Part 10

(41) A vězte, že z toho, cožkoli ukořistili jste, pětina náleží Bohu a proroku, a blízkým příbuzným a sirotkům a chudým a pocestným — věříte-li v Boha a v to, co seslali jsme služebníku svému v den rozlišení, v den sražení obou vojů: a Bůh nade všemi věcmi moc má.

(42) Když utábořeni jste byli na nejbližším konci údolí a oni na nejzazším, a karavana byla níže pod vámi: a kdybyste se byli zavázali (k útoku), nebyli byste mohli dostáti svému závazku — však nicméně uvedeni jste byli v boj, aby naplnilo se, co Bůh určil, aby se stalo: totiž, aby zahynul ten, jenž zahynul, dle jasného důkazu, a aby na živu zůstal ten, jenž na živu zůstal, dle jasného znamení: a Bůh zajisté vše slyší a ví.

(43) Když Bůh ukázal vám je ve snu tvém malými počtem: a kdyby byl ukázal ti je velkými počtem, byli byste jistě zmalomyslněli a v hádku vešli ohledně toho. Avšak před tím ochránil vás Bůh, neboť on dobře ví, co skrývají nitra.

(44) A když ukázal je vám, při sražení s nimi, ve zracích vašich malé počtem a zmenšil počet váš ve zracích jejich, aby naplnilo se, co určeno bylo Bohem, aby se stalo: a k Bohu navráceny budou všechny věci.

(45) Vy, kteří jste uvěřili, kdykoli potkáte sbor válečný, stůjte neohroženě a volejte opětovně jméno Boha, abyste úspěchu dosáhli.

(46) A duďte poslušni Boha a proroka jeho a nevcházejte v hádky, abyste zmalomyslněli jimi a pozbyli úspěchu: buďte vytrvalými, neboť Bůh zajisté pomáhá vytrvalým!

(47) A nebuďte jako oni, kteří vyšli chlubně z domů svých, aby viděni byli lidmi: a odvracejí lid od stezky boží — však Bůh dobře zpraven jest o tom, co činí.

(48) A když Satan zkrášlil jim skutky jejich a řekl jim: „Nikdo z lidí nepřemůže vás dnes, kdy já jsem společníkem vaším.“ Však když objevily se oba sbory válečné, obrátil se k nim patami a řekl: „Nemám s vámi ničeho společného neboť v pravdě vidím, co vy nevidíte a v pravdě bojím se Boha, neboť Bůh přísným jest v trestání.“

(49) Když řekli pokrytci a ti, v jejichž srdcích jest choroba: „Strhlo je náboženství jejich.“ však kdo na Boha spoléhá — Bůh zajisté mocný jest a moudrý.

(50) A kdybys viděl, když andělé usmrcují ty, kdož neuvěřili! Bijí je do tváří jejich i do zad jejich a říkají: „Okuste nyní trestu ohně!

(51) To za to, co ruce vaše poslaly před vámi!“ — a Bůh zajisté není utiskovatelem služebníků svých.

(52) Vede se jim jako lidu Faraonovu a těm před nimi, kteří neuvěřili ve znamení boží: a těžce dotkl se jich Bůh za viny jejich, neboť Bůh zajisté silný jest a přísný v trestání.

(53) To proto, že Bůh nemění požehnání, kterým požehnal některému lidu, dokavad oni nezmění nitro své: a Bůh slyší a vidí vše.

(54) Vede se jim jako lidu Faraonovu a těm před nimi, kteří lží nazývali znamení Pána svého: i zahladili jsme je pro viny jejich a potopili jsme lid Faraonův, ježto všichni byli nepravostni.

(55) Zajisté nejhoršími dobytčaty u Boha jsou zatvrzelci v nevíře, již nechtějí uvěřiti:

(56) ti, se kterými jsi učinil smlouvu a kteří pak neustále porušují smlouvu svou, aneb nebojí se (Boha).

