Part 3
(253) Mezi těmito proroky dali jsme
jedněm přednost nad druhými. K některým Bůh
mluvil, a někteří povýšeni jsou nad druhé: a dali
jsme Ježíšovi, synu Mariinu, jasná znamení a
posílili jsme jej Duchem Svatým. A kdyby byl býval
chtěl Bůh, ti, kteří přišli po nich, nebyli by
se bývali pobíjeli navzájem poté, když seslána
jim byla jasná znamení. Však oni pustili se do hádek:
a někteří z nich uvěřili, druzí pak
neuvěřili. Kdyby byl býval chtěl Bůh, nebyli by se
bývali bili navzájem: však Bůh činí
což přeje si.
(254) Vy, kteří jste
uvěřili, rozdávejte štědře z toho,
čím obdařili jsme vás, dříve než
přijde den, kdy přestane obchodování a
přátelství a přímluva.
Nevěřící pak zajisté jsou nepravostni.
(255) Bůh! Není Boha kromě
něho, živoucího, stálého! Jej nezmocňuje se
dřímota, aniž spánek: jemu náleží
vše, což na nebi jest i na zemi. Kdož může
přimluviti se u něho jinak, než s jeho svolením? Onť
ví, co bylo před mimi a co bude po nich, však oni
nepochopí z vědění jeho ničeho, vyjma toho, co on
chce. Rozprostřen jest trůn jeho po nebi i zemi a
opatrování obou nepůsobí mu námah: on jest
nejvyšší, mocný.
(256) Nebudiž donucování
ve víře: vždyť nyní pravá cesta jasně
rozeznává se od pochybení. A kdož přestane
věřiti v Tághúta a uvěří v Boha, ten
zajisté uchopil se spolehlivého ucha nádoby, jež nikdy se neutrhne.
V pravdě, Bůh slyší a ví vše.
(257) Bůh ochráncem jest
těch, kteří uvěřili a vyvede je z temnot na
světlo. Těch pak, kdož neuvěřili, ochránci jsou
Tághútové a zavedou je ze světla do temnot: a
údělem jich bude oheň, v němž přebývati
budou věčně.
(258) Zdaž
nevzpomínáš si na toho jenž vedl spor s Ahrahamem
ohledně Pána jeho proto, že Bůh dal mu panství?
Řekl tehdy Abraham: „Pán můj jest ten, jenž
dává život a přivodí smrt.“ Odvětil onen:
„Jáť jsem, který dávám život a
přivodím smrt.“ I řekl Abraham: „Bůh
přivádí slunce od východu: nuže,
přiveď ty je od západu.“ A zaražen zůstal onen
nevěřící: Bůh pak neuvádí na stezku
pravou nepravostných.
(259) Anebo (nevzpomínáš
si na) toho, jenž kráčel
kdys kol nadobro zpustošeného města? Řekl: „Jak uvede Bůh v
život toto město nyní mrtvé?“ I umrtvil jej Bůh na sto
let, pak vzkřísil jej a řekl: „Jak dlouho pobyl‘s zde?“
Řekl: „Pobyl jsem zde asi den, aneb část dne.“ Řekl
Bůh: „Nikoliv, pobyl‘s zde celých sto let. Pohleď na
jídlo své a nápoj svůj : nejsou zkaženy; a pohleď
na osla svého. V tvém případě chtěl jsem učiniti
znamení lidem. Pohleď na kosti osla svého, jak zvedneme je a
pokryjeme v zápětí masem.“ A když spatřil tento
jasný důkaz muž onen, řekl: „Nyní přišel
jsem k vědomí toho, že Bůh jest všemohoucí.“
(260) A když řekl Abraham: „Pane
můj, ukaž mi, jak křísíš mrtvé?“, řekl Bůh:
„Zdaž ještě nevěříš?“ Řekl: „Zajisté
ano, ale chci pouze, aby plně bylo uklidněno srdce mé.“ Řekl
Bůh: „Vezmi tedy čtyři ptáky a stáhni je k
sobě, rozřež je a části jich rozmetej po všech
hřbetech hor: pak zavolej je a přiletí ihned k tobě; a
tak věz, že Bůh jest mocný a moudrý.“
(261) Ti, kdož rozdávají
majetek svůj ve stezce boží, podobni jsou zrnu obilnému, z
nějž vyroste sedm klasů a každý klas vydá sto
zrn. Bůh mnohonásobně odplácí těm,
kterým chce, neboť Bůh jest nesmírný v
štědrosti své, vševědoucí.
