Ash-Shu'araa

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Tá sín mím.

(2) Toto jsou Písma zřetelného znamení.

(3) Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí,

(4) však kdybychom chtěli, seslali bychom jim z nebes znamení, před nímž jejich šíje by zůstaly zkrouceny v ponížení.

(5) A kdykoliv se jim dostalo od Milosrdného nového připomenutí, vždy se jen od něho odvrátili

(6) a za lež je prohlásili; však dostane se jim zvěsti o tom, čemu se posmívali!

(7) Což po zemi se nerozhlédli a neviděli, kolika druhům rostlin užitečných jsme na ní vyrůst dali?

(8) Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(9) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(10) A hle, Pán tvůj Mojžíše zavolal: "Jdi k lidu, jenž křivdu činí,

(11) k lidu Faraónovu; což nebudou bohabojní?"

(12) I odpověděl: "Pane, obávám se, že mne ze lži obviní

(13) a že hruď má stísněna bude a jazyk můj se nerozváže. Pošli pro Áróna raději!

(14) A oni mají proti mně obvinění a bojím se, že mě zabijí."

(15) I řekl Bůh: "Nikoliv, půjdete oba s Našimi znameními a My, naslouchajíce, budeme s vámi.

(16) K Faraónovi jděte a řekněte: My poslové jsme věru Pána lidstva veškerého,

(17) odešli dítka Izraele s námi!"

(18) I pravil Faraón: "Což jsme tě jako dítě mezi sebou nevychovali a nezůstals u nás mnohá léta věku svého?

(19) A přesto jsi provedl skutek svůj, jejž jsi učinil;tys věru jeden z nevděčných!"

(20) Mojžíš odpověděl: "Spáchal jsem jej v době, kdy byl jsem ještě jedním z bloudících,

(21) a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil.

(22) A dobrodiní, jež mi předhazuješ, je v tom snad, žes dítka Izraele zotročil?"

(23) I otázal se Faraón: "A kdo je ten Pán lidstva?"

(24) Odvětil: "Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je - uvěřit-li dovedete!"

(25) I pravil Faraón k okolostojícím: "Zdaž slyšíte?"

(26) Řekl Mojžíš: "Pánem vaším je i vašich dávných předků."

(27) Pravil: "Váš posel, jenž vyslán byl k vám, je bláznem vskutku!"

(28) A Mojžíš pokračoval: "Je Pánem východu i západu a toho, co mezi nimi je - můžete to pochopit?"

(29) I zvolal Faraón: "Uznáš-li jiné božstvo než mne, do vězení tě dám věru hodit!"

(30) I otázal se Mojžíš: "A což když ti předvedu důkaz zřetelný?"

(31) Faraón odpověděl: "Předveď jej tedy, jsi-li pravdomluvný!"

(32) I hodil tedy hůl svou, a hle, hadem zjevným se stala

(33) a vyňal ruku svou, a hle, bílou přihlížejícím se zdála!

(34) I řekl Faraón k velmožům svým, kol něho stojícím: "Tohle věru je kouzelník obratný,

(35) jenž kouzly svými vás chce z vaší země vyhnat. Co rozhodnete?"

(36) I pravili: "Odkaž jej i bratra jeho na později a do všech měst shromažďovatele vyšli,

(37) by k tobě se všemi kouzelníky obratnými přišli!"

(38) A shromážděni byli kouzelníci v den pro schůzku stanovený

(39) a lidé byli dotázáni: "Chcete se též účastnit shromáždění?

(40) Snad i my kouzelníky, budou-li vítězní, následovat budeme."

(41) Když kouzelníci se dostavili, řekli Faraónovi: "A dostaneme odměnu, jestliže vítězství dosáhneme?"

(42) A odpověděl Faraón: "Zajisté, a tehdy se věru mými přiblíženci stanete."

(43) I pravil jim Mojžíš: "Hoďte, co hodit chcete!"

(44) A hodili provazy své a hole své, říkajíce: "Při moci Faraónově, vítězství máme zaručené!"

