Part 28
Al-Mujaadila
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Již slyšel Bůh
řeč oné, jež NALÉHÁ na tě ohledně
manžela svého a žaluje si u Boha: Bůh pak slyšel
vzájemný rozhovor váš, neb Bůh vše
slyší a obzírá.
(2) Ti z vás, kdož
zapudí ženy své — ony nejsou matky jejich, neb matky jich jsou jen ty,
jež porodily je! — zajisté mluví řeč špatnou a
nepravdu: však Bůh promíjející jest,
odpouštějící!
(3) Těm pak, kdož takto
zapuzují ženy své, a pak chtějí vzíti zpět
své slovo, vykoupiti bude otroka, dříve než (opět)
dotknou se sebe navzájem. Tímto napomenutí dáno
jest vám: a Bůh dobře zpraven jest o tom, co
činíte.
(4) Kdo pak nenajde k tomu
prostředků, nechť postí se dvé měsíců po
sobě následujících, dříve než
dotknou se oba manželé sebe navzájem. A komu nebude lze to, nechť
dá najísti šedesáti nuzným. Toto (určeno jest),
aby věřili jste v Boha a proroka jeho; tyto jsou meze
boží; a nevěřícím (schystán) jest trest bolestný!
(5) Zajisté ti, kdož
příčí se Bohu a proroku jeho, povaleni budou,
jakož povaleni byli ti, kdož byli před nimi; nyní pak
již seslali jsme znamení jasná: a
nevěřícím (schystán) jest trest potupný
(6) v den, kdy vzkřísí
Bůh všechny a oznámí jim, co činili: Bůh
dobře má to spočteno, ač oni zapomněli to, neb
Bůh věcí všechněch svědkem jest.
(7) Což neviděl, že
Bůh ví vše, co na nebi jest i na zemi? Není tajné
rozmluvy mezi třemi, kde on nebyl by čtvrtým z nich; aniž
mezi pěti, kde on nebyl by šestým z nich. Aniž jest
méně (osob)
nad to, neb více, aby On nebyl s nimi, kdekolivěk by nalézaly se.
Onť oznámí jim pak, co byly činily, v den zmrtvýchvstání:
neb zajisté Bůh o všech věcech má vědomost!
(8) Což neviděl's ty, jimž
zakázány byly tajné rozmluvy, však poté přece
vracejí se k tomu, co zakázáno bylo jim a
přetřásají mezi mezi sebou hřích, nepřátelství
a neposlušnost vůči prorokovi? A když přijdou k
tobě, zdraví tě jinak, než jak zdraví tě
Bůh a říkají si v duchu: „Proč netresce nás
Bůh za to, co říkáme?“ Údělem jejich bude
peklo, v němž připékati se budou: a špatný bude to
cesty cíl!
(9) Vy, kteří jste
uvěřili: přetrásáte-li co v hovoru mezi sebou,
nehovořte o hříchu, nepřátelství,
neposlušnosti vůči prorokovi, nýbrž hovořte o
ctnosti a bázni boží: a bojte se Boha, k němuž
budete shromážděni.
(10) Zajisté pak tajné hovory
přicházejí jen od Satana, aby zármutek přivedl
na ty, kdož uvěřili: však nebude s to uškoditi
vám pranic, leda z dovolení božího; na Boha pak
nechť spoléhají věřící.
(11) Vy, kteří jste
uvěřili, když řečeno jest vám: „Udělejte
místo ve shromážděních,“ tedy udělejte
místo: a udělá Bůh místo vám! A když
řečeno jest: „Rozejděte se,“ tedy se rozejděte. Bůh
pak vyvýší ty, kdož uvěrili z vás, a ty,
kdož obdrželi vědění, dle stupňů: a
Bůh dobře zpraven jest o tom, co činíte!
(12) Vy, kteří jste
uvěřili, když tajně hovořiti chcete o něčem
s prorokem, dejte před tím almužnu. Toť bude lepším
pro vás a čistším. Však nenajdete-li (k tomu prostředků) — Bůh zajisté velkým jest v
odpouštění, slitovným.
(13) Jest vám snad za
těžko dáti almužnu dříve, než
máte tajný rozhovor s prorokem? Neučiníte-li tak — a
Bůh promine vám to — tedy zachovávejte modlitbu a
dávejte povinnou almužnu a buďte poslusni Boha a proroka jeho:
Bůh pak zajisté dobře zpraven jest o tom, co činíte.
