Al-Hijr
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám rá! Toto jsou
znamení Písma a Koránu zjevného.
(2) Často si
nevěřící budou přát, aby byli
odevzdanými do vůle Boží!
(3) Nech je být, ať si
pojídají, užívají a nadějí klamnou
se kojí, vždyť záhy se dozvědí!
(4) Nezahubili jsme žádné
město, aniž se mu dostalo Písma známého,
(5) a žádný
národ nemůže způsobit uspíšení ani
oddálení termínu svého.
(6) Říkají: "Ty,
jemuž připomenutí bylo sesláno, věru jsi
džinem posedlý!
(7) Pročpak k nám
nepřivedeš anděly, pravdu mluvíš-li?"
(8) My anděly jen k
vykonání rozhodnutého sesíláme - a potom nebudou
nevěřící k těm, jimž odklad je dán,
patřit.
(9) My zajisté připomenutí
jsme seslali a dobře je umíme ochránit.
(10) Již před tebou jsme k
stranám dávným posly vyslali,
(11) však nepřišel k nim
posel žádný, by se mu neposmívali.
(12) Takto mu razíme cestu do
srdcí hříšníků.
(13) A neuvěří v něj,
i když se už naplnil obvyklý osud předchozích.
(14) A i kdybychom jim bránu
nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní,
(15) přece by říkali:
"Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé
očarovaní!"
(16) A na nebi jsme umístili
znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně
patří, krásnými
(17) a ochránili jsme je před
všemi satany prokletými -
(18) kromě těch, kdož
pokradmu naslouchají, však ti jsou pronásledováni
plamenem jasně zářícím.
(19) A zemi jsme rozprostřeli a
rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na
ní vyrůst každé věci správně
vyvážené
(20) a připravili jsme na ní
potravu pro vás i pro ty, jimž obživu neskýtáte.
(21) A není žádné
věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly, a
sesíláme vám ji jedině v míře stanovené.
(22) A poslali jsme větry
oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž
vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji
nemáte.
(23) A jsme to My, kdo život i smrt
dáváme, a My sami všeho jsme dědici
(24) a dobře známe ty z
vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se
drží.
(25) A Pán tvůj je všechny
shromáždí, vždyť On moudrý je,
vševědoucí.
(26) Stvořili jsme člověka z
hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,
(27) zatímco džiny jsme
již dříve vytvořili z ohně prudce
spalujícího.
(28) A hle, pravil Pán tvůj
andělům: "Já smrtelníka stvořím z
hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,
(29) a až jej vyrovnám a
vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním
se klaníce!"
(30) A padli před ním
uctívajíce jej vespolek andělé všichni,
(31) kromě Iblíse, jenž
odmítl být mezi uctívajícími.
(32) I pravil Bůh:
"Iblísi, proč nejsi mezi těmi, kdož klaní se,
také ty?"
(33) Odvětil: "Nebudu padat na
zem před smrtelníkem, jehož jsi z hlíny suché
stvořil, vzaté z bláta poddajného!"
(34) I pravil Bůh: "Odejdi odsud,
neboť jsi věru prokletý!
(35) A nechť na tobě
prokletí lpí až do dne soudného!"
(36) Řekl Iblís: "Pane můj,
poskytni mi odklad do dne, kdy budou vzkříšeni!"
(37) I pravil Bůh: "Budiž
tedy mezi těmi, jimž je odloženo
(38) až do dne času
stanoveného!"
(39) Odpověděl: "Pane
můj, za to, žes mne svedl, okrášlím jim vše,
co na zemi je, a všechny je uvedu v bloudění,
(40) kromě těch, kdož jsou
služebníci Tvoji upřímní!"
(41) I pravil Bůh: "Toto je
stezka přímá podle mého mínění,
(42) a věru nebudeš mít
žádnou pravomoc nad služebníky mými, leda nad
těmi, kdož tě následují svedeni,
(43) a pro ně všechny bude pak
peklo místem setkání slíbeného."
(44) A to má sedm bran a u
každé brány bude z nich skupina zvláštní.
(45) Naopak bohabojní mezi zahradami
a u pramenů budou přebývat:
(46) "Vstupte do nich s pokojem a
bezpečni!"
(47) Z hrudí jejich jim
veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách
bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat,
(48) žádná starost se
jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.
(49) Zvěstuj
služebníkům Mým, že Já jsem věru
odpouštějící i slitovný,
(50) avšak že trest Můj bude
trest bolestný!
