Al-Baqara
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám mím!
(2) Toto Písmo, o němž
pochyby není, je vedením pro bohabojné,
(3) kteří v nepoznatelné
věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim
uštědřili, rozdávají,
(4) kteří
věří v to, co bylo sesláno tobě, i v to, co bylo
sesláno před tebou, a pevně jsou o životě budoucím
přesvědčeni,
(5) ti Pánem svým jsou
správně vedení a ti budou blažení.
(6) Však věru je lhostejno pro
nevěřící, zda napomínáš je, či
nikoliv - stejně neuvěří!
(7) Bůh srdce jejich i sluch jejich
zapečetil a přes oči jejich clonu položil a pro ně je
určen trest hrozný.
(8) Jsou mezi lidmi
někteří, kdož říkají:
"Věříme v Boha i v den soudný," zatím
však jsou nevěřící.
(9) Snaží se oklamat Boha a
ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o
tom mají tušení.
(10) V srdcích jejich jest choroba a
Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to,
že lhali.
(11) A když se jim řekne:
"Nešiřte pohoršení na zemi!", tu
odpovídají: "My ji jen polepšujeme!"
(12) Což však to nejsou
právě oni, kdož pohoršení
šíří, ale nemají o tom ponětí?
(13) A když se jim řekne:
"Uvěřte, jako již uvěřili tito lidé!", tu
odpovídají: "Cožpak máme věřit tak,
jako tito hlupáci?" Zdaž však nejsou právě
oni hlupáci, jenže o tom nevědí?
(14) Když potkají ty, kdož
uvěřili, říkají: "Uvěřili
jsme", když však zůstanou sami se svými satany,
hovoří: "Jsme s vámi a tamtěm se jen
posmíváme."
(15) Bůh se jim však sám
vysměje a ponechá je dlouho tápat jak slepé ve vzpurnosti
jejich.
(16) To jsou ti, kdož koupili blud za
správné vedení, však obchod jejich jim nepřinesl zisk a
po správné cestě se neubírají.
(17) Podobají se tomu, jenž
rozžehl oheň: když osvětleno jim bylo vše, co je
kolem, Bůh odnesl jim světlo a nechal je v temnotě,
nevidoucí.
(18) Hluší, němí a
slepí - z bludu svého se nenavrátí!
(19) Anebo jako když objeví se
na nebi mrak deštivý, plný temnoty, hromů a
blesků: lidé si zacpávají prsty uši své před
hromobitím, bojíce se smrti; avšak Bůh obklopuje
nevěřící ze všech stran.
(20) Blesk div jim zrak neodňal,
však dokud je blesky ozařují, kráčí
při svitu jejich, a když nad nimi se zatmí, zastaví se.
Kdyby Bůh chtěl, odňal by jim zrak i sluch, neb Bůh je nad
věci každou všemocný.
(21) Lidé, uctívejte Pána
svého, jenž stvořil vás i ty, kdož před vámi
byli - snad budete bát se Boha,
(22) jenž pro vás učinil
zemi lůžkem a nebesa kupolí a jenž seslal z nebe vodu a
dal pomocí jí vyrůst plodům pro obživu vaši.
Nedávejte Bohu rovných, vždyť dobře to
víte!
(23) Jste-li na pochybách o tom, co
jsme seslali služebníku svému, tedy přineste súru
podobnou této a předvolejte si svědky své kromě Boha, jste-li
pravdomluvní!
(24) Však neučiníte-li to
- a vám se to věru nepodaří - pak střezte se
ohně, jehož palivem jsou lidé a kamení a jenž
připraven je pro nevěřící.
(25) Oznam radostnou zvěst těm,
kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že pro ně
jsou připraveny zahrady, pod nimiž řeky tekou. A kdykoliv se jim
za odměnu dostane z nich ovoce, tu řeknou: "Toto je jako to, co
nám již dříve bylo uštědřeno," avšak
dostalo se jim jen něco podobného. A budou tam mít manželky
čisté ? a budou tam nesmrtelní.
(26) Bůh neostýchá se
věru uvádět v podobenství komára nebo to, co
větší je než komár. Ti, kdož
uvěřili, vědí, že to je pravda od Pána jejich,
zatímco ti, kdož nevěří, hovoří:
"Co chtěl Bůh říci tímto
podobenstvím?" On nechává jím mnohé zbloudit,
však mnohé jím správně vede - a budou tím
uvedeni v blud jedině hanebníci,
(27) kteří porušují
smlouvu Boží po jejím uzavření a
rozdělují to, co Bůh přikázal spojit, a po zemi
pohoršení šíří. A to jsou ti, kdož
ztrátu utrpí.
(28) Jak to, že
nevěříte v Boha? Když byli jste mrtví, On dal
vám život, potom vás usmrtí a posléze znovu
oživí a nakonec budete k Němu navráceni.
(29) On je ten, jenž pro vás
stvořil vše, co na zemi je, potom se k nebi obrátil a v sedmi
nebesích je vyrovnal. On věru všech věcí je znalý.
(30) Hle, Pán tvůj k
andělům pravil: "Umístím na zemi
náměstka!" I řekli: "Chceš tam ustanovit
někoho, kdo pohoršení na ní bude šířit
a krev na ní prolévat, zatímco my slávu Tvou pějeme a
svatost Tvou prohlašujeme?" Pravil: "Já věru
znám to, co vy neznáte!"
(31) A naučil Adama jména
všechna, potom je předvedl andělům a řekl:
"Sdělte mi jména těchto, jste-li pravdomluvní!"
(32) "Sláva Tobě,"
řekli, "my máme vědění jen o tom, čemus
nás Ty naučil, neboť Tys jediný
vševědoucí, moudrý!"
(33) Pravil: "Adame, sděl jim
jména toho všeho!" A když jim sdělil ta jména, pravil
Bůh: "Neřekl jsem vám, že znám nepoznatelné
na nebesích i na zemi a že znám dobře i to, co najevo dáváte,
i to, co skrýváte?"
(34) A když řekli jsme
andělům: "Padněte na zem před Adamem!", tu padli
všichni kromě Iblíse, jenž to odmítl, zpychl a
stal se jedním z nevěřících.
(35) I pravili jsme: "Adame,
obývej s manželkou svou zahradu tuto! Jezte z ní podle
libosti, kdekoliv se vám zachce, avšak nepřibližujte se k
tomuto stromu, abyste se nestali nespravedlivými!"
(36) Avšak satan jim dal
zhřešit a způsobil vyhnání jejich z místa,
kde žili. I pravili jsme: "Odejděte! Jeden druhému budete
nepřáteli; země bude místem pobytu vašeho a užívání
dočasného!"
(37) Adam přijal pak od Pána
svého slova a On mu odpustil, vždyť On
odpouštějící je i slitovný.
(38) Pravili jsme: "Odejděte
odtud všichni! A až k vám přijde ode Mne správné
vedení, ti, kdož následovat budou vedení Mé,
nemusí se bát a nebudou zarmouceni.
(39) Však ti, kdož
neuvěří a znamení Naše za lež
prohlásí, ti budou ohně obyvateli a budou v něm
nesmrtelní."
(40) Dítka Izraele, pomněte
milosti Mé, již jsem vám prokázal! Dodržujte
věrně úmluvu se Mnou uzavřenou, tak jako Já ji
dodržuji vůči vám, a jen Mne se obávejte!
(41) Věřte v to, co jsem seslal
pro potvrzení pravdivosti toho, co již máte! Nebuďte
prvními z těch, kdo nevěří v toto zjevení,
a neprodávejte znamení Má za nízkou cenu! A
buďte bohabojní!
(42) Neodívejte pravdu
falší a nezakrývejte pravdu, když ji dobře
znáte!
(43) Dodržujte modlitbu,
rozdávejte almužnu a sklánějte se s těmi ,
kdož se sklánějí!
(44) Chcete přikazovat lidem
zbožné skutky, zatímco vy sami na ně zapomínáte,
ačkoliv Písmo odříkáváte? Což tomu
neporozumíte?
(45) Hledejte pomoc v trpělivosti a v
modlitbě! To věc je věru velmi obtížná,
kromě pro pokorné,
(46) kteří soudí,
že s Pánem svým se setkají a že k Němu se
navrátí.
(47) Dítka Izraele! Pomněte
milosti Mé, již jsem vám prokázal, i toho, že jsem
vás vyznamenal před lidstvem veškerým.
(48) Střezte se dne, kdy duše
žádná nebude odměněna ničím za
duši jinou, kdy nebude od ní přijata přímluva
žádná a nebude za ni vzato výkupné a nedostane se jim
pomoci.
(49) Zachránili jsme vás
před rodem Faraónovým, jenž zlé útrapy
vám působil, zabíjeje syny vaše a nechávaje
naživu jen ženy vaše. A byla v tom zkouška
nesmírná od Pána vašeho!
(50) A hle, rozdělili jsme moře
před vámi a zachránili jsme vás a utopili jsme rod
Faraónův, zatímco vy jste na to hleděli.
(51) A hle, uzavírali jsme
úmluvu s Mojžíšem po čtyřicet nocí a
vy pak jste za nepřítomnosti jeho si vzali tele a stali jste se
nespravedlivými.
