Part 30
An-Naba
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) O čem že navzájem se
dotazují?
(2) Ohledně ZVĚSTI veliké,
(3) níž (míněním)
se rozcházejí.
(4) Vskutku však zvědí!
(5) Pak opět: vskutku však
zvědí!
(6) Což neučinili jsme zemi
pohovkou
(7) a hory (na
ní) podpěrou?
(8) A stvořili jsme v párech
vás;
(9) a spánek učinili jsme
vám odpočinkem;
(10) a noc učinili jsme vám
pokrývkou;
(11) a den učinili jsme vám pro
(hledání) živobytí;
(12) a nad vámi postavili jsme
sedmero (nebes)
mohutných;
(13) a postavili tam svítilnu
planoucí;
(14) a s mračen seslali jsme vodu v
hojnosti,
(15) abychom dali ní vzrůsti
obilí a bylinám
(16) a hustě (vzrostlým) zahradám.
(17) Zajisté den rozhodnutí
má čas svůj určený:
(18) den, kdy zatroubeno bude v roh a
přijdete v zástupech;
(19) a otevřeno bude nebe branami
četnými;
(20) a rozhýbány budou hory,
přeludům pouště podobné;
(21) peklo pak bude (lstivě)
číhati,
(22) pro nepravostné obydlí,
(23) v němž dlíti budou po
věky;
(24) chládku v něm
neokusí, aniž nápoje,
(25) jen vodu vroucí a ran hnis,
(26) odměnu (jistě) případnou!
(27)
(28) a odmítali znamení
naše, lží zvouce je.
(29) Však vše to spočetli
jsme, sepsali:
(30) „Okuste trestu nyní,
rozmnožíme vám jen muky (vaše)!“
(31) Však bohabojným dán
jest byt blažený:
(32) zahrady a vinice;
(33) a (děvy) prsou okrouhlých; jim rovné věkem;
(34) a plné poháry:
(35) tam nebudou slyšet
řečí pustých, aniž lží:
(36) odměnou od Pána tvého —
dar to stačící!
(37) Od Pána nebes a země a
všeho, což mezi nimi jest, Milosrdného: však slova od něho
nedostanou.
(38) V den, kdy postaví se duch i
andělé šikem, nebudou mluviti, vyjma toho, jemuž dovolí
Milosrdný, a jenž mluviti bude jen co správno jest.
(39) Tentoť jest den pravdivý:
pročež kdo chce, nechť k Pánu svému cestu
nastoupí.
(40) Myť zajisté varovali jsme
vás před trestem blízkým: v den, kdy
pohlížeti bude člověk na skutky, kupředu poslané
rukama jeho a kdy řekne nevěřící: „Kéž byl
bych prachem (jen)!“
An-Naazi'aat
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při silou
VYTRHUJÍCÍCH,
(2) při volně
uvolňujících,
(3) při lehce
plujících,
(4) při předem
předcházejících,
(5) při osudy všeho rovnajících
(přisám):
(6) v den, kdy zazvučí (roh)
zvučící,
(7) druhé přijde po něm (troubení):
(8) v den ten srdce chvěti budou se (bázní);
(9) zraky jich budou sklopeny.
(10) Říkati budou (nevěřící): „Budeme jistě, když zakopáni
jsme, nazpět vráceni?
(11) Nyní, když kosti jsme (jen)
zpuchřelé?“
(12) Řeknou: „Toť návrat
byl by záhubný.“
(13) Však pouze jediné se ozve (varovné)
zavřesknutí
(14) a již budou na země povrchu!
(15) Zdaž děj
Mojžíšův tě došel?
(16) Když Pán jeho v
posvátném údolí Tuwá naň volal:
(17) „Jdi k Faraonovi, neb svévolným
se stal“
(18) a rci: „Zdaž očistiti bys se
chtěl,
(19) tak abych vedl tě k Pánu
tvému a ty se (jej)
bál!“
(20) Pak znamení převelké mu
ukázal —
(21) však neposlechl,
lhářem jej nazval:
(22) poté pak odvrátil se,
nemeškal:
(23) (lid) shromáždil a (takto) zavolal,
(24) řka: „Jáť
Pánem vaším jsem nejvyšším.“
(25) I zachvátil jej Bůh
trestem života budoucí ho i tohoto.
(26) V tom zajisté naučení jest
pro toho, kdož bojí se.
(27) Zdaž těžším
bylo stvořit vás neb nebe, jež Bůh zbudoval?
(28) Do výše pozdvihl je, pak
je urovnal:
(29) a ztemnil jeho noc, a jeho půldne
vznítil;
(30) poté pak zemi rozprostřel
(31) a vyvříti dal vodě z
ní, a pastvám vzrůsti na ní dal:
(32) a hory na ní upevnil:
(33) k užitku vám a
dobytčatům vašim.