(262) Ti, kdož rozdávají
jmění své ve stezce boží, aniž by v
zápětí činili výčitek nebo
dopouštěli se špatností, odměnu hojnou naleznou u
Pána svého a jim netřeba se báti, aniž rmoutiti se.
(263) Laskavé slovo a
odpuštění lepší jest almužny, již v
zápětí následuje špatnost. A Bůh
bohatý jest a laskavý.
(264) Vy, kteří jste
uvěřili, nerušte zásluhu almužny své
výčitkami neb špatností jako ten, kdo
rozdává pouze proto, aby viděn byl lidmi a
nevěří v Boha, ani v den poslední. Takový
podobá se skalnému vrchu, pokrytému tenkou vrstvou hlíny, na
který přišel prudký déšť a zůstavil jen
tvrdou skálu. Tito nebudou míti prospěchu z toho co
vyzískali; neboť Bůh nevede pravou stezkou
nevěřících.
(265) Ale ti, kdož
rozdávají jmění svá z touhy zalíbiti se
Bohu a utvrditi v dobru duše své, podobají se zahradě na
návrší, na kterou přišel hojný
déšť a tím zdvojnásobeny byly plody její.
Nepřijde-li pak na ni hojný déšť, tedy
(266) Zdaž rád by měl kdo z
vás zahradu palem a vinné révy, zavlažovanou řekami, bohatou
vším druhem plodu: a kdyby v tom přikvačiti naň
mělo stáří a děti jeho měly by býti
slabé a smršť ohnivá spáliti by měla zahradu?
Takovým způsobem objasňuje vám Bůh znamení
svá, abyste přemítali.
(267) Vy, kteří jste uvěřili,
rozdávejte z dobrých věcí, kterých jste nabyli
a z toho, čemu vzrůsti jsme dali pro vás ze země; a
nevybírejte nejhorší z toho k
rozdávání; takové, jehož sami byste nevzali,
aniž byste přimhouřili oko. A vězte, že Bůh
bohatý jest a chvályhodný.
(268) Satan slibuje vám chudobu a
nabádá vás ke špatnostem: však, Bůh slibuje
vám odpuštění a milost svou; a Bůh
nesmírný jest v štědrosti své a vševědoucí.
(269) Dává moudrost tomu, komu
chce a ten, jemuž dána byla moudrost, velký obdržel
dar; však pouze rozumní jsou toho pamětlivi.
(270) A jakoukoliv dáte almužnu
a jakýkoli učiníte (obětní) slib, Bůh o tom ví: a nebudou
míti zastánců ti, kdož zle činí.
(271) Dáváte-li almužnu
veřejně, jest chvalitebná: však dáváte-li
ji v skrytosti a chudým, větší máte zásluhu.
Tím smazány vám budou hříchy vaše: a
Bůh zpraven jest o všem,. co konáte.
(272) Není tvou věcí,
abys vedl je: ale Bůh vede, koho chce. Cožkoli dobrého rozdali jste,
bude počítáno ve prospěch duší vašich:
a nedávejte jinak, než z touhy po spatření tváře
boží. Cožkoli dobrého rozdali jste, odplaceno vám: bude
a nebudete zkráceni.
(273) Jsou chudí mezi vámi,
kteří zabráni jsou bojem na stezce boží a
nemohou tlouci se zemí za bohatstvím. Nevědomci
považují je za bohaté soudíce dle zdrženlivosti jejich:
však poznáš je po známkách jejich -
neprosí dotěravě lidi. Ale cožkoli dobrého dáte
jim, Bůh bude toho pamětliv.
(274) Ti, kdož rozdávají
z majetku svého dnem i nocí, v skrytosti a veřejně, naleznou
odměnu u Pána svého a jim netřeba se báti, aniž
rmoutiti se.