(52) Potom jsme vám vše
odpustili doufajíce, že snad budete vděční.
(53) A dali jsme věru
Mojžíšovi Písmo a spásné rozlišení -
snad jím budete správně vedeni.
(54) A hle, pravil Mojžíš
lidu svému: "Lide můj, vy sami sobě jste ukřivdili,
když tele jste si vzali. Obraťte se kajícně k Tvůrci
svému a zabte hříšníky mezi sebou, to lepší
bude pro vás před Tvůrcem vaším a On
odpustí vám, neboť On odpouštějící
je i slitovný!"
(55) A hle, řekli jste:
"Mojžíši, neuvěříme ti, dokud
nespatříme Boha zcela zřetelně!" A zasáhl
vás blesk, zatímco jste se dívali.
(56) Potom jsme vás po smrti
vaší opět vzkřísili doufajíce, že snad
budete vděční.
(57) A dali jsme vás zastínit
mračnu a seslali jsme vám manu a křepelky. "Jezte z
těchto pokrmů výtečných, jež jsme vám
uštědřili!" Neublížili nám, ale sami
sobě ukřivdili.
(58) A hle, pravili jsme:
"Vejděte do města tohoto a pojídejte tam, kdekoliv se
vám zachce, až dosyta. Vejděte do bran, skloňte se a
rcete: ,Odpuštění!? A My odpustíme vám
hříchy vaše a rozmnožíme dobrodiní
těm, kdož dobré konali."
(59) Avšak ti, kdož byli
nespravedliví, zaměnili slovo Naše něčím
jiným, než bylo jim řečeno. A seslali jsme na ty,
kdož nespravedliví byli, trest z nebes za to, že byli zkažení.
(60) A hle, poprosil
Mojžíš o vodu pro lid svůj a pravili jsme:
"Udeř holí svou do skály!" A vytrysklo z ní
dvanáct pramenů, takže každý (z kmenů)
věděl, kde jest mu píti. "Jezte a pijte z toho, co
Bůh vám uštědřil, nebuďte však těmi,
kdož na zemi šíří pohoršení!"
(61) A hle, řekli jste:
"Mojžíši, nelze nám snášet
stále potravu jedinou. Popros Pána svého za nás, aby pro
nás dal vyrůst z toho, co plodí země, zelenině,
okurkám, česneku, čočce a cibuli!" I řekl
Mojžíš: "Přejete si vyměnit to, co
lepší je, za mnohem horší? Sestupte do Egypta, tam
budete mít to, co si žádáte!" A postihl je
nedostatek a bída a pocítili hněv Boží, a to
proto, že ve znamení Boží nevěřili a že
proroky nespravedlivě zabíjeli. A také za to, že byli
neposlušní a vzpurní.
(62) Věru ti, kdož
uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a
sabejci, ti, kdož uvěřili v Boha a v den soudný a konali
zbožné skutky - ti naleznou odměnu u Pána svého a
nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
(63) A když jsme s vámi
uzavřeli úmluvu a vztyčili nad vámi horu Sinaj,
řekli jsme: "Přidržujte se toho, co jsme vám dali,
co nejpevněji a zapamatujte si dobře, co obsahuje - snad budete
bohabojní."
(64) Pak jste se však
odvrátili, a kdyby nebylo přízně a milosrdenství
Božího vůči vám, byli byste již věru
mezi těmi, kdož ztrátu utrpěli.
(65) Zajisté znali jste ty mezi sebou,
kdož sobotu znesvětili a jimž jsme řekli: "Buďte
opicemi opovrženými!"
(66) A učinili jsme je trestem
výstražným pro ty, kteří žili
předtím i potom, i varováním pro bohabojné.
(67) A hle, pravil Mojžíš
lidu svému: "Bůh vám přikazuje, abyste obětovali
krávu!" Řekli: "Neděláš si z nás
posměšky?" Odpověděl: "Utíkám se k
Bohu, abych nebyl tak pošetilý!"
(68) Řekli: "Popros za nás
Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká má
být!" Odpověděl: "Hle, Pán praví: A
má to být kráva ani příliš stará,
ani jalovice mladá, nýbrž věku středního
mezi nimi. Učiňte tedy to, co bylo vám
přikázáno!"
(69) Řekli: "Popros za Nás
Pána svého, aby nám vysvětlil, jakou má mít
barvu!" Odpověděl: "Hle, Pán praví:
Nechť je to kráva žluté jasné barvy pro radost všem,
kdož na ni se dívají!"
(70) Řekli: "Popros za nás
Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká ještě
má být, neboť všechny krávy se nám
zdají mezi sebou podobné; a pak budeme - jestliže Bohu se zachce -
správně vedeni!"
(71) Odpověděl: "Hle,
Pán praví: Nechť kráva ta není znavena
obděláváním země a
zavodňováním polí, ať je zachovalá, bez
vady." Řekli: "Nyní jsi nám přinesl
pravdu." A obětovali krávu, když to málem byli
neučinili.
(72) A hle, když zabili jste
někoho, sváděli jste to jeden na druhého. Však Bůh
odhalil, co jste skrývali.
(73) Tehdy jsme řekli:
"Udeřte mrtvého částí této krávy
obětované!" A takto Bůh oživuje mrtvé a ukazuje vám
znamení svá - snad budete rozumní.
(74) Vaše srdce se však od té
doby zatvrdila a stala se jakoby kameny skal aneb ještě
tvrdšími, neboť mezi skalami jsou takové, z nichž
tryskají potoky, a jsou mezi nimi jiné, jež pukají a
vytéká z nich voda, a další, jež převracejí
se ze strachu před Bohem. A není Bohu lhostejné, co
děláte!
(75) Jak můžete žádat,
aby s vámi uvěřili tito lidé, z nichž část
poté, co uslyšela slovo Boží, vědomě je
překroutila, když mu porozuměla?
(76) A když potkají ty,
kdož uvěřili, říkají: "Uvěřili
jsme!", avšak když sami jsou mezi sebou, tu hovoří:
"Chcete jim vyprávět o tom, co vám Bůh odkryl, aby
tak měli důkazy proti vám ohledně toho před
Pánem vaším? Což nebudete rozumní?"
(77) Cožpak nevědí,
že Bůh dobře zná jak to, co skrývají, tak i
to, co odhalují?
(78) Mezi nimi jsou lidé
neučení, kteří neznají z Písma nic
než "ameny" a kteří mají jen své
domněnky.
(79) Běda těm, kteří
Písmo vlastníma rukama sepisují a potom
hovoří: "Toto od Boha pochází!", aby tak
nakoupili za nízkou cenu. Běda jim za to, co psaly ruce jejich! Běda
jim za to, co provádějí!
(80) A říkají:
"Oheň se nás nedotkne, leda na dobu omezenou." Rci:
"Uzavřeli jste snad o tom smlouvu s Bohem? Bůh nikdy
nezruší smlouvu svou; anebo říkáte o Bohu
něco, o čem nemáte ponětí?"
(81) Ba naopak ti, kdož zlého se
dopustili, a ti, kdož obklopeni jsou hříchy svými, ti
stanou se ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.
(82) Ti však, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou ráje obyvateli a
budou tam nesmrtelní.
(83) A hle, uzavřeli jsme
úmluvu s dítkami Izraele: "Nebudete uctívat nikoho
kromě Boha jediného! Buďte dobří k rodičům,
příbuzným, sirotkům a nuzným! Mluvte
laskavě s lidmi, dodržujte modlitbu a dávejte
almužnu!" Potom jste se však odvrátili - kromě
několika málo z vás - a vzdálili.
(84) A hle, uzavřeli jsme s
vámi úmluvu řkouce: "Nebudete prolévat krev
vlastní a nebudete se vzájemně vyhánět z
příbytků svých!" A vy jste to potom potvrdili a
dosvědčili.
(85) A pak jste se stali těmi, kdo se
mezi sebou zabíjejí, a vyhnali jste část lidu svého z
obydlí jejich, pomáhajíce si vzájemně proti
nim hříchem a bezprávím. A když k vám
přijdou jako zajatci, vykupujete je a je vám zakázáno
je vyhánět. Zdaž věříte v jednu
část Písma, zatímco druhou popíráte?
Jaká bude odměna těch z vás, kteří si takto
počínají, ne-li hanba v životě pozemském; a v den
zmrtvýchvstání budou uvrženi do muk
nejhorších. A není Bohu lhostejné, co činíte.
(86) A to jsou ti, kdož koupili
život pozemský za život budoucí; těm nebude trest
ulehčen a nebude jim pomoženo.
(87) A již kdysi jsme dali
Mojžíšovi Písmo a po něm jsme i jiné posly
vyslali; a dali jsme Ježíšovi, synu Marie, důkazy jasné a
podpořili jsme jej Duchem svatým. A kdykoliv přišel k
vám posel s něčím, co duše vaše si
nepřály, zpyšněli jste: jedny jste prohlásili za
lháře a druhé jste zabili.
(88) I pravili:
"Neobřezána jsou srdce naše!" Však nikoliv!
Proklel je Bůh za nevíru jejich; jak málo oni
věří!