(14) Zdaž neviděl's ty, kdož
obrátili se (o pomoc) k lid, na které rozhněval se Bůh?
Nepatří ani k vám, ani k nim, a přisahají
lživě s plným toho vědomím.
(15) Jim přichystal Bůh trest
přísný, neb zajisté špatné jest to, co
činí.
(16) Vzali si víru svou za
plášť a odvracejí jiné od stezky boží:
pročes (schystán) jest jim trest potupný.
(17) Neprospějí jim statky
jejich, aniž děti jejich proti Bohu pranic: tito budou
přebývati v ohni (pekelném) a přebývati v něm
věčně.
(18) Jednoho dne Bůh
vzkřísí je všechny, i přisahati budou mu jako
přisahají nyní vám, a domnívati budou se,
že bude jim to něco platno. Ó zajisté jsou to prolhanci!
(19) Opanoval je Satan a způsobil, aby
zapomněli napomenutí boží: tito patří ke
straně Satanově — ó zajisté strana Satanova záhubě
propadne.
(20) Ti, kdož protiví se Bohu a
proroku jeho, z nejopovrženějších budou!
(21) Napsalť Bůh: „Dojista
zvítězím já a proroci moji!“ Bůh pak zajisté
silný jest a mocný.
(22) Nenajdeš nikoho z těch,
kdož uvěřili v Boha a v den poslední, že by milovali
ty, kdož protiví se Bohu a proroku jeho, i kdyby to byli otcové
jejich, neb synové jejich, neb bratří jejich, neb nejbližší
soukmenovci jejich. V srdcích těchto zapsal (Bůh) víru a
posílil je duchem svým: a uvede je v zahrady. pod nimiž
řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně.
Nalezl Bůh zalíbení v nich a oni nalezli
zalíbení v něm. Tito patří ke straně Boha:
ó zajisté těm, kdož na straně jsou Boha, dobře
povede se!
Al-Hashr
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvály pěje Bohu,
cožkoliv na nebi jest i na zemi: a on mocný jest a moudrý
(2) Onť jest to, jenž vypudil
ty, kdož neuvěřili z lidu obdrževšího Knihu, z
obydlí jejich k těm, kdož byli v prvním
VYSTĚHOVÁNÍ. Neměli jste za to, že vyjdou (z nich) a oni
měli za to, že ochrání je tvrze jejich před Bohem;
však Bůh přisel na ně zkad nedomnívali se, a vrhl v
srdce jejich bázeň, takže rozbíjena byla obydlí
jejich rukama jejich i rukama věřících: vezměte si
z toho výstrahu lidé prozíraví!
(3) A nebýti toho, že Bůh
určil jim vyhnanství, byl by potrestal je (jinak) ve světě tomto: a ve světě
budoucím jim (schystán) jest trest ohně (pekelného).
(4) To proto, že odštěpili
se od Boha a proroka jeho: a kdokoliv odštěpí se od Boha —
zajistéť Bůh přísným jest v
trestání!
(5) Cokoliv zutínali jste ze
stromů palmových, neb ponechali státi na kořenech
jejich, bylo jedině z dovolení božího a aby pohanou
pokryti byli pohoršlivci.
(6) A cokoliv popřál Bůh
kořistí prorokovi z těchto lidí, nenaléhali jste v tom
na ně ani koňstvem, ani velbloudy avšak Bůh
dává moc prorokům svým nad kýmkoliv chce,
neboť Bůh nade všemi věcmi moc má.
(7) Cokoliv popřál Bůh
kořistí prorokovi z obyvatelů měst, patří
Bohu a proroku jeho, a příbuzným a sirotkům a
nuzným a pocestným, tak aby nedostalo se to do oběhu mezi
bohaté z vás: a cokoliv dal vám prorok, vezměte; a cokoliv
odepřel vám, přestaňte s tím; a bojte se Boha, neb
Bůh přísným jest v trestání.
(8) (Podíl
připadniž) chudým z
vystěhovavších se, kteří vypuzeni byli z
obydlí svých a majetků svých, a snaží se
dosíci milosti Boha a zalíbení jeho, a
pomáhají Bohu a proroku jeho: tito zajisté jsou lidé
opravdoví.
(9) A ti, kdož přebývali
ve svých domech, a přijali víru před nimi,
milují ty, kdož vystěhovali se k nim a nenalézají v
nitrech svých touhu po něčem, co těmto dáno bylo
ba dávají jim přednost před sebou, ač jsou mezi
nimi potřební. A tomu, kdo ochrání duši svou
před lakotou, zajisté dobře povede se.
