Part 23
(28) A po jeho smrti jsme na jeho lid
vojsko žádné z nebe neposlali ani žádnou jinou pohromu
jsme neseslali
(29) a stačilo vykřiknutí
jediné, a hle, životy jejich zhasly!
(30) Ó, jak jsou
služebníci Moji k politování! Vždyť
nepřišel k nim posel žádný, aby se mu
neposmívali.
(31) Což nevidí, kolika
pokolením před nimi jsme zahynout dali a že k nim nebudou navráceni,
(32) ale že všichni vespolek u
Nás budou shromážděni?
(33) A je pro ně znamením
země mrtvá, již oživujeme a z níž
dáváme vyrašit obilí, jež je jim potravou.
(34) A umístili jsme na ní
háje palmové i vinice a dali jsme pramenům prýštit na
ní,
(35) aby pojídali z plodů
Pána svého i z toho, co jejich ruce vytvořili - což
vděční nebudou?
(36) Sláva tomu, jenž
stvořil v párech všechny druhy, jež ze země
vyrůstají, a stvořil i je samé i to, co ještě
neznají.
(37) A je pro ně znamením i
noc; z ní den odlupujeme, a hle, v temnotě se
nacházejí.
(38) A slunce ubíhá k
místu odpočinku svého, a takové je ustanovení
vševědoucího, mocného.
(39) A pro měsíc jsme
příbytky stanovili, pokud se nevrátí podoben staré
větvi palmové.
(40) A nepřísluší
slunci, aby dohonilo měsíc, a noci, aby předhonila den a
všechno pluje ve sféře nebeské.
(41) A je pro ně znamením,
že nesli jsme potomstvo jejich v arše plně naložené
(42) a že stvořili jsme pro
ně lodě, na nichž plují, jí podobné.
(43) A kdybychom chtěli, utopili bychom
je a nedostalo by se jim pomoci žádné a zachráněni by
nebyli,
(44) leda z milosrdenství
Našeho a pro dočasné světa tohoto
užívání.
(45) A když je jim řečeno:
"Bojte se toho, co je před vámi, a toho, co je za vámi
- snad se vám dostane slitování," (jsou lhostejní).
(46) A nepřijde k nim jediné
znamení ze znamení Pána jejich, aby se od něho
neodvrátili.
(47) A když je jim řečeno:
"Přispívejte z toho, co Bůh vám
uštědřil," odpovídají
nevěřící těm, kdož uvěřili:
"Máme snad krmit toho, koho by živil Bůh, kdyby
chtěl? A vy jste přece jen ve zjevném bloudění."
(48) Tak ptají se: "A kdy
vlastně se ta hrozba splní, jste-li pravdomluvní?"
(49) A nečeká je nic než
vykřiknutí jediné, které je uchvátí, zatímco
se budou přít,
(50) a nebudou schopni ani
závěť učinit, ani k rodině své se navrátit.
(51) A pak bude zatroubeno na pozoun, a
hle, ze svých hrobů budou k Pánu svému mířit.
(52) A řeknou: "Běda
nám! Kdo nás to probudil z místa odpočinku
našeho? A toto je to, čím hrozil nám Milosrdný,
a pravdu poslové Jeho hovořili!"
(53) A bude to věru jen
vykřiknutí jediné, a hle, všichni budou před Nás
předvedeni!
(54) V ten den nebude ukřivděno v
ničem duši žádné a odměněni budete jen za to,
co skutečně jste činili.
(55) V ten den budou obyvatelé ráje
radovánkami zaměstnáni
(56) a oni i manželky jejich ve
stínu na poduškách spočinou
(57) a tam ovoce a vše, oč
požádají, míti budou.
(58) "Mír s vámi" -
tak slovy Pána slitovného pozdraveni budou.
(59) "A vy
hříšníci, vy dnes držte se stranou!"
(60) Což jsem vám v
úmluvě neuložil, synové Adamovi: neuctívejte satana,
jenž vám je nepřítelem zjevným,
(61) nýbrž uctívejte
jenom Mne? Toto je stezka přímá!
(62) A dal satan již zbloudit
množství početnému z vás. Což rozum
žádný jste neměli?
(63) Toto je peklo, jež bylo
vám přislíbeno
(64) hořte v něm dnes za to,
že jste neuvěřili!
(65) Dnes ústa jejich
zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit
jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli.