(57) Padnou-li ti do rukou ve válce, tehdy rozpraš příkladem jejich ty, kdož za nimi jdou — aby si to rozmyslili.

(58) Obáváš-li se pak zrady se strany některého lidu, oplácej mu stejně: neboť Bůh zajisté nemiluje zrádců.

(59) A nikterak nechť nedomnívají se nevěřící, že budou v popředí: zajisté neseslabí (moc Boha).

(60) Schystejte tudíž proti nim voje seč síly vaše stačí a silné čety jízdy, jimiž postrachem naplníte nepřítele Boha a nepřítele svého a jiné mimo nich, o nichž dosud nevíte, však o nichž Bůh ví. A cožkoli vydáte ze jmění na stezce boží, splaceno vám bude a nebudete zkráceni.

(61) A kloní-li se k míru, kloň se též k němu a spoléhej na Boha, neboť On vše slyší a ví.

(62) Však chtějí-li oklamati tě, Bůh zajisté postačí ti: onť přispěl ti pomocí svou a pomocí věřících.

(63) Onť sjednotil srdce jejich: kdybys byl věnoval veškerá bohatství země, nebyl bys sjednotil srdce jejich, však Bůh sjednotil je: Onť zajisté mocný jest a moudrý.

(64) Ó proroku, Bůh dostačí ti a oni, kdož následují tě z věřících.

(65) Ó proroku, povzbuzuj věřící k boji: bude-li mezi vámi dvacet vytrvalých, přemohou dvě stě, a bude-li mezi vámi takových sto, přemohou tisíc nevěřících, neboť jest to lid nechápavý.

(66) Nyní Bůh ulehčil vám, neboť ví, jak slabi jste. Však bude-li vás sto vytrvalých, přemohou dvě stě: a bude-li vás takových tisíc, přemohou dva tisíce z dopuštení božího, neboť Bůh jest na straně vytrvalých.

(67) Nikterému proroku dáno bylo činiti zajatce, dokud neučinil krveprolití na zemi. Vy chcete pomíjející věci tohoto světa, však Bůh chce (dáti vám) život budoucí: a Bůh mocný jest a moudrý.

(68) Nebýti nařízení, daného vám již před tím Bohem, byl by dotekl se vás za to, co vzali jste, trest velký.

(69) Nuž požívejte z toho, co ukořistili jste, což dovoleno jest a dobré: a bojte se Boha, neboť Bůh velký jest zajisté v odpouštění, slitovný.

(70) Ó proroku, rci k těm, kdož zajatci jsou v rukou vašich: „Sezná-li Bůh, že dobro jest v srdcích vašich, dá vám lepší statky těch, které odňaty vám byly a odpustí vám: neboť Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.“

(71) Však zanášejí-li se zradou vůči tobě nebo zachovali-li se proradně vůči Bohu již před tím, (Bůh) dal ti je v moc a on zajisté jest vědoucí. moudrý,

(72) Ti, kdož uvěřili, a vystěhovali se z domů svých a bojovali statky i osobami svými na stezce boží: a ti, kdož útočistě a pomoci poskytli (prorokovi), jsou si navzájem přáteli. A ti. kdož uvěřili však nevystěhovali se, nemají nikterak zahrnuti být vámi ve svazek přátelský, dokud nevystěhují se: ale kdyby prosili vás o pomoc v příčině víry, jest na vás, abyste poskytli jim pomoci, vyjma proti lidu, s nímž jste byli učinili smlouvu. A Bůh dobře pozoruje skutky vaše.

(73) Ti, kdož neuveřili, jsou si navzájem přáteli: a neučiníte-li stejně tak, rozbroj zavládne v zemi a zkaženost velká.

(74) A ti, kdož uvěřili a vystěhovali se a bojovali na stezce boží: a kdož útočiště a pomoci poskytli (prorokovi): tito jsou věřícími v pravdě — jim odpuštění přichystáno jest a odměna štědrá.

