Part 21
(46) Neveďte hádek s těmi,
jimž dána byla Kniha, leda způsobem
nejpřístojnějším: vyjímaje ony z nich,
již nepravostni jsou. Rcete pak: „Uvěřili jsme v to, co
sesláno bylo nám a sesláno bylo vám: a Bůh
náš i Bůh váš jest Jediný: a my do
vůle jeho jsme odevzdáni.“
(47) A takovýmto způsobem
seslali jsme ti Knihu: a ti, jimž dali jsme Knihu, věří v
ni, a z těchto též mnozí věří v ni:
popírají tedy znamení naše jedině (zatvrzelí)
nevěřící.
(48) Před tím, než zjevena
byla, nepředčítal's jiné knihy, aniž psal jsi jakou
pravicí svojí: v tom případě byli by mohli
pochybovati ti, kdož (ji) zavrhují.
(49) Naopak (Korán) jest (jako) znamení jasné v nitrech těch,
jimž dáno bylo vědění: a nikdo
nepopírá znamení našich, vyjma nepravostných.
(50) A říkají: „(Neuvěříme),
leda že by sesláno bylo mu znamení od Pána jeho.“
Rci: „Znamení jsou jedině v moci Boha: já pak jsem
jedině varovatelem zjevným.“
(51) Což nedostačuje jim, že
seslali jsme ti Knihu, jež předčítána jest jim?
Zajistéť v tom jest milosrdenství a varování lidu
věřícímu.
(52) Rci: „Bůh postačí co
svědek mezi mnou a vámi: on zná vše, co na nebi jest a
na zemi. A ti, kdož uvěřili v marnost a neuvěřili v
Boha, ti zajisté záhubě propadli.“
(53) A vyzývají tě, abys
uspíšil jim trest: a nebýti lhůty předurčené,
zajisté by byl přišel na ně trest a dojista přijde na
ně znenadání, aniž by toho tušili.
(54) Vyzývají tě, abys
uspíšil jim trest: a zajisté peklo již obklopuje
nevěřící.
(55) V den, kdy zahalí je trest
shůry a zpod nohou jejich, řečeno bude jim: „Okuste (odplaty) za to,
co činili jste.“
(56) Služebníci moji,
kteříž uvěřili jste, zajisté země má
rozsáhlá jest: mne tedy uctívejte!
(57) Každé duši bude okusiti
smrti: poté pak k nám navráceni budete.
(58) A ty, kdož uvěřili a
konali dobré skutky, dojista usadíme v (povýšených) komnatách zahrady (ráje), pod níž řeky tekou: v ní
obývati budou věčně. Jak krásná bude
odměna (dobře) činících,
(59) kteří trpělivě
vyčkávají a spoléhají na Pána svého!
(60) A kolik jest živočichů,
již nestarají se o potravu svou a Bůh živí je,
jakož i vás: on pak vše slyší a ví.
(61) A otážeš-li se jich:
„Kdo stvořil nebe a zemi a podrobil (řádu) slunce a měsíc,“ tu řeknou:
„Bůh.“ Jak tedy mohou tak lháti?
(62) Bůh hojně
rozdává dary své, komu chce ze služebníků
svých, aneb odměřuje mu je: neboť Bůh o všech
věcech má vědomost.
(63) A otážeš-li se jich:
„Kdo sesílá s nebe vodu a oživuje jí zemi
zmrtvělou“, tu řeknou: „Bůh,“ Rci: „Chvála budiž
tedy Bohu.“ Však většina jich toho nechápe.
(64) Tento život pozemský jest
pouze kratochvílí a hrou: však zajisté
přebývání života budoucího (pravým)
jest životem. Kéž by jen byli si toho vědomi!
(65) Hle, když jedou na lodi,
volají k Bohu v upřímné k němu víře:
však když zachránili jsme je, (přivedše
je) na souš, hle, opětně
spolčují s ním (bohy jiné),
(66) aby zapírali to, co zjevili
jsme jim, aby jen radovali se z požitků vezdejších:
však zvědí!
(67) Což nevidí, že
ustanovili jsme jim, obvod posvátný a bezpečný,
ač olupováni jsou lidé vůkol? Zdaž tedy v marnost
věřiti budou a budou dobrodiní boží
zapírati?