(10) Ti pak, kdož přišli po
nich, říkají: „Pane náš, odpusť nám
a bratřím našim, kteří predešli nás ve
víře: a nevkládej v srdce naše zlovůli
vůči těm, kdož uvěřili, Pane náš neb
ty zajisté laskavý jsi a slitovný.
(11) Zdaž neviděl's ty, kdož
pokrytci jsou, říkati bratřím svým, kdož
neuvěřili z lidu, obdrževšího Knihu: „Budete-li
vypuzeni, my dojista vyjdeme s vámi: a ohledně vás
neuposlechneme nikdy nikoho; a bude-li válčeno proti vám,
dojista pomůžeme vám?“ Bůh zajisté jest svědkem
toho, že lháři jsou.
(12) I kdyby byli vypuzeni, nevyjdou s
nimi; a bude-li válčeno proti nim, nepomohou jim; a i kdyby
vyšli na pomoc jim, obrátili by se na útěk: a tak oni
zůstali by bez pomoci.
(13) Vyť zajisté
silnější působíte bázeň v nitrech
jejich, než sám Bůh! To proto, že lid jest to
nechápavý.
(14) Nebudou bojovati proti vám v
celku, leda v městech opevněnych, aneb zpoza náspů.
Udatnost jich mezi sebou jest velká a měl bys je za sjednocené;
však srdce jich rozdělena jsou: to proto, že lid jest to
nerozumný.
(15) Jako ti, kdož byli před
nimi, nedávno okusili zlý výsledek stanoviska svého a (schystán)
jest jim trest bolestný.
(16) Jako Satan, když řekl
člověku: „Nevěř,“ a když stal se nevěrcem,
řekl: „Prost jsem viny na tobě: jáť zajisté bojím
se Boha, Pána veškerenstva.“
(17) A konec obou jich bude, že oba
budou v ohni (pekelném), v němž přebývati budou
věčně: takováto bude odměna nepravostných.
(18) Vy, kteří jste
uvěřili, bojte se Boha: a nechť dobře hledí
každá duše, co kupředu si posílá na
zítřek. A bojte se Boha, neb on zajisté (dobře) zpraven jest o tom, co činíte.
(19) Nebuďte jako ti, kdož
zapomněli Boha a jimž On dal zapomenouti sebe samy. Tito zajisté jsou
pachatelé pohoršení.
(20) Nebudou rovni si obyvatelé ohně (pekelného) a
obyvatelé zahrady (ráje): obyvatelé ráje budou blaženi.
(21) Kdybychom byli seslali tento
Korán na horu, byl bys viděl ji poníženou a
pukající ze strachu před Bohem. A tato podobenství
činíme lidem, aby snad přemýšleli.
(22) Onť jest Bůh, kromě
něhož není boha jiného: zná věci světa
skrytého i viditelného: onť Milosrdný jest, Slitovný.
(23) Onť jest Bůh, kromě
něhož není boha jiného: onť jest Král,
Svatý, Pokojný, Věrný, Opatrovný,
Mocný, Silný, Povýšený: chválen
budiž Bůh nade vše, co spolčují s ním!
(24) Onť Bůh jest Tvořitel, Tvůrce,
Vypodobňovatel! Jemu patrí jména
nejkrásnější a chvály pěje mu vše,
což na nebi jest a na zemi: a on Mocný jest, Moudrý!
Al-Mumtahana
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Vy, kteříž jste
uvěřili, nebeřte si nepřátel mých aniž
svých za přátele, ukazujíce jim lásku, neb
přece neuvěřili v to, co přišlo vám z pravdy: (vždyť)
vyhánějí proroka i vás proto, že
věříte v Boha, Pána svého. Vyšli-li jste v boj na
stezce mé a ve snaze dosíci zalíbení mého, jak
můžete v tajnosti ukazovati jim lásku? Však já
nejlépe vím o tom co skrýváte i o tom, co na venek
přiznáváte: a ten, kdo tak činí z vás,
zbloudil již s cesty rovné!
(2) Potkají-li vás, budou
vám nepřáteli a vztáhnou na vás ruce i jazyky
své, aby vám uškodili; a rádi by vás opět
viděli nevěrci.
(3) Neprospějí vám
rodní vaši, aniž děti vaše, v den
zmrtvýchvstání: tehdy rozděleno bude mezi
vámi! A Bůh dobře pozoruje skutky vaše.