(75) A ti, kdož uvěřili poté a vystěhovali se a bojovali s vámi: tito patří ve svazek váš. Však ti, kdož krevně spřízněni jsou, jsou si nejblíže přibuzni navzájem. (Toto psáno jest) v Knize boží a Bůh o všem ví.

At-Tawba

Madinan

(1) Zprostění dané Bohem a prorokem jeho těm, s nimiž ve smlouvu jste vstoupili z mnohobožců.

(2) Procházejte tudíž zemí v bezpečí po čtyři měsíce a vězte, že tím neseslabujete moc Boha: a Bůh zajisté hanbou pokryje nevěřící.

(3) Toto jest provolání od Boha a proroka jeho k lidu v den velké pouti: Bůh zajisté prost jest (všeho závazku) vůči mnohobožcům, stejně jako prorok jeho, a obrátíte-li se kajícně k Bohu, bude to lépe pro vás: však odvrátíte-li se, vězte, že tím neseslabujete moc Boha: a zvěstuj těm, kdož nevěří, trest bolestný.

(4) Vyjmuti jsou ti z mnohobožců, s nimiž učinili jste smlouvu a kteří poté nikterak jí neporušili, aniž pomáhali komu proti vám. Pročež vyplňte přesně smlouvu svou s nimi do konce trvání jejího: Bůh zajisté miluje ty, kdož bojí se jej.

(5) A když přešly měsíce posvátné, zabíjejte mnohobožce, kdekoliv je naleznete: a jímejte je, a obléhejte je, a číhejte na ně u každé cesty však obrátí-li se kajícně a budou-li zachovávati modlitbu a povinnou dávati almužnu, nechte je pokojně jíti jich cestou, neboť Bůh velký jest v odpouštení, slitovný.

(6) Požádá-li tě některý z mnohobožců o útulek, poskytni mu ho, aby poslechnouti mohl slovo boží: pak nech dovésti jej do místa bezpečí: to proto, že lid jest to nevědoumý.

(7) Jákž jinak budou mnohobožci moci býti ve smlouvě s Bohem a prorokem jeho, vyjma těch, s nimiž učinili jste smlouvu u modlitebnice posvátné? Dokud přímými k vám budou, buďte i vy přímými k nim: Bůh zajisté miluje ty, kdož bojí se jej.

(8) Jakž jinak? neb přemohou-li vás, nebudou bráti ohledu na svazky příbuzenské ani na přísahu smlouvy. Uspokojí vás ústy svými, ač nesouhlasna zůstanou srdce jejich: a většina jich jest nepravostna.

(9) Kupují za znamení boží věci ceny malé a odvracejí jiné od stezky boží: věru špatné jsou skutky jejich!

(10) Nebéřou u věrícího ohledu na svazky příbuzenské, ani na přísahu smlouvy: tito zajisté přestupníky jsou.

(11) Však obrátí-li se kajícně a budou zachovávati modlitbu a povinnou dávati almužnu, jsou vašimi bratry ve víře: a jasně vysvětlujeme znamení svá lidu chápajícímu.

(12) Ale zruší-li přísahu svou poté, když byli učinili smlouvu a útočí na víru vaši, tehdy bojujte proti náčelníkům nevíry — neboť není u nich svaté přísahy — aby ustali.

(13) Zdaž nebudete bojovati proti lidu, jenž zrušil přísahu svou a snažili se vypuditi proroka (ze země) a první napadli vás? Zdaž báti se jich budete? Zajisté Bůh více nároků má na to, abyste báli se jej, jste-li věřícími.

(14) Bojujte tedy proti nim: ať rukama vašima potrestá je Bůh a hanbou pokryje je a dá vám vítězství nad nimi a uzdraví ňadra lidu věřícího:

(15) a odejme zlobu ze srdcí jejich a vyslyší pokání, koho bude chtíti, neboť Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(16) Zdaž domníváte se, že budete opuštěni, a že Bůh nevěděl by o těch, kdo bojovali z vás a nebrali si za spojence nikoho, kromě Boha, proroka jeho a věřící? Bůh zajisté zpraven jest o tom, co činíte.