(68) Kdož pak
nepravostnějším jest toho, jenž vymyslí o Bohu
lež, aneb lží nazývá pravdu, když byla
přišla k němu? Zdaž nebude pak v pekle příbytek
nevěřících?
(69) Ty pak, kdož
vynasnažují se pro nás, dojista povedeme stezkami
svými: neboť Bůh zajisté jest s těmi, kdož
dobře činí.
Ar-Room
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Mím.
(2) Poraženi byli Řekové,
(3) v blízkosti naší
země: však po porážce své budou zase vítězi,
(4) za několik let. Bohu
přináleží rozsouzení, před i po (každé události).
A v den onen rozradují se věřící
(5) nad (vítězstvím) z pomoci Boha: pomáháť
Bůh, komu chce, neb on mocný jest, slitovný.
(6) Toto jest slib Boha a Bůh nikdy
nebéře zpět slibu svého, však většina lidí
není si toho vědoma.
(7) Znají pouze po
zevnějšku život pozemský a vůči životu
budoucímu jsou lhostejní.
(8) Zdaž nerozvažovali sami v
duchu, že Bůh nestvořil nebesa a zemi, a vše, což mezi
oběma jest, leda v opravdovosti a pouze až do lhůty
předurčené? Však zajisté mnoho lidí v setkání
s Pánem svým nevěří.
(9) Zdaž necestovali v zemi a
neviděli, jaký byl konec těch před nimi,
kteří byli mocnější jich silou? Rozbrázdili
zemi a zalidnili ji ve větším počtu, než jakým
oni zalidňují ji: a přišli k nim poslové naši s
jasnými důkazy. A nebyl to Bůh, jenž
bezpráví jim učinil, nýbrž oni sobě
samým bezpráví učinili.
(10) A konec těch, již
páchali zlo, zlý byl: neboť zajisté vylhanými
nazývali znamení naše a žert si z nich tropili.
(11) Bůh vzbuzuje stvoření
a pak dává mu navraceti se k němu: a pak všichni
navráceni k němu budete.
(12) A v den, kdy nastane hodina (soudu),
oněmí provinilci:
(13) a nebude jim mezi těmi, jež
spolčovali (s Bohem) přímluvců: oni pak budou tyto
společníky své zapírati.
(14) A v den, kdy nastane hodina (soudu), v den
ten budou lidé od sebe rozděleni:
(15) a pokud se týče těch,
kdož uvěřili a konali dobré skutky, ti v květnaté
lučině radovati se budou:
(16) a pokud se týče těch,
kdož neuvěřili a vylhanými nazývali znamení
naše, jakož i setkání v životě budoucím,
ti trestu svému odevzdáni budou.
(17) Chvála budiž tedy Bohu za
chvil večerních i za chvil ranních:
(18) a jemu patří chvála
na nebi i na zemi: když noc nadchází i za chvil
poledních.
(19) On vyvádí živé z
mrtvých a vyvádí mrtvé z živých: a
oživuje zemi zmrtvělou — a tak i vy z mrtvých vyvedeni budete.
(20) A ze znamení jeho jest, že
stvořil vás z prachu: a pak, hle, jste lidmi
rozptýlenými!
(21) A ze znamení jeho jest, že
stvořil vám z vás samých manželky, abyste
obývali s nimi: a učinil mezi vámi lásku a
soucitnost: v tomto zajisté znamení jest pro lid
přemýšlivý.
(22) A ze znamení jeho jest, že
stvořil nebe a zemi a rozmanitost jazyků vašich i pletí
vašich: v tomto zajisté znamení jsou veškerenstvu.
(23) A ze znamení jeho jest
spánek váš v noci a za dne snažení vaše po
docílení (podílu) z milosti jeho: zajisté v tomto znamení
jsou lidem slyšícím.
(24) A ze znamení jeho jest, že
ukazuje vám blesk pro strach a naději: a sesílá s
nebe vodu, jíž oživuje zemi zmrtvělou: zajisté v tomto
znamení jsou pro lid chápavý.
(25) A ze znamení jeho, jest,
že udržují se v stálosti nebe i země z rozkazu
jeho: a pak když vyzve vás výzvou k vystoupení ze
země, hle, ven z ní vyjdete.