(89) A když se jim nyní dostalo
od Boha Písma, jež potvrzuje pravdivost zjevení, které
již měli a přitom předtím prosili o
rozhodnutí proti nevěřícím - když k nim tedy
přišlo to, o čem již byli zpraveni, sami v to
neuvěřili. Kéž prokletí Boží padne na
nevěřící!
(90) Jak hnusné je to, zač prodali
duše své! Nevěří v to, co seslal Bůh, z čiré
závisti, že Bůh seslal něco z dobrodiní Svého
těm ze služebníků Svých, jež si vyvolil. A
uvalili na sebe hněv za hněvem, a trest ponižující
je určen pro nevěřící.
(91) A když je jim řečeno:
"Věřte v to, co nyní seslal Bůh!", tu
hovoří: "Věříme jen v to, co bylo nám
sesláno dříve!" A nevěří v to, co bylo
sesláno později, ačkoliv je to pravda, jež potvrzuje pravdivost
zjevení, která již mají. Rci: "Proč tedy
jste zabíjeli dříve posly Boží, jste-li
věřící?"
(92) Vždyť věru
přišel k vám Mojžíš s jasnými
znameními, a přesto jste si za jeho nepřítomnosti vzali
tele a stali jste se nespravedlivými.
(93) A hle, uzavřeli jsme přece s
vámi úmluvu a vztyčili nad vámi horu řkouce:
"Přidržujte se toho, co jsme vám dali, co nejpevněji
a poslouchejte! I řekli: "Slyšeli jsme a neuposlechli jsme."
A byla srdce jejich napojena teletem za nevíru jejich. Rci: "Jak
hnusné je to, co přikazuje vám víra vaše, jste-li
věřící."
(94) Rci: "Je-li příbytek
poslední u Boha vyhrazen jen pro vás a ne pro ostatní
lidi, pak žádejte si smrt, jste-li pravdomluvní!"
(95) Však oni o to nikdy
nepožádají kvůli tomu, co ruce jejich dříve
spáchaly. A Bůh dobře zná nespravedlivé.
(96) Vskutku pak shledáš,
že jsou to lidé, kteří nejvíce touží po
životě, ba více než modloslužebníci;
některý z nich by si přál, aby život jeho trval
tisíc let. Avšak ani kdyby tak dlouho živ byl,
neodvrátilo by to od něho trest - vždyť Bůh
jasně zří, co dělají!
(97) Rci: "Kdo je
nepřítelem Gabriela... neboť on seslal - z dovolení
Božího - do srdce tvého zjevení jako potvrzení
pravdivosti poselství i jako správné vedení i zvěst
radostnou pro věřící.
(98) Ten, kdo je nepřítelem Boha
a andělů a poslů Jeho a Gabriela a Michaela. . . vždyť
i Bůh je nepřítelem nevěřících!"
(99) A seslali jsme ti věru
znamení jasná, jež popírají pouze
hanebníci.
(100) Což pokaždé, když
uzavřou úmluvu nějakou, musí být mezi nimi
část, která ji odvrhne? Nikoliv, většina z nich
jsou nevěřící.
(101) A když přišel k nim
nyní posel od Boha potvrzující pravdivost zjevení,
které již měli, skupina z těch, jimž bylo dáno
Písmo, odvrhla Písmo Boží za záda svá,
jako by je neznali.
(102) A následovali to, co
hlásali satani v době vlády Šalomounovy. Šalomoun
nebyl nevěřící, avšak satani jimi byli,
učíce lidi kouzelnictví a tomu, co bylo v
Babylóně sesláno dvěma andělům,
Hárútovi a Márútovi. Ti dva nezačali nikoho
učit, aniž řekli: "My jsme toliko pokušitelé,
nebuď tedy nevěřící!" A od nich dvou se
naučili, jak se zasévá rozkol mezi muže a manželku jeho -
avšak oni tím neuškodí nikomu, leda z dovolení
Božího. A naučili se lidé tomu, co jim škodí, ale
neprospívá; a věděli, že ten, kdo toto
koupí, nebude mít podíl na životě
budoucím. Jak hnusně pro sebe nakoupili - kéž by to byli
věděli!
(103) Kdyby byli uvěřili a byli
bohabojní, věru by byla odměna Boží
lepší - kéž by to byli věděli!
(104) Vy, kteří
věříte, neříkejte:
"Rá`iná!"" nýbrž říkejte:
"Unzurná!" Poslouchejte, neboť pro
nevěřící je určen trest bolestný!
(105) Ti, kdož nevěří
z vlastníků Písma a modloslužebníků, si
nepřejí, aby na vás sestoupilo dobrodiní od
Pána vašeho. Avšak Bůh vyznamenává
milosrdenstvím Svým, koho chce - a Bůh vládcem je
přízně nesmírné.
(106) Kdykoliv zrušíme verš
nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme
jiný, lepší anebo podobný. Což
nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?
(107) Což nevíš, že
Bohu náleží království nebes i země a
že nemáte kromě Boha ochránce ani pomocníka
žádného?
(108) Či chcete se vyptávat
posla svého, tak jako byl předtím Mojžíš
dotazován? Ten, kdo víru zaměňuje nevírou, ten
zbloudil z cesty rovné.
(109) Mnozí z vlastníků
Písma by si přáli učinit z vás znovu
nevěřící poté, co dostalo se vám víry, ze
závisti, jež je v nich, i když se pravda stala již
zjevnou. Vymažte a odpusťte jim, pokud nepřijde Bůh s
rozkazem Svým - a Bůh věru je mocný nade věcmi
všemi.
(110) Dodržujte modlitbu a
dávejte almužnu, neboť cokoliv dobrého pro sebe
připravíte, to u Boha naleznete - a Bůh jasně
vidí, co děláte.
(111) Říkají:
"Nevejde do ráje nikdo kromě toho, kdo je židem či
křesťanem!" Takové je jen přání jejich; ty
však rci: "Přineste mi důkazy své, jste-li pravdomluvní!"
(112) Však nikoliv! Ten, kdo
odevzdaně se obrací k tváři Boží a
koná dobré, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí
mít strach a nebude zarmoucen.
(113) Říkají židé:
"Křesťané nemají v ničem pravdu!" a
křesťané zase tvrdí: "Židé nemají v
ničem pravdu!" a přitom přec ti i oni čtou Písmo.
A hovoří ti, kdož nic nevědí, podobně jako
oni. V den zmrtvýchvstání však Bůh
rozsoudí mezi nimi to, oč se hádali.
(114) Kdo je
nespravedlivější než ten, jenž zabraňuje, aby
se v modlitebnách Božích vzývalo jméno Jeho, a
snaží se o jejich zničení? Patřilo by se, aby do
nich vstupovali naplněni bázní; hanba jim bude patřit
na tomto světě a v životě budoucím je trest
strašný očekává.
(115) Bohu náleží
východ i západ, a ať se obrátíte kamkoliv,
všude je tvář Boží. A Bůh věru je
všezahrnující, vševědoucí!
(116) A říkají:
"Bůh vzal si dítě!" Při slávě Jeho,
není tomu tak! Jemu náleží vše, co na
nebesích i zemi je, a všichni se před ním pokorně
sklánějí!
(117) On stvořitelem je nebes a
země, a když rozhodne věc nějakou, pak řekne toliko
"Staniž se!" a stane se.
(118) Říkají ti,
kdož nic nevědí: "Proč pak s námi Bůh
nepromluví anebo proč k nám nepřijde se
znamením?" A hovořili ti, kdož byli před nimi,
jazykem podobným a i srdce jejich jsou si podobna. A My ukázali
jsme znamení jasná lidu, jenž je pevně
přesvědčen.
(119) Seslali jsme tě s pravdou jako
hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele, však nebudeš
zodpovědný za ty, kdož pekla obyvateli budou.
(120) Nebudou s tebou spokojeni ani
židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat
náboženství jejich. Rci: "Vedení
Boží je jediné správné vedení!" Budeš-li
však následovat učení jejich scestná poté, co
dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani
ochránce, ani pomocníka žádného.
(121) Ti, jimž jsme dali Písmo a
kteří je čtou způsobem pravdivým, ti v ně
uvěřili, zatímco ti, kdož v ně nevěří,
ti ztrátu utrpí.
(122) Dítka Izraele, pomněte
milosti Mé, jíž jsem vás zahrnul, i toho, že vyznamenal
jsem vás před lidstvem veškerým!
(123) Bojte se dne, kdy duše
žádná nebude odměněna ničím za
duši jinou a nebude od ní přijato výkupné
žádné a nebude jí přímluva nic platná a
nebude jí pomoženo!
(124) A hle, Pán zkoušel
Abrahama slovy, a když je on splnil, řekl Pán: "Věru
tě učiním vůdcem pro lidi." I zeptal se: "A co
potomstvo mé?" Pravil: "Úmluva Má je pro nespravedlivé
neplatná."
(125) A hle, učinili jsme chrám
tento místem návštěv i útočištěm
pro lidi a řekli jsme: "Učiňte si místo Abrahamovo
modlitebnou!" A uložili jsme Abrahamovi a Ismaelovi v úmluvě,
aby udržovali chrám Můj v čistotě pro ty, kdož
obcházení konají, kdož se u něho
zdržují a kdož se sklánějí a na
tvář padají.