(34) Když pak přijde
rozvrácení převelké;
(35) v den, kdy rozpomene se
člověk na to, co byl (usilovně) konal;
(36) a předveden bude plam pekla
všem vidícím —
(37) tehdy ten, kdo svévolný byl,
(38) a život pozemský
radši měl,
(39) plam pekla bytem dostane;
(40) však ten, jenž Pána
svého veleby se bál a duši svou před choutkami chránil:
(41) zahradu ráje bytem dostane.
(42) Dotazovati se budou tě na hodinu (soudu) : na kdy
že určena jest?
(43) Však jakou vědomost
máš o ní?
(44) Konečná lhůta
její závisí na Pánu tvém;
(45) tys varovatelem jen tomu; kdož
bojí se jí.
(46) V den, kdy uzří ji, (připadne jim)
jako by byli v hrobě dleli jen večer neb rána dne onoho.
Abasa
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) ZACHMUŘIL SE a odvrátil,
(2) že slepec k němu přišel:
(3) však co mohlo ti
říci, že by snad se nepolepšil,
(4) aneb napomenutí, tak aby
prospělo mu, si nerozvážil?
(5) Pokud se týče bohatce,
(6) k němu pozorně ses choval:
(7) a nehledíš na to, že
se nepolepšil.
(8) Však pokud se týče
toho, jenž přichází k tobě s úsilím,
(9) a (Boha) bojí se,
(10) jej zanedbáváš.
(11) Ne tak! Korán zajisté jest
připomínkou, -
(12) a kdožkoli chce, nechť si
jej připomíná —
(13) (psaný) na listech převzácných,
(14) vznešených,
přečistých,
(15) rukama písařů,
(16) převzácných, bez
viny.
(17) Zabit budiž člověk! Jak
zatvrzelý jest!
(18) Z čeho že Bůh jej
stvořil?
(19) Z kapky (semene) dle (určeného) rozměru ho stvořil;
(20) pak cestu mu usnadnil;
(21) pak zemřít dá mu i
pohřbí ho;
(22) pak, když chtíti bude,
vzkřísí ho.
(23) Však ne - on dosud nesplnil, co
Bůh mu byl nakázal!
(24) Nechť jen pohlédne na pokrm
svůj:
(25) my zajisté vodu v proudech
dštíme mu;
(26) pak zemi pukat dáváme v
puklinách,
(27) i vzrůsti dáváme v
ní obilí;
(28) a révě též a jeteli;
(29) a olivovníku a datlovníku;
(30) a zahradám hustě
porostlým;
(31) a ovoci a travinám:
(32) k užitku vám a
dobytčatům vašim.
(33) Ale když přijde
děsný (trouby) vřesk,
(34) v den, kdy člověk bude
prchati před bratrem svým;
(35) a matkou svou, a otcem svým;
(36) a ženou svou a dětmi
svými:
(37) (v
den ten) každý člověk
bude sám (s sebou) míti práce dosti.
(38) V den ten budou tváře
zářící,
(39) smějící se,
radující se:
(40) a budou v den onen tváře
prachem pokryté —
(41) halit je bude černota:
(42) toť budou nevěrci, ti
zavilí!
At-Takwir
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Když slunce bude SLOŽENO;
(2) a hvězdy budou padati;
(3) a pohoří se hýbati;
(4) a velbloudice budou
opuštěny;
(5) a divá zvěř bude
shromážděna;
(6) a moře budou varem
vřít;
(7) a duše (ke
svým tělům) budou pojeny;
(8) a (dcerka) za živa zahrabaná bude
tázána,
(9) pro jakou vinu byla zabita;
(10) když listy (knih) budou
rozbaleny;
(11) a nebesa stranou stažena;
(12) a pekla plamen
rozdmýchán;
(13) zahrada ráje pak
přiblížena:
(14) tu (každá) duše zví, co vykonala.
(15) Aniž přisáhnout (nutno mi)
při hvězdách zpátečných
(16) jež běží rychle
a skrývají se;
(17) aniž při noci, když
temno nadchází,
(18) anebo jitru, když dechu
nabírá —
(19) že (Korán) jest rčením, jež pronesl posel
vzácný,
(20) mocný před Pánem
trůnu, pevný,
(21) jenž poslouchán jest a
věrný.
(22) Neníť soudruh
váš Džinny posedlý,
(23) nýbrž viděl jej na
obzoru jasném;
(24) aniž pro sebe chce podržeti
věci skryté,
(25) aniž slova opakuje, jež
vyřkl Satan kamenovaný.