(26) Jemu
přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi:
vše před ním poníženo jest.
(27) On to jest, jenž vzbuzuje
stvoření a pak dává mu navrátiti se k
němu: a to přesnadné jest mu. Jemu přináleží,
aby přirovnáván byl ke všemu nejvyššímu
na nebi i na zemi: a on mocný jest, moudrý.
(28) Činí vám
podobenství vzatá z vás samých: zdaž
máte z těch, jichž zmocnila se pravice vaše,
společníky v tom, čímž obdařili jsme
vás, rovným dílem? Zdaž stejné rozpaky
cítíte vůči nim, jako mezi sebou? Takovýmto způsobem
vysvětlujeme znamení svá lidu chápavému.
(29) Jistě, že ne: však
nepravostní následují choutky své, z nevědomosti: a
kdo uvede na cestu pravou toho, jejž Bůh zavedl v blud? Jim nebude
pomocníků.
(30) Pozdvihni tedy tvář svou
věrně k víře, jež ústavou jest Boha, pro
kterou byl ustavil lidi: není změny ve stvoření
božím. Tato víra jest nepřeměnná, však
většina lidí není si toho vědoma.
(31) Obracejte se (tedy) k Bohu a bojte se ho: a zachovávejte
modlitbu, a nepatřte k mnohobožcům:
(32) k těm, kdož
rozštěpili se v náboženství svém a rozdělili
na strany: každá strana svým vlastním názorem
se holedbajíc.
(33) Když dotkne se lidí
protivenství, volají k Pánu svému, obráceni k
němu: pak, když dal okusiti jim milosrdenství svého, hle,
část jich s Pánem svým (jiná
božstva) spolčují:
(34) zapírajíce tak to, co
dali jsme jim. Jen radujte se z požitků vezdejších — však
zvíte!
(35) Zdaž seslali jsme jim nějaké
zmocnění, jež mluvilo by o tom, co spolčují (s Bohem)?
(36) A když dáme okusiti lidem
milosrdenství svého, radují se z něho: však když
postihne je něco zlého za to, co byli před tím činili,
hle, beznadějní jsou.
(37) Což neviděli, že
Bůh v hojnosti skýtá darů svých, komu chce, aneb
odměňuje je? Zajisté v tomto znamení jsou pro lid
věřící.
(38) I dávej
příbuzným svým, což patří jim: a
taktéž nuzným a počestným: toť lepším
jest pro ty, kdož žádají si tváře boží
a tito jsou, jimž dobře povede se.
(39) Cokoliv dáte na lichvu, aby
tím lichvařeno bylo se jměním lidí, nebude
lichvou rozmnoženo u Boha: však cokoliv dáte na (povinnou)
almužnu, žádajíce si tváře boží
— tito jsou ti, jimž zdvojnásobeno bude.
(40) Bůh jest to, jenž
stvořil vás, pak živil vás, pak dá vám
zemříti, pak vzkřísí vás. Zdaž
který ze společníků vašich jest s to, aby
učinil s vámi v nejmenším cos podobného? Chválen
budiž (Bůh)
a daleko povýšen nad to, co spolčují s ním!
(41) Objevila se spoušť na
souši i na moři za to, co vykonaly ruce lidí, aby dala jim
okusiti část výsledků činů jejich, aby tak
snad (k Bohu)
se obrátili.
(42) Rci: „Procházejte zemí a
vizte jaký byl konec těch před vámi, z nichž
většina byla mnohobožná.“
(43) I pozdvihni tvář svou k
víře bezezměnné, dříve než přijde den od
Boha, jejž nelze odvrátiti: v den ten na dva tábory
rozděleni budou:
(44) ten, kdož neuvěřil,
nesoucí břímě nevíry své: a ten, kdož konal
dobro, chystající si místo pohovení,
(45) aby tak Bůh mohl odměniti
ty, kteří uvěřili a konali dobré skutky, z milosti své,
neboť on nemiluje nevěřících.
(46) A ze znamení jeho jest, že
posílá větry s radostnou zvěstí, aby okusiti dal
vám milosrdenství svého, aby lodi mohly býti hnány
z rozkazu jeho, abyste mohli dobývati si (podílu) z milosti jeho, a abyste možná mu
byli vděčni.