(17) Nepřináleží mnohobožcům, aby navstěvovali modlitebnice boží, dosvědčujíce proti sobě samým nevíru: tito jsou onů, jichž veškerá konání niveč budou a kteří v ohni na věky budou přebývati.

(18) Pouze ten navštěvuje modlitebnice boží, kdo uvěřil v Boha a v den poslední: jenž zachovává modlitbu a dává povinnou almužnu: a nebojí se nikoho, vyjma Boha. Tito as budou z těch, kdož cestou pravou vedeni jsou.

(19) Zdaž stavíte ty, kdož napájejí poutníky a navštevují modlitebnici posvátnou, na roveň tomu. jenž uvěřil v Boha a v den poslední a bojoval na stezce boží? Tito nebudou si rovni před Bohem: a Bůh nevede stezkou pravou lid nepravostný.

(20) Ti, kteří uvěřili a vystěhovali se a bojovali na stezce boží statky svými a osobami svými, na nejvyšší stupeň budou postaveni u Boha: tito budou šťastni.

(21) Oznamuje jim Pán jejich milosrdenství své a zalíbení a zahrady, v níž rozkoše jsou stálé:

(22) v nich přebývati budou věčně: neboť zajisté u Boha odměna jest velká.

(23) Vy, kteří jste uvěřili, nebeřte si za přátele otce a bratry své, je-li jim nevíra milejší víry: a kdožkoli z vás bral by si je za přátele, patřiti bude mezi nepravostné.

(24) Rci: „Jsou-li otcové vaši a děti vaše a bratři vaši a ženy vaše a soukmenovci vaši a statky, kterých jste nabyli a obchod, jehož úpadku se obáváte, a obydlí, v nichž zálibu nalézáte, milejší vám Boha a proroka jeho a bojování na stezce boží — tedy vyčkejte, až Bůh sám vloží se do věci své: a Bůh nevede stezkou pravou lid nešlechetný.“

(25) Bůh přispěl vám již pomocí svou v místech mnohých, najmě v den Hunainu, kdy radovali jste se z velkého počtu svého a nic vám neprospěl: a úzkou byla vám země při vší rozsáhlosti své a záda svá v útěku jste obrátili.

(26) Tehdy seslal Bůh uklidnění proroku svému a věřícím a seslal vojska neviditelná vám a potrestal ty, kdož neuvěřili: taková byla odplata nevěřících.

(27) Poté pak Bůh slitovně obrátí se, ke komu bude chtíti: a Bůh velkým jest v odpoustění, slitovným.

(28) I Vy, kteří jste uvěřili! Zajisté mnohobožci nečisti jsou: pročež nenechte je přiblížiti se, po tomto roce, k modlitebnici posvátné. A bojíte-li se nedostatku, Bůh hojně obdaří vás z milosti své, bude-li chtíti: neboť Bůh zajisté jest vševědoucí, moudrý.

(29) Bojujte proti těm z oněch, kteří obdrželi Knihu, kdož neuvěřili v Boha a v den poslední, a nezachovávají zákazu Boha a proroka jeho, a nevyznávají náboženství pravdy dokud nevydají poplatek z ruky a nebudou poníženi.

(30) Židé praví: „'Ozair jest syn boží,“ a křesťané praví: „Mesiáš jest syn boží“ — takové jsou řeči úst jejich: podobají se reči oněch, kdož nevěřícími byli před nimi. Bůh válčiž proti nim! Jak mohou tak lhát?

(31) Vzali si velekněze své a mnichy své za pány vedle Boha, a (taktéž) Mesiáše, syna Mariina: a nebylo nakázáno jim, aby ctili koho jiného vedle Boha jediného; není Boha, kromě něho a on daleko povýšen jest nad cokoliv, co za rovné mu kladou!