(66) A kdybychom chtěli, vymazali
bychom oči jejich a o závod hnali by se ke stezce; ale jak mohli by
ji spatřit?
(67) Kdybychom chtěli, na
místě bychom je proměnili, takže by nebyli schopni ani
kupředu jít, ani zpět se navrátit.
(68) Komu dlouhý věk
dáme, toho ohneme v jeho postavě, - což nepochopí to
oni?
(69) A nenaučili jsme jej
básnění a nehodí se to proň, vždyť
toto je pouze připomenutí a Korán zjevný,
(70) aby varován byl jím ten,
kdo živý je, a aby se uskutečnilo slovo nad
nevěřícími.
(71) Což neviděli, že jsme
pro ně stvořili - mezi tím, co ruce Naše udělali -
též dobytek, nad nímž vládci jsou?
(72) A podmanili jsme jej pro ně a na
jedněch jezdí a jiné jsou jim potravou
(73) a mají z něho užitek
různý a také nápoje - což vděční
Nám nebudou?
(74) A vzali si pro sebe místo Boha
božstva jiná doufajíce, že snad jim pomohou,
(75) však ta jim pomoci nemohou, i
když myslí si, že vojskem připraveným pro ně
jsou.
(76) Nechť tě nermoutí
řeči jejich; vždyť My dobře známe, co oni
skrývají a co najevo dávají.
(77) Což člověk
neviděl, že jsme jej z kapky semene stvořili? A hle, on
Nám je odpůrcem zjevným nyní,
(78) a dokonce Nám
podobenství uvádí zapomínaje na své
stvoření a hovoří: "Kdo kosti oživí,
když již zpráchniví?"
(79) Odpověz: "Oživí
je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o každém
stvoření ví,
(80) jenž pro vás ze stromu
zeleného oheň učinil, takže si z něho zapalujete."
(81) Což není ten, jenž
stvořil nebesa a zemi, schopen stvořit jim podobné? Však ano,
vždyť On stvořitel je, vševědoucí.
(82) A když něčeho si
přeje, je rozkaz Jeho pouze: "Staniž se!" a stane se.
(83) Sláva tomu, v jehož rukou
je panství nade věcmi všemi a k němuž budete
navráceni!
As-Saaffaat
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Při těch, kdo v
řadách stoji,
(2) prudce odrážejí,
(3) připomenutí
přednášejí!
(4) Věru Bůh váš
jediný jest,
(5) Pán nebes a země a toho,
co mezi nimi je, Pán východů!
(6) Vskutku jsme vyzdobili
nejnižší nebe ozdobou hvězd
(7) a také na ochranu proti každému
satanu vzpurnému,
(8) takže nemohou u rady
nejvyšší naslouchat a je po nich házeno ze všech
stran,
(9) aby byli odehnáni; a pro
ně trest trvalý je přichystán.
(10) Zaslechne něco pouze ten, kdo
urve porady útržek, a ten plamenem pronikajícím je
pronásledován.
(11) Zeptej se jich, zda jsou
tělesně silnější nebo ti, které jsme stvořili
My? My stvořili jsme je z hlíny tvrdnoucí.
(12) Ba věru, ty divíš se,
zatímco oni se posmívají,
(13) a když napomenutí je jim
dáno, na ně nepamatují,
(14) a když znamení
spatří, žerty si z něho dělají
(15) a říkají:
"Tohle není leč kouzlo zjevné!
(16) Cožpak až zemřeme a
prachem a kostmi se staneme, vskutku vzkříšeni budeme,
(17) i naši předkové
dávní?"
(18) Odpověz: "Zajisté, a budete
poníženi!"
(19) A ozve se jen jeden zvuk
jediný, a hle, oni prohlédnou
(20) a řeknou: "Běda
nám, toto je den soudný!"
(21) Ano, toto je den rozhodnutí,
jejž za výmysl jste pokládali!
(22) Shromážděte ty,
kdož křivdili, manželky jejich i to, co uctívali
(23) vedle Boha, a doveďte je na
stezku pekelnou,
(24) pak zastavte je, neb
vyslýcháni budou!
(25) "Co je s vámi, že
nepomáháte si navzájem?"
(26) Naopak, oni se dnes Bohu
vzdávají
(27) a jeden k druhému se obracejí a
vyptávají se.
(28) I řeknou jedni: "Vy
věru jste k nám zprava přicházeli!"