(47) A již před tebou poslali
jsme proroky k lidu jejich i přinesli jim jasné důkazy a pomstu
vykonali jsme na provinilcích; příslušelo nám
pak, abychom pomohli věřícím.
(48) Bůh jest to, jenž
posílá větry, které dují v mračno: a
rozděluje Bůh toto po obloze, jak chce, a trhá je v kusy: a
pak vidíš déšť, an vychází ze středu
jeho: a když dá padnouti mu na které chce ze služebníků
svých, ajhle, tu radují se,
(49) třebaže před
tím, než byl seslán na ně, trvali v beznaději.
(50) I viz tedy stopy milosrdenství
božího: jak obživuje zemi zmrtvělou! Takto i
Křisitelem jest mrtvých, neb on nade všemi věcmi moc
má.
(51) Však kdybychom poslali vichr a
oni shlédli (obilí své) sežloutlé jím, tu setrvávali
by poté v zatvrzelosti své.
(52) Ty pak zajisté
nedokážeš, aby slyšeli mrtví, aniž aby
slyšeli hluší volání, když odvracejí
se zády svými odcházejíce.
(53) Aniž dokážeš
vésti slepé od bloudění jejich: zmůžeš jen, aby
slyšeli ti, kdož věří ve znamení naše a
odevzdáni jsou do vůle boží.
(54) Bůh to jest, jenž
stvořil vás slabé, po slabosti pak dal vám sílu, a po
síle pak opět učiní vás slabými a
šedovlasými. Bůh tvoří, co chce, a on vševědoucí
jest, mocný.
(55) A v den, kdy nastane hodina (soudu),
přisahati budou provinilci, že dleli pouze hodinu v zemi, tak kdysi
lhali (za živa).
(56) A řeknou ti, jimž
dáno bylo vědění a víra: „Dleli jste tam, jak
psáno jest v Knize boží, do dne
zmrtvýchvstání: a tento jest den
zmrtvýchvstání; však vy nebyli jste si toho
vědomi.“
(57) U den onen neprospěje
nepravostným omluva jejich, aniž o smíření s
Bohem žádáni budou.
(58) A nyní učinili jsme lidem
v tomto Koránu všeho druhu podobenství: a kdyby
předvedeno bylo jim znamení dojista řekli by ti, kdož
neuvěřili: „Vyť pouze jste šejdíři.“
(59) Takovýmto způsobem
zapečeťuje Bůh srdce těch, kdož nevědí.
(60) I vytrvej v trpělivosti,
neboť slib Boha pravdivý jest: a nechť nezviklají
tě obavou ti, již (ve
víře) nejisti jsou.
Luqman
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Mím.
(2) Tato jsou znamení Knihy moudré,
(3) jež vedením jest a
milosrdenstvím pro dobře činící,
(4) kteří
zachovávají modlitbu a dávají povinnou almužnu
a pevně doufají v život posmrtný.
(5) Tito (dobře) vedeni jsou Pánem svým a jim
dobře se povede.
(6) Však jest mezi lidem kdosi,
jenž kupuje kratochvilnou pověst, aby zavedl lid od stezky
boží z nevědomosti a žert si z ní tropil: pro tyto
připraven jest trest potupný.
(7) A když čtena jsou mu
znamení naše, odvrací se pyšně, jako by jich
neslyšel, a jako by tíha byla v uších jeho: tomu
zvěstuj trest bolestný.
(8) Těm pak, kdož
uvěřili a konali dobré skutky, schystány jsou zahrady
rozkoše:
(9) v nich přebývati budou
věčně. Slib Boha pravdivý jest a on mocný jest,
moudrý.
(10) Onť stvořil nebesa i zemi,
bez sloupů viditelných: a rozházel po zemi temena hor, aby
nehýbala se s vámi: a rozptýlil po ní
živočichy všeho druhu. A sesíláme s nebe vodu a
dáváme vzrůstati jí všem druhům rostlin
vzácných.
(11) Toto vše stvořil Bůh: a
nyní ukažte mi, co stvořili ti, jež vedle něho
vzýváte! Ano, nepravostní jsou v bludu zjevném.
