Part 20
(56) Však odpovědi lidu jeho bylo
jedině, že řekli: „Vyžeňte rod Lotův z města
svého, neb zajisté jsou to lidé příliš
mravopočestní.“
(57) I zachránili jsme jej a rodinu
jeho, vyjma ženy jeho, jíž předurčili jsme, aby byla
z omeškalých.
(58) A dštili jsme na ně
deštěm: a zlý byl to déšť pro (marně)
varované.
(59) Rci: „Chvála Bohu a pokoj
služebníkům jeho, jež vyvolil si! Jest lepší
Bůh, aneb to, co s ním spolčují?
(60) Ten, jenž stvořil nebe i
zemi a sesílá vám s nebe vodu — a jí dali jsme
vzrůsti zahradám smavé krásy: vám pak není
dáno, abyste vzrůsti dali stromům jejich! Jest tedy bůh
nějaký s Bohem? A přece (tito) lidé dávají mu rovné!
(61) Ten, jenž učinil zemi
pevnou, a učinil ve středu jejím řeky, a na vrchu
jejím temena hor: a učinil mezi oběma moři přehradu:
jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece většina
jich není si toho vědoma.
(62) Ten, jenž vyslyší
stísněného, když volá k němu, a
odnímá protivenství a učiní vás
nástupci na zemi: jest tedy bůh nějaký s Bohem? Jak
málo o tom přemítáte?
(63) Ten, jenž vede vás v
temnotách souše a moře, a jenž posílá
větry jako posly milosti své: jest tedy Bůh nějaký s
Bohem? Bůh daleko povýšen jest nad to, co oni
spolčují s ním.
(64) Ten, jenž dává
počátek stvoření a pak dává mu
navrátiti se: a jenž živí vás z (oblasti) nebe i
země: jest tedy bůh nějaký s Bohem?“ Rci: „Předveďte
důkaz svůj, jste-li pravdomluvnými!“
(65) Rci: „Nikdo z těch, kdož na
nebi jsou i na zemi, nezná věcí skrytých, vyjma Boha:
a lidé nemají tušení, kdy vzkříšeni budou.“
(66) Ač mají jakés
vědění o životě budoucím, přece jsou v
pochybnostech o něm, přece vůči němu slepi jsou.
(67) A říkají ti,
kdož neuvěřili: „Zdaž až budeme my i otcové naši
v prach obráceni, budeme (z hrobu) vyvedeni?
(68) To již slíbeno bylo
nám i otcům našim dříve: však toto jsou jen,
báchorky (pokolení) předešlých.“
(69) Rci: „Cestujte zemí a vizte,
jaký byl konec provinilců!“
(70) Však nermuť se nad nimi a
nebuď stísněn ohledně lstí, jež kují.
(71) A říkají: „Kdy
naplní se tento slib, jste-li pravdomluvnými?“
(72) Rci: „Dost možná, že
za zády vašimi jest (již) část z toho, co chcete uspíšiti.“
(73) A zajisté Pán tvůj jest
pln milosti vůči lidem, však většina jich není
vděčna.
(74) A zajisté Pán tvůj
ví, co v prsou svých skrývají i co
veřejně doznávají.
(75) A není tajemství na zemi
a na zemi, jež nebylo by v Knize zjevné.
(76) Zajisté pak tento Korán
vykládá synům Israele většinu z toho, v čem
míněním se rozcházejí:
(77) a zajisté jest vedením a
milosrdenstvím pro věřící.
(78) Zajisté Pán tvůj
rozsoudí mezi nimi moudrostí svou: a on mocný jest a
vševědoucí.
(79) I spoléhej na Boha, neboť tys v
právu zjevném.
(80) Nedokážeš, aby
slyšeli mrtví, aniž aby slyšeli hluší
volání, když obracejí se zády:
(81) aniž dokážeš,
abys vyvedl na cestu pravou slepé z bloudění jejich: ale
dokážeš jen, aby slyšeli tě ti, kdož
věří ve znamení naše, odevzdáni jsouce do
vůle boží.