(26) Kam tedy odcházíte?
(27) (Korán) jest pouze Napomenutím veškerenstvu;
(28) těm z vás, kdož
přímou chtějí stezkou jít;
(29) však nebudete toho chtít,
leda by Bůh chtěl tomu, Pán světů
veškerých.
Al-Infitaar
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Když nebesa se ROZPOLTÍ;
(2) a hvězdy budou
rozprášeny;
(3) a moře splynou do sebe;
(4) a hroby zdola navrch budou
převráceny:
(5) (tehdy) zví duše, co byla učinila, i co
byla zameškala.
(6) Ó člověče! co
zmámilo tě ohledně Pána tvého vzácného,
(7) jenž stvořil tě a
vyrovnal a správnou (podobu) ti dal;
(8) v jakékoliv pak podobě
chtěl, tě sestavil?
(9) Nikoliv! naopak, vylhaným
nazývají soud (poslední)!
(10) Však zajisté nad vámi
strážci stojí,
(11) vzácní, (vše)
píšící;
(12) co konáte (dobře)
vědí!
(13) Ctnostní v rozkošném budou
(bydlení),
(14) zavilí pak v pekla plameni,
(15) péci budou se v den soudu (poslední):
(16) z něj nebudou se moci
vzdáliti!
(17) Kdo poví ti, co jest den soudu (poslední)?
(18) A znovu: kdo poví ti, co jest
den soudu (poslední)?
(19) Den, kdy, nebude duše moci
učiniti pro jinou duši praničeho: rozhodnutí v den ten
patřiti bude Bohu !
Al-Mutaffifin
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Běda
UTRHÁVAJÍCÍM,
(2) kteří, když
měřeno jest jim, na lidech míru plnou
žádají,
(3) však měří-li jim
sami aneb váží, je poškozují!
(4) Což onino, že
vzkříšeni budou se nedomnívají,
(5) ke dni velkému,
(6) ke dni, kdy lidé stanou před
Pánem světů veškerých?
(7) Nikoliv; zajisté v
Sidždžínu jest seznam (všech) zavilých!
(8) A kdo poví ti, co Sidždžín
jest?
(9) Kniha (zřetelně) popsaná:
(10) běda v den onen těm,
kdož zvou to lží,
(11) kdož zovou vylhaným den
soudu (poslední)!
(12) Nikdo vylhaným jej nezve, vyjma
přestupníků, hříšných,
(13) kteří dí:
„Báchorky starých!“ když předčítána
Jsou jim naše znamení.
(14) Nikoliv: však srdce zastřela
jim jejich konání!
(15) Nikoliv: zajisté v den onen clonou
skryti budou před Pána svého spatřením.
(16) Pak opékáni budou v pekla
plameni.
(17) Pak řečeno (jim) bude: „Toto
jest, co zvali jste (kdys) vylhaným!“
(18) Nikoliv: zajisté pak seznam
ctnostných jest v 'Illijjúnu.
(19) A kdo poví ti, co jest
'Illijjún?
(20) Kniha (zřetelně) popsaná;
(21) svědky psaní v ní
jsou (andělé)
nejbližší.
(22) Ctnostní zajisté budou v
rozkoši,
(23) na pohovkách sedíce
rozhlížeti budou se:
(24) seznáš na
tvářích jejich svěží zář
rozkoše.
(25) Píti budou víno
vzácné, zapečetěné
(26) pečetí pižmovou: o
toto nechť soutěží ti, kdož
soutěží!
(27) Smísené bude s vodou
Tasnímu,
(28) pramene, z nějž pijí (andělé)
nejbližší.
(29) Zajisté provinilci těm, kdož
uvěřili, se vysmívali;
(30) když mimo nich šli, na sebe
mrkali;
(31) když vraceli se k lidu svému, s
výsměchem se vraceli;
(32) když viděli je,
říkali: „Oninoť zajisté jsou pobloudilci.“
(33) A přece, aby střehli je,
posláni nebyli.
(34) Však nevěrcům
vysmějí se ti, kdož uvěřili,
(35) (když) na pohovkách sedíce,
rozhlížeti budou se:
(36) „Zdaž nevěrci
odměněni byli dle toho, co konali?“
Al-Inshiqaaq
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Když ROZŠTĚPÍ se
nebesa
(2) a poslechnou Pána svého,
povinnost k němu plníce:
(3) a (na
(4) a vyvrhne vše, co v ní
jest a prázdnou zůstane:
(5) a poslechne Pána svého,
povinnost k němu plníc:
(6) tehdy zajisté, ó
člověče, jenž mocně přeješ si dosíci
Pána svého, setkáš se s ním.
