Part 29
Al-Mulk
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Požehnán budiž ten, v
jehož ruce jest PANSTVÍ a jenž nade všemi věcmi moc
má;
(2) jenž stvořil smrt i
život, aby vyzkoušel vás a zvěděl kdo
nejlepší bude konati (skutky): a on mocný jest,
odpouštějící.
(3) Jenž stvořil sedmero nebes v
poschodích (nad sebou): neshlédneš ve stvoření
Milosrdného pochybení! Pohlédni tedy znovu; zda uvidíš(nejmenší)
skuliny!
(4) Pak pohlédni znovu ještě
dvakrát: navrátí se pohled tvůj k tobě
zmátožen a znaven.
(5) Ozdobili jsme pak nebe
nejspodnější svítilnami a učinili jsme tyto
kamenovadlem zlých duchů, pro něž schystali jsme trest
plamene.
(6) A těm, kdož
neuvěřili v Pána svého (schystán) jest trest pekla a špatný to bude
cesty cíl!
(7) Když vrháni budou do
něho, budou slyšet řev jeho, jak vříti bude,
(8) a málem praskati bude
rozlíceností. Pokaždé, když vržen do něho
bude houf (nevěrců), tázati se jich budou
strážcové jeho: „Což nepřišel vám varovatel?“
(9) Řeknou: ,,Ano, přišel
nám varovatel, však lhářem nazvali jsme (jej) a
řekli jsme: ,Ničeho neseslal Bůh!‘ Vyť pouze jste v bludu
velkém!“
(10) Řeknou (dále): ,Kdybychom byli naslouchali, aneb pochopili,
nebyli bychom mezi obyvateli plamene.“
(11) I doznají vinu svou, však:
„Pryč odtud, obyvatelé plamene!“
(12) Zajisté pak těm, kdož
bojí se Pána svého v skrytosti, (dáno) bude odpuštění a odměna
velká.
(13) Ať tajná jest
řeč vaše, ať veřejná, zajisté Bůh
ví, co skrývají nitra.
(14) Ó zajisté, ví to On
jenž stvořil (vše), neb On prozíravý jest, (o všem)
zpraven.
(15) Onť, jest to, jenž
učinil vám zemi srovnanou: pročež choďte po (širých)
bocích jejích a pojídejte z výživy (jím dané):
k němu pak (povede) vzkříšení.
(16) Zdaž jste si jisti, že ten
jenž na nebi jest, nerozpoltí pod vámi zemi? A hle, již
hýbe se.
(17) Anebo jisti jste si, že ten,
jenž na nebi jest, nepošle na vás vichr bouřný?
Pak, zvíte jaké jest varování mé!
(18) Však již ti
kteří byli před nimi lháři nazývali (proroky): a
jaký byl hněv můj!
(19) Což neviděli ptactvo nad
sebou, ano stře a stahuje křídla svá - a kdo
jiný (tak)
udržuje je, leda Milosrdný? Onť zajisté všechny věci
obzírá.
(20) Kdo jest ten jenž jako celé
vojsko vám může pomoci, leda Milosrdný? Zajisté
nevěřící jsou v klamu (bludném)!
(21) Kdo jest ten, jenž může
živiti vás, odejme-li On výživu svou? A přece
setrvávají ve svém vzdoru a prchání!
(22) Zdaž ten, jenž jde, plaze se
na tváři své, lépe jest veden než ten, jenž jde
zpříma na stezce přímé?
(23) Rci: „Onť jest to, jenž dal
vzniknouti vám a učinil vám sluch a zrak a srdce: jak
málo vděčni jste!“
(24) Rci: „On jest to, který rozsel
vás po zemi a k němu budete shromážděni.“
(25) A říkají: „Kdy
naplní se onen slib? Rcete, jste-li pravdomluvnými.“
(26) Rci: „Vědomost o tom jest jen u
Boha: jáť pouze jsem varovatelem zjevným.“
(27) A když spatří (trest) an
blíží se, zasmuší se tváře
těch, kdož neuvěřili, a bude řečeno jim:
,,Totoť jest, co na sebe jste svolávali.“
(28) Rci: „Co míníte? Ať
již zahladí Bůh mne a ty, kdož se mnou jsou, aneb slituje
se nad námi - kdo chrání nevěřící
před trestem bolestným?“
(29) Rci: „Onť jest Milosrdný:
uvěřili jsme v něho a na něho spoléháme: vy
seznáte pak, kdo nalézal se v bludu zjevném.“
(30) Rci: „Co míníte? Kdyby z
jitra vody vaše vsákly se do země - kdo dá vám
vodu pramenitou?“
Al-Qalam
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Nún. Při PÉRU a
tom, co spisují!
(2) Nejsi, z milosti Pána svého
posedlý:
(3) a zajisté schystána jest ti
odměna bezvýhradná.
