny, vaše kojné a vaše soukojenky,
matky žen vašich, nevlastní dcery, jimž jste
poručníky a jež zrodily se z žen, s nimiž jste
souložili: však nesouložili-li jste s těmito, nebudete
míti viny, když oženíte se s nimi; a ženy
synů vašich, vyšlých z ledví vašeho, a
dvě sestry: vyjma toho, co v minulosti se bylo událo. Zajisté
Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.