(32) Chtěli by zhasnouti světlo boží ústy svými: však Bůh nepřeje si jiného, než aby dokonalým učinil světlo své, i kdyby sebe nemilejším to bylo nevěřícím.

(33) Onť to byl, jenž vyslal proroka svého s pravým vedením a s náboženstvím pravdy, aby vítězným učinil je nade všemi ostatními, i kdyby sebe nemilejším to bylo mnohobožcům.

(34) Vy, kteří jste uvěřili, zajisté mnozí z velekněží a mnichů upotřebují statky lidí za věci liché a odvracejí lid od stezky boží: však těm, kdož (hrabivě) shromažďují zlato a stříbro a nevydávají je ve stezce boží, oznamuj trest bolestný:

(35) v den, kdy roztaveny budou poklady jejich v ohni pekelném a vypálena jimi budou znamení na čelech jejich a bocích jejich a zádech jejich: „Totoť jest, co (hrabivě) shromaždovali jste Pro sebe samy — nuž okuste, co (hrabivě) jste shromaždovali!“

(36) Zajisté počet měsíců u Boha jest dvanácte měsíců, (ustanovený) v Knize boží v den, kdy stvořil nebe i zemi: čtyři z nich jsou měsíce posvátné — toto jest stálým (článkem) náboženství: pročež neprohřešujte se v těchto měsících proti sobě samým, ale bojujte proti nevěřícím ve všech, jakož i oni bojují proti vám ve všech — a vězte, že Bůh jest s těmi, kdož bojí se ho.

(37) Překládání (měsíců posvátných na jinou dobu) jest zvětšování nevíry: a v blud uváděni jsou tím nevěřící. Dovolují to jedním rokem a zapovídají to druhým rokem, aby tak doplnili počet (měsíců) Bohem posvěcených a tak dovolili to, co Bůh zapověděl. (Satanem) zkrášleny byly jim zlé skutky jejich: a Bůh nevede pravou stezkou lid nevěřící.

(38) Vy, kteří jste uvěřili, co děje se s vámi, že kdyz řekne se vám: „Jděte v boj na stezce boží“ těžce klesáte k zemi? Zdaž větší zalíbení nalézáte v životě tomto, než v životě budoucím? Však požitky života pozemského oproti oněm v životě budoucím jsou jen malé.

(39) Nepůjdete-li v boj, potresce vás Bůh trestem bolestným: zamění vás národem jiným a nebudete s to uškoditi mu v ničem, neboť Bůh nade všemi věcmi moc má.

(40) Nebudete-li pomáhati (prorokovi) — Bůh již pomohl mu, když vyhnali jej ti, kdož neuvěřili. jednoho ze dvou: a když oba byli v jeskyni, tehdy řekl prorok ke společníku svému: „Netruchli, neboť zajisté Bůh jest s námi“ — a Bůh seslal mu uklidnění své a vypomohl mu vojsky neviditelnými zrakům vašim a ponížil slova nevěřících: slovo pak boží jest nejvyšší a Bůh mocný jest a moudrý.

(41) Jděte v boj lehce i těžce (ozbrojeni) a bojujte na stezce boží statky i osobami svými: toto bude lepším pro vás, dovedete-li pochopiti.

(42) Kdyby se bylo jednalo o blízký úspěch a krátkou výpravu, byli by tě následovali: však dalekou zdála se jim cesta a námaha. Nicméně Bohem zapřisahati se budou: „Kdybychom bývali byli s to, byli bychom vyšli s vámi.“ Hubí tak duše své, neboť Bůh dobře ví, že lháři jsou.

(43) Bůh ti promiň! Proč dovolil's jim (zůstati), dokud nebylo ti jasně zjevno, kdo mluví pravdu a dokud nevěděl's, kdo lhářem jest?