(45) Pak hodil Mojžíš hůl svou, a hle, pozřela jejich kousky podvodné.

(46) Na zem kouzelníci klaníce se padli,

(47) volajíce: "V Pána lidstva jsme uvěřili,

(48) v Pána Mojžíšova a Árónova."

(49) Faraón vykřikl: "Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám dovolil? On věru vaším mistrem je, jenž kouzlům vás naučil. Však záhy dám vám poznat! Dám vaše pravé ruce a levé nohy usekat a všechny vás dám ukřižovat!"

(50) Odpověděli: "Nic nevadí, vždyť my se přece k Pánu svému navrátíme,

(51) a toužíme jedině, aby nám Pán náš odpustil viny naše, vždyť my k prvním věřícím patříme!"

(52) A vnukli jsme Mojžíšovi: "Odejdi v noci se služebníky Mými, neb věru budete pronásledováni."

(53) Faraón pak vyslal svolavatele v města svá,

(54) aby řekli: "Tamti jsou jen skupina nepočetná

(55) a na nás vskutku jsou rozhněváni,

(56) však my množství jsme věru, jež má se na pozoru!"

(57) A odvedli jsme Faraóna a lid jeho ze zahrad a od pramenů,

(58) od pokladnic a ze vzácných příbytků;

(59) a tak stalo se a učinili jsme dítka Izraele toho všeho dědici

(60) a pronásledovalo je vojsko Faraóna, k východu pochodující.

(61) Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: "Teď vskutku dostiženi jsme!"

(62) I pravil Mojžíš: "Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!"

(63) A vnukli jsme Mojžíšovi: "Udeř holí svou do moře!" A rozestoupilo se a část každá podobnou se stala obrovské hoře.

(64) A dali jsme jim postoupit a pak i těm druhým,

(65) a zachránili jsme Mojžíše a všechny, kdož byli s ním,

(66) a pak jsme zničili ty druhé utopením.

(67) Věru je v tomto znamení; však většina z nich nevěří.

(68) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(69) Vyprávěj jim zvěst o Abrahamovi,

(70) když pravil otci svému a lidu svému: "Co to uctíváte?"

(71) Odpověděli: "Modly uctíváme a v oddanosti k nim setrváváme."

(72) I otázal se jich: "A slyší vás, když je vzýváte?

(73) Anebo jsou vám k užitku či ke škodě?"

(74) Odvětili: "To nikoliv, však shledali jsme, že tak činili již otcové naši."

(75) A pravil Abraham: "Uvažovali jste vůbec o tom, co uctíváte

(76) vy i dávní předkové vaši?

(77) To jsou nepřátelé moji a není Boha kromě Pána lidstva,

(78) jenž stvořil mne a na správnou cestu mne uvádí

(79) a krmí mne a napájí,

(80) a když nemocen jsem, mne uzdraví

(81) a zemřít mi dá a pak mě oživí,

(82) a přeji si jen, aby mi viny mé odpustil v soudu den poslední."

(83) Pane, daruj mi moudrost a připoj mě k bezúhonným

(84) a učiň mě pro pokolení budoucí jazykem pravdomluvným

(85) a dej, ať jsem jedním z dědiců zahrady slastí,

(86) a odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící,

(87) a nezahanbi mě v den, kdy vzkříšeni budou,

(88) v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí -

(89) kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou,

(90) v den, kdy ráj se k bohabojným přiblíží

(91) a peklo bude předvedeno těm, kdo sváděli,

(92) a bude jim řečeno: ,Kde je to, co jste uctívali

(93) kromě Boha. Mohou vám anebo sami sobě pomoci??

(94) A budou do pekla svrženi oni i ti bloudící

(95) a všechna vojska Iblísova.

(96) A řeknou tam mezi sebou se hádajíce:

(97) ,Při Bohu, věru jsme ve zjevném bludu byli,

(98) když naroveň Pána lidstva jsme vás povýšili.