(29) A odvětí jim:
"Nikoliv, vy jste nevěřili
(30) a my nad vámi jsme
žádnou pravomoc neměli; naopak, vy lidé svévolní jste
byli.
(31) A uskutečnilo se nad námi
slovo Pána našeho a zajisté teď ochutnáme. . . "
(32) My jsme vás svedli, však
sami jsme bloudili.
(33) V ten den věru budou v trestu
společníky
(34) a takovým způsobem my
jednat budeme s hříšníky,
(35) kteří, když
řečeno jim bylo, že není božstva kromě Boha,
zpyšněli
(36) a řekli: "Kvůli
básníku bláznivému bychom božstva svá opustit
měli?"
(37) Naopak, on pravdu přinesl a
potvrdil pravdivost poslů dřívějších.
(38) A vy jistě trest bolestný
ochutnáte
(39) a pouze za to, co spáchali
jste, odměnu dostanete
(40) kromě služebníků
Božích upřímných.
(41) Těm dostane se
přídělu známého,
(42) ovoce v hojnosti a místa
čestného,
(43) v zahradách rajských
slastí
(44) ležet budou proti sobě na
lůžkách.
(45) Kolovat mezi nimi budou
číše čirého nápoje
(46) jasného, jenž rozkoší
pro pijící je,
(47) v něm opojnosti není a
nebudou jím zmoženi.
(48) Vedle nich budou dívky zrak
klopící, okaté,
(49) jako by to perly byly skryté.
(50) A přiblíží se
k sobě navzájem a bude se vyptávat jeden druhého,
(51) a řekne jeden z nich:
"Měl jsem přítele dobrého,
(52) jenž
říkával:,Patříš také mezi ty, kdo za
pravdivé prohlašují varování,
(53) že až zemřeme a staneme
se prachem a kostmi, i před soud budeme postaveni?"
(54) A řekne: "Nechcete se tam
vzhůru podívat?"
(55) A sám vzhůru pohlédne a
spatří přítele svého uprostřed pekla stát,
(56) i zavolá naň:
"Při Bohu, málem jsi mne zahubil,
(57) a kdyby nebylo dobrodiní
Pána mého, také bych mezi předvedenými byl!
(58) Což vskutku již
nezemřeme,
(59) jen touto svou smrtí
první, a potrestáni nebudeme?
(60) To věru je
štěstí nesmírné!"
(61) Nechť k něčemu
podobnému se upíná úsilí!
(62) A co je lepší: toto, anebo
strom Zaqqúm jako pohoštění?
(63) A učinili jsme jej pro
nespravedlivé předmětem pokušení,
(64) a je to strom, jenž
vyrůstá z pekla základů,
(65) a jeho plody jsou jak hlavy
satanů
(66) a věru z nich budou jíst a
břicha svá si jimi naplní
(67) a pak je směsí vody
vroucí zapijí
(68) a posléze se věru do pekla
navrátí.
(69) A předky své nalezli vskutku v
bloudění,
(70) a přece sami po jejich
stopách spěchají.
(71) Již před nimi zbloudila
většina národů starých,
(72) ačkoliv jsme k nim varovatele
posílali.
(73) Pohleď však, jaký byl
konec varovaných
(74) kromě služebníků
Božích upřímných!
(75) O pomoc Nás kdys Noe zavolal a
jak výtečně prosby splňujeme
(76) a před pohromou nesmírnou
jsme jej i s rodinou jeho zachránili;
(77) a učinili jsme jeho potomky
jedinými, kdož přežili,
(78) a u posledních jsme mu
požehnali:
(79) "Mír budiž s Noem
mezi vším lidstvem!"
(80) Takto odměňujeme dobro
konající,
(81) vždyť on byl
služebník Náš věřící!
(82) A potom jsme všechny
ostatní utopili.
(83) K jeho
přívržencům také Abraham náležel,
(84) když k Pánu svému se
srdcem čistým přišel
(85) a otci svému a lidu svému pravil:
"Co to uctíváte?
(86) Což falešná
božstva místo Boha si žádáte?
(87) A co o Pánu lidstva
soudíte?"
(88) A pohled svůj ke
hvězdám upřel
(89) a zvolal: "Věru jsem
ochořel!"
(90) I odvrátili se od něho,
záda mu ukazujíce.
(91) Abraham pak vnikl k božstvům
jejich a řekl: "Co že nejíte
(92) a co je s vámi, že
nemluvíte?"