(44) Ti, kdož věří v Boha a v den poslední, nebudou žádati tě o úlevu v bojování statky i osobami svými, a Bůh dobře zná ty, kdož bojí se ho.

(45) Však žádati budou tě o úlevu jen ti, kdož nevěří v Boha a v den poslední a jichž srdce v nejistotě jsou a kdož kolísají v pochybnostech svých.

(46) Kdyby byli bývali měli úmysl vyjíti do boje, byli by se k tomu připravili, všemi přípravami: však Bůh nebyl nakloněn k tomu, aby vyšli a zlenivěl je a bylo řečeno jim: „Seďte doma se sedícími.“

(47) Kdyby bývali vyšli s vámi, byli by pouze zvětšili vaše potíže: byli by uvrhli nesnáze do středu vašeho ve snaze přivoditi rozkol, neboť jsou mezi vámi někteří, již ochotně jim naslouchají — a Bůh dobře zná nepravostné.

(48) Již dříve snažili se přivoditi rozbroj a převraceli nařízení tvá, dokud nepřisla pravda a nepřevládl rozkaz boží přes to, že bylo jim to nemilé.

(49) Jsou mez nimi někteří, již dí: „Pozvol mi (zůstati) a neuváděj mne v pokušení.“ Však neupadli-li již v pokušení? A zajisté peklo obklopí nevěřící.

(50) Dostane-li se ti úspěchu, zlobí je to: a když postihne tě neštěstí, praví: „Postarali jsme se o své již dříve“ a zády obracejí se k tobě, radujíce se.

(51) Rci: „Nic nepostihne nás, vyjma toho, co předurčil nám Bůh: on pánem jest naším a na Boha nechť spoléhají věřící.“

(52) Rci: „Zdaž vyčkáváte, že jiný stihne nás osud, než jedna ze dvou krásných věcí? My pak vyčkáváme pro vás, že postihne vás trest od Boha rukama našima: nuž vyčkávejte — my též s vámi vyčkávati budeme!“

(53) Rci: „Ať již dávati budete příspěvky své dobrovolně, nebo z přinucení, nebudou přijaty od vás, ježto lid jste nešlechetný.“

(54) A nic jiného nestojí v cestě přijetí příspěvku jejich než to, že nevěří v Boha a v proroka jeho a nezachovávají modlitby, leda lenivě a nedávají příspěvku, leda neradi.

(55) Nechť nepřivádějí tě v údiv bohatství jejich a děti jejich: Bůh chce pouze potrestati je jimi v tomto živote pozemském, a chce, aby vypustili duši v nevíře své.

(56) Při Bohu přisahají, že jistotně drží s vámi, ale nedrží s vámi, nýbrž jsou to lidé, kteří se vás straní.

(57) Naleznou-li útočiště nějaké, nebo jeskyně, nebo skrýši, vezmou nohy na ramena a prchají směrem k nim.

(58) Jsou mezi nimi někteří, kdož pomlouvají tě ohledně dělení almužny: dostanou-li z ní podíl, jsou spokojeni, však nedostanou-li z ní ničeho, zlobí se.

(59) Kéž byli by spokojeni s tím, co dal jim Bůh a prorok jeho a kéž říkali by: „Bůh postačí nám. Bůh zajisté popřeje nám milosti své a taktéž prorok jeho: zajisté pouze k Bohu obracíme prosbu svou.“

(60) Však almužny určeny jsou pouze pro chudé a nuzné, pro ty, kdož sbírají je: pro ty, jichž srdce spjata jsou (ve víře), pro výkupné otroků, pro dlužníky, pro (boj za) věc boží a pro pocestné. Takové jest nařízení boží a Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(61) Jsou mezi nimi, kdož hanobí proroka, řikajíce: „Jest naslouchatelem.“ Rci: „Takový naslouchatel jest k dobru vašemu: věří v Boha a věří věřícím a milosrdenstvím jest pro ty z vás, kdo uvěřili: však těm, kdož hanobí proroka božího, přichystán jest trest bolestný.“

(62) Zapřisahají se vám Bohem, aby se vám zachovali: však Bůh a prorok jeho spíše si zaslouží, aby zachovali se oni jim, jsou-li věřícími.