(4) Vždyť již měli
jste krásný příklad v Abrahamovi a v těch,
kdož byli s ním, když řekli lidu svému: „Prosti jsme viny
za vás a za to, co uctíváte vedle Boha:
zapíráme vás, a počíná mezi námi
a vámi nepřátelství a nenávist navždy,
dokud neuveříte v Boha jediného!“ Pouze (nenásledujte) rčení Abrahamova otci svému:
„Já dojista budu prositi za odpuštění pro tebe,
však nebudu s to, docíliti pro tebe od Boha praničeho.“ Pane
náš, na tebe spoléháme a k tobě kajícně se
obracíme a k tobě vede cesta (návratu).
(5) Pane náš, nečiň
nás pokušením pro ty, kdož neuvěřili, a
odpusť nám, Pane náš, neb ty zajisté's mocný,
moudrý.
(6) Vždyť již měli
jste v nich krásný příklad: každý,
kdož doufá v (setkání
s) Bohem a v den poslední. A kdo
nazpět obrátí se — Bůh zajisté bohatý jest,
chvályhodný!
(7) Možná, že
způsobí Bůh mezi vámi a těmi z nich, s nimiž
znepřáteleni jste, vzájemnou lásku, neb Bůh
všemocný jest, a Bůh velkým jest v
odpouštění, slitovným.
(8) Bůh nezabraňuje vám,
abyste byli správnými a spravedlivými vůči
těm, kdož neválčili proti vám v
příčině náboženství, aneb
nevyháněli vás z obydlí vašich: zajisté Bůh
miluje správně jednající.
(9) Bůh zabraňuje vám
jen, aby přátelili jste se s těmi, kdož
válčili proti vám v příčině
náboženství a vyháněli vás z
obydlí vašich a pomáhali ve vyhánění
vás: a ten, kdo přátelí se s nimi, patřiti bude
k nepravostným.
(10) Vy, kteří jste
uvěřili, když přijdou k vám ženy
věřící jako vystěhovavší se, podrobte
je ZKOUŠCE. Bůh nejlépe zná víru jejich; když pak
seznali jste, že skutečně jsou věřícími,
nevracejte je již k nevěrcům, neb nejsou doveleny jim, aniž
oni jsou dovoleni jim; ale vraťte jim, což oni byli dali jim (věnem).
Není pak viny vám, abyste brali si je za manželky, když
byli dali jste jim věna jejich. Nepodržujte si nijakých
nároků na nevěřící ženy, ale
žádejte zpět, cožkoliv byli dali jste jim (věnem):
nevěrci pak nechť žádají zpět, cožkoliv
byli dali ženám svým. Takovýto jest rozsudek
boží, kterým rozsuzuje mezi vámi: a Bůh
vševědoucí jest a moudrý.
(11) A když některá z
manželek vašich přejde k nevěřícím a
dostane se vám kořisti, tehdy dejte těm, jichž ženy
byly odešly, stejný obnos jaký byli na ně vydali: a
bojte se Boha, v nějž věříte.
(12) Ó proroku, přijdou-li k
tobě ženy věřící, zaručujíce se,
že nebudou ničeho spolčovati s Bohem; že nebudou
krásti, aniž smilniti, aniž zabíjeti dětí
svých, aniž šířiti budou pomluvy, jež byly,
samy vymyslily, aniž budou neposlušny tebe v dobru — tehdy
přijmi záruku jejich a pros Boha za odpuštení pro
ně, neboť Bůh velkým jest v odpouštění,
slitovným.
(13) Vy, kteříž jste
uvěřili, nepřátelte se s lidmi, na něž
rozhněval se Bůh tito v beznaději jsou ohledně života
budoucího, stejně jako nevěřící v
beznaději jsou ohledně těch, kdož v hrobech jsou.
As-Saff
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvály pěje Bohu,
cožkoliv na nebi jest i na zemi: a on mocný jest a moudrý.
(2) Vy, kteříž jste
uvěřili, proč říkáte to, co
neděláte?
(3) Velice protiví se Bohu, že
říkáte to, co neděláte.
(4) Bůh zajisté miluje ty, kdož
bojují na stezce jeho v ŠIKU BITEVNÍM, jako by byli stavbou
pevnou.