(82) A když rozsudek bude
blízek svému vykonání, dáme vystoupiti na ně
zvířeti ze země, jež promluví na ně (takto): „Tito
jsou lidé, kteří ve znamení naše nevěřili.“
(83) A (jednoho) dne shromáždíme od
každého národa skupinu těch, kteří
vylhanými nazývali znamení naše: a půjdou v
oddílech,
(84) až přijdou před Boha: i
řekne: „Zdaž vylhanými nazývali jste znamení
má, ač, nedovedli jste obsáhnouti jich
věděním svým — aneb co vlastně činili jste?“
(85) I vykonán bude na nich rozsudek
za nepravost jejich, aniž hlesnou.
(86) Což neviděli, že
učinili jsme noc pro to, aby odpočívali v ní a den, k
vidění? Zajisté v tomto jest znamení pro lid
věřící.
(87) A v den, kdy zatroubeno bude na roh a
hrůzou zachví se, cožkoliv na nebi jest a na zemi, vyjma toho,
co Bůh zachce: a všichni přijdou k němu v
ponížení;
(88) a uvidíš hory, jež za
nehybné měl's, any jdou kupředu chodem mračen: to dílo
bude Boha, jenž (dokonale) upravuje všechny věci: onť zajisté
dobře zpraven jest o tom, co činíte.
(89) A kdokoliv přijde s
dobrými skutky, odměněn bude nad jich zásluhu: a
před hrůzou dne onoho budou bezpečni.
(90) Však kdožkoliv přijde
se skutky zlými, vrženi budou tvářemi svými v
oheň. Zdaž odměněni budete jinak, než dle toho, co
činili jste?
(91) Nařízeno mi bylo jen,
abych uctíval Pána této země, jenž posvětil ji a
jemuž přináležejí všechny věci: a
nařízeno bylo mi, abych byl jedním z odevzdaných do
vůle boží,
(92) a abych
předříkával Korán. A kdokoli uveden bude na (pravou) cestu,
bude uveden tam ke svému vlastnímu prospěchu a těm, kdož
bloudí. rci: „Jáť jsem jen jedním z varovatelů.“
(93) A rci: „Chvála Bohu!
Ukáže vám znamení svá a pak seznáte je!
A Pán tvůj není lhostejným k tomu, co konáte.“
Al-Qasas
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Tá. Sín. Mím.
(2) Tato jsou znamení knihy zjevné.
(3) Předříkávati
budeme tobě část dějů Mojžíše a
Árona dle pravdy, pro (poučení) lidu věřícího.
(4) Zajisté pak Farao povýšil
se v zemi a rozštěpil lid její v různé strany, zeslabuje
jednu část jich tím, že zabíjel syny jejich a
živil dcery jejich, neboť on byl jedním z kazisvětů.
(5) I chtěli jsme milostí
zahrnouti ty, již zeslabováni byli v zemi, abychom učinili je
vůdci (národů) a dědici země.
(6) A abychom upevnili je v zemi a
ukázali Faraonovi a Hámánovi, jakož i vojskům
jejich to, čeho se od nich obávali.
(7) I vnukli jsme matce
Mojžíšově: „Koj ho a kdybys bála se oň, vrhni
jej na moře a neboj se, aniž rmuť se: myť zajisté
vrátíme jej tobě a učiníme jej jedním z
poslů svých.“
(8) A sebrala jej rodina Faraonova, aby
byl jim nepřítelem a příčinou smutku: neboť
Farao a Hámán a vojska jejich byli
hříšníky.
(9) A řekla žena Faraonova:
„Radostí srdce mně i tobě bude: nezabíjejte jej, neb
snad prospěšným nám bude aneb za syna si jej
vzíti můžeme.“
(10) A prázdnotou zchváceno
bylo srdce matky Mojžíšovy a málem by jej byla
prozradila, kdybychom nebyli opásali srdce její
stálostí, aby byla jednou z věřících.
(11) I řekla sestře jeho: „Jdi za
ním“: i pozorovala jej z dáli, aniž by toho byli tušili.
(12) A předem již
zapověděli jsme mu (cizí) kojné, (dokud
nepřišla sestra jeho) i řekla:
„Zdaž ukáži vám dům jisté rodiny, jež
odchová jej pro vás a zacházet s ním bude
upřímně?“
(13) Tak navrátili jsme jej matce
jeho, aby radovalo se srdce její, a aby nermoutila se, a aby
věděla, že slib Boha jest pravdivý. Však
většina lidí není si toho vědoma.