(275) Ti, kdož hltají
výtěžek lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho
potřísnil Satan dotekem svým. A to proto, že
praví: „Prodej jest totéž, co lichva.“ Však Bůh dovolil
prodej a zapověděl lichvu. A tomu, jenž přestane
lichvařiti poté, když přišlo mu napomenutí od
Pána jeho, odpuštěno bude minulé a sudba jeho
záležeti bude od Boha. Však ti, kteří
vrátí se k lichvě, údělem obdrží
oheň, v němž přebývati budou věčně.
(276) Zničí Bůh lichvu,
však úrokem lichvy zmnohonásobí almužnu.
Bůh zajisté nemiluje nikoho z nevěřících a zlo
činících.
(277) Ti, kdož uvěřili a
konají dobré skutky a zachovávají modlitbu a
dávají povinnou almužnu, naleznou odměnu svou u
Pána svého a jim netřeba se báti, aniž rmoutiti se.
(278) Vy, kteří jste
uvěřili, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky
lichvaření, jste-li věřícími.
(279) A neučiníte-li tak,
připravte se na vypovězení války vám Bohem a
prorokem jeho: káti-li se budete, zůstanou vám
kapitály vaše. Nebudete utiskovati a nebudete utiskováni.
(280) Je-li dlužník
váš v nesnázi, vyčkejte, až usnadněno bude mu
zaplacení dluhu: však odpustíte-li mu dluh jeho v
podobě almužny, bude to lepším pro vás,
dovedete-li si to uvědomiti.
(281) Bojte se dne, kdy
navrátíte se k Bohu; tehdy odměněn bude
každý podle zásluh svých a nebudou zkráceni.
(282) Vy, kteří jste
uvěřili, uvázali-li jste se v dluh na určitou lhůtu,
poznamenejte to písemně a nechť sepíše
písař spravedlivě ujednání a tom mezi vámi:
a nechť nezdráhá se písař tak učiniti, jak
naučil jej Bůh. Nechť píše a nechť diktuje mu
dlužník: a nechť bojí se Boha, Pána svého. a
ničeho nestrhne; a kdyby ten, jenž dluhuje, byl hloupý neb
slabý a nebyl s to, aby diktoval sám, nechť diktuje
zástupce jeho spravedlivě. A zavolejte z mužů
svých dvou svědků a není-li dvou mužů, tedy
jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte
vhodnými za svědky: aby, kdyby jedna z nich pozapomněla,
druhá mohla ji na to upamatovati. A svědkové nemají
zdráhati se svědčiti, kdykoliv byli by předvoláni.
Nepřezírejte nikdy poznamenati půjčku
písemně, ať malá jest či velká, s
udáním lhůty splatnosti: způsob tento
spravedlivějším jest u Boha,
příhodnějším pro svědectví a
jistějším pro předejití všem pochybnostem.
Vyjma případu, kdy zboží leží před
vámi a můžete předávati si je z ruky do ruky:
nebudete míti viny, když o tom ničeho nepoznamenáte
písemně. A béřte si svědky k obchodům svým a
neubližujte ani písaři, ani svědkovi:
učiníte-li tak, dopouštíte se tím zlého
činu. Bojte se Boha a Bůh poučí vás, neboť
Bůh jest vševědoucí.
(283) A jste-li na cestě a nenaleznete
písaře, vezměte zástavu: však
svěříte-li jeden druhému něco, nechť ten, jemuž
věc ta byla svěřena, odvede tuto v pořádku: a
nechť bojí se Boha, Pána svého. A nezdráhejte se
vydati svědectví: kdožkoli skrývá
svědectví, zlý jest srdcem. A Bůh ví o
všem, co činíte.
(284) Bohu přináleží
vše, což na nebi jest i na zemi: přiznáte-li neb
skryjete-li co v nitru svém, Bůh účtovati bude. s vámi
o všem a odpustí, komu bude chtíti a potresce, koho bude
chtíti , neboť Bůh jest všemohoucí.
(285) Uvěřil prorok v cožkoli
zjeveno mu bylo Pánem jeho a z věřících
každý uvěřil v Boha a anděly jeho a Knihy jeho a
proroky jeho: nečiníme rozdílu mezi proroky jeho.
Řekli: „Slyšeli jsme a uposlechli jsme: o odpuštění
tvé, Pane náš, prosíme tě a k tobě vede cesta
naše.