(93) A vrhl se na ně, zasazuje jim
úder pravicí,
(94) však přiblížili
se k němu lidé běžící.
(95) I otázal se: "Chcete
uctívat, co sami jste vytesali,
(96) zatímco je to Bůh,
jenž stvořil vás i to, co jste udělali?"
(97) I zvolali: "Postavte pro něj
hranici a vhoďte jej v oheň hořící!"
(98) Takto mu chtěli úklad
nastrojit, však poníženými jsme je učinili.
(99) I pravil Abraham: "K Pánu
svému půjdu, aby mne správně řídil."
(100) "Pane, dejž mi syna,
jenž patřit bude mezi bezúhonné!"
(101) A oznámili jsme mu radostnou
zvěst o chlapci povahy mírné.
(102) A když dospěl do věku,
kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham:
"Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat;
uvaž a řekni, jaké mínění máš?" I
odvětil: "Otče můj, učiň, co ti bylo
poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru
neochvějným shledáš."
(103) A když se oba do vůle
Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi,
(104) zvolali jsme naň: "Abrahame,
(105) věru jsi již
prokázal, že vidění jsi za pravdu měl - a takto
ty, kdož dobré činí, odměňujeme -
(106) vždyť byla to jen
zjevná zkouška!"
(107) A velkou obětí jsme syna
jeho vykoupili
(108) a u posledních jsme mu
požehnali:
(109) "Mír budiž s
Abrahamem!"
(110) Takto odměňujeme dobro
konající,
(111) vždyť on byl
služebník Náš věřící!
(112) A oznámili jsme mu radostnou
zvěst o Izákovi, jenž prorok byl, k bezúhonným
patřící.
(113) Pak požehnali jsme jemu i
Izákovi; a mezi jejich potomky jsou někteří, kdož
dobro konají, však jiní sami na sobě křivdu
zjevnou páchají.
(114) A dobrodiním jsme také
Mojžíše a Áróna zahrnuli
(115) a před pohromou nesmírnou
jsme je oba i lid jejich zachránili
(116) a pomoc jsme jim poskytli, takže
vítěznými se stali,
(117) a Písmo nanejvýš
zřetelné jsme jim darovali
(118) a oba po stezce přímé jsme
vedli
(119) a u posledních jsme jim
požehnali:
(120) "Mír budiž s
Mojžíšem a Árónem!"
(121) Takto odměňujeme dobro
konající,
(122) vždyť oba patří
mezi služebníky Naše věřící!
(123) Také Eliáš byl z
vyslanců Božích,
(124) když k lidu svému pravil:
"Což bohabojní nebudete, a
(125) Baala vzývat chcete a
nejlepšího ze stvořitelů opustíte,
(126) Boha, Pána svého i Pána
vašich předků dávných?"
(127) Však za lháře ho
prohlásili, a věru budou předvedeni
(128) kromě těch, kdož
služebníky Božími upřímnými byli.
(129) A u posledních jsme mu
požehnali:
(130) "Mír budiž s
Eliášem!"
(131) Takto odměňujeme dobro
konající,
(132) vždyť on byl
služebník Náš věřící!
(133) A také Lot byl vskutku mezi
Božími vyslanci,
(134) když jsme jej i rodinu jeho celou
zachránili
(135) kromě stařeny jedné,
jež zůstala s opozdilci,
(136) a potom jsme všechny
ostatní zahubili.
(137) A věru kolem měst jejich za
jitra procházíte
(138) i za noci; což to
nepochopíte?
(139) A rovněž Jonáš
jedním z vyslanců Božích byl,
(140) když na loď naloženou
se uchýlil
(141) a vrhal los a byl tím,
jenž ztratil,
(142) a pohltila jej ryba, zatímco
pokárání zasloužil.
(143) A kdyby nebyl z těch, kdož
Boha oslavují,
(144) byl by jistě v břiše
jejím zůstal až do dne vzkříšení.
(145) A vyvrhli jsme jej chorého na
břeh pustý
(146) a dali jsme nad ním vyrůst
keři tykvovému.
(147) Potom jsme jej ke sto
tisícům či více nevěřícím
poslali,
(148) a uvěřili a
užívání života jsme jim na čas
popřáli.
(149) Dotaž se jich, proč
Pán tvůj má dcery mít, když oni přece
mají syny,
(150) či zda byli svědky toho,
že stvořili jsme anděly jako ženy?