(4) Tyt zajisté‘s povahy vznešené:
(5) i spatříš,
spatří oni (též),
(6) kdo z vás (vskutku) jest
šílený.
(7) Zajisté Pán tvůj ví
nejlépe, kdo zbloudil se stezky jeho a ví nejlépe, kdož (dobře) jsou
vedeni.
(8) Pročež nebuď
poslušen těch, kdož lhářem zvou (tě).
(9) Rádi by, kdybys hladce jednal s
nimi, aby i oni hladce s tebou jednali.
(10) A nebuď poslušen
žádného z těch, kdož (slavnostně) zaklínají se, hanebných;
(11) pomlouvačů, s klepy jen
obcházejících;
(12) (velkých) zabraňovatelů dobra.
přestupníků, zločinných:
(13) hrubých, mimo to rodem špatných,
(14) i kdyby mnoho statků měl a
potomstva:
(15) jenž, kdež čtena jsou
mu znamení naše říká: „Báchorky jsou to
starých.“
(16) Poznamenáme jej na
rypáku!
(17) Postavili jsme je na zkoušku,
jakož postavili jsme na zkoušku majitele zahrady. když
přisáhli, že dojista sčesají datle její za
jitra,
(18) bez připojení
výminky.
(19) A obešlo ji zničení
od Pána tvého mezitím, co spali:
(20) a za jitra vypadala jak
očesaná.
(21) A zvolali na sebe časně za
jitra:
(22) „Vyjděte časně na pole
své, česat chcete-li!“
(23) A vpřed se brali,
šeptajíce si navzájem:
(24) „Dojista dnes v zahradu nevejde k
vám ani jeden nuzný.“
(25) Tak z jitra vyšli rozhodnuti.
(26) A když spatřili (zahradu),
řekli: „Zajisté v bludu byli jsme:
(27) Naopak, (úrody
její) jsme zbaveni.“
(28) A
nejsprávnější řekl nich: „Což neděl jsem
vám: Nebudete-li chvály pěti Bohu?“
(29) Řekli: ,,Chválen
budiž Pán náš: myť zajisté nepravostni byli jsme.“
(30) A počali si klásti vinu
navzájem,
(31) řkouce: ,,Běda nám,
zajisté svévolni byli jsme.
(32) Snad Pán náš
nahradí nám ji lepší (zahradou): tak Pána svého prosíme.“
(33) Takový byl trest
náš: však trest života budoucího jistě
větší bude. kdyby si toho jen byli vědomi!
(34) Bohabojným pak zajisté
schystány jsou u Pána jejich zahrady rozkoše.
(35) Či učiníme
stejnými ty, kdož do vůle boží jsou
odevzdáni a provinilce?
(36) Jak to přijde, že tak
soudíte?
(37) Aneb Knihu máte, z
níž se učíte,
(38) že dle ní dostanete cokoli
si vybéřete?
(39) Aneb dána vám, byla
přísaha, pro nás závazná,
sáhající až do dne
zmrtvýchvstání, že dostanete, co sami
usoudíte?
(40) Taž se jich, kdo z nich jest toho
ručitelem?
(41) Anebo společníky
mají? Nechť tedy předvedou společníky své, jsou-li
pravdomluvnými!
(42) V den, kdy obnaženy budou
holeně a vyzváni budou k padnutí na tváře své -
tu nebudou s to, (tak učiniti).
(43) Sklopeni budou zrakové jejich a potupa
je pokryje, neb vyzváni byli k padnutí na tváře své,
když byli bezpečni.
(44) I ponech mne a ty, kdož
vylhaným nazývají toto vyprávění:
postupně přivedeme na ně (zkázu), zkad jí netuší.
(45) A dlouho poshovím jim, neb lest
má jest jistá.
(46) Či žádáš
od nich odměnu, když přece dluhy přetíženi
jsou?
(47) Či znají věci skryté,
jež (snad)
spisují?
(48) Pročež trpělivě
vyčkávej rozsudek Pána svého a nebudiž jako onen v
rybě, když volal k Bohu v tísni dusivé.
(49) Nebýti toho, že dostihlo
jej dobrodiní od Pána jeho, byl by býval vyvržen na (břeh)
pustý, pohaněn.
(50) Ale vyvolil si jej Pán jeho a
učinil jej jedním ze spravedlivých.
(51) Málem pak
srážejí tě k zemi ti, kdož neuvěřili,
pohledy svými, když slyší Napomenutí - a
říkají: „On věru jest Džinny posedlý.“
(52) Však jest to jen
Napomenutí veškerenstvu.
Al-Haaqqa
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) NEVYHNUTELNÁ!
(2) Co jest nevyhnutelná?
(3) A co objasní ti, co jest
nevyhnutelná?
(4) Vylhaným nazvaly (kmeny)
Tsemmúd i ‘Ád úder (rozhodný).