(5) (Vzpomeň), když řekl Mojžíš lidu
svému: „Lide můj, proč zarmucujete mne, když víte,
že jsem poslem božím k vám?“ A když pochybili, dal
Bůh pochybiti srdcím jejich: neb Bůh nevede (cestou pravou)
lid pohoršení páchající.
(6) A (vzpomeň), když řekl Ježíš, syn
Mariin: „Synové Israele, jáť zajisté jsem poslem božím
k vám, potvrzujícím, což přede mnou dáno
bylo vám ze Zákona a zvěstujícím vám
příchod onoho proroka, jenž přijde po mně,
jehož jméno bude Ahmed.“ A když předvedl jim jasné důkazy,
řekli: „Totoť jest kouzelnictví zjevné.“
(7) A kdo nepravostnějším
jest toho, jenž vymýšlí o Bohu lež, když
volán jest k Islámu? Bůh pak nevede (pravou
cestou) lid nepravostný.
(8) Rádi by chtěli sfouknouti
světlo beží ústy svými, však Bůh
dokonalým učiní světlo své, i kdyby protivno to bylo
nevěrícím.
(9) On jest to, který poslal proroka
svého s (dobrým) Vedením a náboženstvím
pravým, aby vyvýšil je nad náboženství
veškerá, i kdyby protivno to bylo mnohobožcům.
(10) Vy, kteříž jste
uvěřili, chcete, abych ukázal vám obchod, jenž
zachrání vás od trestu bolestného?
(11) (Když) věříte v Boha a proroka jeho, a
bojujete na stezce boží statky svými i osobami svými:
to bude nejlepším pro vás, kdybyste jen věděli.
(12) (Bůh) odpustí vám viny vaše a uvede
vás v zahrady, pod nimiž řeky tekou — a v obydlí
krásná v zahradách Edenu: to blaženost bude
velká!
(13) A jiného (něco), co rádi budete míti: pomoc od Boha
a vítězství blízké. Radostnou oznamuj pak zvěst (tuto)
věrícím!
(14) Vy, kteříž jste
uvěřili, buďte pomocníky Boha, jakož řekl
Ježíš, syn Mariin, učedníkům svým:
„Kdož jsou pomocníky mými ve věci bozí?“
Řekli učedníci: „My pomocníky jsme božími.“
I uvěřila část synů Israele a odepřela
víru část jejich: a pomohli jsme těm kdož uvěřili,
proti nepřátelům jejich a stali se
vítěznými.
Al-Jumu'a
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvály pěje Bohu,
cožkoliv na nebi jest i na zemi: Králi, Posvátnému, Mocnému,
Moudrému!
(2) Onť jest to, jenž vzbudil
mezi prostými proroka z nich, aby předčítal jim
znamení jeho a očišťoval je a učil je Knize a
moudrosti, ač předtím nalézali se v bloudění
zjevném.
(3) A jiní jsou mezi nimi,
kdož dosud nepřilnuli k nim: Bůh pak mocný jest a
moudrý.
(4) Totoť milost jest od Boha,
již dává, komu chce: a Bůh nesmírným jest
v milosti své!
(5) Podobni jsou ti, na které naložen
byl Zákon a oni pak nenesli jej, oslu, jenž nese knihy: špatné
jest to podobenství o lidu, který vylhanými nazval
znamení boží! Ale Bůh nevede cestou pravou lid
nepravostný.
(6) Rci: „Ó Židé,
máte-li za to, že vy jste přáteli Boha
spíše než druzí lidé, tedy přejte si smrti,
jste-li pravdomluvnými!“
(7) Však nebudou přáti si
jí nikdy, pro to, co byly poslaly před nimi ruce jejich: neb
Bůh dobře zná nepravostné.
(8) Rci: „Zajisté smrt, před
níž prcháte, jistě potká vás: pak.
zpět přivedeni budete ke Znateli věcí skrytých i
viditelných a On poví vám, co činili jste.
(9) Vy, kteříž jste
uvěřili, když zavoláno jest k modlitbě v den
SHROMÁŽDĚNÍ, spěšte ke
vzpomínání Boha a zanechte obchodování: to
bude nejlepším pro vás, kdybyste si to (jen)
uvědomili.
(10) A když skončena jest
modlitba, rozejděte se po zemi, snažíce se dosíci (podílu) z
milosti Boha a vzpomínejte Boha často, aby snad dobře vedlo se
vám.