(7) A pokud se týče toho,
jemuž dána bude kniha jeho do pravice,
(8) s tím
súčtováno bude súčtováním
snadným
(9) a vrátí se k rodině
své pln radosti.
(10) A pokud se týče toho,
jemuž dána bude kniha jeho za záda,
(11) ten volati bude zničení,
(12) však péci se bude v plameni;
(13) zajisté na zemi žil s rodinou
svojí pln radosti
(14) a zajisté mnil, že (k Bohu) se (nikdy)
nevrátí.
(15) Ale ano! Pán jeho jistě
dobře jej obzíral.
(16) I netřeba mi, bych
přisáhl při, soumraku;
(17) a noci a tom, co hromadí;
(18) a luně, když jest v
úplňku,
(19) že dojista pojedete od
stupně ke stupni.
(20) Proč tedy vlastně
nevěří?
(21) A když čteno jest jim
Čtení, na tváře své nepadají?
(22) Naopak ti, kdož
neuvěřili, zovou je vylhaným!
(23) Však Bůh dobře
ví a tom, co skrývají:
(24) i zvěstuj jim trest
bolestný,
(25) vyjma těch, kdož
uvěřili a konali dobré skutky: těm odměna dána bude
bezvýhradná.
Al-Burooj
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při nebi, plném
SOUHVĚZDÍ:
(2) a při dnu slíbeném;
(3) a při svědku a
dosvědčeném;
(4) (přisám:) nechť zhynou vládci zákopu,
(5) ohně, jenž (stále)
živen, plál,
(6) když kolem něho seděli,
(7) aby sami svědky byli toho, co s
věřícími dělali.
(8) A mstili se jim tak jen proto, že
v Boha, Mocného, Chvályhodného věřili,
(9) jemuž
přináleží panství nebes i země; a Bůh
všech věcí svědkem jest.
(10) Zajisté pak těm, kdož na
tuto zkoušku postavili věřící muže a
ženy a pak nekáli se, (schystán) jest trest pekla a trest
sžíhání.
(11) Však zajisté těm, kdož
uvěřili a konali dobré skutky, (schystány) jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou;
toť blaho bude veliké!
(12) Zajisté udeření
Pána tvého přísné bude:
(13) zajisté onť jest to, jenž (všemu)
dává vznik a k sobě dává navraceti:
(14) onť velkým v
odpouštění jest a láskyplný:
(15) Pán trůnu vznešeného,
(16) Konatel toho, co chce.
(17) Zdaž došla tě
zpráva: o vojích
(18) Faraona a (lidu) Tsemúd?
(19) Však
nevěřící to zovou lží —
(20) co Bůh ze zadu jich je obklopuje.
(21) Však toto jest Korán
vznešený,
(22) (zapsaný) na desce uschované!
At-Taariq
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při nebi a HVĚZDĚ
NOČNÍ!
(2) A co poví ti, co jest
hvězda noční?
(3) Hvězda pronikavě (zářivá).
(4) Zajisté každá duše
nad sebou strážce má.
(5) Nechť pohlédne jen
člověk na to, z čeho stvořen byl.
(6) Stvořen byl z vody
vystřiklé,
(7) z prostřed ledví a
kostí hrudních vyšlé.
(8) Pročež jistě (Bůh) moc
má; by vrátil jej (k
životu),
(9) v den, kdy zkoumána budou
tajemství,
(10) a kdy síly míti (člověk)
nebude, aniž pomocníka.
(11) Při nebi, jež se
otáčí;
(12) při zemi, jež se
rozpukává,
(13) (přísám,
že Korán) zajisté jest slovo
rozhodné,
(14) není Jen žertem (míněno).
(15) Oni pak kují léčky své —
(16) a já též kuji léčky
své!
(17) Pomalu jednej s nevěrci: poshov
jim (ještě)
chvilenku!
Al-A'laa
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chválu pěj jména
Pána svého NEJVYŠŠÍHO,
(2) jenž vše stvořil a
srovnal,
(3) vše předurčil a vede;
(4) jenž vzrůsti
dává pastvinám
(5) a mění je pak v stébla
vyschlá.
(6) Naučíme tě
čísti (Korán) a nezapomeneš,
(7) leda co Bůh by chtěl:
Bůh zajisté zná věci skryté i veřejné:
(8) a usnadníme ti cestu k
snadnému.
(9) Pročež napomínej, neb
napomenutí tvé jest prospěšné.
(10) Pamětliv bude ho ten, kdo (Boha)
bojí se:
(11) a straniti bude se ho jen ten
nejbídnější,
(12) jenž péci se bude v ohni
mohutném;
(13) v něm pak nezemře, aniž
bude žíti.