(12) Kdysi pak dali jsme LOQMÁNOVI
moudrost, řkouce: „Buď vděčným Bohu, neboť kdo
vděčným jest Bohu, jest jím ve svůj vlastní
prospěch a kdo zatvrzelým jest vůči němu — však
Bůh zajisté bohatý jest a chvályhodný.“
(13) (Pomni), když Loqmán řekl synu svému,
napomínaje jej: „Synáčku můj, nespolčuj
ničeho s Bohem, neboť spolčování takové jest
nepravostí velkou.“
(14) A doporučili jsme
člověku laskavost vůči rodičům jeho; nosila jej
matka jeho s nesnází za nesnází a odkojen jest
teprv po dvou letech: „Bud vděčným mně i
rodičům svým, neb ke mne vše se sejde.
(15) Ale snaží-li se donutiti
tě, abys spolčoval se mnou, o čemž nemáš
vědomosti, tehdy nebuď poslušen jich: jednej s nimi na tomto
světe laskavě, ale následuj stezku toho, jenž
obrací se kajícně ke mně. Poté pak
navrátíte se ke mně a já povím vám o
skutcích vašich.“
(16) „Synáčku můj, i kdyby
jednalo se o váhu zrnka hořčičného, a i kdyby (skryto) bylo to
ve skále, aneb na nebi či na zemi, Bůh přivede to (k účtování): Bůh zajisté prozíravý jest a
o všem zpraven.
(17) Synáčku můj,
zachovávej modlitbu a nabádej k dobru a zabraňuj zlu, a bud
trpěliv v neštěstí, jež stihnou tě, neb
vše to jest věcí (předem) rozhodnutou.
(18) A nekruť nijak tváře
své na lidi, aniž vykračuj si pyšně na zemi: Bůh
zajisté nemiluje nadutců vychloubačných.
(19) Ale odměřuj chůzi svou
a ponižuj nejprotivnějším hlasů všech jest
věru hlas oslů!“
(20) Zdaž nevidíte, že
Bůh podmanil vám, cožkoliv na nebi jest i na zemi, a že
zahrnul vás dobrodiními svými, zevnějšími
i vnějšími? Však jsou mezi lidmi
někteří, kdož hádají se ohledně Boha,
aniž by měli jakého vědění, neb vědění,
aniž knihy zářné.
(21) A když řečeno jest jim:
„Následujte to, co seslal Bůh,“ říkají:
„Nikoliv: spíše následovati budeme to, co nalezli jsme u
otců svých.“ Zdaž i kdyby Satan volal je k trestu plamene?
(22) Ten, kdo odevzdal se do vůle
boží a koná dobro, jistě chopil se ucha (nádoby)
spolehlivého: a k Bohu navracejí se věci veškeré.
(23) Těch pak, kdož
neuvěřili, nechť nermoutí tě nevíra: k
nám navrátíte se všichni a pak povíme jim, co
činili. Bůh zajisté dobře ví o tajnostech niter.
(24) Dáme jim těšiti se z
požitku světa maličko: pak přinutíme je k (podstoupení)
trestu přísného.
(25) A otážeš-li se jich:
„Kdo stvořil nebe i zemi?“, řeknou dojista: „Bůh.“ Rci:
„Chvála budiž (tedy) Bohu!“ Však většina jich
není si toho vědoma.
(26) Bohu
přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi:
neboť Bůh zajisté bohatý jest a chvályhodný.
(27) I kdyby veškeré stromy na zemi
staly se péry a kdyby (Bůh) rozšířil moře na sedm
moří z inkoustu, nebyla by vyčerpána slova
boží: Bůh zajisté mocný jest a moudrý.
(28) Stvoření vás a
vzkříšení vás všech jest proň jako (stvoření a
vzkříšení) duše
jedné: Bůh pak zajisté vše slyší a obzírá.
(29) Zdaž neviděl's, jak Bůh
zapouští noc do dne a jak zapouští den de noci, a jak
podrobil slunce a měsíc (řádu), takže oba běží až do
lhůty předurčené, a že Bůh o všem, co
konáte, zpraven jest?