(286) Nepřetěžuje Bůh
nikterou duši nad síly její: zásluhy, jichž
dobyla si a viny, jichž dopustila. se, budou jí spočteny. Pane
náš, nebéř nám za zlé viny pošlé ze
zapomnění neb omylů našich. Pane náš,
nevkládej na bedra naše břemene jež ukládal's
těm, kteří předešli nás: a neukládej
nám břemen nad síly naše. Smaž hříchy
naše a odpusť nám a slituj se nad námi; tys
svrchovaným Vládcem naším: dopomoz nám tedy k
vítězství nad lidem nevěřícím!“
Aal-i-Imraan
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Mím.
(2) Bůh, Není Boha kromě
něho, živoucího, stálého!
(3) Onť seslal tobě Knihu v
pravdě, na potvrzení toho, co zjeveno bylo dříve:
onť seslal Zákon a Evangelium před tím, jakožto
dobré vedení lidem a seslal Rozlišení:
(4) zajisté pro ty, kteří
neuvěřili ve znamení boží, těžký
připraven jest trest: Bůh pak mocný jest a pán pomsty.
(5) Před Bohem nic není skryto
na zemi a na nebi:
(6) onť utváří
vás v lůně matek vašich, dle libosti své. Není
Boha, kromě něho, mocného, moudrého.
(7) Onť seslal ti Knihu, v
níž některé verše jsou nezvratné: tyto základem
jsou Knihy, druhé pak jsou přirovnáními. Ti pak, v
jichž srdcích sídlí náklonnost k
odchylování se, pouští se zapřirovnáními,
hledajíce rozkol a ze žádosti po výkladu: však
nikdo nezná vykladu zjevení kromě Boha. Ti, kdož
pevného jsou vědění, dí: „Uvěřili jsme v
Knihu: vše, co obsahuje, přichází od Pána
našeho.“ Však nikdo není si toho pamětliv, vyjma
lidí přemýšlivých a
chápajících.
(8) Pane náš, nedej
odchýliti se srdcím našim poté, když byl's uvedl
nás na stezku pravou a obdař nás milostí svou, neb
tys největším z obdarovatelů.
(9) Pane náš, ty zajisté
shromáždíš lidstvo v den, o němž není
pochyby. Bůh zajisté nikdy neodchýlí se od
závazků svých.
(10) V pravdě,
neveřícím nepomohou u Boha ani jmění, ani
děti jejich pranic: za potravu sloužiti budou ohni.
(11) Taktéž i lid Faraonův a ti,
kteří byli před ním, nazvali vylhanými
znamení naše a Bůh pohnal je k zodpovědnosti za viny
jejich: a Bůh přísný jest v trestání.
(12) Rci těm, kdož
nevěří: „Budete přemoženi a
shromážděni v pekle: špatné to bude místo
odpočinku!“
(13) Viděli jste již
znamení ve dvou vojích srazivších se: jeden,
bojující na stezce boží, a druhý,
sebraný z nevěřících. I zdálo se
nevěřícím, že vidí vás v počtu
dvojnásobném jich: Bůh přispívá pomocí
svou, komu chce. V tom zajisté dobré bylo poučení lidem jasného
zraku.
(14) Pěknými zdají se
býti lidem zábavy se ženami a dětmi a pěknou
láska k nahromaděným pokladům zlata a
stříbra, ke koním vybraným a ke stádům
dobytka a rolím obilným: toto vše jest tohoto světa
míjivou radostí, však u Boha, tamť
krásnější jest bydliště!
(15) Rci: „Mám oznámiti
vám cos lepšího nad vše toto, připraveného pro
bohabojné u Pána jejich? Zahrady, pod nimiž řeky tekou, v
nichž přebývati budou věčně: a ženy bez
poskvrny a zalíbení Boha.“ A Bůh sleduje pohledem
služebníky své,
(16) kteří
říkají: „Pane náš, zajisté uvěřili
jsme: odpusť nám viny naše a zbav nás trestu
ohně,“
(17) trpělivé, pravdomluvné,
ponížené, štědré a za odpuštění
prosící při každém úsvitu ranním.