(11) Však když vidí
obchodování, neb kratochvíli, rozběhnou se za nimi a
zanechají tě stojícího o samotě. Rci: „Co u Boha
jest, lepším jest kratochvíle neb obchodování:
a Bůh nejlepším, jest ze všech živitelů.“
Al-Munaafiqoon
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Když přijdou k tobě
POKRYTCI, řkou: „Dosvědčujeme, žes zajisté prorokem Boha.“
Bůh pak nejlépe ví, žes zajisté prorokem jeho a Bůh
dosvědčuje, že pokrytci jen lháři jsou.
(2) Béřou si víru svoji za
plášť a odvracejí (druhé) od stezky boží: špatné věru
jest konání jejich.
(3) To proto, že zprvu
uvěřili, pak zapřeli (víru); pročež pečeť vložena
byla na srdce jejich, takže nechápou.
(4) A když vidíš je,
líbí se ti osoby jejich a když mluví,
posloucháš řeči jejich: jsou jako trámy o zeď
opřené. Domnívají se, že každé vzkřiknutí
jest proti nim. Oni jsou nepřáteli (ti), pročež měj se na pozoru před
nimi. Bůh bojujž proti nim - jak prolhaní jsou!
(5) A když řečeno jest jim:
„Pojďte sem, prositi bude prorok za odpuštění pro
vás Boha,“ odvracejí stranou hlavy své a vidíš je,
ani vzdalují se pýchou naduti.
(6) Jedno jest jim, prosíš-li
za odpuštění pro ně, či neprosíš;
Bůh neodpustí jim, neb zajisté Bůh nevede správnou
cestou lid pohoršlivý.
(7) Oni jsou to, kteří
říkají: „Nevydávejte ničeho na ty, kdož
jsou s prorokem božím, takže nuceni budou opustiti jej.“
Nicméně Bohu patří pokladnice nebes i země: však
pokrytci toho nechápou.
(8) Říkají: „Kdybychom
vrátili se do města dojista vyhnal by silnější z
ní slabšího.“ Nicméně Bohu patří
síla veškerá a proroku jeho a
věřícím: však pokrytci nejsou si toho vědomi.
(9) Vy, kteříž jste
uvěřili, nechť nezlákají vás statky
vaše, ani děti vaše, od vzpomínání Boha:
kdožkoli učiní tak, ten jistě záhubě
propadne.
(10) Ale rozdávejte z toho,
čím obdařili jsme vás, dříve než
přijde k některému z vás smrt a on řekne: „Pane můj,
kdybys jen poshověl mi do lhůty kratičké, dal bych štědrou
almužnu a byl bych ze spravedlivých.“
(11) Však Bůh neposhoví
žádné duši, když přišla lhůta její
a Bůh (dobře) zpraven jest o tom, co činíte.
At-Taghaabun
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvály pěje Bohu,
cožkoliv na nebi jest i na zemi: jemu přináleží
panství a jemu přináleží chvála; a on
nade všemi věcmi moc má!
(2) On jest to, který stvořil
vás; některý z vás jest nevěrcem,
některý z vás jest věřícím: a
Bůh (dobře)
skutky vaše obzírá.
(3) Stvořil nebesa i zemi v
pravdě, a podobu dal vám a dal vám podobu krásnou: a
k němu vede cesty cíl.
(4) Ví, cožkoliv na nebi jest
i na zemi a ví, co tajíte i co navenek
přiznáváte: a Bůh dobře ví, co
(5) Což nedošla vás
zvěst o těch, kdož nevěrci byli v minulu i okusili
bědnost postavení svého? A (schystán) jest jim trest bolestný.
(6) To proto, že přišli k
nim proroci naši s jasnými důkazy a on říkali:
„Zdaž (pouzí) lidé mají vésti nás?“ a
neuvěřili a odvrátili se zády. Však Bůh mohl
obstáti bez nich, neb Bůh bohatý jest a
chvályhodný.
(7) Ti, kdož neuvěřili,
mají za to, že nebudou vzkříšeni. Rci: „Zajisté,
že ano; při Pánu mém, dojista vzkříšeni
budete a pak dojista zpraveni budete o tom, co činili jste: a bude to Bohu
snadným!“
(8) Pročež věřte v
Boha a proroka jeho a ve světlo, jež seslali jsme: a Bůh (dobře)
zpraven jest o skutcích vašich.
(9) V den, kdy
shromáždí vás ke dni
shromáždění, tento bude den VZÁJEMNÉHO
OKLAMÁNÍ; a od toho, kdož věří v Boha a
koná dobré skutky, odejme (Bůh) špatnosti jeho a uvede ho v zahrady, pod
nimiž řeky tekou: v nich přebývati. budou
věčně věkův. Toť blaženost bude
velká!