(30) To proto, že Bůh jest pravda
a to, co, vzýváte vedle něho, jest marnost, a že
Bůh zajisté jest nejvyšší, velký.
(31) Zdaž nevidíš, jak
loď pluje po moři z milosti boží, aby ukázal
vám znamení svá? Zajisté v tomto jest znamení pro
všechny velmi trpělivé, vděčné.
(32) A když zahalují je vlny
jako temnoty, volají k Bohu, upřímní jsouce
vůči němu ve víře; však když
zachrání je na souš, jsou někteří z nich
ještě na vážkách. Však znamení naše
popírá jen každý věrolomník
nevděčný.
(33) Ó lidé, bojte se Pána
svého a strachujte se dne, kdy otec nevykoupí syna, aniž syn
vykoupí otce v ničem: zajisté pak slib boží
pravdivý jest. Nechť neoklame vás život pozemský
a nechť neoklame vás klamatel ohledně Boha.
(34) Zajisté Bůh ví, kdy
přijde hodina (soudu). On sesílá s nebe (hojný)
déšť a ví, co skryto jest v lůnech: však
žádná duše neví, čeho získá
si zítra a žádná neví, ve které zemře
zemi. Bůh pak zajisté vševědoucí jest a o všem
zpraven!
As-Sajda
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Mím.
(2) Seslání této Knihy — o
niž není pochybnosti přichází od Pána
veškerenstva.
(3) Či snad
říkají: „Vymyslil si to?“ Naopak, jest to pravda
přicházející od Pána tvého, abys varoval lid,
jemuž nepřišel dosud varovatel před tebou, aby (správně)
byli vedeni.
(4) Bůh jest to, jenž
stvořil nebe i zemi a cožkoliv mezi oběma jest v šesti
dnech: poté vystoupil na trůn svůj. Není vám vedle
něho ochránce ni přímluvce: což si toho
nerozvážíte?
(5) On řídí
všechny věci od nebe k zemi: poté pak všechny věci k
němu navrátí se v den, jehož rozsah bude tisíc
let, jak vy je počítáte.
(6) On jest znatel věcí
skrytých i viditelných, mocný, slitovný,
(7) jenž co nejlepší dal
každé věci tvar a zprvu utvořil člověka z
hlíny:
(8) pak ustanovil původ jeho z kapky
vody odporné:
(9) pak dal mu tvar a vdechl do něho
část ducha svého: a dal vám sluch a zrak a srdce. Jak
málo jste za to vděčni.
(10) A říkají:
„Když ztratíme se kdesi v zemi, zdaž v novém zjevíme se
stvoření!“ A tak v setkání se s Pánem
svým oni nevěří.
(11) Rci: „Dá zemříti
vám anděl smrti, jemuž jste poručeni, a pak k Pánu
svému budete navráceni.“
(12) Kdybys jen mohl viděti, jak
provinilci klopiti budou hlavy své před Pánem svým (řkouce):
„Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme: vrať
nás na zemi a budeme konati dobro: nyní pevně
věříme.“
(13) Kdybychom byli chtěli, byli
bychom dali každé duši (pravé) vedení: však vysloven byl mnou
již rozsudek: „Dojista naplním peklo Džinny a lidmi pospolu.
(14) Pročež okuste trestu za to,
že zapomněli jste na setkání s námi v tento den
váš: my též zapomněli jsme na vás i okuste trestu
věčného za to, co činili jste.“
(15) Jen ti věří ve
znamení naše, kteří, když zmínku o nich
obdrží, padají na tvář svou v
UCTÍVÁNÍ a pějí chválu Pána
svého, a nejsou naduti pýchou:
(16) již boky své zvedajíc s
lůžek svých, aby volali k Pánu svému s
bázní a touhou, a z toho, čímž obdařili
jsme je, štědře rozdávají.
(17) A žádná duše
neví, co skryto jest pro ně radostí odměnou za to, co
byli činili.
(18) Zdaž ten, kdo uvěřil,
měl by býti roveň pohoršlivci? Nebudou si rovni.
(19) Pokud se týče těch,
kdož uvěřili a konali dobré skutky, těm dány budou
zahrady příbytkem a obýváním v odměnu za
skutky jejich.