(63) Zdaž nevědí, že tomu, kdo protiví se Bohu a proroku jeho přichystán jest oheň pekelný, v němž přebývati bude věčně? Toto potupa bude velká.

(64) Střeží se pokrytci, aby nebyla seslána súra ohledně jich, oznamující jim, co skryto jest v srdcích jejich. Rci: „Vysmívejte se jen: však Bůh odhalí to, ohledně čeho se střežíte.“

(65) A dotazuješ-li se jich, řeknou jistotně: „Rozmlouvali jsme jen a laškovali.“ Rci: „Jakže? Z Boha a znamení jeho a proroka jeho žerty si tropíte?“

(66) Nechtějte omlouvati se: k nevíře přešli jste poté, když jste byli uvěřili. Odpustíme-li části vás, potrestáme zas druhou — za to, že se provinili.

(67) Pokrytci, muži i ženy, jsou jedni z druhých: nabádají ke špatnostem a zabraňují dobru a zavírají ruce své. Zapomněli na Boha a zapomněl na ně Bůh, neboť pokrytci zajisté jsou nešlechetní.

(68) Slibuje Bůh pokrytcům, mužům i ženám, jakož i nevěřícím oheň pekelný, v němž přebývati budou věčně. Takový jest úděl jejich; zlořečil jim Bůh a trest trvalý jest jim připraven.

(69) Jste jako ti, kteří byli před vámi a silnějšími byli vás mocí a četnějšími vládli statky a a hojnější byl počet jich dětí a spokojovali se s užíváním pozemského údělu svého; pročež i vy spokojujete se s užíváním pozemského údělu svého, stejně jako spokojovali se ti, kdož byli před vámi; a stejné hovory vedete, jaké vedli oni; díla těchto niveč byla na světě tomto i v budoucím: tito jsou, kteří záhubě propadli.

(70) Zdaž nedošly jim (k sluchu) děje těch, kdož před nimi byli, lidu Noemova a lidu 'Ád a Tsemúd a lidu Abrahamova, obyvatel Madianu a měst vyvrácených? Přišli k nim proroci jejich s jasnými důkazy a nebyl to Bůh, jenž utiskoval je, nýbrž oni sebe samy utiskovali.

(71) Věřící muži i ženy jsou si navzájem přáteli: nabádají k dobru a zabraňují špatnostem: zachovávají modlitbu a dávají povinnou almužnu: a poslušni jsou Boha a proroka jeho: nad těmito slituje se Bůh, neboť Bůh zajisté jest mocný a moudrý.

(72) Slíbil Bůh věřícím mužům a ženám zahrady, pod nimiž řeky tekou: v nich přebývati budou věčně: příbytky rozkošné v zahradě Edenu. Však zalíbení Boha v nich bude největší jim odměnou: toto blahem bude velkým.

(73) Ó proroku, bojuj proti nevěřícím a pokrytcům a zacházej přísně s nimi: obydlím jejich bude peklo a špatný to bude příbytek!

(74) Zapřisahají se Bohem, že neřekli ničeho podobného: však nicméně pronesli slova nevíry a stali se nevěřícími poté, když byli přijali Islám. Vzali si do hlavy věc, které nedosáhli: a nemstili se jen proto, že Bůh a prorok jeho obdařili je bohatstvím z milosti své. A obrátí-li se v kajícnosti, bude to lépe pro ně, však vrátí-li se (k nepravostem svým), potresce je Bůh trestem bolestným ve světě tomto i v budoucím a nebude jim přítele na zemi, aniž zastánce.