(10) Ale ti, kdož neuvěřili
a vylhanými nazývali znamení naše - ti obyvateli
budou ohně (pekelného): v něm přebývati budou
věčně a špatný bude to cesty cíl!
(11) Nepostihne nijaké neštěstí
člověka, leda z dopuštění božího; a ten,
jenž věří v Boha - srdce jeho povede (Bůh): a
Bůh o všech věcech má vědomost.
(12) Pročež poslušni
buďte Boha a poslušni buďte proroka: a když
obrátíte se zády - proroku našemu uloženo jest
jen hlásání zjevné!
(13) Bůh! Není Boha, kromě
Něho, a na Boha nechť spoléhají
věřící!
(14) Vy, kteříž jste
uvěřili, zajisté některé z manželek vašich a
dětí vašich jsou nepřáteli vám:
pročež mějte se na pozoru před nimi! Však prominete-li
a přehlédnete (chyby) a odpustíte, vězte, že Bůh
velkým jest v odpouštění, slitovným.
(15) Statky vaše a děti vaše
jsou jen pokušením vám, však u Boha věru
odměna jest velká!
(16) Pročež bojte se Boha,
seč můžete, a naslouchejte, a buďte poslušni, a
přispívejte almužnou, ve prospěch vlastních
duší: a kdožkoliv ochráněn jest před
vlastní skoupostí — těm zajisté dobře povede se.
(17) Půjčíte-li Bohu
půjčku štědrou, zdvojnásobí vám ji a
odpustí vám: a Bůh velmi vděčný jest a
laskavý:
(18) Znatel věcí
skrytých i viditelných: Mocný, Moudrý!
At-Talaaq
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Ó proroku! - Zapuzujete-li
ženy své, tedy zapuzujte je dle období jejich, a
počítejte období ta přesně: a bojte se Boha,
Pána svého. Nevyhánějte jich z domů jejich a
nevyhánějte jich, ledaže by dopouštěly se
cizoložství zjevného. Tyto jsou hranice (nařízení) božího a kdo přestupuje hranice
boží, křivdí sobě samému: nevíš
přece, zda snad Bůh vzbudí poté okolnost nějakou.
(2) A když dosáhly určené
lhůty své, buď vezměte je zpět laskavě, aneb rozejděte
se s nimi laskavě: a přiveďte za svědky osoby spravedlivé z
vašeho středu a svědectví (přímé) čiňte před Bohem. Tímto
napomínán jest, kdožkoliv věří v Boha a v
den poslední: a kdožkoliv bojí se Boha, tomu popřeje
Bůh (dobrého)
výsledku!
(3) a obdaří jej, zkad (odkud )
nenaděje se. A tomu, kdo spoléhá na Boha, stačí
Bůh; Bůh zajisté dosáhne cílů svých:
daltě Bůh všem věcem předurčení.
(4) Pokud se týče oněch
žen vašich, jež nemají naděje na čmýru (menstruaci) -
máte-li pochybnosti o tom - tehdy období jejich budiž
tři měsíce, a stejně takové pro ty, jež dosud
neměly čmýry: a pro ty, jež těhotné jsou, lhůta
bude dokud neslehly. A tomu, kdo bojí se Boha, Bůh usnadní
záležitost jeho.
(5) Takovýto jest rozkaz
boží, jejž seslal vám a tomu, jenž bojí se
Boha, Bůh odejme špatnosti jeho a zvětší mu
odměnu.
(6) Dejte příbytek (zapuzeným)
tam, kde sami bydlíte, dle prostředků svých; a
nečiňte jim příkoří, tak abyste
vháněli je v tíseň: a jsou-li těhotny, tedy
dávejte na ně, dokud neslehnou; a když kojí vám (děcko),
dávejte jim plat jejich a poraďte se mezi sebou v laskavosti;
však naleznete-li v tom nějakých obtíží,
teď nechť kojí (děcko) žena jiná.
(7) Ten pak, kdo
zámožný jest, nechť dává dle
zámožnosti své: a ten, jehož živobytí
odměřeno jest, nechť dává dle toho, co dal mu
Bůh. Bůh neukládá duši většího
břemena. než dle toho, co byl dal jí: a Bůh po
těžkostech ulehčí.