(151) Což není to jen
výmysl jejich, když hovoří:
(152) "Bůh zplodil" - a
věru jsou to lháři!
(153) A že by si místo synů
vyvolil dcery?
(154) Co je s vámi, že
máte takové názory?
(155) Což se nevzpamatujete?
(156) Anebo snad pravomoc zjevnou k tomu
máte?
(157) Předložte tedy Písmo
své, jste-li pravdomluvní!
(158) A učinili Boha s džiny
příbuzným, však džinové dobře již
vědí, že sami budou před Pána předvedeni.
(159) Oč slavnější je
Bůh než to, co lživě Mu připisují,
(160) kromě služebníků
Božích upřímných.
(161) A ani vy, ani to, co
uctíváte,
(162) nikoho proti Bohu vzbouřit
nemůžete
(163) kromě toho, jenž hořet bude
v pekle.
(164) Není mezi námi nikoho,
kdo by neměl místo určené,
(165) my věru pak jsme ti, kdo v
řadách stojí,
(166) a také ti, kdož Pána svého
oslavují!
(167) Nevěřící sice
říkají:
(168) "Kdybychom měli nějaké
připomenutí od předků svých dávných,
(169) věru bychom byli také ze
služebníků Božích
upřímných!"
(170) Však přesto v ně
nevěří a záhy poznají!
(171) Slovo Naše již
dříve bylo dáno služebníkům Našim
poslaným,
(172) že od Nás pomoc vždy
dostanou
(173) a že vojska Naše pro ně
vítězství přinesou.
(174) Odvrať se od nich na dobu
krátkou
(175) a pozoruj je; však oni také
záhy zpozorují!
(176) Cožpak doopravdy
uspíšení trestu Našeho požadují?
(177) Až pak trest na jejich
nádvoří sestoupí, špatné to bude jitro pro ty,
kdož byli varováni marně.
(178) Odvrať se tedy od nich
dočasně
(179) a pozoruj je, však oni také
záhy zpozorují!
(180) Oč slavnější je
Pán tvůj, Pán moci veškeré, než to, co mu
lživě připisují!
(181) Mír budiž všem
vyslancům Božím
(182) a chvála Bohu, Pánu
lidstva!
Saad
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Sád. Při Koránu,
obsahujícím připomenutí!
(2) Ba věru ti, kdož
nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.
(3) Kolik pokolení před nimi
jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k
uniknutí.
(4) Diví se nevěřící,
že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý,
a říkají: "Tohle je kouzelník a lhář
prolhaný.
(5) Což neučinil z více
božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!"
(6) A vzdálili se velmoži z
nich a řekli: "Jděte a při božstvech svých
vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.
(7) O ničem takovém jsme
neslyšeli v náboženství předešlém a
není to nic než výmysl jeho.
(8) Právě jemu mezi
námi všemi že by mělo být připomenutí
sesláno?" Ba, oni o připomenutí Mém jsou na
pochybách, ba, ještě neokusili trestu Mého!
(9) Což oni vlastní pokladnice
milosrdenství Pána tvého mocného a dárce?
(10) Či náleží jim
království nebes a země a toho, co mezi nimi je? Nechť
tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!
(11) Vojsko každé tam na
útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.
(12) A již před nimi
prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i
Faraón, jenž pánem byl kůlů,
(13) též Thamúdovci, lid
Lotův i obyvatelé Houštin - a to spojenci byli,
(14) a všichni bez výjimky
posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si zasloužili.
(15) A také tyto nečeká nic
než výkřik jediný a nebude zde odklad
žádný.
(16) A přesto
říkají: "Pane náš, pošli nám
rychle rozsudek náš, dříve než dostaví se
den zúčtování!"
(17) Snášej
neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na
služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího,
jenž stále činil pokání,
(18) a jak podmanili jsme mu hory, aby
spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za
svítání,
(19) a také ptactvo kol něho se
shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně
obracejí.
(20) A jeho království jsme
upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.
(21) Dostalo se ti zvěsti o těch
dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?
(22) Když vstoupili k Davidovi, zalekl
se jich. I pravili: "Neboj se, my dva jsme ve sporu a jeden z nás
učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi
námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž
uveď nás na stezku rovnou!
(23) Toto je můj bratr a
devadesát devět ovcí má, zatímco mně
patří jen jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a
přemohl mne v půtce slovní o ni."