(51) A vypravuj jim o hostech
Abrahamových,
(52) když k němu přišli
zdravíce "Mír s tebou!" a on jim odpověděl:
"My věru se vás bojíme."
(53) I pravili: "Neboj se,
vždyť my ti přinášíme zvěst radostnou o
narození chlapce moudrého!"
(54) Otázal se: "Jak byste mi
mohli oznamovat takovou zvěst, když na mne již
stáří dolehlo? Jménem čeho mi to oznamujete?"
(55) Odpověděli: "Oznamujeme
ti to jménem pravdy - nebuď tedy z těch, kdo naději
ztrácejí."
(56) Pravil: "Kdo jiný
ztrácí naději v milosrdenství Pána svého
než ti, kdož bloudí?"
(57) A pokračoval: "A jaká
je tedy vaše záležitost, vyslanci?"
(58) Odvětili: "Byli jsme
vysláni k lidu hříšnému
(59) - kromě rodu Lotova, jejž
věru celý zachráníme
(60) vyjma ženy jeho, neboť jsme
o ní již rozhodli, že bude mezi opozdilými."
(61) A když vyslanci k rodu Lotovu
přišli,
(62) pravil Lot: "Věru jste pro
mne lidé podezřelí!"
(63) Odpověděli: "Nikoliv,
my přišli k tobě se slibem, jejž oni v pochybnost brali,
(64) a pravdu ti
přinášíme a věru jsme pravdomluvní.
(65) Vydej se na cestu se svou rodinou v
temné části noci a kráčej za nimi! A ať nikdo z
vás se neobrací! Jděte tam, kam vám
přikázáno!"
(66) A sdělili jsme mu tento rozkaz,
neboť ten z nich, kdo pozadu zůstane, měl zahuben být
ráno.
(67) Rozradostněni zprávou
přispěchali lidé města onoho
(68) a Lot jim pravil: "Toto moji
hosté jsou, zneuctění mi tedy nezpůsobte,
(69) však Boha se bojte a hanbou mne
nepokrývejte!"
(70) Pravili: "Což jsme tě
nebránili před vším lidstvem?"
(71) I zvolal
(72) Při tvém životě, tito
lidé věru tápali v opilství svém,
(73) však výkřik je
uchvátil při východu slunce.
(74) A obrátili jsme to město
vzhůru nohama a seslali jsme na ně déšť kamenů z
hlíny pálené;
(75) zajisté je v tom znamení pro
pozorovatele bedlivé!
(76) A věru ono je na cestě
trvalé
(77) a zajisté je v tom znamení pro
věřící!
(78) A také lid Houštin se
ukázal nespravedlivým,
(79) však pomsta naše na ně
dopadla; a jsou ti i oni věru příkladem jasným!
(80) Též obyvatelé al-Hidžru
vyslance Naše za lháře prohlásili
(81) a přinesli jsme jim
znamení Své, však oni se odvrátili.
(82) V horách si
příbytky své, jsouce bezpečni, vysekávali
(83) a ozval se zrána nad nimi
výkřik jediný
(84) a nebylo jim k ničemu to, co si
vysloužili.
(85) Stvořili jsme nebesa a zemi i
vše, co je mezi nimi, jako skutečnost; a hodina neodvratně
nastane, odpouštěj tedy odpouštěním
krásným,
(86) vždyť Pán tvůj
je věru stvořitelem i vševědoucím.
(87) A již dali jsme ti sedm
opakovaných i Korán vznešený,
(88) neobracej tedy zrak svůj
žádostivě k tomu, co dali jsme některým
párům z nich v užívání, nermuť se
kvůli nim, ale rozprostři křídla svá nad věřícími
(89) a rci: "Já věru jsem
varovatel zjevný."
(90) A podobně jsme seslali trest na
ty, kdož rozdělují
(91) a kteří Korán na
části rozkládají.
(92) Při Pánu tvém, věru
si od nich všech vyžádáme počet
(93) z toho, co konali.
(94) Ohlas tedy to, co ti bylo
přikázáno, a odvrať se od
modloslužebníků,
(95) Vždyť My stačíme
ti proti posměváčkům,
(96) kteří vedle Boha
ještě jiné božstvo staví, však záhy
poznají!
(97) A víme již, že
hruď tvá je stísněna tím, co
říkají,
(98) ty však chválu Pána
svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář
padají,
(99) a Pánu svému služ do
chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!