Maryam

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Káf há já ?ajn sád.

(2) Připomenutí o milosrdenství Pána tvého nad Zachariášem, služebníkem jeho.

(3) Hle, Zachariáš zavolal k Pánu svému voláním tajným

(4) řka: "Pane můj, mé kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný;

(5) však obávám se příbuzných, kteří po mně přijdou. Má žena sice neplodná je, leč z moci své mi následníka daruj,

(6) jenž dědicem mým i dědicem rodu Jakubova bude, a učiň, by tobě se zalíbil, Pane můj!"

(7) "Zachariáši, zvěstujeme ti zprávu radostnou o narození chlapce, jehož Jahjá bude jméno a jemuž jsme dříve nedali jmenovce žádného!"

(8) Pravil: "Pane můj, jak mohl bych chlapce míti, když žena má je neplodná a já sám jsem již dosáhl slabosti věku vysokého?"

(9) I řekl: "Staniž se takto, neb Pán tvůj praví: Toto je pro Mne snadné, vždyť stvořil jsem tě již dříve, když ještě ničíms nebyl."

(10) Pravil Zachariáš: "Pane můj, učiň mi znamení!" - "Znamením tvým budiž," pravil, "že po tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť zdraví plnému ses těšil."

(11) I vyšel Zachariáš ze svatyně k lidu svému a (Bůh) jim vnukl: "Slavte za jitra i za večera Pána svého!"

(12) . . . "Jahjá, pevně se Písma přidržuj!" A dali jsme mu moudrost již v dětství jeho

(13) a laskavost a čistotu od Nás přicházející. A byl bohabojný

(14) a k rodičům dobrotivý a nebyl ani násilný, ani neposlušný.

(15) Mír budiž s ním v den, kdy se narodil, i v den, kdy zemřel, i v den, kdy k životu bude zas probuzen!

(16) A připomeň v Knize také Marii, když vzdálila se od své rodiny do místa východního

(17) a spustila závěs mezi sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého.

(18) I zvolala: "Utíkám se před tebou k Milosrdnému - kéž i ty ses bál Jeho!"

(19) Pravil: "Já posel jsem Pána tvého, abych ti daroval chlapce čistého."

(20) Pravila: "Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou!"

(21) Odpověděl: "Staniž se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!"

(22) A otěhotněla dítětem a uchýlila se s ním na místo vzdálené.

(23) A zastihly ji bolesti poblíže kmene datle palmové a zvolala: "Ach, kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomenutí úplné!"

(24) I zavolal na ni zpod jejích nohou: "Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal pod tebou téci říčce plynulé,

(25) a zatřes kmenem palmy nad sebou a spadnou k tobě datle čerstvé a uzrálé!

(26) Jez a pij a buď mysli radostné! A až spatříš ze smrtelníků někoho, rci: ,Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na člověka žádného?!"

(27) Pak přišla s ním k lidu svému, nesouc jej. I zvolali: "Marie, tys věru provedla věc neslýchanou!

(28) Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla nepočestnou!"

(29) A ukázala Marie na chlapce. I pravili:;,Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v kolébce je děckem?"

(30) A promluvil chlapec: "Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem.

(31) A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu; co živ budu, mi poručil

(32) a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil.

(33) A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zas probuzen."

(34) Takový je Ježíš, syn Mariin, podle slova pravdivého, o němž oni pochybují jen!

(35) Není Boha důstojná, aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který, když o věci rozhodne, řekne pouze: "Staniž se!" a stane se.

(36) Bůh jest Pánem mým i vaším, uctívejte Jej tedy, neboť toto jest stezka přímo vedoucí!

(37) A strany mezi sebou se v názorech rozešly - však běda těm, kdož neuvěřili, při nesmírného dne spatření!

(38) Jak dobře však uslyší a uvidí v den, kdy přijdou k Nám! Avšak dnes jsou v bludu zjevném ti, kdož křivdu činí.

(39) Varuj je přede dnem nářku, kdy věc bude rozhodnuta, zatímco oni dnes lhostejni jsou a nevěří!

(40) A věru My zdědíme zemi se vším, co je na ní, a k nám budou všichni navráceni.

(41) A připomeň v Knize též Abrahama, neboť on pravdomluvným byl a prorokem.

(42) Hle, pravil otci svému: "Otče můj, proč uctíváš něco, co ani neslyší, ani nevidí a co není k užitku žádnému?

(43) Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou.

(44) Otče můj, neuctívej satana; vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému.

(45) Otče můj, obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby ses přítelem satanovým nestal."

(46) I řekl otec jeho: "Ty tupit chceš božstva moje, Abrahame? Nepřestaneš-li, pak tě věru ukamenuji! A nyní se ode mne na delší dobu vzdal!"

(47) Pravil Abraham: "Mír s tebou! Budu prosit Pána svého o odpuštění pro tebe, vždyť On je mi příznivě nakloněn.

(48) Odloučím se od vás i od toho, co místo Boha vzýváte, a jen Pána svého vzývat budu; a snad nebudu při modlitbě k Pánu svému oslyšen."

(49) A když se od nich a od toho, co místo Boha uctívali, odloučil, Izáka a Jakuba jsme mu darovali a každého z nich jsme prorokem ustanovili.

(50) A uštědřili jsme jim část z Našeho milosrdenství a jejich vznešený jazyk jsme pravdivým učinili.