(126) A hle, pravil Abraham: "Pane
můj, učiň zemi tuto bezpečnou a obdaruj obyvatele
její plody - ty z nich, kdož v Boha a v den soudný
uvěřili!" I odvětil Pán: "Těm pak, kdož
neuvěřili, těm krátké užívání
poskytnu a potom je do trestu pekelného uvrhnu. Jak hnusný to bude
cíl konečný!"
(127) Když pak Abraham a Ismael kladli
základy chrámu, zvolali: "Pane náš, přijmi
jej od nás, vždyť Tys věru slyšící,
vševědoucí!
(128) Pane náš, učiň,
ať jsme do vůle Tvé odevzdáni, a učiň z potomků
našich obec Tobě oddanou; ukaž nám obřady naše
a vyslyš pokání naše, vždyť Tys věru
odpouštějící, slitovný!
(129) Pane náš, vyšli mezi
obyvatele města tohoto posla ze středu jejich, aby jim sděloval
znamení Tvá, naučil je Písmu a
vědění a očistil je, vždyť Tys věru
mocný i moudrý!"
(130) A kdo jiný může
mít odpor vůči náboženství Abrahamovu
než ten, kdo v duši své je pošetilý? My vyvolili jsme si
Abrahama již na tomto světě a na onom světě on
věru je mezi bezúhonnými.
(131) A hle, když Pán jeho mu
pravil: "Odevzdej se do vůle Mé!", odvětil:
"Odevzdávám se do vůle Pána lidstva
veškerého."
(132) A odkázal víru tuto
Abraham synům svým, a také Jakub pravil: "Synové moji,
Bůh pro vás věru vyvolil náboženství, a
proto nesmíte zemřít, aniž se do vůle Jeho odevzdáte!"
(133) Byli jste svědky toho, když
smrt přišla k Jakubovi a když se otázal synů
svých: "Co budete uctívat po smrti mé?" Odvětili:
"Budeme uctívat Boha tvého a Boha předků tvých,
Abrahama, Ismaela a Izáka, jako Boha jediného a do vůle Jeho budeme
odevzdáni."
(134) Obec tato již zmizela; jí
dostane se toho, co si vysloužila, a i vám patří to, co
jste si vysloužili. A nebudete tázáni na to, co oni
dělali.
(135) Říkají:
"Buďte židy, nebo křesťany, a tehdy budete
správnou cestou vedeni!" Odpověz: "Nikoliv!
Následujte náboženství Abrahama, jenž
hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!"
(136) Rcete: "Uvěřili jsme v
Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi,
Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno
Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo
dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme
rozdíl mezi nimi a do vůle Pána svého jsme
odevzdáni!"
(137) Jestliže uvěří v
něco podobného tomu, čemu vy věříte, pak půjdou
po cestě správné; jestliže se však odvrátí,
pak věru jsou v rozkolu. Však Bůh ti proti nim
postačí, vždyť Bůh je věru
slyšící vševědoucí!
(138) Toto je pomazání
Boží, a kdo lepší je než Bůh v
pomazání? A Jemu sloužíme.
(139) Rci: "Chcete se s námi
přít o Bohu? Vždyť On Pánem je naším i
Pánem je vaším, my skutky své máme a vy skutky své
máte. My jen Jemu zasvěcujeme svou víru
upřímnou.
(140) Chcete snad říci, že
Abraham, Ismael, Izák, Jakub a kmeny byli židé či
křesťané?" Rci: "Kdo to ví lépe, vy, anebo Bůh?
Kdo je nespravedlivější než ten, kdo pro sebe ukrývá
svědectví, jehož se mu dostalo od Boha? A není Bohu
lhostejné, co děláte!"
(141) Obec tato již zmizela; jí
dostane se toho, co si vysloužila, a i vám patří to, co
jste si vysloužili. A nebudete tázáni na to, co oni
dělali.
(142) Budou říkat hlupáci
mezi lidmi: "Co odvrátilo je od qibly jejich, k níž
dříve se obraceli?" Odpověz: "Bohu patří
východ i západ a On vede, koho chce, ke stezce
přímé."
(143) A takovýmto způsobem jsme
vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste
byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. A ustanovili
jsme qiblu, k níž až dosud jste se obraceli, jedině
proto, abychom rozeznali ty, kdož následují posla, od
těch, kdož odvracejí se od stop jeho. A není to
nesnází velkou pro ty, které vede Bůh, vždyť
Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh
vůči lidem je blahovolný a slitovný.
(144) Vídáme tě
často obracet tvář svou k nebi sem a tam a
obrátíme tě proto ke qible, jež se ti bude
líbit. Obrať tedy tvář svou směrem k
Mešitě posvátné! A kdekoliv budete, obracejte tvář
svou ve směru jejím! Věru ti, jimž dostalo se
Písma, vědí dobře, že to je pravda od Pána
jejich přicházející. A není Bohu lhostejné, co
dělají.
(145) A i kdybys přinesl těm,
jimž dostalo se Písma, jakékoliv znamení, nebudou se
řídit qiblou tvou a ty se nebudeš řídit qiblou
jejich. A někteří z nich se ani neřídí
qiblou ostatních. Budeš-li pak následovat učení
jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění,
budeš věru jedním z nespravedlivých.
(146) Ti, jimž jsme dali Písmo,
je znají tak, jako znají syny své. A přece jedna skupina z
nich utajuje pravdu zcela vědomě.
(147) Pravda přichází od
Pána tvého, nebuď tedy jedním z pochybovačů!
(148) Každý má směr
svůj, k němuž se obrací. Snažte se
vzájemně překonávat v dobrých skutcích!
Ať již jste kdekoliv, Bůh vás všechny přivede a
Bůh věru nad věcmi všemi moc má.
(149) A ať vyjdeš odkudkoliv,
obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné,
neb ona je vskutku pravdou od Pána tvého. A není Bohu lhostejné,
co děláte.
(150) A ať vyjdeš odkudkoliv,
obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné; a
kdekoliv budete, obracejte tváře své ve směru jejím,
aby lidé neměli důvod vám něco vytknout, kromě
těch z nich, kdož jsou nespravedliví, avšak těch se
neobávejte! Obávejte se Mne, abych mohl dovršit
dobrodiní své vůči vám - snad budete správnou
cestou vedeni!
(151) A takto jsme vám poslali posla
ze středu vašeho, který vám
přednáší znamení Naše,
očišťuje vás, učí vás Písmu a
moudrosti a učí vás tomu, co jste vůbec neznali.
(152) Buďte Mne pamětlivi a
já budu pamětliv vás, děkujte Mi a nebuďte
nevděční.
(153) Vy, kteří
věříte, hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě,
vždyť Bůh je věru s trpělivými.
(154) A neříkejte o těch,
kdož byli zabiti na stezce Boží: "Jsou mrtvi!"
Nikoliv; oni živi jsou, avšak vy to netušíte.
(155) Budeme vás zkoušet trochu
strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech - avšak
oznam zvěst radostnou trpělivým,
(156) kteří, když postihne
je neštěstí, hovoří: "My Bohu
patříme a my k Němu se navrátíme!"
(157) A to jsou ti, jimž
patří požehnání a milosrdenství
Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni.
(158) As-Safá a al-Marwa věru
patří k posvátným místům
Božím; a kdo plní povinnost pouti k Chrámu nebo
koná malou pouť, ten nedopustí se hříchu, když
vykoná obcházení okolo obou těch míst. A
kdokoliv dobrovolně koná dobré,... vždyť Bůh je za
díky uznalý a vševědoucí.
(159) Ty, kdož zatajují to, co
jsme seslali z jasných důkazů a správného
vedení, poté, co jsme je lidem v Písmu vysvětlili, věru
ty Bůh prokleje a proklejí je i proklínající,
(160) kromě těch, kdož
kajícně se obrátí, polepší se a
jasně to projeví; těm popřeji sluchu, vždyť
Já jsem vyslyšující, slitovný.
(161) Nad těmi, kdož jsou
nevěřící a jako nevěřící
zemřou, bude vyneseno prokletí Boha, andělů i lidí
všech
(162) a budou v něm navěky a
nebude jim trest ulehčen a nedostane se jim odkladu.
(163) Váš Bůh je Bůh
jediný a není božstva kromě Něho, milosrdného,
slitovného.
(164) Vskutku je ve stvoření
nebes a země, ve střídání noci a dne, v lodi,
jež pluje po moři s tím, co užitečné je lidem, ve
vodě, již Bůh z nebe sesílá a kterou znovu
oživuje zem po smrti její - a na ní všechna
zvířata se rozptylují - a v pohybu větrů a
oblacích podrobených mezi nebem a zemí - v tom všem
jsou věru znamení pro lid rozumný.
(165) Jsou mezi lidmi
někteří, kdož berou si vedle Boha jiné, jemu na
úroveň postavené, a které milují, jako milují Boha.
Avšak ti, kdož uvěřili, ti v lásce své k Bohu jsou
silnější. Kéž by viděli ti, kdož jsou
nespravedliví, až spatří trest, že síla je
jedině u Boha a že Bůh strašný je ve svém
trestání!