(20) A pokud se týče těch,
kdož pohoršení páchali, těm příbytkem
bude oheň (pekelný): pokaždé, když chtíti budou
vylézti z něho, navráceni do něho budou a bude řečeno
jim: „Okuste trestu ohně, jejž vylhaným jste nazývali.“
(21) A dojista dáme jim okusiti
trestu menšího vedle trestu většího, aby snad
vrátili se k nám.
(22) Kdo nepravostnějším
jest toho, jenž když připomenuta jsou mu znamení
naše, odvrátí se od nich? Myť zajisté pomstíme
se na provinilých!
(23) A kdysi dali jsme
Mojžíšovi Knihu: i nebuď v pochybnostech o jeho
setkání (s námi). A učinili jsme ji vedením synům
Israele.
(24) A z nich ustanovili jsme vůdce,
aby vedli lid dle rozkazu našeho poté, když byli trpělivě
vytrvávali a pevně uvěřili ve znamení naše.
(25) Zajisté pak Pán tvůj
rozhodne mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho,
v čem rozcházeli se.
(26) Což není jim patrno kolik
zahladili jsme před nimi pokolení, v jichž obydlích oni
teď procházejí se? V tom zajisté znamení jsou:
což nepopřejí (jim) sluchu?
(27) Což nevidí, jak
ženeme v mračnech vodu k zemi vyprahlé a jí vzcházeti
dáváme obilí, z něhož
požívají dobytčata jejich i oni sami? Což (toho)
nevidí?
(28) A říkají: „Kdy tedy
přijde, ono skoncováním jste-li pravdomluvnými?“
(29) Rci: „V den skoncování
neprospěje těm, kdož nevěřili, víra jejich,
aniž bude jim poshověno.“
(30) I straň se jich a
vyčkávej: oni též vyčkávají.
Al-Ahzaab
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Ó proroku, boj se Boha a
neposlouchej nevěřících a pokrytců: Bůh
zajisté vševědoucí jest a moudrý.
(2) A následuj, co vnuknuto ti bylo
Pánem tvým: zajisté Pán tvůj o tom, co
činíte, dobře zpraven jest.
(3) A spoléhej na Boha: neb Bůh
postačitelným jest ochráncem.
(4) Bůh nedal člověku dvé
srdcí v nitru jeho, aniž učinil manželky vaše, které
zapuzujete, jako matky vaše: aniž učinil přijaté syny
vaše, jako krevní syny vaše. Tato slova nalézají se v
ústech vašich, ale Bůh mluví pravdu a vede cestou
pravou.
(5) (Přijaté
syny) nazývejte jmény otců
jejich: toto spravedlivějším jest u Boha, a neznáte-li
otců jejich, nechť jsou bratry vašimi ve víře a
soudruhy vašimi. A není viny vám tehdy, když
mýlíte se v tom, aniž by za tím byl úmysl
srdcí vašich: Bůh pak velký jest v
odpouštění, slitovný.
(6) Prorok bližší jest
věřícím jich samých a manželky jeho jsou
matky jejich. Rodní bratři a sestry jsou si navzájem
bližší, dle Knihy boží, věřících
a vystěhovalých: leda byste cos dobrého učinili
přátelům svým; to zajisté v Knize jest (již)
zapsáno.
(7) A (pomni), když učinili jsme smlouvu s proroky: s
tebou, a s Noemem, a s Abrahamem, a s Mojžíšem, a
Ježíšem, synem Mariiným: a učinili jsme s nimi
smlouvu přísnou:
(8) aby Bůh mohl dotazovati se
pravdomluvných ohledně pravdy jejich.
(9) Vy, kteříž jste
uvěřili, buďte pamětlivi milosti boží dané
vám, když přišla na vás vojska a poslali jsme na
ně vichr a vojska neviditelná vám: a Bůh přihlížel
k tomu, co činili jste,
(10) Tehdy, když napadali vás
shůry i zdola, a když zatemňovali se zrakové vaši a srdce
vaše vylézala vám ač k hrdlúm: tehdy
domýšleli jste si o Bohu mnohé domněnky.
(11) Na onom místě velkou
zkoušku podstupovali věřící a třásli
se třesením silným.
