Saad

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Sád. Při Koránu, obsahujícím připomenutí!

(2) Ba věru ti, kdož nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.

(3) Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k uniknutí.

(4) Diví se nevěřící, že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý, a říkají: "Tohle je kouzelník a lhář prolhaný.

(5) Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!"

(6) A vzdálili se velmoži z nich a řekli: "Jděte a při božstvech svých vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.

(7) O ničem takovém jsme neslyšeli v náboženství předešlém a není to nic než výmysl jeho.

(8) Právě jemu mezi námi všemi že by mělo být připomenutí sesláno?" Ba, oni o připomenutí Mém jsou na pochybách, ba, ještě neokusili trestu Mého!

(9) Což oni vlastní pokladnice milosrdenství Pána tvého mocného a dárce?

(10) Či náleží jim království nebes a země a toho, co mezi nimi je? Nechť tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!

(11) Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.

(12) A již před nimi prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i Faraón, jenž pánem byl kůlů,

(13) též Thamúdovci, lid Lotův i obyvatelé Houštin - a to spojenci byli,

(14) a všichni bez výjimky posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si zasloužili.

(15) A také tyto nečeká nic než výkřik jediný a nebude zde odklad žádný.

(16) A přesto říkají: "Pane náš, pošli nám rychle rozsudek náš, dříve než dostaví se den zúčtování!"

(17) Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání,

(18) a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za svítání,

(19) a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně obracejí.

(20) A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.

(21) Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?

(22) Když vstoupili k Davidovi, zalekl se jich. I pravili: "Neboj se, my dva jsme ve sporu a jeden z nás učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž uveď nás na stezku rovnou!

(23) Toto je můj bratr a devadesát devět ovcí má, zatímco mně patří jen jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a přemohl mne v půtce slovní o ni."

(24) Odvětil David: "On vskutku ti ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke svým ji připojil. A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je." A dovtípil se David, že jsme jej pouze zkoušeli, a poprosil Pána svého o slitování a pak padl klaně se a čině pokání.

(25) A odpustili jsme mu to a on má u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.

(26) Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.

(27) A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným!

(28) Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky?

(29) Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.

(30) A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným služebníkem. A byl věru kajícníkem,

(31) když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé,

(32) a pravil: "Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce neskrylo za noci závojem.

(33) Přiveďte je ke mně!" A jal se jim protínat nohy i šíje.

(34) A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo mu podobné umístili; teprve potom se kál

(35) a volal: "Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!"

(36) A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si přál,

(37) a také satany všechny, stavitele i potápěče,

(38) jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.

(39) "Toto je dar náš, Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a nemusíš dávat zúčtování!"

(40) A má on u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.

(41) Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému: "Satan se mne dotkl strádáním a mukami."

(42) "Dupni nohou svou, a objeví se voda pro koupel chladivou i pro napití.

(43) A dali jsme mu zpět jeho rodinu a s nimi ještě jednou tolik z milosrdenství Svého a jako připomenutí těm, kdož nadáni jsou rozmyslem.

(44) A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!" A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.

(45) A vzpomeň také služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba, lidí dobrotivých a prozíravých,

(46) jež jsme věru očistili myšlenkou čistou příbytku věčného připomínkou!

(47) A jsou oni u Nás ti nejlepší z vyvolených.

(48) A vzpomeň též Ismaele, Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z nejlepších!

(49) Toto je připomenutí; a bohabojní vskutku překrásné místo pobytu budou míti,

(50) zahrady Edenu s branami pro ně vždy otevřenými,

(51) v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití

(52) a u nich budou dívky se zraky sklopenými stejného věku s nimi.

(53) Hle, toto je ono, co vám bylo slíbeno pro den zúčtování!

(54) A toto zajisté je Náš příděl, jenž nebude znát nikdy vyčerpání.

(55) Tak bude! Však vzpurným dostane se věru nejhoršího přebývání

(56) pekla, v němž hořet budou; hnusné to místo pro odpočívání!

(57) Tak bude! A nechť ochutnají nápojů vroucích a hnijících,

(58) a jiného podoby stejné i druhů různých!

(59) Toto je houf do pekel s vámi se řítící; nebudou zde přivítáni a hořet budou v plameni

(60) a řeknou: "Nikoliv! Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto jste nám připravili, a jak hnusné je to přebývání!"

(61) A zvolají: "Pane náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm rozmnož trest dvojnásobně v ohni!"

(62) Pak zeptají se: "Co se děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za špatné pokládali,

(63) kteří nám buď pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?"

(64) Toto je věru skutečnost; tak hádat se budou obyvatelé ohně pekelného.

(65) Rci: "Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího,

(66) Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího!"

(67) Rci: "Toto je zvěst nesmírná přece,

(68) vy však od ní odvracíte se,

(69) a neměl jsem vědomost žádnou o shromáždění nejvyšším, když ve sporu byli v něm.

(70) A vnuknuto mi bylo jen, že varovatelem zjevným jsem,

(71) když Pán tvůj pravil andělům: "Já smrtelníka z hlíny vytvořím,

(72) a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se před ním!"

(73) A padli před ním na zem andělé všichni sborem

(74) kromě Iblíse, jenž pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil Bůh: "Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co rukama vlastníma stvořil jsem?

(75) Jsi pyšný tak, či patříš snad ke vznešeným?"

(76) Odpověděl: "Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, zatímco jeho jen z hlíny."

(77) I zvolal Bůh: "Odejdi odsud, jsi zlořečený!

(78) A nechť na tobě prokletí mé až do dne soudného lpí!"

(79) Pravil Iblís: "Pane můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou vzkříšeni!"

(80) Odpověděl: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo

(81) až do dne času stanoveného!"

(82) Pravil Iblís: "Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění

(83) kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!

(84) I pravil Bůh: "Při pravdě, a já pravdu dím:

(85) já tebou a všemi těmi, kdož následovat tě budou, peklo naplním!"

(86) Rci: "Nežádám od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch, kdož na sebe si berou, co nepřísluší jim.

(87) A není toto než připomenutí pro lidstvo veškeré

(88) a dozvíte se zprávu o tom po době nějaké."