(166) A až se zřeknou ti,
kteří byli následováni, těch, kdož je
následovali, a až spatří trest a svazky jejich
vzájemné budou zpřetrhány,
(167) zvolají ti, kdož je
následovali: "Kéž bychom se mohli navrátit a
zříci se jich tak, jako oni se nyní
zříkají nás!" A takto jim Bůh
ukáže činy jejich k zármutku jejich. A nebude pro
ně úniku z ohně pekelného!
(168) Lidé, jezte dovolené a dobré z toho,
co na zemi je, a nenásledujte stopy satanovy, vždyť on
vaším nepřítelem je zjevným!
(169) On přikazuje vám jen
špatnosti a hanebnosti, a abyste o Bohu říkali něco, o
čem nemáte ponětí.
(170) A když je
nevěřícím řečeno: "Následujte to,
co Bůh seslal!", odpovídají: "Nikoliv, my budeme
následovat zvyklosti, jež u otců svých jsme nalezli."
Avšak což když otcové jejich ničemu nerozuměli a
nebyli správnou cestou vedeni?
(171) Ti, kdož jsou
nevěřící, se podobají dobytku, na nějž
se volá a který slyší jedině křik a
výzvy: hluší, němí, slepí - ničemu
nerozumějí.
(172) Vy, kteří
věříte, jezte z výtečných pokrmů,
jež jsme vám uštědřili, a děkujte Bohu, jste-li
Jeho služebníky
(173) Bůh zakázal vám
jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno
někomu jinému než Bohu.v Kdo však byl donucen jísti toto,
aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude
hříchu, vždyť Bůh je
odpouštějící, slitovný.
(174) Ti, kdož zatajují to, co
Bůh seslal z Písma, a prodávají to za nízkou
cenu, ti budou krmit břicha svá jen ohněm a Bůh s nimi
vůbec nepromluví v den soudný a neočistí je; pro
ně určen je trest bolestný.
(175) To jsou ti, kdož koupili
zbloudění místo stezky přímé a
potrestání místo odpuštění. Jak budou pak
trpěliví vůči ohni?
(176) A to je proto, že Bůh seslal
Písmo pravdu obsahující; ti, kdož se o Písmo
hádají, ti věru jsou v rozkolu hlubokém.
(177) Zbožnost
nespočívá v tom, že obracíte tváře
své směrem k východu či západu, nýbrž
zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v
anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého bez
ohledu na lásku k Němu příbuzným, sirotkům,
nuzným, po cestě (Boží) jdoucímu, žebrákům a na
otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu dodržuje a almužnu
udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své
dodržují, když je jednou uzavřeli a v
protivenství, v neštěstí a v dobách
násilí jsou trpěliví - to jsou ti, kdož
víru pravou mají, a to jsou bohabojní.
(178) Vám, kteří
věříte, jest předepsán zákon krevní
msty za zabití: muž svobodný za muže svobodného, otrok
za otroka, žena za ženu. A bude-li komu sleveno něco bratrem
jeho, pak nechť následován je zvyk uznaný a
budiž zaplacení přijato s dobrou vůlí. A toto je
ulehčení a milost od Pána vašeho; kdo pak
přestoupí toto nařízení, tomu dostane se trestu
bolestného.
(179) V zákonu krevní msty je
pro vás život, ó nadaní rozmyslem! Snad budete
bohabojní!
(180) Jest vám
předepsáno, že když dostaví se smrt k
některému z vás a on zanechá vám majetek, má
učinit závěť ve prospěch rodičů a
příbuzných podle zvyklosti uznané - a to je
povinností pro bohabojné.
(181) A kdo změní
závěť poté, co ji uslyšel, bude potrestán a vina
za změnu tuto padne jen na ty, kdož tak učinili, vždyť
Bůh je věru slyšící, všemohoucí.
(182) Ten, kdo se obává,
že odkazující byl zaujatý nebo dopustil se chyby, a
přičiní se o urovnání mezi dědici, na tom
nebude lpět hřích žádný, vždyť
Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
(183) Vy, kteří
věříte, předepsán vám jest půst, tak
jako byl již předepsán těm, kdož před
vámi byli - snad budete bohabojní!
(184) Postěte se jen po
určený počet dní! Ten z vás, kdo je nemocen
anebo na cestách, nechť postí se stejný počet
dní později. Ti, kdož mohou se postit, však nečiní
tak, ti nechť se vykoupí nakrmením jednoho chudého. Kdo
však dobrovolně učiní více dobrého, bude to
přičteno k jeho dobru. A půst je pro vás
lepší - jste-li rozumní.
(185) Postním měsícem je
měsíc ramadán, v němž Korán byl
seslán jako vedení správné pro lidi a jako
vysvětlení tohoto vedení i jako spásné
rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní
oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo
je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný
počet dní později; Bůh si přeje vám to
usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně
tento počet a chvalte Boha za to, že správně vás
vede - snad budete vděční!
(186) Když se tě zeptají
služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a
že odpovím na prosbu prosícího, když mne
poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a
nechť ve Mne věří - snad půjdou cestou
správnou!
(187) Jest vám dovoleno
přiblížit se v noci postní k manželkám
svým - ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro
ně. Bůh poznal, že křivdíte sami sobě, avšak
obrátil se k vám a odpustil vám. Nyní tedy
souložte s nimi a usilujte o to, co Bůh vám předepsal.
Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte
bílou a černou nit na úsvitu, potom dodržujte
plný půst až do noci. A nesouložte s nimi, zatímco
se zdržujete v rozjímání v modlitebnách! Toto
jsou ohraničení Boží, nepřibližujte se k nim!
A takto Bůh činí srozumitelnými znamení
svá pro lidi - snad budou bohabojní!
(188) Nepohlcujte vzájemně
majetky své podvodným způsobem! Nedávejte z nich dary
soudcům, abyste tak hříšně připravili lidi o
část majetku, jsouce si toho vědomi!
(189) A budou se tě ptát na
novoluní. Odpověz: "To jsou znamení času pro lidi
a pro stanovení poutě." Zbožnost
nespočívá v tom, že přicházíte do
domů svých zadní stranou, nýbrž zbožnost je
u těch, kdož jsou bohabojní. Vcházejte do domů
svých předními dveřmi a bojte se Boha - snad budete
blažení!
(190) A bojujte na stezce Boží
proti těm, kdož bojují proti vám, avšak
nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty,
kdož se bezpráví dopouštějí.
(191) Zabíjejte je všude, kde je
dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali,
vždyť svádění od víry je horší
než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže
Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat.
Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je
odměna nevěřících!
(192) Jestliže však
přestanou. . . tedy Bůh věru je
odpouštějící, slitovný!
(193) A bojujte proti nim, dokud nebude
konec svádění od víry a dokud nebude všechno
náboženství patřit Bohu. Jestliže však
přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti
nespravedlivým.
(194) Měsíc
posvátný proti měsíci posvátnému; i věci
posvátné podléhají zákonu krevní msty! Kdokoliv
proti vám vystoupí nepřátelsky, pak i vy proti
němu tak vystupte, podobně jako on vystupoval proti vám. A
bojte se Boha a vězte, že Bůh stojí na straně
bohabojných.
(195) Rozdávejte na stezce
Boží, avšak nevrhejte se do zkázy vlastníma
rukama! Konejte dobré skutky, neboť Bůh miluje ty, kdož dobré
skutky konají.
(196) Konejte pečlivě pouť i
malou pouť kvůli Bohu! Je-li vám v tom zabráněno,
tedy se vykupte tím, co je pro vás snadné jako oběť!
Neholte si hlavy své, pokud oběť nedospěje na místo své!
Bude-li někdo z vás nemocen nebo postižen bolestí
hlavy, a oholí se, ten se může vykoupit postem nebo almužnou
či obětním darem. A jste-li bezpečni, ať ten, kdo
použil příležitosti vykonat malou pouť spolu s
velkou, se vykoupí tím, co je pro něj snadné jako
oběť. Kdo nenalezne obětní zvíře, ať se
vykoupí třídenním postem během pouti a sedmidenním
po návratu svém, úhrnem plných deset dní. To
platí pro toho, jehož rodina není přítomna v
Mešitě posvátné. A bojte se Boha a vězte, že
Bůh je strašný ve svém trestání!
(197) Pouť budiž konána v
měsících známých. Ten, kdo se zavázal
vykonat v nich pouť, nechť zdržuje se žen,
prostopášnosti a hádek během pouti! Ať cokoliv
dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte
se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je
bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste
rozmyslem!
(198) Není pro vás
hříchem, budete-li usilovat o přízeň Pána
svého na trzích pouti. A když provádíte běh z
Arafátu, vzpomínejte Boha poblíže místa
posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na
správnou cestu, zatímco předtím jste byli z
těch, kdož bloudí.
(199) Potom proveďte běh tudy,
kudy jej provádějí ostatní lidé, a proste Boha za
odpuštění, neboť Bůh věru je
odpouštějící, slitovný!
(200) A když skončíte
poutní obřady své, vzpomeňte Boha, tak jako
vzpomínáte na otce své, a ještě usilovně ji! A
jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: "Pane
náš, obdaruj nás na tomto světě," ale ti
věru nebudou mít podíl žádný v
životě budoucím.