(14) Však dobře povede se
očištěnému,
(15) jenž pomní jména
Pána svého i modlí se.
(16) Nicméně radši máte
život pozemský;
(17) ač budoucí lepší
jest a stálejší.
(18) To vše jest v listech (knih)
předešlých,
(19) v listech (knih) Abrahama i Mojžíše.
Al-Ghaashiya
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zdaž došla tě
zpráva o (dnu)
ZAHALUJÍCÍM?
(2) V den ten líce budou
pokorná,
(3) upracována, znavena;
(4) páliti budou se v ohni
horoucím,
(5) píti budou z pramene
vřelého.
(6) Nebudou pokrmu míti, vyjma
trnitého bodláčí,
(7) jež nevykrmí (je) aniž
ukojí (jich)
hlad.
(8) V den ten líce (též) budou
veselá,
(9) se snahou svou spokojená,
(10) v zahradách vysokých:
(11) v ní neslyšán bude
hovor zlý;
(12) v ní prameny budou
zurčící,
(13) pohovky vyvýšené,
(14) a číše
připravené,
(15) polštáře urovnané,
(16) koberce rozprostřené.
(17) Zdaž nepatří na
velblouda, jak (moudře) stvořen byl,
(18) a na nebesa, jak byla zdvižena,
(19) a na pohoří jak byla
vztyčena,
(20) a na zemi, jak byla prostřena?
(21) Napomínej tedy, neb tys jen
napominatel,
(22) nemáš nad nimi
práva (plného),
(23) vyjma toho, jenž odvrací
se a nevěří:
(24) toho pak ztresce Bůh největším
ztrestáním!
(25) Zajistéť k nám jich
návrat (povede):
(26) pak zajisté na nás bude
súčtování s nimi.
Al-Fajr
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při JITŘENCE
(2) a nocích deseti;
(3) při dvojitém a jednoduchém;
(4) a při noci, když
ubíhá!
(5) Zdaž není v tomto
přísaha pro muže rozumného?
(6) Což neviděl‘s, jak
naložil Pán tvůj s (kmenem) ‘Ád;
(7) v Iramu, plném sloupoví,
(8) jemuž rovného nebylo
vytvořeno v (této) zemi?
(9) A s (kmenem) Tsemúd, jenž tesal si (domy) ve
skále v údolí?
(10) A s Faraonem, jenž na kůl
narážel?
(11) Všichni svévoli v zemi
páchali
(12) a pohoršení (jen) v ní
množili.
(13) I snesl na ně Pán
tvůj trestu bič,
(14) neb Pán tvůj stále
na číhané jest.
(15) A pokud se týče
člověka, kdykoli zkouší jej Pán jeho tím,
že ctí zahrnuje jej a milostí, říká:
„Poctil mne Pán můj.“
(16) A když zkouší jej
tím, že odměřuje mu dary své, říká:
„Pohanil mne Pán můj!“
(17) Nikoliv! Ale vy nectíte
sirotka,
(18) aniž vybízíte se
navzájem k dávání krmě nuznému;
(19) a hltáte dědictví (slabých)
dravým hltáním;
(20) a milujete bohatství
láskou přílišnou.
(21) Ale ne: když země
roztlučena bude ranou za ranou:
(22) a přijde Pán tvůj i
andělé, v šiku za šikem:
(23) a předvedeno bude v den ten
peklo: - v den ten rozvažovati bude člověk! Však co
plátno bude mu pak rozvažování?
(24) Řekne pak: „Kéž byl bych pro
svůj (nynější) život (dobré
skutky) předeslal!“
(25) V den onen pak nikdo takovým
trestem neztresce,
(26) aniž kdo do takových
spoutá pout!
(27) Ó duše
uklidněná,
(28) navratiž se k Pánu
svému,uspokojená, uspokojující —
(29) vstupiž pak mezi
služebníky mé,
(30) a vstup do (zahrad) ráje mého!
Al-Balad
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Přisahati mi netřeba
při této KONČINĚ, -
(2) neb ty přece bydlíš v
této končině —
(3) ni při otci a tom; co zplozuje!
(4) Vždyť člověka my
stvořili jsme v soužení;
(5) což za to má, že
přemoci jej nikdo není s to?
(6) Říká:
„Ztrávil jsem statky převelké.“
(7) Což za to má, že
nikdo jej neviděl?
(8) Což nedali jsme mu
očí dvé
(9) a jazyk (též), i retů dvé?
(10) A neuvedli jej na silnic dvé?
(11) A přece ještě nepodjal
se (vzestupu po)
svahu.