(14) A když dosáhl (mužné)
síly své a dospěl, dali jsme mu soudnost a vědění:
neb takovýmto způsobem odměnujeme ty, kdož dobře
činí.
(15) I vešel jednou do města v
čas, kdy toho nepozorovali obyvatelé jeho a nalezl tam dvé mužů
potýkajících se: jeden byl z jeho strany a druhý
byl z jeho nepřátel. A prosil jej o pomoc ten, jenž byl z jeho
strany, proti onomu, jenž byl z nepřátel jeho: i udeřil
jej pěstí Mojžíš a byl s ním konec. Tehdy
pak řekl (Mojžíš): „Toto jest dílo Satana, neboť on
jest nepřítelem a svůdcem zjemním.“
(16) Řekl (dále): „Pane můj, ukřivdil jsem sám
sobě: pročež odpusť mi.“ A odpustil mu Bůh, neboť
on velký jest v odpouštění, stitovný.
(17) Řekl (Mojžíš): „Pane můj, za to, žes mi byl milostiv,
nikdy nebudu již pomocníkem provinilých.“
(18) Zrána pak šel městem
pln strachu, pohlížeje opatrně kolem, a hle, onen muž,
jenž byl prosil jej o pomoc den před tím, (opětně)
volal naň. I řekl mu Mojžíš: „Tys v pravdě
rozkolníkem zjevným.“
(19) A když chtěl pak
násilně zapuditi onoho, jenž byl oběma
nepřítelem, řekl: „Zda zabíti chceš mne, jako
zabil's člověka včera: tyť zajisté chceš býti
jen násilníkem v této zemi a nechceš býti
jedním z polepšovatelů.“
(20) Tu přiběhl muž ze
vzdáleného konce města v kvapu, řka:
„Mojžíši, zajisté předáci města rokují
o tom, jak zabili by tě: pročež prchni z města, neb
upřímně ti radím.“
(21) I prchl z města pln strachu,
pohlížeje opatrně kol sebe, řka: „Pane můj, zachraň
mne před lidem nepravostným.“
(22) A když ubíral se
směrem k Madianu, řekl: „Snad Pán můj povede mne cestou
rovnou.“
(23) A když došel ke studnici
Madianu, našel u ní sbor lidí
napájejících stáda a nalezl vedle nich dvé
žen, udržujících stáda svá opodál;
i řekl: „Co máte v úmyslu?“ Řekly: „Nelze nám
napájeti, dokud neodženou odsud pastevci: otec náš pak
jest vůdce mocný.“
(24) I napojil jim oběma stáda;
pak uchýlil se zpět do stínu. řka: „Pane můj,
jáť ono dobro, jež poslal's mi, v pravdě
postrádám.“
(25) I přišla k němu jedna z
žen, jdouc nesměle, a řekla: „Otec můj zve tě, aby
odměnil tě mzdou za to, žes napojil stáda naše.“ A
když Mojžíš přišel k němu a vyložil
mu PŘÍBĚHY své, řekl (tento): „Neboj se, neb zachránil's se před
lidem nepravostným.“
(26) Řekla jedna z dcer: „Otče,
najmi ho, neboť není lepšího, jejž bys najmouti
mohl, než muž silný, spolehlivý.“
(27) Řekl (otec): „Jáť chci dát tobě za
manželku jednu z těchto dvou dcer mých, dáš-li se
mi v nájem po dobu osmi let: a dovršíš-li deset, bude
to tvoje dobrá vůle. Neb nechci ti nijak uložiti
nesnáz: a shledáš, bude-li Bůh chtíti, že
jsem jedním ze spravedlivých.“
(28) Řekl (Mojžíš): „(Ujednáno) tak budiž mezi mnou a tebou:
dovrším-li kteroukoli z oněch dvou lhůt, nebude
požadavku vůči mně; a Bůh jest toho, co jsme
řekli, ručitelem.“
(29) A když dovršil
Mojžíš lhůtu svou, a byl na cestě s rodinou
svojí, spatřil na úbočí hory oheň. I
řekl rodině své: „Posečkejte zde, neb spatřil jsem
oheň: možná, že budu moci přinésti vám o
něm zprávu, aneb louč z ohně, abyste se možná
ohřáli.“
(30) A když přišel k ohni,
bylo zavoláno naň s břehu údolí pravého, na
pláni požehnané, z keře: „Mojžíši, to jsem
já, Bůh, Pán veškerenstva:
(31) i vrhni na zem hůl svoji.“ A
když spatřil ji hýbati se, jako by byla hadem, obrátil se
zády v útěku a nevracel se. „Mojžíši,“ (volal hlas),
„přibliž se a neboj se, neb zajisté jsi zde v bezpečí.