(201) A jsou mezi nimi
někteří, kdož říkají: "Pane
náš, daruj nám dobré na tomto světě i dobré v
životě budoucím a ušetří nás muk
trestu ohnivého!"
(202) Těm dostane se podílu z
toho, co si vysloužili, neboť Bůh věru jest rychlý v
účtování.
(203) Vzpomínejte Boha ve
stanovených dnech! A kdo si pospíší o dva dny, nebude
to hřích, a kdo se opozdí o dva dny, ani to nebude
hříchem! A to platí pro toho, kdo je bohabojný. A
bojte se Boha a vězte, že u Něho budete
shromážděni.
(204) A mezi lidmi jest i takový,
jehož řeči o životě pozemském se ti líbí
a jenž dovolává se svědectví Božího
o tom, co je v srdci jeho; avšak přitom je to protivník
nejtvrdošíjnější.
(205) A když se odvrátí
zády, chodí po zemi, aby šířil
pohoršení a ničil sadbu i dobytek; Bůh však nemiluje
pohoršení.
(206) A když se mu řekne "Boj
se Boha!", zmocní se ho hříšná
pýcha. A údělem jeho bude peklo, a jak hnusné to bude
lože!
(207) Mezi lidmi jest i takový,
jenž prodá i sebe sama v úsilí dosáhnout
zalíbení Božího - a Bůh věru je
blahovolný k služebníkům svým.
(208) Vy, kteří
věříte, vejděte všichni v mír a
nenásledujte kroky satanovy, vždyť on je pro vás
nepřítelem zjevným!
(209) A jestliže klopýtnete
poté, co se vám dostalo jasných znamení, tedy vězte,
že Bůh je mocný i moudrý!
(210) Což mohou čekat něco
jiného, než že k nim přijde Bůh a andělé v
temnotě mračen? Pak bude věc rozhodnuta; a k Bohu vracejí
se věci všechny.
(211) Zeptej se dítek Izraele na to,
kolik jsme jim dali znamení jasných! Jestliže však
někdo zfalšuje milost Boží poté, co k němu přišla,
pak je Bůh strašný ve svém trestání.
(212) Byl zkrášlen život
pozemský těm, kdož nevěří, a ti se
posmívají těm, kdož uvěřili. Avšak ti,
kdož jsou bohabojní, budou nad ně povýšeni v den
zmrtvýchvstání. Bůh věru
uštědřuje, komu chce, bez počítání!
(213) Lidé byli národem
jediným a poslal Bůh proroky jako hlasatele zvěsti radostné i
jako varovatele a seslal s nimi Písmo s pravdou, aby rozsoudil mezi
lidmi to, v čem se rozcházeli. A byli ve sporu jedině ti,
jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim
znamení jasná, a to ze vzájemné závisti. A
nyní Bůh přivedl z dovolení Svého ty, kdož
uvěřili, k pravdě, o níž se dříve
rozcházeli v názorech. A Bůh vede, koho chce, ke stezce
přímé.
(214) Domníváte se, že
vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného
tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi
neštěstím a bídou a třásli se strachem,
až konečně posel a ti, kdož s ním uvěřili,
zvolali: "Kdy přijde vítězná pomoc
Boží?" Což není pomoc Boží
blízká?
(215) Dotazují se tě na to, co
mají rozdávat. Rci: "To, co rozdáváte z
majetku, je pro rodiče, příbuzné, sirotky, nuzné a
jdoucího po cestě Boží. A cokoliv dobrého
učiníte, Bůh zajisté o tom ví."
(216) A je vám předepsán
také boj, i když je vám nepříjemný. Je však
možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro
vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro
vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy
to neznáte.
(217) Dotazují se tě na
posvátný měsíc a na bojování v jeho
průběhu. Rci: "Bojovat v něm je hřích
těžký, avšak odvracet od stezky Boží,
nevěřit v Něj a v Mešitu posvátnou a
vyhánět obyvatele jejich z ní je ještě
těžší hřích před Bohem;
svádět od víry je horší než zabíjet.
Nevěřící nepřestanou proti vám bojovat,
dokud vás neodvrátí od náboženství
vašeho, budou-li toho schopni. Pro ty z vás, kdož od
náboženství svého odpadnou a jako
nevěřící zemřou, marné bude jejich
konání na tomto i onom světě - ti ohně obyvateli
se stanou a nesmrtelní v něm budou.
(218) Avšak ti, kdož
uvěřili, vystěhovali se a na cestě Boží
bojují, ti mohou doufat v milost Boží - a Bůh věru
je odpouštějící, slitovný."
(219) Dotazují se tě na
víno a na hru majsir. Rci: "V obou z nich je pro lidi
hřích těžký i užitek, avšak jejich
hřích je větší než užitek." A
dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci:
"Přebytek!" A takto vám Bůh objasňuje
znamení - snad budete přemýšlet
(220) o tomto i o onom světě. A
dotazují se tě na sirotky; odpověz: "Spravedlivě se
k nim chovat je dobré; jestliže s nimi jednáte, nechť jsou
jako bratři vaši!" Bůh rozeznává dobře
toho, kdo pohoršení šíří, od toho, kdo
dobré skutky činí. A kdyby chtěl, mohl by vás věru
postihnout neštěstím, neboť Bůh je věru
mocný, moudrý.
(221) Nevstupujte ve sňatek s
modloslužebnicemi, pokud neuvěří; a
věřící otrokyně je věru lepší
než modloslužebnice, i když se vám tato více
líbí. Neprovdávejte dcery své za
modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a
věřící otrok je věru lepší než
modloslužebník, i když se vám tento více
líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného,
zatímco Bůh vás zve do ráje a k
odpuštění, s dovolením Svým, a objasňuje
znamení Svá lidem - snad si to připomenou!
(222) A dotazují se tě na
menstruaci. Rci: "To je neduh; zdržujte se tedy žen svých
po dobu menstruace a nepřibližujte se k nim, dokud se
neočistí. A když se očistí, přicházejte
k nim tak, jak Bůh vám to přikázal. A Bůh
věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se
očišťují!"
(223) Ženy vaše jsou pro
vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete, však
učiňte předtím něco pro duše své a bojte se
Boha a vězte, že se s Ním setkáte! Oznam tuto zvěst
radostnou věřícím!
(224) A nečiňte Boha
předmětem přísah svých, že budete
zbožní a bohabojní a že se budete snažit o
zlepšení vztahů mezi lidmi, neboť Bůh věru je
slyšící, vševědoucí.
(225) Bůh vás nepotrestá
za nevážnost řeči vaší v
přísahách, ale potrestá vás za to, co srdce
vaše si vysloužila. Bůh věru je
odpouštějící, laskavý.
(226) Těm, kteří
přísahají, že rozvedou se svými ženami,
těm určena je lhůta čekací čtyř
měsíců. Jestliže však odvolají
přísahu svou, vždyť Bůh je
odpouštějící, slitovný.
(227) Jestliže se však rozhodnou
pro rozvod, vždyť Bůh je věru slyšící,
vševědoucí.
(228) A rozvedené ženy nechť samy
čekají po tři periody a není jim dovoleno zatajovat to,
co Bůh stvořil v lůnech jejich, věří-li v Boha
a v den soudný. A je spravedlivější, jestliže
manželé jejich si je vezmou nazpět v tomto stavu, pokud si
přejí usmíření. A ony mají pro sebe
stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o
stupeň výše - a Bůh je mocný, moudrý.
(229) Rozvod je možný
dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné
zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli. Není vám dovoleno
vzít nic z toho, co jste jí dali, leda že oba se
obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná.
Jestliže se obáváte, že nedodržíte
omezení Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás
hříchem, jestliže žena se vykoupí. Toto jsou
omezení Bohem daná, nepřekračujte je! Ti, kdož
překračují Boží omezení, ti jsou
nespravedliví!
(230) Jestliže zapudí muž
ženu svou, není mu potom dovolena dříve, než byla
vdána za jiného muže. A když tento se s ní rozvede,
není pro žádného z obou hříchem, jestliže
se k sobě vrátí, domnívají-li se, že
budou dodržovat omezení Bohem daná. A toto jsou omezení
Boží a On je činí jasnými pro lid
vědoucí.
(231) Když se rozvedete se svými
ženami a přijde lhůta jejich, pak si je buď ponechejte
podle zvyklosti, anebo je propusťte podle zvyklosti, avšak
nezdržujte je násilím, překračujíce tak
omezení Boží. Kdo tak činí, ten sám sobě
škodí. A nepokládejte znamení Boží za
žert, nýbrž pomněte dobrodiní Božího
vůči vám a toho, co seslal vám z Písma a
moudrosti, napomínaje vás tím! A bojte se Boha a
vězte, že Bůh je všech věcí znalý.
(232) Když se rozvedete se svými
ženami a přijde lhůta jejich, nebraňte jim vstoupit v
manželství s jejich novými manžely, jestliže se
dohodli podle zvyklosti. A to je napomenutí tomu z vás, kdo v
Boha i v den soudný uvěřil; a toto je pro vás
jednání nejctnostnější a
nejčistší. Bůh ví, avšak vy nevíte.