(24) Odvětil David: "On vskutku ti
ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke svým ji
připojil. A zajisté většina společníků se
vzájemně podvádí kromě těch, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, však takových
málo je." A dovtípil se David, že jsme jej pouze
zkoušeli, a poprosil Pána svého o slitování a pak
padl klaně se a čině pokání.
(25) A odpustili jsme mu to a on má
u Nás věru místo blízké a překrásné
přebývání.
(26) Davide, My učinili jsme tebe
zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy!
Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty
Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty
Boží sejdou, trest strašný čeká za to,
že zapomněli na den zúčtování.
(27) A nestvořili jsme nebesa a zemi,
a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka
nevěřících! Běda těm, kdož
neuvěřili, před ohněm pekelným!
(28) Máme snad postavit ty,
kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s
těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A
máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky?
(29) Toto je Písmo požehnané,
jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních
přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní
připomínali.
(30) A darovali jsme Davidovi
Šalomouna, jenž byl Naším výtečným
služebníkem. A byl věru kajícníkem,
(31) když byly mu v podvečer
předvedeny klisny ušlechtilé,
(32) a pravil: "Vskutku jsem
dával přednost lásce k statkům pozemským
před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce
neskrylo za noci závojem.
(33) Přiveďte je ke
mně!" A jal se jim protínat nohy i šíje.
(34) A již dříve jsme
Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo mu
podobné umístili; teprve potom se kál
(35) a volal: "Pane můj,
odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po
mně nedosáhne, vždyť Tys věru
štědrý dárce!"
(36) A podrobili jsme mu vítr,
který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si
přál,
(37) a také satany všechny, stavitele
i potápěče,
(38) jakož i jiné, řetězy k
sobě přivázané.
(39) "Toto je dar náš,
Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a
nemusíš dávat zúčtování!"
(40) A má on u Nás věru
místo blízké a překrásné
přebývání.
(41) Vzpomeň též
služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu
svému: "Satan se mne dotkl strádáním a mukami."
(42) "Dupni nohou svou, a
objeví se voda pro koupel chladivou i pro napití.
(43) A dali jsme mu zpět jeho rodinu a
s nimi ještě jednou tolik z milosrdenství Svého a jako
připomenutí těm, kdož nadáni jsou rozmyslem.
(44) A vezmi do ruky metlu a udeř
jí, a nehřeš!" A shledali jsme jej trpělivým;
služebníkem byl on výtečným, stále
kajícným.
(45) A vzpomeň také
služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba,
lidí dobrotivých a prozíravých,
(46) jež jsme věru očistili
myšlenkou čistou příbytku věčného
připomínkou!
(47) A jsou oni u Nás ti
nejlepší z vyvolených.
(48) A vzpomeň též Ismaele,
Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z
nejlepších!
(49) Toto je připomenutí; a
bohabojní vskutku překrásné místo pobytu budou
míti,
(50) zahrady Edenu s branami pro ně
vždy otevřenými,
(51) v nich odpočívajíce
budou si žádat ovoce hojnost i pití
(52) a u nich budou dívky se zraky
sklopenými stejného věku s nimi.
(53) Hle, toto je ono, co vám bylo
slíbeno pro den zúčtování!
(54) A toto zajisté je Náš
příděl, jenž nebude znát nikdy
vyčerpání.
(55) Tak bude! Však vzpurným
dostane se věru nejhoršího přebývání
(56) pekla, v němž hořet
budou; hnusné to místo pro odpočívání!
(57) Tak bude! A nechť
ochutnají nápojů vroucích a hnijících,
(58) a jiného podoby stejné i druhů
různých!
(59) Toto je houf do pekel s vámi se
řítící; nebudou zde přivítáni a
hořet budou v plameni
(60) a řeknou: "Nikoliv!
Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto
jste nám připravili, a jak hnusné je to
přebývání!"
(61) A zvolají: "Pane
náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm
rozmnož trest dvojnásobně v ohni!"
(62) Pak zeptají se: "Co se
děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za špatné
pokládali,
(63) kteří nám buď
pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?"
(64) Toto je věru skutečnost; tak
hádat se budou obyvatelé ohně pekelného.
(65) Rci: "Já jenom varovatel
jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného,
podmaňujícího,
(66) Pána nebes a země a
všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího!"