(32) Vlož ruku svou za ňadra
svá: vyjde ven bílou, však bez poruchy; a pak
přitáhni k sobě ruku svou, prost bázně. Toto pak
bude dvé důkazů od Pána tvého pro Faraona a
předním lidu jeho, neb oni věru lidem jsou
pohoršlivým.“
(33) Řekl (Mojžíš): „Pane můj, zabil jsem jednoho z nich i
bojím se, že zabijí mne.
(34) A bratr můj, Áron jest
výřečnější mne mluvou i pošli jej se
mnou na pomoc, a aby potvrdil mne v slovech mých, neb věru
bojím se, že lhářem nazvou mne.“
(35) Řekl (Bůh): „Posílíme rámě tvé
bratrem tvým a dáme vám oběma moc a
nevyrovnají se vám ve znameních našich. Vy dva a ti,
kdož následovati vás budou, zvítězíte.“
(36) A když přišel k nim Mojžíš
s našimi znameními jasnými, řekli: „Toto jest pouze
kouzelnictví vymyšlené: a my nikdy neslyšeli jsme o tom od
otců našich předešlých.“
(37) I řekl Mojžíš:
„Pán můj nejlépe ví o tom, kdo dostal (pravé)
vedení od něho a o tom, kdo obdrží
přebývání domu (věčného): neboť zajisté dobře nepovede se
nepravostným.“
(38) I řekl Farao k
předním lidu svého: „Pánové, nevím, že byste
měli Boha jiného, kromě mne: tedy vypáliti dej mi,
Hámáne, cihly z hlíny, abych vystavěl si palác
a tak možná dostoupiti mohl k Bohu Mojžíšovu,
neboť dojista mám jej za prolhaného.“
(39) A pyšně choval se on i
vojska jeho v zemi, beze všeho práva a domnívali se, že
k nám nebudou navráceni.
(40) A zachvátili jsme jej i vojska
jeho a vrhli jsme je v moře: a hle, jaké byl konec nepravostných.
(41) A učinili jsme je vůdci,
kteří zvou lidi k ohni pekelnému, a v den
zmrtvýchvstání nebude jim pomoženo.
(42) A prokletím
pronásledovali jsme je v životě pozemském a v den
zmrtvýchvstání v ošklivosti budou.
(43) A dali jsme Mojžíšovi
Knihu poté, když byli jsme zahladili pokolení
předešlá jako viditelný příklad lidem a
vedením a milosrdenstvím, aby o tom přemítali.
(44) A nebyl's na úbočí
západním hory (Sinai), když ustanovovali jsme
Mojžíšovi věc (jeho), aniž byl's jedním ze
svědků toho
(45) Avšak vzbudili jsme po něm
pokolení a dlouhé byly životy jejich: a nedlel's mezi lidem
Madianským, předčítaje jim znamení naše,
avšak my poslali jsme jim posly své.
(46) A nebyl's na úbočí
hory (Sinai),
když volali jsme tam (Mojžíše), avšak z milosrdenství Pána
tvého poslán jsi, abys varoval lid, jemuž nebyl přišel
varovatel před tebou, aby o tom možná rozvažovali:
(47) a aby, když postihlo by je
neštěstí za to, co před tím konali,
neříkali: „Pane náš, kdybys byl poslal nám
proroka, zajisté byli bychom následovali znamení tvá a
byli bychom z věřících.“
(48) A když přišla jim
pravda od nás, řekli: „(Neuvěříme), leda že by dáno mu bylo totéž,
co dáno bylo i Mojžíšovi.“ Což však
nezapřeli toho, co dáno bylo Mojžíšovi před
tím? Řekli: „Jsou to dvě díla kouzelníků, kteří
si navzájem pomáhali,“ a řekli: „Nevěříme v
žádné z nich.“
(49) Rci: „Předveďte teda knihu
od Boha. jež byla by lepším vedením těchto dvou,
abych mohl následovati ji, jste-li pravdomluvnými.“
(50) A když neodpoví k tvé (výzvě),
tehdy věz, že následuji jen choutky své: a kdo
zbloudilejším jest toho, jenž následuje choutku svou,
aniž vedení by měl od Boha? Neboť Bůh zajisté nevede
lid nepravostný.