(5) A pokud se týče (kmene)
Tsemúd, zahlazeni byli ranou hřmějící:
(6) a pokud se týče kmene
‘Ád, zahlazeni byli vichrem bouřným,
běsnícím.
(7) (Bůh) podřídil si jej proti nim po sedm
nocí a osm dní po sobě následujících:
tehdy byl bys viděl lid jeho k zemi sražený, jako by byli pni
datlovníků vykotlamými.
(8) Zdaž pak viděl's, že
někdo z nich zbyl?
(9) Farao, a kdož byli před
ním a města vyvrácená - též hříchu
se dopustili:
(10) neb neposlušni byli proroka
Pána svého i postihl je trestem zúročeným.
(11) Zajisté, když voda vše
zaplavila, nesli jsme vás v (
(12) abychom učinili vám ji
upomínkou a aby chovalo ji (ucho) pozorné.
(13) Až zatroubeno bude na roh
jedním troubením,
(14) a vznesena bude země i hory a (obé) zhrouceno
jedním zhroucením:
(15) v den onen pak udá se
událost nezvratná:
(16) i rozštěpí se nebe,
neb den ten bude mizivým:
(17) andělé budou po stranách
jeho; a ponese osm jich trůn Pána tvého v den onen nad sebou.
(18) V den onen předvedeni budete (před Boha)
a nic skryto nebude z vašich (skutků) skrytých.
(19) A pokud se týče toho;
jemuž dána bude Kniha jeho do pravice, řekne: „Zde
čtěte v Knize mé.
(20) Jáť vždy jsem myslil,
že (jednou)
setkám se s účtem svým.“
(21) Tenť nalezne se v
žití příjemném,
(22) v zahradě zvýšené,
(23) jejíž plody blízky
budou:
(24) „Jezte a pijte ve zdraví v
odměnu za to, co předeslali jste ve dnech minulých!“
(25) A pokud se týče toho,
jemuž dána bude kniha jeho do levice, řekne: „Kéž by
nikdy nebyla mi bývala dána kniha moje,
(26) a nikdy nebyl bych zvěděl,
jak stojí si účet můj!
(27) Kéž (smrt) byla by ukončila (žití
moje)!
(28) Nic platno není mi
jmění moje!
(29) Odplata ode mne moc moje.“
(30) „Chopte se ho a řetězy
svažte,
(31) pak v ohni (pekelném) jej připékejte:
(32) pak v řetězy
sedmdesát loket zdélí jej navlékněte;
(33) neb nebyl věřil v Boha
mocného,
(34) aniž krmiti snažil se
nuzného.
(35) Pročež nemá zde dnes
přítele vřelého,
(36) aniž pokrmu, vyjma hnisu
smrdutého,
(37) z nějž požívati
budou pouze hříšníci.“
(38) Nebudu přisahati při tom, co
vidíte,
(39) anebo tom, co nevidíte,
(40) že toto zajisté jest
řeč proroka vzácného:
(41) a nikoli řeč
básníka: jak málo věříte!
(42) A není to řeč
hadače: jak málo na to pamatujete!
(43) Seslání (jest to) od
Pána světů veškerých.
(44) A kdyby byl sám býval
vyřkl jako naše některé z těchto vyřčení:
(45) byli bychom chopili se jeho pravice,
(46) a jistě prořízli mu
žílu hrdelní,
(47) a proti nám nikdo z vás
by jej nebyl uchránil.
(48) Korán pak v pravdě jest
upomínka bohabojným:
(49) dobře pak víme, že
mezi vámi jsou, kdož vylhanými (jej) zvou.
(50) On zajisté jest smutkem pro
nevěřící,
(51) neb zajisté pravdou jest jistotnou.
(52) Pročež pěj chválu
jména Pána svého mocného!
Al-Ma'aarij
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Žádal žadatel, by
náhlý trest
(2) na nevěřící
paď: nikdo (pak)
nezbrání
(3) (seslání) jeho Bohem, Pánem STUPÁTEK:
(4) (po
nichž) stoupají andělé a
duch vzhůru k němu v průběhu dne, jehož délka jest
padesát tisíc let.
(5) Pročež vyčkej s
trpělivostí krásnou;
(6) oni vidí den onen
daleký,
(7) však my vidíme jej
blízkým:
(8) v den, kdy nebe bude jak mosaz
roztavená,
(9) a hory budou jak vločky vlny (rudé):
(10) kdy nebude dotazovati se
přítel vřelý přítele,
(11) ač hledět budou jeden na
druhého. Rád by provinilec v den onen vykoupil se z trestu dětmi
svými,
(12) a družkou svou, a bratrem
svým,
(13) a příbuznými,
již chrání ho,
(14) a obyvateli země
všechněmi, kdyby pak spasilo jej to.
(15) Však nikoliv! Neb
výheň,
(16) chopivši (je) za lebku,
(17) zvát bude ty, kdož
zády obrátili se a odcházeli,
(18) a (statky) hromadili a schraňovali.