(67) Rci: "Toto je zvěst
nesmírná přece,
(68) vy však od ní
odvracíte se,
(69) a neměl jsem vědomost
žádnou o shromáždění
nejvyšším, když ve sporu byli v něm.
(70) A vnuknuto mi bylo jen, že
varovatelem zjevným jsem,
(71) když Pán tvůj pravil
andělům: "Já smrtelníka z hlíny
vytvořím,
(72) a až jej vyrovnám a
vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se
před ním!"
(73) A padli před ním na zem
andělé všichni sborem
(74) kromě Iblíse, jenž
pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil
Bůh: "Iblísi, co ti bránilo, abys padl před
tím, co rukama vlastníma stvořil jsem?
(75) Jsi pyšný tak, či
patříš snad ke vznešeným?"
(76) Odpověděl: "Já
lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil,
zatímco jeho jen z hlíny."
(77) I zvolal Bůh: "Odejdi odsud,
jsi zlořečený!
(78) A nechť na tobě
prokletí mé až do dne soudného lpí!"
(79) Pravil Iblís: "Pane
můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou
vzkříšeni!"
(80) Odpověděl: "Budiž
tedy mezi těmi, jimž je odloženo
(81) až do dne času
stanoveného!"
(82) Pravil Iblís: "Při moci
Tvé, já všechny je uvedu v bloudění
(83) kromě těch z nich, kdož
Tvoji služebníci jsou upřímní!
(84) I pravil Bůh: "Při
pravdě, a já pravdu dím:
(85) já tebou a všemi
těmi, kdož následovat tě budou, peklo
naplním!"
(86) Rci: "Nežádám
od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch,
kdož na sebe si berou, co nepřísluší jim.
(87) A není toto než
připomenutí pro lidstvo veškeré
(88) a dozvíte se zprávu o
tom po době nějaké."
Az-Zumar
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Seslání Písma od Boha
mocného, moudrého pochází.
(2) Věru jsme ti seslali Písmo
v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru
upřímnou!
(3) Což Bohu víra
upřímná nepatří? Ti, kdož si berou jako
ochránce jiné než Jeho, hovoří: "My je
uctíváme jen proto, aby nás co nejvíce k Bohu
přiblížili." Bůh věru pak mezi nimi
rozsoudí to, o čem ve sporu byli. A Bůh zajisté nepovede
správně ty, kdož lháři jsou a
nevěřící zarputilí.
(4) Kdyby si byl Bůh přál
mít děti, byl by si věru vybral podle libosti z těch,
které stvořil. Sláva Jemu - On Bůh je jediný, vše
podmaňující.
(5) On stvořil nebesa a zemi jako
skutečnost vážnou a On zavinuje noc dnem a den nocí; a
podmanil si slunce a měsíc, takže obě tělesa ke
lhůtě stanovené ubíhají. Což tedy není
mocný, odpouštějící?
(6) Vás pak stvořil z bytosti
jediné, z níž potom udělal družku její. A seslal
vám z dobytčat osm v párech. On tvoří vás
v lůnech matek vašich jedním tvořením za
druhým, v temnotě trojnásobné. Takový je Bůh,
Pán váš, a Jemu náleží panství;
není božstva kromě Něho. Jak se jen můžete tak
odvracet?
(7) Jestliže jste vy
nevděční, je Bůh věru soběstačný i
bez vás a nelíbí se mu nevděk u
služebníků Jeho. Jste-li vděční, pak ve
vás nalezne zalíbení. A neponese žádná
duše břímě duše jiné; posléze
navrátíte se k Pánu svému a On vás poučí
o tom, co jste dělali, vždyť On dobře zná, co hrudi
vaše skrývají.
(8) Když člověka
neštěstí postihne, tu modlí se k Pánu svému,
kajícně se obraceje k Němu; když potom Bůh to v
dobrodiní změní, člověk zapomene na to, proč
se k Němu předtím modlil, a přidává Bohu
podobné, aby svedl jiné z cesty Jeho. Rci: "Jen si užívej v
nevděku svém, ty zajisté budeš pak jedním z obyvatel ohně
pekelného!"
(9) Zdaž ten, jenž
pobožnost koná během hodin nočních; padaje na
tvář svou a stoje při modlitbě, a před životem
budoucím na pozoru se má a v milosrdenství Pána
svého doufá. . . ? Zeptej se: "Jsou si rovni ti, kdož
vědí, s těmi, kdož nevědí?" Však
připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.