(51) A přece dali jsme slovu (svému)
dojíti jich, aby o tom možná rozvažovali.
(52) Ti, kterým dali jsme Knihu
před touto, věří v ni.
(53) A když
předčítána jim jest, říkají:
„Uvěřili jsme v ni, neboť jest to pravda od Pána
našeho: my pak zajisté již před ní byli jsme
odevzdáni do vůle boží.“
(54) Tito obdrží odměnu
svou dvakráte za to, že trpělivě vyčkávali a zapuzovali
dobrým zlé a z toho, čímž obdařili jsme je,
rozdávali.
(55) A když slyší
ničemnost, vzdalují se jí, řkouce: „Nám
patří naše skutky a nám patří vaše
skutky: pokoj s vámi: nám netřeba jest nevědomců!“
(56) Tiť zajisté nevedeš, koho
přál bys si, ale Bůh vede, koho chce, a on nejlépe ví o
těch, kdož (správně) vedeni jsou.
(57) A říkají:
„Budeme-li následovati (pravé) vedení s tebou, vyrváni budeme ze
země své.“ Což neupevnili jsme se v obvodu posvátném a
bezpečném, k němuž plyne hojnost plodů všeho druhu
výživou od nás? Však většina jich není
si toho vědoma.
(58) A kolik zahladili jsme měst,
oplývajících živobytím! A obydlí jejich
byla obývána po nich pouze malým počtem lidí:
a my stali jsme se dědici jejich.
(59) A Pán tvůj nezahladil
měst oněch, dokud nebyl poslal k nim proroka lidu jejich, jenž
předčítal jim znamení naše: a nezahladili jsme
měst, leda že lid jejich byl nepravostný.
(60) A vše, cožkoli dáno
bylo vám, jest (pouze
dočasným) požitkem
života pozemského a lákadlem jeho: a to, co u Boha jest, bude
daleko lepším a stálejším. Což toho
nepochopíte?
(61) Zdaž pak ten, jemuž,
slíbili jsme slib krásný a jemuž dostane se ho, bude
roveň onomu, jemuž popřáli jsme požitku hmota
pozemského, ale pak, v den zmrtvýchvstání bude jedním
z předvedených k soudu?
(62) V den, kdy zavolá na ně (Bůh) a
řekne: „Kde jsou oni společníci moji, které mnili jste (býti se mnou)?“
(63) Řeknou ti, nad nimiž po
právu vyřčen jest ortel: „Pane náš, tito jsou,
kteréž svedli jsme: a svedli jsme je stejně, jakož i my svedeni
jsme byli: prosti jsme viny vůči tobě, neboť oni
neuctívali nás.“
(64) I řečeno bude oněm:
„Volejte nyní ke společníkům svým“ — a volati
budou k nim, však nebudou vyslyšeni jimi. A když
spatří trest svůj, přáti si budou, aby byli následovali
vedení (pravé).
(65) V den onen zavolá na ně (Bůh) a
řekne: „Co odpověděli jste poslům mým?“
(66) A jako osleplí, nebudou s to,
dáti zpráv v onen den, aniž navzájem se (na to)
doptávati.
(67) Však pokud se týče
toho, jenž kajícně obrátil se a uvěřil a
konal dobré skutky, možná, že bude jedním z těch,
jimž dobře povede se.
(68) A Pán tvůj
tvoří, cokoliv chce a dle vlastní volby, však oni
nemají vlastní volby: chválen budiž Bůh a daleko
povýšen nad to, co spolčují s ním,
(69) A Pán tvůj ví, co
skrývají nitra jejich a co na venek
přiznávají.
(70) Onť jest Bůh, není
Boha, kromě něho! Jemu přináleží
chvála ve světě tomto i budoucím: a jemu
patří moc soudu a k němu budete navráceni.