(18) Bůh sám jest svědkem,
že není Boha, kromě něho: a andělé i lidé
důkladného vědění a přímé poctivosti,
prohlašují: „Není Boha, kromě něho mocného,
moudrého!“
(19) Pravým
náboženstvím u Boha jest Islám: ti, jimž
dána byla Kniha, počali rozcházeti se v názorech
teprve poté, když přišlo jim vědění, ze
vzájemné žárlivosti. Kdožkoli pak
neuvěří ve znamení boží, shledá,
že Bůh zajisté rychlým jest v účtování.
(20) A budou-li příti se s
tebou, rci: „Odevzdal jsem se do vůle boží a rovněž
ti, kdož následují mne.“ Rci těm, kteří obdrželi
Knihu i lidu obecnému „Zdaž odevzdáváte se do vůle
boží?“ Učiní-li tak, vedeni budou stezkou pravou,
však odvrátí-li se k tobě zády — (dobře):
tvým posláním jest jen hlásání
pravdy. A Bůh dobře pozoruje služebníky své!
(21) Však těm, kdož
nevěří ve znamení boží a
bezprávně ubíjejí proroky, a ubíjejí
ty, kdož nabádají ke spravedlivosti, oznamuj trest
bolestný.
(22) Konání jejich
bezvýsledna budou ve světě tomto i budoucím a nebudou
míti zastánců.
(23) Zdaž
nevzpomínáš těch, kterým dána byla
část Knihy, když zavoláni byli ke Knize
boží, aby dle ní souzeno bylo mezi nimi? Tehdy
odvrátila se část jich a vzdálila se.
(24) To proto, že řekli:
„Nedotkne se nás oheň, vyjma určitého počtu dní.“
Jich vlastní výmysly zavedly je ve víře jejich.
(25) A jak bude tomu, až
shromáždíme vás v den, o němž není
pochyby: kdy každá duše odměněna bude po
zásluze své a nikdo nebude zkrácen?
(26) Rci: „Velký Bože, tys
pánem vší moci: dáváš moc, komu
chceš a béřeš moc, komu chceš; povyšuješ, koho
chceš a ponižuješ, koho chceš: v ruce tvé jest dobro,
neboť tys všemocný.
(27) Dáváš noci
přecházeti v den a dáváš dnu
přecházeti v noc: a přivádíš
živoucí k smrti a k životu přivádíš
mrtvé, a obdařuješ živobytím, koho chceš beze
všeho počtu.“
(28) Nechť nebéřou si
věřící za přátele
nevěřící spíše, než
věřící: kdožkoli tak učiní, těm
nelze ničeho očekávati od Boha, vyjma tehdy, kdybyste se
měli něčeho od nich obávati. Bůh sám varuje
vás, abyste se ho báli, neboť k němu vede cesta
návratu.
(29) Rci: „Tajíte-li co v prsou
svých, anebo přiznáváte, Bůh ví o
všem. Bůh zajisté ví o všem, co na nebi jest i na zemi: a
Bůh jest všemocný.“
(30) V ten den každá duše
shledá před sebou, což dobrého byla vykonala a co zlého: a
přáti si bude, aby velká vzdálenost dělila ji od
zlých skutků jejích. Bůh sám varuje vás,
abyste se ho báli a Bůh jest laskavým ke
služebníkům svým.
(31) Rci: „Milujete-li Boha,
následujte mne: zamiluje si vás Bůh a odpustí
vám viny vaše, a Bůh velkým jest v
odpouštění, slitovným.“
(32) Rci: „Buďte poslušni Boha a
proroka jeho: však odvrátíte-li se — zajisté nemiluje
Bůh nevěřících.“
(33) Bůh vyvolil nade všechny
ostatní v světě Adama a Noema a rod Abrahamův a ROD
`IMRÁNŮV:
(34) pokolení tato vyšla jedna
z druhých. A Bůh všechno slyší a ví.