(99) A svedli nás z cesty jedině hříšníci,

(100) a nemáme přímluvce žádného

(101) ani přítele věrného,

(102) kéž bychom se mohli vrátit, abychom byli věřící!`"

(103) Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(104) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(105) A také lid Noemův posly za lháře prohlásil,

(106) když bratr jejich Noe jim říkal: "Což nebudete bohabojní?

(107) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,

(108) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(109) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(110) Boha se bojte a mne poslouchejte!"

(111) I řekli: "Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší?"

(112) A Noe odvětil: "Nemám o tom, co dělali, žádné vědění,

(113) a účtování s nimi jedině Pánu mému přísluší máte-li o tom tušení!

(114) Já nejsem z těch, kdo věřící odhání,

(115) já jsem jen varovatel zjevný!"

(116) A zvolali: "Jestliže nepřestaneš, Noe, doopravdy ukamenován budeš!"

(117) Řekl: "Pane, lidé moji mě za lháře prohlásili,

(118) rozhodni tedy mezi mnou a jimi rozhodnutím zřetelným a zachraň mne i ty, kdož se mnou uvěřili!"

(119) A zachránili jsme jej i ty, kdo byli s nim, v arše s nákladem plným

(120) a pak jsme utopili ty, kteří zbyli.

(121) Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(122) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(123) Rovněž ´Ádovci posly za lháře prohlásili,

(124) když bratr jejich Húd jim říkal: "Což nebudete bohabojní?

(125) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,

(126) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(127) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(128) Chcete stále stavět na každé výšině znamení jen tak pro pobavení

(129) a chcete stále zakládat stavby - hodláte snad být nesmrtelní?

(130) A když násilí činíte, jste jak tyrani násilní!

(131) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(132) A bojte se toho, jenž rozmnožil to, co znáte,

(133) a vaše stáda vám rozhojnil a vaše syny

(134) a také zahrady a prameny!

(135) Já pro vás obávám se trestu dne nesmírného!"

(136) Odpověděli: "Je nám jedno, zda varuješ nás či zda nejsi varovatelem;

(137) vždyť toto je způsob starých -nic jiného -

(138) a my potrestáni nebudem!"

(139) A za lháře ho prohlásili a my jsme je zahubili. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(140) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(141) A také Thamúdovci posly za lháře prohlásili,

(142) když bratr jejich Sálih jim říkal: "Což nebudete bohabojní?

(143) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,

(144) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(145) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(146) Myslíte, že ponecháni budete v tom, co zde máte, v bezpečí

(147) mezi prameny a zahradami,

(148) polnostmi a s visícími trsy palmami

(149) a že nadále budete vytesávat obydlí v horách domýšlivě?

(150) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(151) Neposlouchejte přestupníků nařízení,

(152) kteří na zemi šíří pohoršení a o nápravu se nestarají!"

(153) Odpověděli: "Ty věru jsi jen jeden z očarovaných

(154) a nejsi leč smrtelník nám podobný. Předveď nám nějaké znamení, jsi-li z pravdomluvných!"

(155) I řekl: "Hle, zde je velbloudice, má právo pít v jednom dni a vy máte právo také pít v den určený.

(156) Nečiňte jí však nic zlého, ať nestihne vás trest dne nesmírného!"

(157) Přesto však žíly jí přeřezali a již nazítří toho věru litovali,

(158) neb zachvátil je trest. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(159) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(160) Též lid Lotův posly za lháře prohlásil,

(161) když bratr jejich Lot jim říkal: "Což nebudete bohabojní?

(162) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný.

(163) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(164) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(165) Což se chcete jen k mužům z lidstva všeho přibližovat

(166) a manželky své, jež pro vás Pán váš stvořil, zanedbávat? Ba, vy věru jste lid přestupníků!"

(167) A zvolali: "Jestliže nepřestaneš, Lote, vyhnán budeš vskutku!"

(168) I řekl: "Mně se opravdu hnusí vaše počínání.

(169) Pane, zachraň mne i mou rodinu před následky toho, co činí!"