(10) Rci: "Služebníci
Moji, kteří jste uvěřili, bojte se Pána svého! Těm,
kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A
země Boží je rozlehlá a trpělivým bude
dána jejich odměna v míře plné, bez
počítání."
(11) Rci: "Bylo mi poručeno,
abych sloužil Bohu, upřímně mu zasvěcuje
víru,
(12) a bylo mi poručeno, abych byl
prvním z těch, kdož do vůle Jeho se
odevzdávají."
(13) Rci: "Věru se bojím,
neuposlechnuli Pána svého, trestu dne nesmírného."
(14) Rci: "Boha budu uctívat,
upřímně mu zasvěcuje víru svou.
(15) A vy nevěřící
si tedy uctívejte, koho chcete, místo Boha!" Rci:
"Věru prodělají v den zmrtvýchvstání
ti, kdož ztrátu sami sobě a rodinám svým
způsobili! Což to opravdu není ztráta zjevná?
(16) A nad sebou budou mít
závěs ohnivý a pod sebou závěs
ohnivý." A takto Bůh nahání strach
služebníkům Svým. Služebníci Moji, buďte
tedy vůči Mně bohabojní!
(17) Pro ty, kdož odvrátili se
od Taghúta odmítajíce jej uctívat a
kajícně se obrátili k Bohu, pro ty je určena zvěst
radostná. Oznam tedy zvěst radostnou služebníkům
Mým,
(18) těm, kdož horlivě
naslouchají slovům Mým a následují
nejkrásnější z nich! To jsou ti, které Bůh na
správnou cestu uvedl, a to jsou ti, kdož rozmyslem jsou
nadáni.
(19) Cožpak toho, nad nimž se
uskutečnilo slovo trestu . . . což můžeš takového,
jenž v ohni pekelném dlí, zachránit?
(20) Však ti, kdož vůči
Pánu svému jsou bohabojní, ti obývat budou komnaty, nad
nimiž komnaty jiné jsou vystavěny a pod nimiž řeky tekou;
to je slib Boží a Bůh nikdy slib svůj
neporuší.
(21) Což nevidíš, jak
Bůh sesílá z nebe vodu a rozvádí ji do
pramenů v zemi? Z ní potom dává vyrůst
obilí druhů rozličných, jež posléze zvadne a
žloutne před zrakem tvým. A nakonec je učiní
slámou suchou - a v tom je věru připomenutí pro ty,
kdož rozmyslem jsou nadáni.
(22) Zdaž ten, jehož hruď
Bůh rozevřel pro islám a jenž řídí se
světlem od Pána jeho vycházejícím. . . ?
Běda těm, jichž srdce jsou zatvrzelá vůči
připomenutí Božímu, neboť oni jsou v zjevném
bloudění.
(23) Bůh seslal
příběh nejkrásnější, knihu alegorickou
i opakovaná vyprávění, z nichž husí
kůže naskakuje těm, kdož Pána svého se bojí;
potom však kůže i srdce jejich se obměkčí
vůči připomenutí Božímu. Toto je
vedení Boží, jímž On vede, koho chce, však
ten, komu dal Bůh zbloudit, ten nebude mít vedoucího
žádného!
(24) Zdaž ten, kdož
tvář svou si ochrání před trestem
nejhorším v den zmrtvýchvstání . . . ? A bude
řečeno nespravedlivým: "Ochutnejte to, co jste si
vysloužili!"
(25) Také ti, kdož před nimi
byli, poselství za lživé prohlašovali, však zasáhl
je trest z místa, odkud to netušili.
(26) A Bůh dal jim okusit
zahanbení v životě pozemském, však věru trest na
onom světě bude těžší - kéž by to jen
věděli!
(27) My pak uvádíme lidem v
Koránu tomto všemožné druhy podobenství - snad se
vzpamatují!
(28) . . . jako Korán
arabský, bez jakéhokoliv zkřivení - snad budou
bohabojní!
(29) Bůh uvádí
podobenství o muži závislém na
hašteřících se společnících a o
muži, jenž podřízen je člověku jedinému. Jsou
si snad v tomto příkladu rovni? Chvála Bohu nikoliv,
však většina lidí to neví.
(30) Zajisté budeš jednou mrtev a i
oni budou mrtví
(31) a později, v den
zmrtvýchvstání, před Pánem svým spor
povedete.