(12) A co poví ti, co jest (vzestup po)
svahu?
(13) Toť výkup zajatců,
(14) neb jídla
dávání v den hladový
(15) sirotkovi, blízkému
příbuznému;
(16) neb chuďasovi v prachu
úpícímu:
(17) a pak býti z těch,
kdož uvěřili a navzájem povzbuzují se k
trpělivosti a navzájem povzbuzují se k soucitu.
(18) Tito budou státi po pravici;
(19) a ti, kdož neuvěřili ve
znamení naše, státi budou po levici:
(20) oheň (jak
klenba) je obklopí.
Ash-Shams
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při SLUNCI a polední
záři jeho,
(2) a při měsíci,
když je následuje;
(3) a při dnu, když je odhaluje;
(4) a při noci, když je
zahaluje;
(5) při nebi a tom, jenž
zbudoval je;
(6) a při zemi a tom, jenž
rozprostřel ji
(7) při duši a tom, jenž
urovnal ji,
(8) a hříšnost i
bohabojnost vnukl jí:
(9) dobře povede se tomu, jenž
čistou udržuje si ji;
(10) a ztroskotá ten, jenž
kazí si ji.
(11) (Kmen) Tsemúd lhářem nazval (proroka) ve
svévoli své;
(12) když
nejbídnější vyvstal z nich;
(13) tu řekl prorok boží
jim: „Velbloudice boží to; nechte ji píti!“
(14) Však lhářem nazvali
jej a žíly podřízli jí; i zahladil je Pán
jejich za jejich vinu, rovným způsobem
(15) aniž se bojí (toho)
následků.
Al-Lail
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při NOCI, když (temnem)
halí;
(2) a při dnu, když závoj
odhalí;
(3) a při tom, jenž stvořil
mužské a ženské (pohlaví):
(4) zajisté snaha vaše se
různí!
(5) Pročež, pokud se
týče toho, jenž dává (almužnu) a (Boha) se bojí,
(6) a víru dává tomu
nejkraššímu:
(7) tomu usnadníme cestu k
snadnému.
(8) Ale pokud se týče lakomce
soběstačného,
(9) jenž lží zove to
nejkrašší:
(10) tomu usnadníme cestu k
obtížnému;
(11) a co prospějí mu statky jeho,
když (v peklo)
vržen bude
(12) Zajisté na nás jest (správné)
vedení,
(13) neb zajisté nám
přináleží moc nad životem budoucím i
pozemským.
(14) Pročež varuji vás
před ohněm planoucím
(15) v němž bude péci se jen ten
nejbídnější:
(16) ten, jenž zval (to vše)
lží a odvracel se:
(17) však vzdálen od něho
bude bohabojný,
(18) jenž rozdává ze
jmění svého, aby čistším stal se;
(19) a nečiní nikomu
dobrodiní proto, aby byl odměněn,
(20) nýbrž jen z touhy po
tváři Pána svého nejvyššího.
(21) A zajisté, že bude spokojen!
Ad-Dhuhaa
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při ZÁŘI
POLEDNÍ,
(2) a noci, když se temní!
(3) Neopustil tě Pán
tvůj, aniž tě nenávidí;
(4) zajisté pak život budoucí
lepším bude pro tebe života pozemského,
(5) zajisté obdaří té
Pán tvůj a budeš spokojen.
(6) Což neshledal tě sirotkem a
dal ti útulek?
(7) A shledal tě zbloudilým a
uvedl tě (na cestu pravou);
(8) a shledal tě
potřebným a obohatil tě.
(9) Pročež, pokud se
týče sirotka. neubližuj mu;
(10) a pokud se týče
prosícího, neodháněj ho;
(11) a pokud se týče
dobrodiní Pána tvého, hovoř o něm.
Ash-Sharh
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Což NEROZEVŘELI jsme ti
hruď tvou?
(2) A sejmuli s tebe
břímě tvé,
(3) jež obtěžovalo
záda tvá?
(4) Nevyzdvihli jsme tobě pověst
tvou?
(5) Však zajisté, s
nesnází přijde též usnadnění —
(6) zajisté, s nesnází
přijde též usnadnění!
(7) A když jsi hotov dál se
tuž
(8) a Pána svého pilně pros!
At-Tin
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při FÍKOVNÍKU a
stromu olivovém;
(2) při hoře Sinai;
(3) a při končině této
bezpečné!
(4) Vždyť stvořili jsme
člověka v soustavě nejkrašší:
(5) poté pak svrhli jej do hlubin
nejnižších,
(6) vyjma těch, kdož
uvěřili a konali dobré skutky: těm dána bude odměna
bezvýhradná.