(19) Zajisť člověk
stvořen byl prchlým:
(20) když zlo dotkne se jej, jest
rozčilen;
(21) a když dobro se jej dotkne,
zpupným jest:
(22) vyjma těch, kdož
modlí se;
(23) kdož v modlitbě své
stálí jsou;
(24) a v nichž jmění
vždy jest podíl určený
(25) pro prosícího a pro
odvrženého;
(26) a kdož věří v
den poslední;
(27) a kdož před trestem
Pána svého bázní chvějí se;
(28) -neb není, kdo před
trestem Pána jejich byl by bezpečen —
(29) a kdož pohlavní údy
své ostříhají,
(30) vyjma s manželkami svými a
otrokyněmi: (pak)
zajisté viny nemají:
(31) a kdo žádost svou nese
dále toho, ti přestupníky jsou; —
(32) a kdož věci
svěřené jim, jakož i závazky své věrně
zachovávají;
(33) a kdož při
svědectví svém pevně stojí;
(34) a kdož (dobu) modliteb svých pevně
ostříhají:
(35) tito v zahradách (ráje)
budou poctěni.
(36) Co stalo se tedy oněm, kdož neuvěřili,
že horempádem běží před tebou,
(37) z prava i z leva shluknuti?
(38) Snad přeje si
jedenkaždý z nich, aby uveden byl do zahrad rozkoše?
(39) Nikoliv. My stvořili jsme je, z
čeho dobře vědí.
(40) Není třeba mi
přisáhnout při Pánu východů a
západů, že máme moc,
(41) abychom zaměnili je
lepšími jich: v tom předejíti se nedáme.
(42) Pročež nech je, ať
baví se, a hrají si, až potkají den svůj,
jenž jest jim slibován:
(43) den, kdy vyběhnou z hrobů
svých ve spěchu, jako by pod prapory se hrnuli;
(44) se zrakem sklopeným, hanou
pokryti. Toto jest den, jenž byl jim slibován!
Nooh
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zajisté poslali jsme NOEMA k lidu jeho
(řkouce):
„Varuj lid svůj dříve než přijde na ně trest
bolestný.“
(2) Řekl: „Lide můj,
jáť jsem vám varovatelem zjevným;
(3) abyste uctívali Boha a
báli se jej a byli poslušni mne.
(4) Odpustí vám viny
vaše a poshoví vám do lhůty předurčené;
zajisté, když přijde lhůta boží, nebude
odložena: kéž byste si toho byli vědomi!“
(5) Řekl (pak): „Pane můj, zajistéť volal jsem lid
svůj nocí i dnem:
(6) však volání mé
rozmnožilo v nich jen prchání.
(7) A zajisté pokaždé, když
volal jsem je, abys mohl odpustiti jim; zandali prsty uši své a zahalili
se oděvem svým a setrvávali (v
bludu svém) a vzpychnuli pýchou.
(8) Pak volal jsem k nim hlasitě:
(9) na to veřejně jsem k nim
mluvil i tajně s nimi jednal v tajnosti,
(10) a řekl jsem: „Proste za
odpuštění Pána svého, neb on zajisté velkým jest
v odpouštění.
(11) Sešle na vás nebesa v
dešti hojném:
(12) a rozmnoží vám
statky i děti vaše; dá vám zahrady a dá
řeky vám;
(13) proč tedy nechcete doufati v
boží dobrotu?
(14) Vždyť stvořil
vás přec v tvarech postupných.
(15) Což neviděli jste, jak
stvořil Bůh nebes sedmero v poschodích,
(16) a učinil měsíc, v nich
světlem a slunce pochodní?
(17) A Bůh dal vzrůsti vám
ze země vzrůstáním:
(18) pak dá vám
navrátiti se v ni a ven vyvede vás
vzkříšením.
(19) Bůh pak jak koberec vám
zemi rozprostřel,
(20) abyste po ní chodili stezkami
širokými.“
(21) Řekl pak Noe: „Pane můj,
zajisté oni neposlechli mne a následují ty, jichž majetky a
děti jediné zkázou je rozmnožili.“
(22) A lest vylstili velkou,
(23) řkouce: „Neopouštějte
božstev svých: dojista neopouštějte Wadda a
Suwá'a, aniž Jaghútse a Ja'úqa a Nasra.“
(24) Tak v blud zavedli mnohé; v
nepravostných pak rozmnožiti můžeš jen
zbloudění.
(25) Za hříchy své potopeni
byli a uvedeni v oheň pekelný: a nenalezli kromě Boha
pomocníků.
(26) Řekl pak Noe: „Pane můj,
neponech na zemi z nevěřících rodiny jediné,
(27) neb kdybys ponechal je, zavedli by v
blud služebníky tvé a rodili by jen
hříšníky, velké nevěrce.