(233) Matky kojí děti své plné
dva roky, a to je pro toho, kdo chce, aby bylo dovršeno kojení. Na
otci dítěte pak spočívá výživa i
oblékání matek podle zvyklosti uznané. A není nikomu
uloženo nad možnosti jeho; nechť matka žádná
není zkrácena kvůli dítěti svému a nechť
není otec žádný zkrácen kvůli
dítěti svému. A dědici připadá stejná
povinnost. Jestliže oba si přejí odstavení
dítěte po vzájemné dohodě a poradě, pak to pro
ně není hříchem. A jestliže chcete vzít pro
dítě kojnou, není to pro vás hříchem pod
podmínkou, že zaplatíte to, co dáváte podle
zvyklosti. A bojte se Boha a vězte, že Bůh jasně
vidí vše, co děláte.
(234) Pro ty, kdož k Bohu byli
povoláni a zanechali manželky, platí, že ony
mají vyčkat samy o sobě čtyři měsíce a
deset dní. A když dosáhnou lhůty své, nebude pro vás
hříchem, jestliže si budou počínat samy se sebou podle
zvyklosti uznané. A Bůh dobře ví, co děláte.
(235) A není pro vás
hříchem, jestliže se budete ucházet o tyto ženy
či budete-li mít podobný skrytý úmysl v
duších svých. Bůh ví dobře, že si na
ně budete myslit, avšak nesmlouvejte se s nimi v tajnosti, leda
promluvíte-li slova zvyklostí uznaná. A nečiňte
rozhodnutí o svazku manželském (s
vdovou), pokud neuplyne lhůta
předepsaná, a vězte, že Bůh dobře zná,
co skryto je ve vašich duších! Střezte se Ho a
vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný!
(236) Není pro vás
hříchem, rozvedete-li se s ženami svými,
dříve než jste se jich dotkli anebo dříve než
jste jim určili obvěnění. Dejte jim však
zaopatření - zámožný podle prostředků
svých a chudý podle prostředků svých - podle
zvyklosti uznaných. A to je povinností pro ty, kdož dobré
konají.
(237) Jestliže se s nimi rozvedete
dříve, než jste se jich dotkli, ale již jste jim
určili obvěnění - pak jim patří polovina
toho, k čemu jste se zavázali, pokud se toho nevzdají nebo
se toho nevzdá ten, v jehož rukou je uzavření
manželské smlouvy. A vzdát se toho je blíže k
bohabojnosti. A nezapomínejte si vzájemně prokazovat
velkomyslnost, vždyť Bůh jasně vidí vše, co
děláte!
(238) Dodržujte modlitby a modlitbu
prostřední a stůjte před Bohem, pokorně mu
oddáni!
(239) A máte-li strach, pak ji
konejte stojíce na nohou anebo v sedle, jste-li však v
bezpečí, tedy vzpomínejte Boha tak, jak vás tomu
naučil - tomu, co dříve jste neznali!
(240) Ti z vás, kteří
budou ke Mně povoláni a zanechají manželky, nechť
odkáží manželkám svým
zaopatření na celý rok, aniž je nutí
odejít z domu. Jestliže však odejdou, potom není pro
vás hříchem to, co samy se sebou učiní podle
zvyklostí uznaných. A Bůh věru je mocný,
moudrý.
(241) Rozvedeným ženám
pak náleží zaopatření podle zvyklostí
uznaných, a to povinností je pro bohabojné.
(242) A takto vám Bůh
objasňuje znamení Svá - snad budete rozumní!
(243) Viděl jsi ty, kdož v
tisících vyšli z příbytků svých,
smrti se bojíce? I řekl jim Bůh: "Zemřete!" a
potom jim znovu život dal, neboť Bůh věru je pln milosti k
lidem, avšak většina lidí vděčná
není.
(244) Bojujte na stezce Boží a
vězte, že Bůh je slyšící,
vševědoucí!
(245) Kdokoliv dá Bohu
půjčku výhodnou, tomu bude vrácena
mnohonásobně; Bůh zavírá a otevírá
dlaň svou a k Němu budete navráceni.
(246) Cožpak jsi neviděl
velmože z dítek Izraele, když po
Mojžíšově smrti pravili jednomu z proroků
svých: "Ustanov mezi námi krále, abychom mohli
bojovat na stezce Boží!" I odvětil:
"Možná, že až vám bude předepsáno
bojovat, vy bojovat nebudete!" Odpověděli: "A proč
bychom neměli bojovat na stezce Boží, když jsme byli
vyhnáni ze sídel svých i od synů svých?"
Avšak když jim bylo předepsáno bojovat, obrátili
se zády s výjimkou několika málo z nich. A Bůh
dobře zná nespravedlivé.
(247) A řekl jim prorok jejich:
"Bůh vám posílá Saula (Talút
) jako krále." Pravili: "Jak
by nám tento mohl vládnout, když my máme
větší nárok na vládu než on, jenž
nemá dostatek majetku?" Odvětil: "Bůh jej pro
vás vyvolil a obohatil jej ve vědění i v síle
tělesné. Bůh dává vládu Svou tomu, komu chce, a
Bůh je nesmírný, vševědoucí."
(248) I pravil jim prorok jejich:
"Věru znamením vlády jeho bude to, že přijde
k vám schránka úmluvy, v níž je
bezpečí od Pána vašeho a ostatky toho, co zanechala
rodina Mojžíšova a rodina Árónova, a ponesou ji
andělé. A bude to pro vás věru znamení, jste-li
věřící!"
(249) A když Saul vytáhl s
vojsky, pravil jim: "Bůh vás bude zkoušet u jedné
řeky. Ten, kdo z ní se napije, patřit k mým nebude; ale
ten, kdo z ní neokusí, ten bude patřit k mým
kromě těch, kdož napijí se z dlaně." A napili
se z ní všichni kromě malého počtu. Když pak Saul a
ti, kdož s ním uvěřili, přešli přes ni,
zvolali: "Nemáme dnes sílu k boji proti Goliášovi
a vojskům jeho!" Avšak ti, kdož pevně byli
přesvědčeni o setkání svém s Bohem, vykřikli:
"Kolikrát již nepočetné oddíly
zvítězily nad početnějšími z dovolení
Božího, vždyť Bůh je věru na straně
trpělivých!"
(250) A když vytáhli proti
Goliášovi a vojskům jeho, zvolali: "Pane náš,
dodej nám vytrvalosti a zpevni paty naše a pomoz nám k
vítězství nad lidem nevěřícím!"
(251) A zahnali je na útěk z
dovolení Božího a David zabil Goliáše a Bůh
dal mu pak moc královskou i moudrost a naučil jej tomu, čemu
chtěl. A kdyby Bůh nechránil mezi lidmi jedny před
druhými, věru by země dospěla do záhuby, však
Bůh je pln laskavosti k lidstvu veškerému.
(252) Toto jsou znamení
Boží a sdělili jsme ti je spolu s pravdou, neboť tys
věru jedním z poslů.
(253) A dali jsme některým z
těchto poslů přednost před jinými. A jsou mezi nimi
někteří, s nimiž Bůh hovořil, a jiní, jež
v hodnostech povznesl. A dali jsme Ježíšovi, synu Marie,
znamení jasná a posílili jsme jej Duchem svatým: A
kdyby byl Bůh chtěl, pak by se nebyli navzájem zabíjeli
ti, kdož po nich přišli poté, co dostalo se jim jasných
znamení. Avšak dostali se do rozporů a byli mezi nimi ti,
kdož uvěřili, a byli mezi nimi i ti, kdož byli
nevěřící. A kdyby byl Bůh chtěl, nebyli by se
vzájemně zabíjeli, avšak Bůh věru činí,
co chce.
(254) Vy, kteří
věříte, dávejte almužny z toho, co jsme vám
uštědřili, dříve než přijde den, kdy
nebude ani obchodování, ani přátelství, ani
přímluvy. A nevěřící jsou věru
nespravedliví!
(255) Bůh - není božstva
kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani
dřímota, ani spánek, Jemu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u Něho
přimluvit jinak, než s dovolením Jeho? On zná, co je
před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni
neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn
Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu
potíží nečiní - On vznešený je a
mohutný!
(256) Nebudiž žádného
donucování v náboženství! A již bylo
jasně rozlišeno správné vedení od bloudění!
Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří
v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A
Bůh je slyšící, vševědoucí.
(257) Bůh je ochráncem
těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke
světlu. Avšak ochráncem těch, kdož
neuvěřili, jsou Tághútové, kteří je vyvedou
ze světla do temnot - a takoví budou ohně pekelného obyvateli
a v něm budou nesmrtelní.
(258) Což jsi neviděl toho,
jenž hádal se s Abrahamem ohledně Pána jeho jen proto,
že Bůh mu dal království? A hle, pravil Abraham:
"Pán můj je ten, jenž život i smrt
dává." A odvětil: "Já jsem ten, kdo život
i smrt dává!" I řekl Abraham: "Bůh
přivádí slunce od východu, dej mu tedy vyjít
ty na západě!" A byl zmaten ten
nevěřící - a Bůh nevede cestou správnou lid
nespravedlivý.