(7) Kdo může tě pak
lhářem zváti ohledně dne soudu (posledního)?
(8) Což není Bůh ze
všech soudců nejlepší?
Al-Alaq
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Čti, ve jménu Pána svého,
jenž stvořil:
(2) stvořil člověka z KRVE
SRAŽENÉ:
(3) čti, neb Pán tvůj
jest nejvýš šlechetný,
(4) jenž naučil (psaní)
pérem:
(5) naučil člověka, co byl
nevěděl.
(6) Ale ne; člověk zajisté jest
svévolný,
(7) jakmile vidí se
soběstačným.
(8) Zajisté (však) k Pánu tvému (vede
všeho) návrat!
(9) Co míníš o tom,
jenž zbraňuje
(10) služebníku (božímu),
když modlí se?
(11) Co míníš, kdyby
raději následoval (pravé) vedení,
(12) neb přikazoval bázeň
boží?
(13) Co míníš, když
lhářem zval (proroka) a odvrátil se?
(14) Což nevěděl, že
Bůh zajisté vidí?
(15) Ale ne; nepřestane-li, dojista
uchopíme jej za kštici,
(16) kštici prolhanou,
hřešící!
(17) Nechť zavolá pak
členy spolku svého:
(18) my zavoláme strážce
pekelné!
(19) Ale ne: neposlouchej ho, však na
tvář svou padej a (k Bohu) se přibližuj!
Al-Qadr
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zajisté seslali jsme jej tobě v
noci URČENÍ:
(2) A co poví ti, co jest noc
určení?
(3) Noc určení
lepší jest tisíce měsíců.
(4) V ní sestupují
andělé a duch, z dovolení Pána svého, se všemi rozkazy:
(5) pokoj v ní jest, až do
vzchodu jitřenky.
Al-Bayyina
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Nezačali ti, kdož
neuvěřili z lidu, obdrževšího Knihu a z
mnohobožců, rozštěpovati se ve víře, až
když přišlo jim ZNAMENÍ JASNÉ:
(2) posel od Boha, čtoucí listy
(knihy)
očištěné,
(3) na nichž písmo jestli
pravé;
(4) a nerozdělili se v různé
strany ti, jimž dána byla Kniha, až poté, když bylo
přišlo jim znamení jasné.
(5) A přece není
nakazováno jim, leda aby uctívali Boha,
upřímnými jsouce mu ve víře pravé; a aby
zachovali modlitbu a dávali povinnou almužnu: totoť pak
náboženství pravé.
(6) Zajisté pak ti, kdož
neuvěřili z lidu, obdrževšího Knihu, z
mnohobožců, uvrženi budou v oheň pekelný, v
němž přebývati budou věčně: tito
nejhoršími jsou ze všech stvoření!
(7) Zajisté pak ti, kdož
uvěřili a konali dobré skutky: tito nejlepšími. jsou ze
všech stvoření!
(8) Odměna jich jest u Pána
jejich: zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou, v nichž
přebývati budou věčně věkův; nalezlť
Bůh zalíbení v nich a oni nalezli zalíbení v
něm. Toto bude pro toho, kdož bojí se Pána svého!
Az-Zalzala
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Když otřásána
bude země třesením svým,
(2) a vyvrhne země břemena
svá,
(3) a řekne člověk: „Co
děje se s ní?“
(4) V den ten vyprávěti bude (země)
noviny své,
(5) neboť tak vnukne jí
Pán její.
(6) V den ten předstoupí lidé
v oddílech, aby ukázány byly jim skutky jejich.
(7) A kdožkoliv byl učinil
zvíci zrnka dobra, spatří je:
(8) a kdožkoliv byl učinil
zvíci zrnka zla, spatří je.
Al-Aadiyaat
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při OŘÍCH
supících,
(2) a jiskry sršících:
(3) při z rána
útočících
(4) a prach tím
vydeptávajících,
(5) a střed voje tím
prorážejících!
(6) Zajisté člověk
vůči Pánu svému jest nevděčný
(7) a zajisté sám toho jest
svědkem:
(8) neb v pravdě statků (světa)
velkým jest milovníkem.
(9) Což neví, že
když rozrušeno bude to, co v hrobech jest;
(10) a kdy zjeveno bude, co nitra
skrývají,
(11) že Pán jejich v den onen
bude dobře o nich zpraven?
Al-Qaari'a
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) ÚDER!.
(2) Co jest úder?
(3) Co poví ti; co jest
úder?
(4) Den kdy lidé podobni budou molům
rozptýleným:
(5) a hory podobny budou
vločkám vlny poletujícím.