(71) Rci: „Co soudíte? Kdyby
učinil Bůh nad vámi noc věčnou až do dne
zmrtvýchvstání, který bůh, mimo Boha, mohl by
dáti vám světlo? Což nedáte tomu sluchu?“
(72) Rci: „Co soudíte? Kdyby
učinil Bůh nad vámi den věčný až do dne
zmrtvýchvstání, který bůh, kromě Boha,
mohl by dáti vám noc, abyste mohli odpočívati v
ní? Což neprohlédnete?“
(73) A z milosrdenství svého
učinil vám noc a den: abyste odpočívati mohli v noci, a
abyste hledali si podílu z dobrodiní jeho ve dne, a abyste mu
byli vděčni.
(74) A v den onen zavolá na ně (Bůh) a
řekne jim: „Kde jsou oni společníci moji, které mnili jste (býti se mnou)?“
(75) A předvedeme z každého
národa svědka a řekneme: „předveďte důkaz
svůj.“ Tehdy pak zvědí, že jedině Bůh má
pravdu a ztratí se jim z dohledu to, co si byli vymyslili.
(76) Zajisté pak Qárún byl
jedním z lidu Mojžíšova, však svévolně jednal
s nimi; dali jsme mu tolik pokladů, že klíče k nim byly
by zatížily cely sbor mužů silných. Tehdy pak
řekl mu lid jeho: „Neholedbej se přespříliš,
neboť Bůh nemiluje těch, kdož holedbají se:
(77) ale hledej pomocí toho, co dal
ti Bůh, obydlí života budoucího a neopomíjej
úlohy, jež připadla ti na světě: a buď
dobročinným, jakož Bůh byl dobročinným
vůči tobě, a nehledej konání špatností
v zemi, neboť Bůh zajisté nemiluje těch, kdož
špatnosti konají.“
(78) Řekl: „Bylo mi to dáno
jedině následkem vědění, jež ve mně
jest.“ Což nevěděl, že Bůh byl zahladil před
ním pokolení, která byla mocnější jej
silou a většího bohatství? Však nebudou
tázáni na proviněni svá provinilci.
(79) I vycházel mezi lid svůj
ve svém přepychu: a říkali ti, kteří
žádali si života pozemského: „Kéž bychom měli to, co
dáno bylo Qárúnovi, on zajisté jest šťastlivcem
velkým.“
(80) Však ti, jimž dáno
bylo vědění, říkali: „Běda vám!
Odměna Boha lepší jest pro toho, jenž uvěřil a
konal dobré skutky: a nikomu nedostane se jí, vyjma těch, kdož
trpělivě vyčkávají.“
(81) I rozpoltili jsme zemi pod ním
a domem jeho a neměl družiny, jež pomohla by mu proti Bohu a
nebyl z těch, jimi pomoci dostalo by se.
(82) A zrána ti, kteří
přáli si býti na jeho místě den před
tím, říkali: „Aj, dojista Bůh v hojnosti dává
z darů svých, komu chce ze služebníků
svých, aneb odměřuje je. Kdyby Bůh nebyl
popřál nám milosti své, byla by se země rozpoltila pod
námi. Aj, dojista dobře nevede se
nevěřícím!
(83) Takové jest
přebývání života budoucího; dáme
je těm, kteří nežádají si
povýšení na zemi, aniž konání
špatností: a dobrý bude konec bohabojných.
(84) Kdokoliv přinese s sebou
dobrý skutek, lepší dostane se mu odměny nad
zásluhu jeho: a kdo přinese s sebou zlý skutek,
věziž, že nebudou odměněni ti, kdož konali zlé
skutky, leda dle toho, co činili.
(85) Zajisté pak ten, jenž
povinně uložil ti Čtení, navrátí tě do
místa návratu.“ Rci: „Pán můj nejlépe ví o
tom, kdo přinesl (dobré) vedení a kdo jest v bludu zjevném.“
(86) Tys pak nikdy nedoufal, že
dána ti bude tato Kniha, leda jako milosrdenství od Pána
tvého: pročež nebuď podporou nevěřícím:
(87) aniž dovol, aby tě
odvrátili od znamení božích poté, když
seslána ti byla: a volej lidi k Pánu svému a nebuď
jedním z mnohobožců;
(88) a nevolej k jinému bohu vedle Boha:
neníť Boha. kromě něho: všechno zahyne, vyjma
zář tváře jeho. Jemu pak
přináleží moc soudu a k němu budete
navráceni!