(28) Pane můj, odpusť mi a
rodičům mým a těm, kdož vstoupí do domu mého,
jsouce věřícími, jakož i
věřícím mužům i ženám; a
záhubou rozmnož nepravostné!“
Al-Jinn
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Rci: „Bylo vnuknuto mi, že
skupina DŽINNŮ naslouchala, a řekla: ,Zajisté slyšeli jsme
Korán údivný,
(2) jenž vede k cestě
správné: i uvěřili jsme veň a nikoho spolčovati
nebudeme s Pánem svým.
(3) Onť pak - povýšena
budiž sláva Pána našeho! - nevzal si manželky
aniž syna má.
(4) Však jistý pošetilec
mezi námi o Bohu tvrdil bláhovost.
(5) Mínili jsme pak, že nikdo
z lidí nebo Džinnů neříkal by lež o Bohu.
(6) Někteří mužové
mezi lidmi brali útočiště k mužům z džinnů,
však ti rozmnožili pouze bláznivost jejich,
(7) a pak mnili, jakož i vy mnili
jste, že Bůh nevzkřísí nikoho.
(8) Dostihlí jsme nebe, však
shledali je plné strážců silných a šlehů
plamenných.
(9) A seděli jsme na sedadlech v
něm, abychom slyšeli: však kdokoli přislouchávat
chce teď, shledá, že číhati naň bude
šleh plamenný.
(10) A nevíme, zda zlo bylo
míněno pro ty, kdož na zemi jsou, aneb žádal-li si
Pán jejich pro ně cesty správné.
(11) Mezi námi jsou pak
spravedliví a jsou mezi námi, kdož nejsou takými:
jsme cest rozdílných:
(12) a mnili jsme, že nejsme s to,
bychom znemožnili (zámyslů) Boha na zemi, aniž znemožníme mu
to útěkem.
(13) A když slyšeli jsme
Vedení, uvěřili jsme v ně: a kdo věří v
Pána svého, nechť nebojí se škody, ani potupy.
(14) Jsou pak mezi námi ti, kdo
odevzdali se do, vůle boží a ti, kdož se vzdalují:
a kdožkoli odevzdal se do vůle boží, béře se cestou
pravou.
(15) A pokud se týče
vzdalujících se, budou peklu palivem.“
(16) Kdyby přidržovali ses
přímé cesty, napojili bychom je vodou přehojnou,
(17) abychom jí vyzkoušeli je:
však kdožkoli vzdaluje se od Napomenutí Pána svého,
tento podrobí jej trestu tvrdému.
(18) Modlitebnice pak
přináležejí Bohu (jedinému): pročež nevzývejte (současně)
s Bohem nikoho.
(19) A když povstal
služebník boží, aby vzýval jej, málem by
byli umačkali jej náporem.
(20) Rci: „Jáť pouze
vzývám Pána svého a nespolčuji s ním nikoho.“
(21) Rci: „Neníť v moci mé
přičiniti vám škody nijaké, aniž dobra.“
(22) Rci: „Zajisté nikdo nemůže
popřáti mi ochrany před Bohem, aniž najdu, kromě
něho, útočiště;
(23) vyjma hlásání,
jež přichází od Boha a poselství jeho: a
těm, kdož neposlušni jsou Boha proroka jeho, zajisté
schystán jest oheň pekelný, v němž přebývati
budou věčně.
(24) Až když spatří
to, co slibováno jest jim: pak zvědí, kdo
nejslabším jest co do pomocníků a nejmenším
co do počtu.“
(25) Rci: „Nevím, zda
blízkým jest to, co slibováno jest vám, aneb
prodlouží-li Pán můj toho příchod:
(26) on znatelem jest věcí
skrytých a neodkrývá skrytých věcí
svých nikomu,
(27) vyjma oněch poslů
svých, v nichž zalíbení nalezl: tehdy pak zajisté
kráčí před ním i za ním,
(28) číhaje, aby
věděl, zda hlásali poselství Pána svého. On
obklopuje věděním svým vše, co oni
činí a přesný o všem počet vede.“
Al-Muzzammil
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Ó ZAHALENÝ!
(2) Stůj celou noc, vyjma něco
málo:
(3) půl noci, neb zmenši
půl o něco málo:
(4) aneb přidej k ní; a
předzpěvuj Korán předzpěvem:
(5) myť zajisté vložíme
na tě rčení převážná.
(6) Zajisté počátek noci
budí silnější dojmy (zbožnosti) a přímější
mluvení,
(7) neb během dne máš
práci zdlouhavou.
(8) Pročež pomni jména
Pána svého a oddej se mu plným oddáním:
(9) Pánu východu i
západu; není Boha, kromě něho; i vezmi si jej
ochráncem:
(10) a snášej trpělivě
to, co říkají a vzdaluj se jich vzdalováním
přístojným:
(11) a ponech mne (samotna) s těmi, kdož lhářem
nazývají tě, tonoucími v rozkoších (světa) - a
posečkej jim ještě maličko.