(35) Vzpomeň, když řekla manželka
`Imránova: „Pane můj, zaslibuji ti plod lůna svého
úplně k službě tvé a přijmiž jej ode mne,
neboť ty zajisté vše slyšíš a víš.“
(36) A když porodila, řekla :
„Pane můj, porodila jsem děvče“ — a Bůh zajisté nejlépe
věděl, co porodila: hoch není jako děvče — „a
nazvala jsem ji Marie: a svěřuji ji, jakož i pokolení
její, ochraně tvé před ďáblem kamenovaným.“
(37) A přijmul Pán laskavě
slib její a dal vzrůsti děcku krásným
vzrůstem. A pečoval Zachariáš o dítě: a
kdykoliv vešel k Marii ve svatyni, nalezl vedle ní potravu
její. I řekl: „Marie, odkud dostáváš toto.“
Řekla: „Totoť přichází od Boha, neboť
Bůh obdařuje živobytím koho chce, bez všeho
počtu.“
(38) Tu jal Zachariáš modliti
se, řka: „Pane můj, popřej mi dobrého potomstva z milosti své:
ty zajisté rád vyslyšíš prosby modlících
se:“
(39) A zavolali naň andělé,
když stál takto ve svatyni, modle se: „Bůh zvěstuje ti
narození Jana, jenž potvrzovatelem bude slova božího a
velkým a ctnostným prorokem spravedlivým.“
(40) Řekl: „Pane můj, jakž
dostane se mi syna, když dostihlo mne stáří žena
má neplodna jest?“ Řekl anděl: „Takovým způsobem
učiní Bůh, co chce.“
(41) Řekl: „Pane můj,
učiň mi znamení.“ Řekl anděl: „Znamením
tvým bude, že nebudeš po tři dny mluviti k lidu, vyjma
posunky: a silně vzývej Pána svého a chval jej z večera
i z rána.“
(42) A (vzpomeň), když řekli andělé Marii: „Marie,
Bůh vyvolil a očistil tě a vyvolil tě mezi všemi
ženami světů.
(43) Marie, budiž zbožnou
vůči Pánu svému a padej na tvář svou a klekej s
klekajícími.“
(44) Tyto jsou zvěsti pro tebe ze
světa skrytého: tobě zjevujeme je, neboť tys nebyl mezi nimi,
když vrhali losy stvoly rákosí o to, kdo má
býti pěstounem Mariiným, aniž byla mezi nimi, když
se o to hádali.
(45) A (vzpomeň), když řekli andělé Marii: „Marie,
Bůh zvěstuje ti slovo své a jméno jeho bude Mesiáš,
Ježíš, syn Mariin, a bude slavným ve světě
tomto i v budoucím a jedním z blízkých Bohu.
(46) A on mluviti bude k lidem, jak v
kolébce, tak i když bude dospělým, a bude jedním ze
spravedlivých.“
(47) Řekla: „Jak budu míti syna,
když nedotekl se mne muž.“ Řekl anděl: „Takovýmto
způsobem Bůh tvoří, co chce: určí-li, co
má se státi, řekne jen: ‚Staň se,‘ a stane se.
(48) A naučí jej Knize a
moudrosti, Zákonu Mojžíšovu a Evangeliu.
(49) A bude prorokem poslaným k
synům Israele. Řekne: ‚Zajisté přišel jsem k vám se
znamením od Pána vašeho: z hlíny utvořím
vám podobu ptáka a dechnu na ni a stane se živým
ptákem z dopuštění božího. A uzdravovati
budu slepé a malomocné, a křísiti budu mrtvé z
dopuštění božího: a řeknu vám, co
jíte a co skrýváte v domech svých. V tom všem
zajisté budou vám znamení, jste-li
věřícími.
(50) Přišel jsem, aby potvrzeno
bylo, což psáno jest v Zákoně seslaném přede mnou
a abych dovolil vám něco z toho, co dříve
zapovězeno bylo vám: a přišel jsem k vám se znamením
od Pána vašeho; pročež bojte se Boha a buďte
poslušni.
(51) V pravdě, Bůh jest
Pánem mým a Pánem vaším: pročež
služte mu. Totoť jest stezka přímá.‘“
(52) A když Ježíš
pocítil nevíru jejich, řekl: „Kdož pomocníky
mými budou ve vedení lidí k Bohu?“ Řekli
učedníci jeho: „My budeme pomocníky Boha: uvěřili
jsme v Boha a ty dosvědč, že do vůle jeho jsme
odevzdáni.
(53) Pane náš,
uvěřili jsme v to, co seslal jsi a následujeme proroka: a
zapiš nás mezi ty, kdož to dosvědčují.“
(54) Kladli mu pak léčky a Bůh kladl
jim léčky, neboť Bůh nejobratnějším jest v
kladení léček.