Al-Ankaboot
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Mím.
(2) Zdaž domnívají se
lidé, že budou ponecháni v pokoji poté, když byli řekli:
„Uvěřili jsme“ a že nebudou na zkoušku postaveni?
(3) Však již postavili jsme na
zkoušku ty, kdož byli před nimi: a Bůh dobře
ví, kdo upřímný jest a ví, kdo jest
lživý.
(4) Zdaž domnívají se
ti, kdož konají zlé skutky, že předstihnou nás (a uniknou trestu)?
Jak špatně usuzují!
(5) Ten, kdož doufá v
setkání s Bohem, nechť jist jest, že lhůta
boží přijde: a on vše slyší a ví.
(6) A kdožkoli snaží se
ve víře, tenť snaží se ve svůj vlastní
prospěch: Bůh zajisté bohat jest nad věci veškeré.
(7) A těm, kdož
uvěřili a konali dobré skutky, smažeme zlé skutky jejich a
dojista odměníme je dle nejlepších skutků jejich.
(8) A doporučili jsme
člověku ohledně rodičů jeho laskavost: však kdyby
snažili se, abys spolčoval se mnou to, o čem nemáš
vědomosti, tehdy neposlechni jich. Ke mně navrátíte se
a pak zpravím vás ohledne toho, co činili jste:
(9) a ty, kdož uvěřili a
konali dobré skutky, dojista uvedeme mezi spravedlivé.
(10) Jsou mezi lidem
někteří, kdož dí: „Uvěřili jsme v Boha,“
však když útrapa stihne je pro (věc) boží, považují
zkoušku (působenou jim) lidmi za trest boží. Však
když přijde pomoc od Pána tvého, říkají:
„Zajisté byli jsme s vámi!“ Což neví Bůh nejlépe o tom,
co jest v nitrech lidí všech?
(11) A Bůh dojista ví, kdo (skutečně)
věří a ví, kdo jest pokrytcem.
(12) Říkají pak ti,
kdož neuvěřili, k těm, kdož uvěřili:
„Následujte stezku naši a my na se vezmeme hříchy
vaše.“ Však nevezmou na se hříchy jejich ani v nejmenším,
neb zajisté lháři jsou.
(13) Však dojista ponesou břemena
svá a další břemena mimo
(14) A (kdysi) poslali jsme Noema k lidu jeho a dlel mezi nimi
po tisíc let, vyjma padesáti roků: a zachvátila je
potopa v nepravosti jejich.
(15) Ale zachránili jsme jej,
jakož i ty, kdož byli v arše a učinili jsme ji
znamením veškerenstvu.
(16) A (poslali
jsme) Abrahama i řekl lidu svému:
„Uctívejte Boha a bojte se jej: to bude lepším pro
vás, dovedete-li toho pochopiti.
(17) Vy pouze uctíváte modly
vedle Boha a tvoříte tím lež: neboť zajisté ti,
jež uctíváte vedle Boha, nemohou dáti vám
výživy. Proto žádejte výživu svou od Boha a
uctívejte jej a děkujte mu: k němu pak navráceni
budete.
(18) A když lhářem nazvete
mne (dobře):
již před vámi zvali národové proroky své
lháři: povinností pak proroka jest pouze
hlásání zjevné.“
(19) Což nevidí, jak Bůh
vzbuzuje stvoření a pak způsobuje, aby navrátilo se k
němu? Totoť zajisté Bohu jest snadným.
(20) Rci: „Cestujte v zemi a vizte, jak
Bůh vzbudil stvoření: poté pak vzkřísí je
vzkříšením novým, neboť Bůh nade
všemi věcmi moc má.
(21) Tresce, koho chce, a
slitovává se, nad kým chce, a k němu navráceni
budete.
(22) Vám pak nelze znemožniti
rozhodnutí jeho na zemi, aniž na nebi: a není vám
kromě Boha ochránce, ni pomocníka.
(23) A ti, kdož
nevěří ve znamení boží a v
setkání s ním, jsou bez naděje v milosrdenství
mé: jim přichystán jest trest bolestný.“
(24) A odpovědí lidu jeho bylo
pouze, že řekli: „Zabte jej, aneb upalte jej.“ Však spasil jej
Bůh od ohně: a v tomto zajisté znamení jest lidu
věřícímu.