(259) Anebo jsi neviděl toho, jenž
prošel okolo místa, jež zničeno bylo do
základů, a zvolal: "Jak by mohl Bůh opět
přivést k životu toto město poté co je mrtvé?" A usmrtil
jej Bůh na sto let, potom jej vzkřísil a zeptal se jej:
"Jak dlouho jsi takto setrval?" Odvětil: "Setrval jsem tak
den anebo část dne." - "Nikoliv," odvětil
Pán, "setrvals tak sto let. Pohleď na potravu svou a
nápoj svůj - nejsou zkaženy! A pohleď na osla svého! A věru
jsme tě učinili znamením pro lidi. A pohleď na tyto
kosti, jak je zvedneme a potom je masem obalíme!" A když se mu
to stalo jasným, zvolal: "Nyní vím, že Bůh
je mocný nad věcmi všemi!"
(260) A hle, pravil Abraham: "Pane
můj, ukaž mi, jak oživuješ mrtvé!" I
odpověděl: "Což ty mi nevěříš?"
Řekl: "Ano, avšak je to pro uklidnění srdce
mého!" Pravil: "Vezmi čtyři ptáky a přitiskni
je k sobě, potom umísti na každé hoře část z
nich a posléze je zavolej - a přiletí rychle k tobě. A
věz, že Bůh je mocný, moudrý!"
(261) Ti, kdož vydávají
jmění své na stezce Boží, jsou podobni zrnu, z
něhož vyrůstá sedm klasů, z nichž
každý má sto zrn. A Bůh mnohonásobně odplácí
tomu, komu chce, neboť Bůh je velkorysý,
vševědoucí.
(262) Těm, kdož
vydávají jmění své na stezce Boží,
aniž potom doprovázejí to, co vydali, výčitkami
či špatností, těm dostane se odměny u Pána
jejich a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
(263) Laskavé slovo a
odpuštění je lepší než almužna, za
níž následuje špatnost. A Bůh je
soběstačný a laskavý.
(264) Vy, kteří
věříte, nezmařte almužny své výčitkami a
špatností jako ten, kdo rozdává ze jmění
svého z licoměrnosti před lidmi, aniž uvěřil v Boha a
den soudný. Podobá se skále pokryté prstí:
když přijde liják, zanechá ji holou. A takoví
lidé nemají vliv žádný na to, co jednou si již
vysloužili, vždyť Bůh nepovede lid
nevěřící.
(265) Avšak ti, kdož
rozdávají ze jmění svého usilujíce
získat zalíbení Boží a pro
upevnění duší svých, ti podobají se
zahradě na kopci: když přijde liják, přinese plody
své dvakrát, když liják nepřijde, je zde alespoň
(266) Přeje si někdo z vás,
aby měl zahradu palem a vinné révy, pod níž řeky tekou, a
v ní měl všechny druhy ovoce a aby jej potom zastihlo
stáří a měl slabé potomstvo, a kdyby tehdy postihla
zahradu vichřice ohnivá, jež spaluje? Takovým
způsobem vám Bůh objasňuje znamení - snad budete o
tom přemýšlet?
(267) Vy, kteří
věříte, rozdávejte almužnu z dobrých
věcí, jež jste si vysloužili, a z toho, čemu jsme
pro vás dali vzejít ze země. A nevybírejte to
nejhorší, abyste to rozdali, a to, co sami byste nevzali, leda
byste nad tím zavřeli obě oči. A vězte, že
Bůh je soběstačný a chvályhodný.
(268) Satan vám vyhrožuje
chudobou a přikazuje vám hanebnosti, avšak Bůh vám
slibuje odpuštění Své a laskavost - a Bůh věru je
velkorysý, vševědoucí.
(269) On dává moudrost tomu,
komu chce. A komu byla dána moudrost, tomu bylo dáno velké dobro,
avšak pouze ti, kdož nadáni jsou rozumem, si to
připomenou.
(270) Ať dáte almužnu na
jakékoliv vydání nebo ať učiníte
jakýkoliv slib obětní, Bůh o tom věru ví. A
nespravedliví nebudou mít pomocníky.
(271) Jestliže dáváte
almužny veřejně, je to krásné, jestliže však to
činíte skrytě a dáváte chudým, je to pro
vás lepší a vymaže vám to špatné skutky
vaše. A Bůh je dobře zpraven o tom, co činíte.
(272) Není povinností tvou,
abys je vedl, ale Bůh vede toho, koho chce. To, co rozdáváte
dobrého, je ve prospěch vás samých, avšak
vydávejte jen z touhy popatřit na tvář Boží.
A to, co vydáte dobrého, bude vám plně nahrazeno a nebude
vám ukřivděno.
(273) Chudáky, kteří se
dostali do tísně na stezce Boží a nemohou se po zemi
pohybovat za obchodem, pokládají hlupáci za bohaté
kvůli zdrženlivosti jejich; ty však poznáš je podle
známek jejich, byť i drze neprosili lidi. A co dobrého těmto
rozdáte, Bůh o tom dobře ví.
(274) Ti, kdož rozdávají
almužnu z majetku svého za noci i za dne, skrytě i veřejně,
těm dostane se odměny u Pána jejich; takoví
nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
(275) Ti, kdož pohlcují zisk z
lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil
svým dotekem. A to proto, že říkali:
"Vždyť prodávání je podobné
lichvě!" Bůh však dovolil prodávání a
zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od
Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno to,
čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude
patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě,
ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.
(276) Bůh zničí lichvu,
avšak zúročí almužny. Bůh nemiluje
žádného nevěřícího
hříšného.
(277) Ti, kdož uvěřili,
zbožné skutky konali, modlitbu dodržovali a almužnu
dávali, dostanou odměnu od Pána svého a nemusí
mít strach a nebudou zarmouceni.
(278) Vy, kteří
věříte, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky
lichvy, jste-li věřícími!
(279) Jestliže tak
neučiníte, připravte se na válku od Boha a posla Jeho.
Jestliže však se kajícně obrátíte, pak
vám zůstane váš kapitál - a nebudete tím
škodit a nebudete tím poškozeni.
(280) Je-li dlužník
váš v tísni, vyčkejte, až se mu uleví; a
dáte-li mu to jako almužnu, je to pro vás lepší,
jste-li vědoucí.
(281) A bojte se toho dne, v němž
k Bohu se navrátíte, kdy duše každá bude
odměněna podle toho, co si vysloužila, a kdy lidem nebude
ukřivděno.
(282) Vy, kteří
věříte, dáváte-li úvěr
dlužníkovi na lhůtu stanovenou, zapište to! Nechť
písař to mezi vámi sepíše spravedlivě,
nechť žádný písař neodmítne to
napsat tak, jak jej tomu Bůh naučil, a nechť zapisuje,
zatímco mu bude dlužník diktovat, a nechť bojí
se Boha, Pána svého, a nechť ničeho z dluhu neubere! A
jestliže dlužník je choromyslný či slabý
anebo nemůže sám diktovat, nechť diktuje jeho
poručník, a to spravedlivě! A žádejte
svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li
dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z
těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z
nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout. A nechť se
svědkové nezdráhají, jsou-li přizváni.
Nezanedbávejte zapsat dluh, ať již je malý či
velký, až do lhůty jeho! A toto je u Boha
spravedlivější a přímější pro
svědectví a jistější pro potlačení
pochybností, pokud se ovšem nejedná o
přímý obchod mezi vámi; tehdy není pro
vás hříchem, jestliže to nezapíšete. A
berte svědky, jestliže mezi sebou obchodujete, avšak
neubližujte ani písaři, ani svědkovi. Jestliže tak
učiníte, jest to hanebnost. A bojte se Boha, vždyť
Bůh vás věru učí a ví o všech
věcech.
(283) Jste-li na cestách a
nenaleznete-li písaře, pak berte zástavu! A jestliže
někdo z vás svěří něco druhému, nechť
ten, jenž přijal svěřené, to vrátí a nechť
bojí se Boha, Pána svého! A nezatajujte svědectví,
neboť kdo svědectví zatajuje, je v srdci svém
hříšníkem - a Bůh dobře ví, co
děláte.
(284) Bohu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi. A ať již
dáváte najevo to, co je v duších vašich, či
to skrýváte, Bůh požádá vás o počet
z toho. On odpustí, komu bude chtít, a potrestá toho, koho
bude chtít - On nade všemi věcmi je mocný.
(285) Uvěřil posel v to, co od
Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni
věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i
posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho - a
řekli: "Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o
odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe
je konečný cíl náš!"
(286) Bůh ukládá
duši jen to, co je pro ni možné; dostane se jí odměny za
to, co si pro sebe i proti sobě vysloužila. "Pane
náš, neměj nám za zlé, jestliže jsme zapomněli
či chybili! Pane náš, nenakládej na nás
břímě tíživé, podobné tomu, jež jsi
naložil na ty, kdož byli před námi! Pane náš,
nenakládej nám břemena, která nemůžeme
unést, a vymaž nám chyby naše, smiluj se nad námi a
odpusť nám! Tys ochráncem naším, pomoz
nám k vítězství nad lidem
nevěřícím!"