(55) A (vzpomeň), když řekl Bůh:
„Ježíši, způsobím, abys na pohled zemřel: pak
vezmu tě k sobě na výsosti a zbavím tě
zodpovědnosti za nevěřící. Ty pak, kteří
tě následují povýším nad
nevěřící až do dne
zmrtvýchvstání. Pak učiním, že ke
mně se navrátíte a rozsoudím mezi vámi o tom,
v čem jste se rozcházeli.
(56) Ty pak, kdož neuvěřili,
trestati budu trestem přísným na světě tomto i v
budoucím a nebude jim zastánců.
(57) Těm pak, kdož uvěřili
a konali dobré skutky, dána bude odměna jejich: a Bůh nemiluje
nepravostných.
(58) Taková jsou znamení,
jež vnukáme ti, a napomenutí moudré.“
(59) Zajisté Ježíš jest u
Boha podobným Adamovi. Bůh stvořil jej z prachu a řekl mu
pak: „Stan se,“ a stal se.
(60) Pravda tato
přichází od Pána tvého: nebudiž tedy z
pochybovačných.
(61) Těm, kdož hádati se
budou s tebou o tom poté, když přislo ti vědění,
rci: „Pojďte, zavolejme syny naše a syny vaše, ženy
naše a ženy vaše, nás i vás. Pak volati budeme k
Bohu a svolávati zlořečení jeho na hlavy
lhářů.“
(62) Vyprávění toto jest
skutečnou pravdou a není jiného Boha, kromě Boha: a Bůh
zajisté mocný jest a moudrý.
(63) Však odvrátí-li se,
dobře: Bůh zajisté zná zle činící.
(64) Rci: „Vy, kdož obdrželi jste
Knihu: pojďte, promluvme spolu spravedlivé slovo, totiž: že
nebudeme sloužiti, vyjma Bohu, že nebudeme dávati mu
společníků nijakého druhu a že nikdo z nás nebude
bráti si jiných pánů vedle Boha.“ Však
odvrátí-li se, rci: „Dosvědčte sami, že my jsme
odevzdáni do vůle boží.“
(65) Vy, kdož obdrželi jste
Knihu: proč přete se ohledně Abrahama, když Zákon a
Evangelium seslány byly teprve po něm? Což nechápete?
(66) Hle, zde hádáte se o
věci, o kterých něco víte: ale proč
hádáte se ohledně věcí, o kterých
nevíte ničeho? Bůh ví, však vy nevíte!
(67) Abraham nebyl ani Židem, ani
křesťanem, nýbrž byl pevný ve víre a
odevzdán do vůle boží: a nebyl z těch,
kteří klaní se mnoha bohům.
(68) Nejblíže k Abrahamovi jsou
zajisté ti, kteří následují jeho
příkladu: a tak činí prorok a ti, kteří
uvěřili. Búh zajisté zastáncem jest
věřících.
(69) Někteří z těch,
kdož obdrželi Knihu, rádi by vás zavedli s pravé cesty:
však zavádějí pouze sebe samy, aniž by toho
pozorovali.
(70) Vy, kteří obdrželi
jste Knihu: proč nevěříte ve znamení
boží, jichž sami byli jste svědky?
(71) Vy, kteří obdrželi
jste Knihu: proč odíváte pravdu lží a proč
vědomé tajíte pravdu?
(72) Někteří z lidu,
obdrževšího Knihu, řekli: „Věřte v to, co
sesláno bylo věřícím na počátku dne
a zapřete to s večerem: takovým způsobem odpadnou snad od
víry své.
(73) A věřte pouze těm,
kteří následují víru vaši.“ Rci: „Zajisté
pravé vedení jest jedině vedení boží:
totiž, aby druhým dáno bylo totéž, co dáno bylo
vám.“ Či budou hádati se s vámi před
Pánem vaším? Rci: „Milost jest v rukou božích;
obdařuje jí, koho chce. A Bůh nesmírný jest v
obdarování svém, vševědoucí.