(25) A řekl: „Zajisté vzali jste si
vedle Boha modly za bohy z lásky k životu pozemskému: v den pak
zmrtvýchvstání zapřete se navzájem a
proklínati budete se navzájem: a obydlím vaším
bude oheň (pekelný) a nebude vátu pomocníků.“
(26) Uvěřil mu
(27) A dali jsme Abrahamovi Isáka a
Jakuba a ustanovili jsme v potomstvu jeho dar prorocký a Knihu: a dali
jsme mu odměnu jeho na tomto světě a v budoucím on
zajisté patřiti bude mezi spravedlivé.
(28) A (poslali
jsme) Lota, když řekl k lidu svému:
„Dojista pášete smilstvo, v němž nepředešel
vás nikdo ve světě.
(29) Zdaž vcházeti budete k
mužům a dokonce přepadati (je) na cestách? A nepravost páchati v
shromážděních svých?“ Však
odpovědí lidu jeho bylo jen, že řekli: „Přiveď
na nás tedy trest boží, jsi-li pravdomluvným“
(30) Řekl: „Pane můj, pomoz mi
proti lidu prostopášnému.“
(31) A když přišli poslové
naši k Abrahamovi s radostnou zprávou, řekli:
„Zahladíme lid onoho města, neboť lid jeho jest
nepravostný.“
(32) Řekl (Abraham): „Mezi nimi jest i Lot.“ Řekli: „My nejlépe
víme o tom, kdo jest v onom městě: a dojista
zachráníme jej i rodinu jeho, vyjma ženy jeho, jež bude
jednou z omeškalých.“
(33) A když přišli poslové
naši k Lotovi, trápil se ohledně jich a byl
stísněn ohledně jich pro slabost rámě svého,
však oni řekli: „Neboj se a nermuť se, neboť my dojista
zachráníme tebe i rodinu tvoji, vyjma ženy tvé, jež
bude jednou z omeškalých.
(34) Myť sešleme na lid tohoto
města hrůzu s nebe za pohoršlivost jejich.“
(35) A ponechali jsme z něho
znamení jasné pro lid chápavý.
(36) A k Madianským (poslali jsme)
bratra jejich Šu'ejba, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha
a buďte v očekávání dne posledního: a
neporušujte zemi prostopášností svou.“
(37) Však lhářem nazvali
jej a zachvátilo je zemětřesení a zrána jako
ztuhlé mrtvoly nelezeni jsou v domech svých.
(38) A (tak
stalo se i s kmeny) 'Ád a
Tsemúd, jakž jasně patrno jest vám ze zbytků
obydlí jejich. Satan zkrášlil jim skutky jejich a
odvrátil je od (pravé) cesty, ač prozíraví byli.
(39) A tak stalo se i
Qárúnovi a Faraonovi a Hámánovi. A přece
přišel k nim Mojžíš s jasnými důkazy:
pyšně chovali se v zemi, ale (nás) přece nepředstihli!
(40) A jednohokaždého z nich ztrestali
jsme za vinu jeho: jednoho z nich zachvátil vítr
bouřný, jednoho zachvátilo vzkřiknutí; pod
jedním rozpoltili jsme zemi; jiné pak utopili jsme. A nebyl to Bůh,
jenž bezpráví jim činil, nýbrž oni sami
sobě bezpráví činili.
(41) Podobají se pak ti, kdož
vedle Boha vzali si ochránce, PAVOUKU, jenž staví si
obydlí: a dojista nejchatrnějším ze všech
obydlí jest obydlí pavoukovo. Kéž by si toho jen byli vědomi!
(42) Bůh zajisté dobře zná
to, co vzývají vedle něho (dopodrobna): a on mocný jest a moudrý.
(43) A tato podobenství
činíme lidem: však nepochopí jich, leda rozumní.
(44) Stvořil jest Bůh nebesa i
zemi v opravdovosti: a v tomto zajisté jest znamení pra
věřící.
(45) Pročež
předčítej, co vnuknuto bylo ti z Knihy: a zachovávej modlitbu,
neboť modlitba zapuzuje smilnost a nepravost.
Vzpomínání pak Boha jest největší (povinností):
a Bůh (dobře) ví, co konáte.