(12) Myť zajisté máme pro
ně pouta a výheň plamennou;
(13) potravu dusící a trest
bolestný,
(14) v den, kdy zatřese se země a
hory, a budou hory jako hromady volného písku!
(15) Zajisté poslali jsme k vám
posla, aby svědčil proti vám, jakož k Faraonovi posla
jsme poslali.
(16) Však neuposlechl Farao posla i
zachvátili jsme jej mocným zachvácením,
(17) A jak ochráníte se,
neuvěříte-li, přede dnem, kdy děti
zšedivějí?
(18) Kdy nebe samo pukne jím: neb
slib o něm bude naplněn!
(19) Totoť jest
připomínka! Pročež nechť kdo chce, nastoupí k
Pánu svému stezku!
(20) Zajisté Pán tvůj dobře
ví, že stojíš (v
modlitbě) téměř dvě
třetiny noci, neb půl, neb třetinu: a taktéž
činí skupina z těch, kdož s tebou jsou. A Bůh
měří noc a den; (dobře) ví, že to
nepočítáte (přesně) i odpouští vám.
Pročež předčítejte z Koránu, kolik snadno
jest vám; (Bůh) ví, že budou mezi vámi
nemocní, a jiní že tlouci se budou zemí,
žádajíce si podílu z milosti boží; a
jiní že bojovati budou na stezce boží. Pročež
předčítejte z něho, kolik snadno jest vám: a
zachovávejte modlitbu a dávejte povinnou almužnu a
půjčujte Bohu půjčku štědrou; neboť cokoliv
dobrého pošlete před sebou ve prospěch duší
svých, shledáte u Boha; bude to lepším a
větším co do odměny. A proste Boha za
odpuštění; zajisté Bůh velkým jest v
odpouštění, slitovným!
Al-Muddaththir
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Ó (PLÁŠTĚM) POKRYTÝ!
(2) Vstaň a varuj!
(3) A Pána svého vyvyšuj!
(4) A oděv svůj
očišťuj!
(5) A pohoršení se vzdaluj!
(6) A nebuď štědrým (proto), abys (jmění své)
rozmnožil.
(7) A na Pána svého
trpělivě čekej!
(8) A když zatroubeno bude v troubu,
(9) ten den pak bude den
přetěžký,
(10) pro nevěřící (jistě) ne
lehký.
(11) Nech mne s tím, jejž
stvořil jsem, samotna:
(12) jemuž byl dal jsem statky
rozsáhlé
(13) a děti, jako svědky (mu):
(14) vše na hladko mu uhladil.
(15) Pak ještě víc si
žádá ode mne!
(16) Nikoliv! Zajisté vůči
znamením našim byl odbojným:
(17) i uvalím naň vzestup
přetěžký.
(18) Zajistéť vymýšlel a
pořádal —
(19) nechť zabit jest - jak
pořádal!
(20) Znovu, nechť zabit jest - jak
pořádal!
(21) Pak (kolem
sebe) pohlížel,
(22) obočí vraštil,
mračil se,
(23) zády se obrátil, s
pýchou vzdmul,
(24) a řekl: „Toť
kouzelnictví jest jen strojené:
(25) řeč jest to pouze
člověka.“
(26) Připékat v žáru pekla
budu ho!
(27) Kdo poví ti, co žár
pekla jest?
(28) Neponechává ničeho,
aniž ušetří;
(29) pokožku lidem spaluje;
(30) nad ním devatenácte (strážců)
jest:
(31) jedině anděly učinili
jsme strážci ohně: a počet jich učinili jsme jen
pokušením pro ty, kdož neuvěřili, aby
ujištěni byli ti, jimž dána byla Kniha, a aby
rozmnoženi byli ti, kteří uvěřili, a ve
víře své; a aby nebyli v pochybnostech ti, jimž dána
byla Kniha, jakož i ti, kteří uvěřili; a aby
říkali ti, v jichž srdcích jest choroba a
nevěřící: „Co chce Bůh říci
tímto podobenstvím?“ Takovýmto způsobem
zavádí Bůh v blud, koho chce, a vede (správně) koho
chce; nikdo neví (počet) vojsk Pána tvého, mimo něho:
totoť pak jest pouze napomenutí lidstvu!
(32) Nikoliv! při měsíci,
(33) a noci, když
odchází,
(34) a jitru. když jasní se:
(35) (přisám,
že peklo) zajisté jest jednou z (věcí)
nejvážnějších,
(36) varováním lidstvu,
(37) pro každého z vás,
jenž chce vpřed jít, neb opozditi se.