(6) Tehdy ten, jehož váha
těžká bude,
(7) v životě (velmi) libém
bude:
(8) a ten, jehož váha
lehká bude,
(9) příbytkem jeho Jáma
bude!
(10) A co poví ti, co tato jest?
(11) Oheň pálící!
At-Takaathur
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zalíbení máte v
ROZMNOŽOVANÍ
(2) až do návštěvy
pohřebišť:
(3) Nikoliv, zajisté zvíte!
(4) A znovu nikoliv, zajisté zvíte!
(5) Nikoliv, kéž uvědomili byste
si to jistotně!
(6) Dojista spatříte pekla
plameny:
(7) pak dojista spatříte jej
okem ujištěným!
(8) Pak, v den onen, tázáni
budete ohledně (světa) rozkoší.
Al-Asr
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při ODPOLEDNI!
(2) Zajisté člověk jde v
záhubu,
(3) vyjma těch, kdož
uvěřili a konali dobré skutky: a nabádají se
navzájem k pravdě a nabádají se navzájem k
trpělivosti.
Al-Humaza
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Běda každému POMLOUVAČI
utrhačnému,
(2) jenž hromadí
jmění a počítá je!
(3) Má za to, že
jmění jeho jej věčným učiní:
(4) Nikoliv! dojista vržen bude v
peklo drtící!
(5) A co poví ti, co jest peklo
drtící?
(6) Toť oheň boží,
vznícený,
(7) jenž nad srdce (zavržených)
vystoupí:
(8) zajistéť (jak
klenba) je obklopí,
(9) na rozložitém sloupoví.
Al-Fil
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Což neviděl’s, jak
naložil Pán tvůj s lidem SLONY přivedším?
(2) Což nepopletl jejich lest?
(3) A poslal na ně ptáky
abábíl,
(4) již metali na ně
kamení z hlíny pálené:
(5) a učinil je jak stébla
okousaná!
Quraish
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Pro soudržnost
KOREJŠOVCŮ :
(2) soudržnost jich (ve vysílání) karavan zimou i létem!
(3) Nechť tedy uctívají
Pána této svatyně,
(4) jenž nakrmil je (a ochránil)
před hladem a zabezpečil je před strachem.
Al-Maa'un
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Co míníš o tom,
jenž zve den soudu vylhaným?
(2) Tenť jest, jenž sirotka
odhání:
(3) a lid nepovzbuzuje k jídla
chudým dávání.
(4) Běda modlícím se,
(5) kteří modlitbu svou jen
ledabyle konají;
(6) a kteří se
přetvařují:
(7) a před ALMUŽNOU se
zpěčují.
Al-Kawthar
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zajistéť dali jsme ti KAUTSAR:
(2) pročež modli se k
Pánu svému a obětní čiň mu dar.
(3) Zajisté kdož
nenávidí tě, bude abtar.
Al-Kaafiroon
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Rci: „Ó vy
nevěřící?
(2) Neklaním se tomu, čemu vy
se klaníte:
(3) aniž vy klaníte se,
čemu já klaním se.
(4) Já klaněti se nebudu,
čemu vy klaněli jste se,
(5) aniž vy klaněti se budete,
čemu já klaním se.
(6) Vy svoje máte
náboženství, já svoje mám.“
An-Nasr
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Když přijde pomoc
boží a vítězství,
(2) a když spatříš
lidi vstupovati do náboženství Boha v zástupech:
(3) tehdy pěj chválu
Pána svého a pros jej za odpuštění, neboť zajisté
on jest promíjejícím!
Al-Masad
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zhyňtež obě ruce
Abú Lahaba a zhyňž on sám:
(2) nic neprospěje mu
bohatství jeho, aniž co si vydobyl:
(3) sžíhán bude
ohněm, plným plamenů:
(4) jakož i žena jeho, s smolnic
nákladem:
(5) kol hrdla majíc provaz z
pletiva.
Al-Ikhlaas
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Rci: „Onť Bůh jest
jediný,
(2) Bůh věčný!
(3) Nezplozoval, aniž zplozen byl:
(4) a nikdo roveň není mu!“
Al-Falaq
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Rci: „Béřu
útočiště u Pána JITŘENKY,
(2) přede zlem jeho
stvoření:
(3) a před zlem temna
nočního, když přikvačí:
(4) a před zlem foukatelek do
uzlů:
(5) a před zlem
závistníka, když závidí.“
An-Naas
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Rci: „Béřu
útočiště u Pána LIDÍ,
(2) krále lidí,
(3) Boha lidí:
(4) před zlem
našeptávače plíživce,
(5) jenž našeptává
do niter lidí:
(6) před Džinny a lidmi.“