(170) A jeho i rodinu jeho celou jsme zachránili

(171) kromě stařeny jedné, jež byla mezi opozdilými,

(172) a potom všechny ostatní jsme zničili

(173) a déšť jsme na ně spustili. Jak hnusný to byl déšť pro ty, jež marně jsme varovali!

(174) A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(175) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(176) A také lidé Houštin posly za lháře prohlásili,

(177) když jim Šu´ajb říkal: "Což nebudete bohabojní?

(178) Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,

(179) Boha se bojte a mne poslouchejte!

(180) Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.

(181) Dávejte míry spravedlivé a nebuďte mezi podvádějícími

(182) a važte vahami vyrovnanými

(183) a neubírejte lidem z majetku jejich a nebuďte těmi, kdož na zemi pohoršení rozšiřují!

(184) Bojte se toho, kdo stvořil vás i pokolení dřívější!"

(185) Odpověděli: "Tys věru jen očarovaný

(186) a nejsi leč smrtelník nám podobný, a soudíme věru, žes prolhaný.

(187) Nech tedy na nás spadnout nebe kus, jsi-li pravdomluvný!"

(188) I řekl: "Pán můj o tom, co děláte, dobře ví."

(189) Avšak oni za lháře jej prohlásili a uchvátil je trest dne zamračeného a byl to trest dne nesmírného.

(190) A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.

(191) A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.

(192) . . . A toto je vskutku Pána lidstva seslání,

(193) a sestoupil duch spolehlivý s ním

(194) na srdce tvé, bys varovatelem byl jedním.

(195) A je ve zřetelném jazyce arabském sesláno

(196) a je věru v Písmech starých obsaženo.

(197) Což není pro ně znamením, že znají je dítek Izraele učenci?

(198) A i kdybychom je byli seslali některému cizinci

(199) a byl by jim je přednášel, ani tehdy by nebyli věřící.

(200) A takto jím pronikáme do srdcí hříšníků,

(201) však oni v toto zjevení neuvěří, pokud trest bolestný neuzří,

(202) jenž přijde k nim, aniž co tušit budou, znenadání.

(203) A tehdy zvolají: "Což nebude nám dán odklad žádný?"

(204) Budou si pak ještě přát trestu Našeho uspíšení?

(205) Což nevidíš, že dáváme-li jim ještě několik let tohoto světa užívání,

(206) že potom dostaví se to, co jim jsme slibovali,

(207) a že nebude jim platno nic z toho, co si užívali?

(208) Žádné město jsme nezahubili, aniž jsme mu varovatele dali

(209) jako připomenutí, a věru jsme žádnou křivdu nespáchali.

(210) A nesestoupili s Koránem žádní satani,

(211) neb jim to nepřísluší a nejsou toho schopni ani,

(212) vždyť zabráněno jim bylo u nebeského trůnu v naslouchání.

(213) A spolu s Bohem žádné jiné božstvo nevzývej, abys nebyl z potrestaných,

(214) a varuj nejbližší své z příbuzných

(215) a rozprostři křídla svá nad těmi, kdož následují tě z věřících.

(216) A jestliže tě neuposlechnou, tedy rci: ",Já nejsem za to, co činíte, odpovědný."

(217) A na mocného a slitovného se spolehni,

(218) který tě vidí, když k modlitbě se zvedáš

(219) a jak mezi klanícími se chováš,

(220) vždyť On slyšící je i vševědoucí.

(221) Mám vám oznámit, na koho sestupují satani?

(222) Sestupují na všechny pomlouvače hříšné

(223) a sdělují jim slyšené, však lháři jsou to ve většině.

(224) A také básníci jsou bloudícími následováni.

(225) Což nevidíš, jak v každém údolí zmámeně pobíhají

(226) a říkají to, co vůbec nekonají?

(227) Kromě těch, kdo uvěřili a zbožné skutky konali a jména Božího hojně vzpomínali a jimž pomoci se dostalo poté, co jim ukřivděno bylo. A záhy se dozví ti, kdož křivdili, k jakému obratu osudu se obrátí!