(38) Každá duše
svých vlastních činů jest zárukou;
(39) jenže ti, kdož na pravici
budou,
(40) v zahradách (ráje) navzájem
budou se dotazovati
(41) ohledně provinilců,
(42) (řkouce
jim:) „Co dovedlo vás z pekla
žár?“
(43) Řeknou: „Nebyli jsme z těch,
kdož se modlili;
(44) aniž jíst jsme
nuzným dávali;
(45) hádky jsme vedli s těmi,
kdož se hádali:
(46) vylhaným den poslední
jsme nazývali,
(47) až když přišla
nám (nyní) jistota.“
(48) Neprospěje jim pak
přímluvčích přímluva —
(49) proč od připomínky
vzdalovali se,
(50) jak by byli osli splašení,
(51) přede lvem (tryskem)
pádící?
(52) Naopak, jedenkaždý z nich
chce, aby mu dány byly listy (knih) zvlášť určené!
(53) Nikoliv, ale oni nebojí se
života budoucího.
(54) Nikoliv! Korán zajisté jest
připomínkou
(55) a kdožkoli chce, nechť si ho
připomíná.
(56) Však nebudou
připomínati si (ho) leda ti, jež Bůh bude chtíti:
jemu přístojí, by báli se jej; jemu
přístojí odpouštění.
Al-Qiyaama
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Netřeba přisahati mi
při ZMRTVÝCHVSTÁNÍ,
(2) aniž přisahati při
duši výčitky si činící:
(3) zdaž domnívá se
člověk, že neshromáždíme kosti jeho?
(4) Ano; my s to jsme přesně
sestaviti i špičky prstů jeho!
(5) Však člověk
zapírati chce to, co před sebou má:
(6) táže se: „Kdy přijde
ten den zmrtvýchvstání?“
(7) Však když oslepen bude zrak;
(8) a měsíc zatmí se;
(9) a spojeno bude slunce s
měsícem;
(10) tehdy řekne člověk:
„Kde útulek nalézti dnes?“
(11) Nikoliv, nebude útulku:
(12) u Pána tvého v den ten
stálé bude stanoviště.
(13) Zpraven bude v den onen
člověk o tom, co poslal ku předu i o tom, co zadržel;
(14) ano, člověk bude sám
sobě (svědkem) očitým,
(15) a i kdyby omluvy své přednesl —
(16) „Nehýbej
příliš jazykem svým v něm, abys
uspíšil jej!
(17) Nám zajisté
přísluší sebrání a čtení
jeho:
(18) a když čteme ti jej,
následuj čtení jeho!
(19) Pak též zajisté připadne
nám vysvětlení jeho.“ —
(20) Nikoliv! Ale vy milujete život
rychle míjící
(21) a (stranou) necháváte život
budoucí.
(22) V den ten tváře budou
zářící
(23) a k Pánu svému
hledící:
(24) a budou též tváře se
temnící,
(25) že stane se s nimi cos
strašného, mnící.
(26) Nikoli; když (duše)
dostoupí hltanu
(27) a bude řečeno: „Kdo kouzlo
má?“
(28) a myslí (člověk), že
jest mu loučiti se,
(29) a noha s nohou splete se,
(30) v den ten k Pánu svému bude
hnán:
(31) neb nedával almužny,
aniž modlil se,
(32) nýbrž lhářem
nazýval (proroka) a záda obracel,
(33) pak ke svým (lidem) hrdě
odešel.
(34) Běda ti, běda!
(35) A znovu běda ti, běda!
(36) Zdaž domnívá se
člověk, že ponechán bude pánem?
(37) Což nebyl kapkou (semene jen)
vystříknutého?
(38) Pak krví sraženou byl, z
níž (Bůh) stvořil jej a urovnal?
(39) A pohlavím učinil jej
dvojím, mužským, a ženským.
(40) Není-liž pak (On) dost
mocným též, aby vzkřísil mrtvé?
Al-Insaan
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zdaž přišel kdy na
člověka průběh ČASU, kdy věcí nebyl
vzpomenutou?
(2) Zajistéť stvořili jsme
ČLOVĚKA z kapky (semene) smíseného, zkoušejíce jej; a
učinili jsme jej slyšícím, vidoucím:
(3) zajisté na (pravou) stezku uvedli jsme jej, ať již
vděčným byl by; či nevděčným.
(4) Zajisté pak schystali jsme pro
nevěřící řetězy a pouta a žár
plamenný:
(5) ctnostní pak píti budou
z číše, s příměskem kafrovým
(6) z pramene, z nějž
píti budou služebníci boží, kamkoli zavedše
jej vyvřením:
(7) ti, kdož plní sliby své a
bojí se dne, jehož bědy (daleko) se rozlétnou,
(8) a krmí pokrmem z lásky k
Bohu, nuzného a sirotka a zajatce,
(9) (řkouce): „Zajisté krmíme vás z lásky
k Bohu; nechceme od vás odměny ni velkých díků.