(8) A kolik měst odvrátilo se
od rozkazu Pána svého a proroků jeho! A súčtovali jsme
s nimi súčtováním přísným a
ztrestali jsme je trestem odporným.
(9) A okusila bědnost
postavení svého a konec postavení jejich byla záhuba (plná).
(10) Schystal jim Bůh trest
přísný: pročež bojte se Boha, lidé (pronikavého)
rozumu, kdož uvěřili jste, neb Bůh seslal vám
již napomenutí:
(11) proroka, jenž
předčítá vám znamení boží
jasná, aby vyvedl ty, kdož uvěřili a konají dobré
skutky, z temnot na světlo; a toho, jenž věří v Boha
a koná dobro, uvede (Bůh) v zahrady, pod nimiž řeky tekou - v
nich přebývati budou věčně věkův a
překrásné proň, Bůh schystal živobytí!
(12) Bůh jest to, jenž
stvořil sedmero nebes a zemí tolikéž: rozkaz (jeho) sestupuje
mezi nimi, aby věděli jste, že Bůh zajisté nade všemi
věcmi moc má a že Bůh zajisté všechny věci
obklopuje věděním svým.
At-Tahrim
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Ó proroku! Proč
ZAPOVÍDÁŠ, co dovolil ti Bůh?
Žádáš si uspokojení žen svých: a
Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným!
(2) Bůh učinil vám
povinným osvobození od přísah vašich; a Bůh
pánem jest vaším: a on vševědoucí jest a
moudrý.
(3) Když (onehdy) sdělil prorok v tajnosti jistou
událost jedné ze svých žen a ona oznámila ji druhé,
tu zjevil se mu Bůh, a on sdělil s ní něco z toho a
zamlčel něco. A když oznámil jí to, řekla:
„Kdo pověděl ti o tom?“ řekl: „Pověděl mi o tom
Vševědoucí, Zpravený!
(4) Obrátíte-li se obě
kajícně k Bohu - neb srdce vaše pochybila - však
spojíte-li se proti němu, věztež, že Bůh jest
ochráncem jeho a že Gabriel a každý spravedlivý
mezi věřícími a andělé, budou poté spojenci jeho.
(5) Možná dost, že
Pán jeho, v případě, že (prorok) zapudí vás, nahradí mu
vás manželkami lepšími vás, odevzdanými
do vůle boží, věřícími,
oddanými, kajícnými, sloužícími,
postícími se; poznavšími již muže, neb
pannami.“
(6) Vy, kteříž jste
uvěřili, chraňte sebe samy a rodiny své před ohněm, jehož,
palivem jsou lidé a kamení; nad nimž vznášejí se
andělé drsní a přísní, kteří nijak
nejsou neposlušni Boha v rozkazech jeho, nýbrž
vykonávají to, což nakázáno bylo jim.
(7) Vy, kteří jste
neuvěřili, neomlouvejte se nijak dnes: odměněni budete dle
skutků svých!
(8) Vy, kteří jste
uvěřili, kajte se pokáním upřímným:
možná, že Pán váš odejme od vás
špatnosti vaše a uvede vás v zahrady, pod nimiž řeky
tekou - v den, kdy nepokryje Bůh potupou proroka a ty; kdož
uvěřili s ním; světlo jejich proběhne před nimi
a po pravici jejich, a říkati budou: „Pane náš,
dokonalým učiň světlo naše a odpust nám:
tyť zajisté nade všemi věcmi moc máš.“
(9) Ó proroku, bojuj proti
nevěrcům a pokrytcům a buď drsným k nim;
obydlím jejich bude peklo a špatný to bude cesty cíl!
(10) Učinil Bůh těm,
kdož neuvěřili, podobenstvím ženu Noemovu a
ženu Lotovu: obě byly pod mocí dvou
služebníků ze služebníků našich
spravedlivých a obě zradily je: však neprospěli jim (manželé jejich)
u Boha pranic a řečeno bylo jim: „Vstupte do ohně (pekelného) s
těmi, kdož vstupují!“
(11) Učinil pak Bůh těm,
kdož uvěřili, podobenstvím ženu Faraonovu, když
řekla: pane můj, postav mi u sebe dům v zahradě (ráje) a
vysvoboď mne od Faraona a skutků jeho a vysvoboď mne od lidu
nepravostného.“
(12) A Marii, dceru Imránovu,
jež ochránila si neporušenost lůna svého i vdechli jsme v
ně ducha svého: i potvrdila slova Pána svého a byla jednou z
pobožných.