An-Najm

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Při hvězdě padající!

(2) Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden,

(3) ani nehovoří z vlastního popudu svého.

(4) Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto,

(5) jemuž naučil jej silný mocí,

(6) silou vládnoucí; a vzpřímeně se tyčil,

(7) zatímco na nejvyšším obzoru byl.

(8) Potom se přiblížil a dolů se spustil,

(9) až na vzdálenost dvou luků či ještě blíže byl,

(10) a vnukl svému služebníkovi to, co mu vnukl.

(11) A srdce jeho mu v tom, co viděl, nelhalo.

(12) Chcete snad pochybnost vyslovit o tom, co zřel?

(13) A věru jej viděl již u příležitosti sestoupení jiného

(14) poblíže lotosového stromu u okraje nejzazšího,

(15) u něhož je zahrada příbytku věčného.

(16) A když přikrylo lotosový strom to, co jej krylo,

(17) oko se neodvrátilo ani nebloudilo,

(18) a věru spatřil on největší ze znamení Pána svého!

(19) Uvažovali jste o al-Lát a al-´Uzzá

(20) a Manát, té třetí, jiné?

(21) Vy syny byste měli mít a On pouze dcery?

(22) To vskutku rozdělení by bylo nerovné!

(23) Ony nejsou nic než jména, kterými jste je vy a vaši otcové nazvali a o nichž neseslal Bůh žádné zplnomocnění. A oni pouze své dohady a to, k čemu srdce jejich tíhnou, následují, ačkoliv se jim již od Pána jejich dostalo správného vedení.

(24) Což člověk má mít vše, po čem touží?

(25) Však Bohu poslední i první život patří.

(26) A vůbec nic nepomůže přímluva andělů , ať sebevíc jich je na nebi, leda tehdy, když k tomu Bůh svolí, a pro toho, koho chtít bude a jehož si oblíbí.

(27) A vskutku ti, kdož nevěří v život budoucí, anděly ženskými jmény nazývají,

(28) byť o tom žádné vědění nemají a jen dohady své následují. Však dohady nic proti skutečnosti nezmohou!

(29) Odvrať se tedy od těch, kdo zády k Našemu připomenutí se obracejí a pouze k tomuto pozemskému životu tíhnou.

(30) Takový je rozsah jejich vědění! A Pán tvůj ví dobře o tom, kdo z cesty Jeho zbloudil, a zná nejlépe i toho, kdo po ní kráčí.

(31) Bohu náleží vše na nebesích a na zemi, aby mohl odměnit ty, kdož špatné páchali, a aby odměnil ty, kdož dobré konali, odměnou nejkrásnější,

(32) ty, kdož těžkých hříchů a nepravostí se varovali a jen drobných prohřešků se dopouštěli. A Pán tvůj věru rozsáhlým odpuštěním vládne a znal vás dobře už tehdy, když vytvořil vás ze země a když jste byli zárodky v lůnech matek svých. Nepovažujte tedy sebe za očištěné! A On nejlépe zná ty, kdo jsou bohabojní.

(33) Co soudíš o tom, jenž zády se obrací

(34) a málo jen rozdává a lakotí?

(35) Má snad vědomost o nepoznatelném, takže je vidí?

(36) Či nebylo mu sděleno, co obsahují svitky Mojžíše

(37) a Abrahama, jenž byl věrný?

(38) Že totiž žádná duše obtížená břímě jiné duše neponese,

(39) že člověku se jen toho, oč usiloval, dostane,

(40) že výsledek jeho úsilí bude viděn

(41) a potom plnou odměnou bude odměněn,

(42) že u Pána tvého je konečný cíl jen,

(43) že On rozesmává i rozplakává,

(44) že On smrt i život dává,

(45) že On stvořil pohlaví mužské a ženské

(46) z kapky semene vystříknuté,

(47) že Jemu přísluší stvoření druhé,

(48) že On obohacuje a uspokojuje,

(49) že On je ten, kdo Siria pánem je,

(50) že On dávným ´Ádovcům zahynout dal

(51) i Thamúdovcům, a žádného nenechal,

(52) a před nimi lidu Noemovu, neb to lid velmi nespravedlivý a vzpurný byl,

(53) a také Vyvrácené město zahubil,

(54) a pokrylo je to, co je pokrylo.

(55) A které z dobrodiní Pána svého chceš popírat?

(56) A toto je varování podobné varováním dřívějších.

(57) Přiblížila se blížící

(58) a není kromě Boha nikoho, kdo by ji vyjevil.

(59) Tento příběh vás snad údivem naplnil,

(60) že místo abyste plakali, se smějete

(61) a jen v zábavách dlíte?

(62) Před Bohem na zem padejte a Jeho uctívejte!