(12) A když pokrytci a ti, v
jichž srdci jest choroba, říkali: „Slíbil nám
Bůh a prorok jeho pouhý klam.“
(13) A když říkal jeden
sbor jich: „Ó obyvatelé Jathribu, není zde místa (útulku)
pro vás: i vraťte se.“ A žádala jiná
část jich proroka o dovolení k návratu, řkouce:
„Zajistéť domy naše bez ochrany jsou.“ Však nebyly bez ochrany a
oni pouze chtěli prchnouti.
(14) A kdyby byl (nepřítel) vešel do města se všech stran a
oni vyzváni byli k rozbroji, byli by jej způsobili; však byli
by zůstali v něm jen na krátko.
(15) A přece před tím byli
zavázali se Bohu, že neobrátí se zády
svými: a za slib daný Bohu nutno zodpovídati se.
(16) Rci: „Neprospěje vám
útěk, neb prchnete-li smrti či zabití, tehdy
těšiti budete se (světu) pouze maličko.“
(17) Rci: „Kdo jest ten, který
ochrání vás před Bohem, bude-li chtíti poslat
na vás zlo, aneb bude-li chtít popřáti vám
milosrdenství?“ Nenaleznou vedle Boha sobě ochránce, ni
pomocníka.
(18) Bůh dobře zná
působitele překážek mezi vámi a ty, již
říkají bratřím svým: „Pojďte k
nám,“ a ukazují udatnost jen malou.
(19) To z lakoty vůči vám:
a když přijde (chvíle) strachu, tu vidíš je ani hledí
na tebe, točíce očima svýma jako ten, na
něhož padají mrákoty smrti. Však když zajde (chvíle)
strachu, napadají vás ostrými jazyky svými z lakoty
pro nejlepší část (kořisti). Tito nemají víry a propadnouti
dá Bůh konáním jejich: a věru jest to Bohu
snadným.
(20) Domnívali se, že SPOJENCI
neodejdou: a kdyby opět přišli spojenci, rádi by
obývali mezi Araby pouště, vyptávajíce se jich
na zprávy o vás: neboť ač byli s vámi, bojovali
pouze nepatrně.
(21) Zajisté pak měli jste v proroku
božím vzor krásný pro všechny, kdož
doufají v setkání s Bohem a v den poslední, a
vzpomínají Boha často.
(22) A když viděli
věřící spojence řekli: „Toto jest, co
slíbil nám Bůh a prorok jeho: a pravdu děli Bůh a
prorok jeho“ a vše to rozhojnilo v nich víru a odevzdanost do
vůle boží.
(23) Jsou mezi
věřícími muži, kteří dodrželi
pravdivě závazek svůj vůči Bohu:
někteří dosloužili čas svůj,
někteří vyčkávají naplnění jeho
a nezměnili se nijakou změnou.
(24) Věru pak odmění
Bůh upřímné za upřímnost jejich a ztresce
pokrytce, bude-li chtíti, anebo s odpuštěním
obrátí se k nim, neb Bůh velký jest v odpouštění,
slitovný.
(25) A odrazil Bůh ty,
kteří neuvěřili, v zuřivosti jejich a
nedosáhli ničeho dobrého. Bůh dostačí
věřícím v boji a Bůh zajisté silný jest a
mocný.
(26) A způsobil, aby ti z lidu
obdrževšího Knihu, kteří pomáhali
spojencům, vyšli z pevností svých a vrhl v srdce jejich
strach, takže pobili jste část jich a část jich
zajali.
(27) Bůh učinil vás
dědici země jejich a obydlí jejich a statků jejich: i
země, jíž dosud nedotkla se noha vaše: neboť
Bůh nade všemi věcmi moc má.
(28) Ó proroku, rci
manželkám svým: „Žádáte-li si života
pozemského a zdoby jeho, pojďte: dám vám pěkný
podíl a propustím vás propuštěním
pěkným.
(29) Však žádáte-li
si Boha a proroka jeho a příbytku v živote budoucím,
Bůh zajisté přichystal těm z vás, jež dobře
činí, odměnu velkou.
(30) Ó ženy prorokovy,
dopustí-li se která z vás smilstva dokázaného,
zdvojnásoben jí bude trest podílem dvojím: a Bohu
bude to snadným.