(10) Myť bojíme se od
Pána svého dne mračivého, hrůzyplného.“
(11) I ochránil je Bůh od
běd dne onoho a vložil na ně jas tváří a
rozradování:
(12) a odměnil je za trpělivost
jejich zahradou (ráje) a (rouchem) hedvábným.
(13) Spočívati v ní (budou) na
lůžkách: viděti nebudou tam slunce žár, vanu
ledového;
(14) blízky nad nimi stíny (stromů budou)
a velmi nízko (vyseti budou) plody jejich;
(15) a obnášeni budou
džbány stříbrnými a číšemi, jak
konvicemi —
(16) konvicemi ze stříbra,
jež plniti budou mírou svou.
(17) A napájeni budou z
poháru, s příměskem zázvorným —
(18) z pramene v ráji, zvaného
Selsebíl.
(19) Obcházeni pak budou
mládci věcně mladými: když hledíš na
ně, měl bys je za perly rozsypané.
(20) A když (toto) uzříš, uzříš
rozkoš a panství veliké.
(21) Na nich budou roucha z
hedvábí zeleného a brokátu; a ozdobeni budou
náramky stříbrnými; a napájeti bude je
Pán jejich nápojem přečistým.
(22) Toto vše bude odměnou
vám: a námaha vaše odvděčena bude.
(23) Myť zajisté seslali jsme
Korán tobě sesláním.
(24) Pročež vyčkávej
trpělivě rozsudek Pána svého a neposlouchej
hříšných mezi nimi, aniž nevěrců.
(25) Ale vzpomínej jména Pána
svého za zory ranní i s večerem:
(26) též za noci; i padej na
tvář svou před ním a chval jej noci za dlouhé.
(27) Zajisté pak tito milují (život)
rychle míjící a nechávají za sebou den (soudu)
přetěžký.
(28) My stvořili jsme je a
posílili klouby jejich; a kdybychom chtěli, zaměniti bychom
mohli je jim podobnými (rychlou) záměnou.
(29) Zajisté pak toto jest
připomínka: pročež kdo chce, nechť k Pánu
svému cestu nastoupí.
(30) Však nebudete chtíti toho,
ledaže by Bůh tomu chtěl: Bůh zajisté vševědoucí
jest a moudrý.
(31) Uvádí, koho chce, v
milosrdenství své; a pro nepravostné přichystal trest
bolestný!
Al-Mursalaat
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při pořadem
POSLANÝCH,
(2) a spěchem
spějících,
(3) a hodem rozhazujících, a
předělem rozlišujících,
(4) a napomenutí
vrhajících
(5) omluv či výstrahy,
(6) (přisám:) zajisté to, co slibováno jest vám,
jistě udá se!
(7) Když pak hvězdy budou
zhasnuty,
(8) a nebesa budou rozpoltěna,
(9) a když hory budou
rozprášeny,
(10) a čas jistý určen
pude prorokům —
(11) ke kterému dni (určena) bude lhůta?
(12) Ke dni to rozhodnutí!
(13) A kdo poví ti, co den jest
rozhodnutí?
(14) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(15) Což nezahladili jsme
předešlé,
(16) pak (jiným) dali po nich následovati?
(17) Taktéž učiníme i s
provinilými!
(18) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(19) Což nestvořili jsme
vás z vody prabídné,
(20) již vložili jsme v
místo bezpečné,
(21) až k době předem
určené?
(22) A mohli jsme to!
(23) Jak mocní jsme!
(24) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(25) Což neučinili jsme zemi
schránou jen,
(26) živým i mrtvým?
(27) A na ní učinili jsme hor
temena vysoká, a pitím vodu čerstvou dali vám?
(28) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(29) Táhněte k tomu, co
lží jste nazvali!
(30) Táhněte k stínu
trosloupovému,
(31) jenž nestíní,
aniž chrání proti plamenům:
(32) jiskry metá, jak hrady veliké,
(33) podobné velbloudům
žlutavým.
(34) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(35) Toto jest den, kdy ani nehlesnou,
(36) aniž dovoleno bude jim, by
omlouvali se.
(37) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(38) Totoť den rozhodnutí jest:
shromáždili jsme vás i předešlé;
(39) máte-li pak lest nějakou,
nuž kujte ji proti mně!
(40) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(41) Bohabojní zajisté ve
stínech budou a mezi prameny
(42) a ovocem, jež přáti
budou si:
(43) „Jezte a pijte ve zdraví, v
odměnu za skutky své;
(44) zajisté takto odměňujeme ty,
kdož dobře činí!“
(45) Běda v den onen těm,.
kdož zvou to lží!
(46) „Jezte a radujte se (ze světa)
na krátko: zajistéť provinilci jste!“
(47) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(48) A když řečeno jest jim:
„Klekněte!“, neklekají.
(49) Běda v den onen těm,
kdož zvou to lží!
(50) Ve kterou rozpravu po této
uvěří?