(74) Zvlášť
vyznamenává milosrdenstvím svým toho, koho chce: a
Bůh vládne milostí nezměrnou.“
(75) Jsou někteří mezi
těmi, kdož obdrželi Knihu, jimž svěřís-li
qintár, vrátí ti jej: a jsou někteří mezi
nimi, jimž svěříš-li denár,
nevrátí ti ničeho, leda že bys nad nimi
úporně stál. To proto, že řekli: „Nejsme
vázáni k dodržení slova lidu obecnému“ a tím
vědomě prohlašují o Bohu lživé tvrzení.
(76) Naopak, kdo plní závazky
své a bojí se Boha, sezná, že Bůh miluje bohabojné.
(77) Ti, kteří za smlouvu svou
s Bohem a přísahy své kupují věc ceny nepatrné,
těm nebude údělu ve světě budoucím a
nepromluví k nim Bůh, aniž shlédne na ně v den zmrtvýchvstání
a dá jim odpuštění: trest bolestný je
očekává.
(78) Jsou někteří mezi
nimi, kdož překrucují jazyky svými Knihu, abyste
domnívali se, že to, co říkají, jest z Knihy:
však není to vzato z Knihy. A říkají, že
jest to od Boha, ale není to od Boha: tak říkají o
Bohu lež a to vědomě.
(79) Nepřístojí
muži, kterému dána byla Kniha a soudnost a dar prorocký, aby
říkal lidem: „Buďte služebníky mými vedle
Boha.“ nýbrž spíše: „Buďte služebníky
Boha, ježto znáte Knihu a ježto jste v ní
poučeni.“
(80) Bůh neporoučí
vám, abyste vzali si anděly a proroky za pány. Jakž
mohl by nakazovatt vám, abyste stali se
nevěřícími poté, když odevzdali jste se do
vůle jeho?
(81) A když učinil Bůh
smlouvu s proroky, řekl: „Totoť jest Kniha a moudrost, které
vám dávám. Přijde pak prorok k vám, aby
potvrdil Knihu před ním vám seslanou. Uvěřte
jistě v něho a jiste mu pomáhejte.“ Řekl pak: „Jste
rozhodnuti a přijímáte smlouvu za těchto
podmínek?“ Řekli: „Jsme rozhodnuti.“ Řekl: „Buďtež
tedy svědky toho a já též jsem s vámi jedním ze
svědků.
(82) A kdožkoli poté
odvrátí se, bude jedním z nepravostných.“
(83) Chtějí žádati
si jiného náboženství, když do vůle
boží odevzdalo se vše, což na nebi jest i na zemi,
dobrovolně i nedobrovolně, a k němu se navrátí?
(84) Rci: „Uvěřili jsme v Boha a
v to, co sesláno bylo nám a co sesláno bylo Abrahamovi,
Ismaelovi, Isákovi a Jakubovi a kmenům: a co dáno bylo
Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům
Pánem jejich; a nečiníme rozdílu mezi nimi a do
vůle boží jsme odevzdáni.“
(85) A kdo žádá si
jiného náboženství na místě Islámu, toto
nebude přijato od něho a ve světě budoucím bude mezi
těmi, kdož špatně pochodí.
(86) Jak vésti může Bůh
stezkou pravou lid, jenž poté, když byl uvěřil a
dosvědčil pravdivost prorokovu a poté, když došly ho jasné
důkazy toho, stal se nevěřícím? Zajisté Bůh nevede
stezkou pravou nepravostné.
(87) Těchto odměnou bude
zlořečení Boha a andělů a lidstva veškerého.
(88) To zůstane nad nimi
věčně a nebude polehčeno jim v trestu jejich a zrak Boha
nespočine na nich nikdy.
(89) Vyjma těch, kteří
poté kajícně obrátí se a polepší se: neb
Bůh zajisté velký jest v odpuštění,
slitovný.
(90) Ti pak, kdož vrátili se k
nevíře potom, když byli uvěřili a ještě
více utvrdili se v nevíře své: pokání jejich
nikdy nebude přijmuto. Tito zůstaveni budou bludu svém.
(91) Od těch pak, kdož
neuvěřili a zemřeli v nevíře své, nebude
přijmuto výkupným ani tolik zlata, co by obsáhla
země: údělem těchto budou muka bolestná a nebudou
míti zastánců.
(92) Nedosáhnete ctnosti
dříve, dokud nebude rozdávati z toho, co vám
nejmilelším: a cožkoliv dáte, zajisté Bůh o tom
ví.