(75) Jsou mezi nimi někteří, kdož učinili tuto smlouvu s Bohem: „Popřeje-li nám Bůh milosti své, jistotně budeme dávati almužmu a jistotně budeme ze spravedlivých.“

(76) Však když obstědřil je z milosti své, lakotili darem jeho a odvrátili se a vzdálili.

(77) I dal Bůh na to vstoupiti pokrytectví do srdcí jejich až do dne, kdy setkají se s ním: za to, že nedostáli svému slibu Bohu a za to, že lhali.

(78) Zdaž nevědí, že Bůh zná tajnosti jejich a rozhovory jejich skyté? Bůh zajisté dobrý jest znatel věcí skrytých.

(79) Ti, kdož pomlouvají ony z věřících, kteří víc než ochotnou přinášejí almužnu a ony, kteří nenalézají možnosti přinášeti jí, leda s největším úsilím: ti, kdož vysmívají se jim — těmto zajisté vysměje se Bůh a přichystán jest jim trest bolestný.

(80) Pros za odpuštění pro ně, aneb nepros: i kdybys prosil za odpuštění pro ně sedmdesátkrát, neodpustí jim Bůh. To proto, že neuvěřili v Boha a v proroka jeho: a Bůh nevede stezkou pravou nešlechetné.

(81) Radovali se ti, kdož zůstali pozadu u pecí svých, za prorokem božím, neb proti mysli jim bylo bojovati statky svými a osobami svými na stezce boží, a řekli: „Nevycházejte (v boj) za vedra.“ Rci: „Oheň pekelný více pálí než vedro!“ Kéž by to byli pochopili!

(82) Nechť smějí se jen trochu: však jednou velice budou plakati v odměnu za to, co si zasloužili.

(83) Když pak navrátiti dal ti Bůh (z boje) k některým z nich, žádají o dovolení k vyjití s tebou (da pole). Rci pak: „Nevyjdete se mnou (do pole) nikdy a nikdy nebudete bojovati se mnou proti nepříteli: neboť zlíbilo se vám seděti doma (když jednalo se o to) po prvé — nuž, sečte si doma s těmi, kdož pozadu zůstávají.“

(84) A nemodli se za žádného z nich nikdy, zemře-li, aniž zastav se u hrobu jeho: neboť neuvěřili v Boha a v proroka jeho a zemřeli co nešlechetní.

(85) Nechť nepřivádějí tě v údiv bohatství jejich a děti jejich: Bůh chce pouze potrestati je jimi v životě pozemském, a chce, aby vypustili duše v nevíře své.

(86) A když seslána byla súra „Uvěřte v Boha a bojujte s prorokem jeho,“ žádali tě zámožní mezi nimi o úlevu a řeli: „Dovol nám, abychom zůstali s doma sedícími.“

(87) Líbilo se jim zůstati s těmi, kdož zůstali pozadu a zapečetěna byla srdce jejich, takže nechápou.

(88) Avšak prorok a ti kdož uvěřili s ním, bojovali statky svými a osobami svými: pro tyto přichystány jsou nejlepší věci a jim dobře se povede.

(89) Přichystal jim Bůh zahrady, pod nimiž řeky tekou: toto blaho bude velké.

(90) A přišli někteří Arabové z pouště omlouvati se, aby úleva dána jim byla: a zůstali seděti doma ti, kdož za lháře prohlašují Boha a proroka jeho: však postihne ty, kdož neuvěřili mezi nimi, trest bolestný.

(91) Nemají viny slabí a nemocní, a ti, kdož nemají z čeho by přispěli, jsou li upřímní vůči Bohu a proroku jeho: není příčiny k trestání těch, kdož dobře činí a Bůh zajisté velký jest v odpouštění, slitovný.

(92) Aniž těch, kdož přišli k tobě, žádajíce o výzbroj a jimž odvětil's: „Nemám, čím bych vás vyzbrojil“ — i odvrátili se se zraky přetékajícími slzami zármutku proto, že nenalezli, čím by přispěli.