(51) A připomeň v Knize také Mojžíše, jenž byl upřímně oddaným a byl poslem i prorokem.

(52) A zavolali jsme naň na pravém úbočí hory Sinaje a učinili jsme jej blízkým důvěrníkem.

(53) A obdařili jsme jej z milosrdenství Našeho bratrem jeho Árónem, též prorokem.

(54) A připomeň v Knize také Ismaela, jenž věrně sliby dodržoval a poslem i prorokem byl

(55) a rodině své modlitbu a almužnu přikázal a Pánu svému se zalíbil.

(56) A připomeň v Knize též Idríse, jenž byl pravdomluvným a prorokem

(57) a jehož jsme na vysoké místo pozvedli.

(58) A toto jsou ti, jež Bůh svou přízní vyznamenal: proroci z potomstva Adamova, z těch, které jsme s Noem zachránili, z potomstva Abrahamova a Izraelova a z těch, které jsme vyvolili a správnou cestou vedli. A když jim znamení Milosrdného přednášena byla, na zem padali klaníce se a s pláčem.

(59) Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem -

(60) kromě těch, kdož pokání činili, víru měli a zbožné skutky konali, Ti do ráje budou uvedeni a nebudou nikterak ošizeni,

(61) do zahrad Edenu, jež přislíbil Milosrdný služebníkům Svým v nepoznatelné věřícím. A pak věru slib Jeho se splní!

(62) A neuslyší tam žádné tlachání, nýbrž jen pozdravy "mír s vámi", a obživu tam budou mít zrána i zvečera.

(63) Takový bude ráj, jenž v dědictví dáme těm ze služebníků Svých, kteří bohabojní byli.

(64) A nesestupujeme leč z rozkazu Pána tvého a Jemu náleží, co je před námi a co je za námi, i to, co je mezi tím; a Pán tvůj není věru zapomnětlivým,

(65) On Pánem je nebes a země a toho, co mezi nimi je. Uctívej Jej tedy a buď vytrvalý v uctívání Jeho. A znáš někoho se jménem stejným?

(66) Člověk se ptá: "Až zemřu, budu z hrobu opět vyveden živý?"

(67) Což si nevzpomene člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když ještě nebyl ničím?

(68) Při Pánu tvém, My věru shromáždíme je i satany a pak kol pekla na kolenou je předvedeme

(69) a potom z každé skupiny toho, kdo nejvzpurnější byl proti Milosrdnému, vytáhneme

(70) a My pak výborně poznáme ty, kdož hořet v něm si nejvíc zaslouží.

(71) A mezi vámi není nikoho, kdo by k němu nesestoupil, a to u Pána tvého nezvratné je rozhodnutí.

(72) Potom však zachráníme ty, kdož bohabojní byli, a ponecháme v něm nespravedlivé na kolenou klečící.

(73) Když jsou jim sdělována Naše znamení jako důkazy jasné, tehdy ti, kdož nevěří, říkají věřícím. "Která z obou skupin je na tom lépe postavením svým a krásnější společností?"

(74) Kolik pokolení před vámi jsme již zahubili, jež lepší byla bohatstvím svým i vzhledností!

(75) Rci: "Kéž Milosrdný prodlouží těm, kdož v bludu jsou, délku jejich žití, aby spatřili to, co slíbeno jim bylo - buď trest pozemský, či Hodinu. A pak poznají, kdo postavení má horší a kdo vojskem je slabší."

(76) A Bůh rozmnoží vedení těch, kdož správnou cestou jdou, vždyť skutky zbožné, jež trvají, lepší jsou u Pána tvého odměnou i lepší náhradou.

(77) Co soudíš o tom, jenž ve znamení Naše nevěří a hovoří: "Věru že dostane se mi majetku i dětí"?

(78) Pronikl snad on k nepoznatelnému či uzavřel snad s Milosrdným úmluvu?

(79) Však pozor! My zapíšeme vše, co říká, a prodloužíme mu délku trestu jeho

(80) a zdědíme po něm to, o čem mluví, a přijde k nám osamocen, zbaven všeho.

(81) A vzali si kromě Boha božstva různá, aby jim byla posilou.

(82) Však pozor! Ona uctívání jejich popřou a protivníky jejich se stanou.

(83) Což nevidíš, že jsme vyslali satany proti nevěřícím, aby je ponoukali ke špatnostem?

(84) Neusiluj o uspíšení jejich lhůty; vždyť My počítáme jim přesným počtem.

(85) V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného jako poselstvo

(86) a kdy poženeme hříšníky do pekla jako k napajedlu stádo,

(87) tehdy nevěřící nebudou mít žádnou přímluvu kromě těch, kdož s Milosrdným uzavřeli úmluvu.

(88) Říkajíce, že Milosrdný si vzal děti,

(89) vy spáchali jste věc hnusnou,

(90) že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly,

(91) že Milosrdnému děti lživě připsali.

(92) A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral,

(93) vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci.

(94) A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal

(95) a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.

(96) Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne.

(97) A učinili jsme jej snadným pro jazyk tvůj, abys zvěst radostnou bohabojným mohl oznámit a lid hádavý tím varovat.

(98) Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Můžeš snad jediného z nich ucítit či šepotu jejich naslouchat?